.

William Bengston & Sylvia Frazer
Chasing the Cure [Honba za Lecebnou Kurou]
Key Porter books Ltd. 2010, Canada

Tohle je velice zkondenzovaný obsah knihy, která se zaobirá výzkumem Williama Bengstona Ph.D mentální léčebné metody s vynikajícím popisem nejen metodologií pokusů, ale i metodologie naučení(se) jak toto lečení provádět.

Výtah jsem napsal z hlavy, aby mne nemohl nikdo nařknout z porušování copyrights.

Historie výzkumu Williama Bengstona začíná poté, kdy se seznámil s tehdy zhruba padesátiletým člověkem Bennettem Mayrickem v létě 1971, který půl roku před tímto setkáním zjistil, že je psychic. William, tehdy student psychologie, se s ním dal dohromady jako uklizeč domů na zakázku a načerno, přičemž se neustále různými pokusy přesvědčoval o Benově neomylnosti v jeho čtení historií z objektů patřících různým lidem. Eventuelně spolu zjistili, že Ben je schopen vyléčit zdravotní problémy. Nechali uklízení a zatímco Ben se živil polečitelstvím "přikládáním rukou", s vynikajícími výsledky s mnoha nemocemi, William se od něj naučil a začali léčit spolu ve dvojici, což zintenzivňovalo a urychlovalo progress léčení.

William v této době zařídil několik pokusů s Benovými schopnostmi v institucích parapsychologie, které ač neuvěřitelné [i pro parapsychology] a úspěšné, neuspokojovaly Williama Bengstona svou relativně nízkou úrovní vědecké skrutiny. Podstatné však je, že Ben ukázal na Elektro Encefalo Gramu [EEG], že dokáže součastně vytvářet ve svém mozku jak vlny Beta, tak vlny Theta, což je považováno za nemožné. V tomto stavu Ben dělal svá “čtení” předmětů a zřejmě i léčení.

Beta = normální denní frekvence mozku = 15 Hz +

Alfa = stále denní, ale velmi utlumenná činnost mozku v odpočinku = 7 – 14 Hz

Theta = normální frekvence lehčího spánku se sny = 4 - 7 Hz

Delta = hluboký bezesný spánek = 1.5 – 4 Hz

Benovou specialitou byl fakt, že se ve svých čteních nikdy nemýlil, stejně jako ve svých diagnózách, a že neměl zlé dny, kdy by nebyl schopen atˇ už číst, či léčit. Byly však choroby, kdy se léčení vždy setkalo s neúspěchem, kam patřily bradavice, chřipky a částečně chronický a dlohodobý revmatismus.

PRVNÍ TEST

William dostudoval Ph.D. v sociologii, začal sám učit, ale po straně pořád s Benem i sám léčil. V té době zařídil první experiment s léčením myší. Experiment proběhl v Královske Colledgi Městské University New Yorku pod dozorem děkana biologického oddělení. Léčení měl originálně provádět Ben, ale na poslední chvíli to odřekl a nezbylo, než aby léčení prováděl William Bengston. Myši byly naočkovány rakovinou se zaručenou úmrtností během 15-27 dní po naočkování. 5 myší naočkovaných smrtelnou rakovinou a léčených W. Bengstonem přiložením rukou na klec 1x 1h denně po dobu 40 dní sice prošlo několika stupni vývoje nádorů, jejich zanícením a otevřením, nicméně, všech pět se vyhojilo a po šedesáti dnech bylo oddělením biologie testováno a shledáno naprosto zdravýma.

DRUHÝ TEST

Druhý test byl ve stejné instituci proveden poněkud jinak. William získal děkana biologického oddělení, profesora fyzikálního oddělení a dva studenty jako adepty, kteří se museli naučit jeho a Benovu metodu, kterou s Benem vyvinuli. Tito adepti měli léčit příští sérii myší naočkovaných stejnou rakovinou. Zatímco profesoři do toho šli z nevěřícnosti, ačkoliv znali výsledky prvního Williamova pokusu, studenti byli výbráni zase pro jejich naprostou nevěřícnost v mentální léčení, ale o existenci a výsledku předešlého pokusu nebyli předem informováni.

Všichni si nacvičili do jisté míry techniku léčení. 14 myší bylo doručeno a naočkováno děkanovým asistentem neléčitelnou rakovinou. Každý léčitel dostal klec se dvěma myšmi. 6 myší bylo drženo v jiné budově jako kontrolní. 1 myš z 8 léčených zahynula, zbytek [7 myší] bylo vyléčeno z rakoviny bez nejmenších stop nemoci. Všechny kontrolní myši zemřely během 27 dnů.

TŘETÍ TEST

Třetí test byl proveden na Brooklynském kampusu Colledge Svatého Josefa pod přímým dohledem tamního děkana oddělení biologie. Děkan také vybral 3 adepty léčitelsví z řad studenstva, tentokrát nedobrovolníky. William dále použil jednu studentku z předešlé skupiny a novou studentku, také nedobrovolnici. Všechny myši byly opět naočkovány stejnou rakovinou. 6 kontrolních myší bylo ponecháno na kampusu pod dohledem děkana biologického oddělení. 4 kontrolní myši byly odvezeny z kampusu a pouze děkan biologického oddělení věděl kam. Ze zbývajících deseti myší dostal každý z pěti léčitelů jednu myš na starost v laboratoři oddělení biologie a jednu myš na léčení doma.

4 kontrolní myši mimo kampus zemřely v termínu 27 dní. 3 kontrolní myší na kampusu zemřely do 27 dní, ale 3 se uzdravily. 3 myši, které byly léčeny na kampusu zemřely, a dvě byly vyléčeny. Všech 5 myší v domácím léčení bylo vyléčeno.

ČTVRTÝ TEST

Děkan biologického oddělení zařídil kontrolní a lehce pozměněný experiment, zaměřený na uvolnění stresu léčitelů. Dva z předchozích nových studentů se tentokrát dobrovolně přihlásili, aby se ujistili, že jejich úspěch nebyl náhodný, a třetí z nich, který svou myš v laboratoři ztratil, chtěl další šanci. Dva noví studenti byli přibráni a zacvičeni. Lečitelé měli tentokrát dovoleno navštěvovat, ale ne léčit, kontrolní myši na kampusu. Autor neříká, kolik myší bylo léčeno doma a kolik na kampusu. Myši které přežily byly utraceny třicátý osmý den, aby byly k dispozici výsledky pitevních nálezů.

Z 11 léčených myší zemřela 1 myš den 31. Pitva prokázala jako příčinu rakovinu.

Z 8 kontrolních myší na kampusu 1 zemřela během 27 dnů. U 7 myší byla pitvou prokázána budˇremise, nebo plné uzdravení. 4 controlní myši mimo kampus zemřely během 27 dní.

Všechny dosavadní experimenty měly úhrnem úspěch 87.9% léčených myší, 69.2% controlních myší na kampusu, a 0% controlních myší mimo kampus.

Autor provedl ještě další čtyři myší pokusy s rakovinou na různých Amerických institucích s porovnatelnými výsledky. Dále ve své knize autor popisuje mnoho případů léčebných zkušeností s lidmi, s několika hlavními poznatky.

POSTŘEHY

• Je spousta lidí, kteří se přes všechny řeči nemohou smířit s tím, že budou zase zdraví a že budou muset zase vzít na svá bedra své zodpovednosti, namísto pohodlí nemocného člověka. Tento psychologický přístup je často následován neúspěchem jakékoliv léčebné kůry, i této.

• Mentální léčení přikládáním rukou nehubí to, co je v těle špatné, ale dramaticky podpoří vlastní obranu těla, tedy imunitu, která ho léči.

• Lidé, kteří podstoupili ozařování a chemoterapii jsou touto metodou ve své naprosté většině nevyléčitelní. Důvodem je skoro kompletní zničení imunního systému těmito zákroky.

• Metodu se naučili všichni, kdo tomu dali čas a námahu.

• Léčení skupiny myší se stejnou rakovinou nejspíše způsobilo léčení skupinové, které zahrnulo I kontrolní myši na kampusech. Zde se nabízí možnost, že velká skupina lidí se stejným problémem může ovlivnit nezúčastněné lidi v okoli se stejným problémem a vyléčit je také.

• Praktikování léčitelství touto metodou přináší nárůst psychyckých léčitelských schopností a eventuelně vede ke schopnosti léčit druhé na dálku, nezávisle na vzdálenosti. Totéž zvyšuje I psychycké schopnosti čtení z objektů.

• Léčitelé jsou schopni léčit i sami sebe.

• Čim je čerstvější zranění, či nemoc, tím rychleji se léčí. Jeden Benův a jeden Williamův případ uvádí v podstatě instantní vyléčení (20 minut) zranění bez jakéhokoliv zajizvení ran.

• Jakákoliv víra, či přesvědčení, at už pozitivní, či negativní, náboženská, či jiná, ztěžuje a zpomaluje průběh léčení, zatímco nevěřícnost a skepticism léčených ji usnadňuje a urychluje. Zde však také platí, že pokud léčený nacvičuje tuto léčivou metodu, usnadňuje to dramaticky průběh léčení.

• Léčitelé většinou cítí v levé dlani teplo a také proudění čehosi z levé ruky přes tělo léčeného do pravé ruky. Přímé přiložení na tělo nemocného není podmínkou léčení, ale intuitivně je to někdy praktikováno. Pocit tepla v levé dlani zároveň pomáhá při diagnostice místa na těle pacienta, kde je potřeba přiložit levou ruku a léčit toto místo. Místo nemusí být tam, kde se předpokládá ohnisko nemoci.

• Skutečné ohnisko (místo) v pacientově těle se hlásí vnímaným teplem. Nicméně, tento pocit se nedostavuje vždy, a není nezbytně ukazatelem, že dochází k léčení.

• Léčitel cítí intuitivně délku jednotlivých léčitelských sezení a nemá smysl je prodlužovat, jenom opakovat. Tato intuice, jak dlouho a jak často, přichází s praxí. Celková délka léčení je individuální jak pacientům, tak léčitelům, tak nemocem. Autor doporučuje přetáhnout délku léčení, ale ne sezení.

• Případná nervozita, stress a jiné osobní a momentální stavy léčitele lze velmi dobře vyvážit intenzivní momentální aplikací nacvičené metody.

• Mentální záměr léčení není v této metodě nutný, ani prospěšný, během léčitelského sezení. Léčitel se nesoustředí na uzdravení léčeného, ale na svoje mentální uvolnění a metodologii. Záměr však pomáhá před začátkem sezeni.

• Léčitel se během praxe naučí používat metodologii automaticky. Dokonce se naučí při sezení příležitostně mluvit s jiným pacientem, či přítomným příbuzným, nebo poslouchat hudbu atp.

• Léčitel se může eventuelně naučit léčit i na dálku metodou, při které si nějaký osobní předmět pacienta vloží přes noc pod polštář. Je prý to však velice vyčerpávající metoda a nedoporučuje se, pokud nejde o něco velmi osobního, či důležitého.

• William Bengston důrazně varuje, že léčitel si nemůže za léčení určovat sazby. Jedině může přijímat, co mu pacienti sami nabídnou jako dar.

• Léčitel by se také měl naučit ovlivnit vodu a bavlnu. Jak voda, tak bavlna, jsou schopny si podržet vliv léčitele a přenést ho na pacienta a tuto schopnost si drží velmi dlouho. Při jednom z oficiálnich pokusů byla podstatná část skupiny myší vyléčena podáváním ovlivněné vody.

• Pacient jednou vyléčený ze specifické choroby se stavá proti této chorobě imunní.

• Imunita proti specifické chorobě se přenáší alespoň u myší i transfůzí a transplantací tkáně, a možna se také předává potomkům.

• Léčitel si musí nutně vymezit čas na sebe, svou rodinu a své zájmy, jinak se uléčí k smrti.

METODA NACVIČENÍ MENTÁLNÍHO LÉČITELSTVÍ

A] Budoucí léčitel [adept] si udělá seznam minimálně 20 svých životních přání, naprosto sobeckých a osobních, beze stopy altruismu.

B] Adept si ze seznamu vytvoří mentální obrazy dosažení těchto přání.

B1] Tyto mentální obrazy musí vyjadřovat jejich uzavření, nikoliv process jejich dosažení. Jako příklad: “Chci nového Bavoráka.” Představa není jak na něj šetřím, či vydělávám, či jak sedí v prodejně, ale jak v něm jedu.

B2] Absolutně nezáleží na tom, jak nerealistické se toto přání může jevit. Chcete-li letět jednou v životě na Měsíc, udělejte si mentální představu, jak se po něm procházíte.

B3] Čistě z etického hlediska byste měli požádat kteroukoliv osobu zahrnutou do vašeho přání o její svolení. Není to ale podmínkou.

C] Adept si tyto mentální obrazy musí zafixovat do paměti, jeden po druhém tak, aby si byl schopen kterýkoliv okamžitě ve své mysli vybavit.

C1] Jakmile adept tohozo dosáhne, musí si začít trénovat mentální “listování” těmito obrazy od začátku do konce, od konce na začátek a eventuelně kdykoliv a kterýkoliv namátkou.

C2] Tento proces se s trénováním stále urychluje. Začátek vypadá jako dost obtížný, ale proces se stavá čím dál tím lehčím s praxí.

C3] Pokud se adeptovi nějaké přání vyplní, musi ho nahradit jiným.

No, a to je vše. Tato metoda způsobuje navození stavu mozku, kdy mozek nejenom produkuje naráz frekvence vlnění normalně příslušné jak stavu bdělému, tak stavu norrmálně příslušícímu spánku, ale také dost vysoké frekvence Beta 30 Hz a výše, tedy veliké mozkové bdělosti. Navíc je také synchronizuje do harmonických závislostí. Pravě tento stav léčitelovy mozkové činnosti jakýmsi způsobem mapomáhá velice zázračně léčenému, aby si poradil i s velice těžkými onemocněními, stejně jako s úrazy.