Gravitační všehochuť

[minsc]

Taková teoretická otázka... Měsíc svojí gravitací způsobuje slapové jevy. Znamená to, že pokud čerpáme energii z přílivové elektrárny, pomáháme (byť i nepatrně) zastavit Měsíc v jeho pohybu ? A pokud to tak není, je to potvrzení toho že gravitace je příklad přírodního perpetuum mobile ?

[huhu]

Pomáháme zastavit příliv. Měsícem to nehne, ten prostě přitahuje zeměkouli a derivace té vody je mu v poměru k hmotnosti celé planety jedno.

[Tenka U.]

Trochu to tu usnulo, tak si dovolím vložit příspěvek:http://blog.hasslberger.com/2007/08/ove ... or_jo.html
Tady píší o gravitačnímmotoru vyvíjeném od roku 1967, poprvé rozeběhlém v roce 1993. V roce 1993 prý patentováno ve dvaceti evropských zemích, v roce 2005 aktualizován patent.

[Slavek Krepelka]

Trochu to tu usnulo, tak si dovolím vložit příspěvek:http://blog.hasslberger.com/2007/08/ove ... or_jo.html
Tady píší o gravitačnímmotoru vyvíjeném od roku 1967, poprvé rozeběhlém v roce 1993. V roce 1993 prý patentováno ve dvaceti evropských zemích, v roce 2005 aktualizován patent.

Nazdar Tenka.

Pokud jsem se kdy zabýval gravitačními principy, a zabýval jsem se i prakticky, mohu k tomu poznamenat že:

A) Převážená kola pracovat nemohou z toho prostého důvodu, že síla gravitace je geometricky na jakýchkoliv udělátkách tohoto charakteru vždy vyvážená a že tudy cesta nevede.

B) Zatím všichni, s kým jsem se setkal na netu, považují Besslerovo kolo za převážené kolo, ačkoliv z historických záznamů vyplývá, že nikdy nikdo kromě Besslera neměl příležitost byť i jen nahlédnout dovnitř bubnu, který Bessler svého času nechal testovat svým mocipánům, tudíž, že všeobecný dohad, že šlo o převážené kolo, je jenom zbožným přáním vyplývajícím z ignorování historických podkladů.

Ba) Historické záznamy jasně sdělují, že Bessler kolo při každé demonstraci musel své kolo uvést do pohybu ručně, což téměř vylučuje princip převáženého kola.
Bb) Historická svědectví poukazují na fakt, že Besslerovo kolo za provozu vydávalo valivé a mlátivé zvuky, ze kterých se dalo usuzovat, že se uvnitř koulejí nějaké koule, nebo válce, které také uvnitř kola na něco narážejí.

(Ba) a (Bb) podle mne dost jasně pokazují na fakt, že u Besslera nešlo o převážené kolo, ale o využití dynamických sil akcelerace komponentů.

C) Osobně vím, ze svého pokusnictví, že gravitační motor je velice reálný, pokud využívá změn akcelerací jak kola, tak (v mém případě) koule a že pokud se využije vektorové sčítání sil orientací akcelerace, lze docílit samoběžnosti systému gravitačního motoru. Bohužel, naprostá většina pokusníků má takové slabiny ve standartní fyzice a v porozumění rozdílu mezi akcelerací tělesa směrem nahoru, stranou a dolů, že se soustředí jenom na jednu cestu, a to špatnou cestu, kterou je převážené kolo.

D) Ze stejných důvodů, které uvádím v (C), se velice zřídka najde někdo, kdo ocení fakt, že velice záleží na rychlosti akcelerace tělesa ať už pružinou, nebo gravitací, a že čím je řekněme pružina uvolňována pomaleji, tím větší silou a tím déle působí na akcelerované těleso ( nebo setrvačník) a tím více energie do akcelerovaného tělesa vloží, což se dá řešit, jak mám vyzkoušeno, i přes páku. Zde bych připoměl jednu věc, za kterou pokud vím dlužíme teoreticky Einstainovi, a tou jest princip ekvivalence, kterému se kde kdo zoufale brání, ačkoliv je velice snadno prokazatelný už například když rybář nahazuje prutem návnadu. Je to vše zapsáno všude kolem nás.

Pokud se navíc dá dohromady gravitace a magnetismus, který se dá využít opět jako pružina, stejně jako gravitace, je možné spáchat magnetogravitační systém na jehož snad nejjednodušší formu poukázala kdysi na vlákně Magnetické motory přispěvatelka Snílek.
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 808#p43808
Ta panenka se trefila do černého zkombinováním V-Gate principu a gravitace za pomocí akceleračních zrychlení a vektorových sčítání a odčítání sil včetně časových vztahů působení sil.

S laskavým pozdravem, Slávek

[Slavek Krepelka]

Po dohodě s Gabčou uveřejňuji její gravimotor tak jak ho navrhla na 18. stránce tohoto vlákna. http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 057#p53057

Nazdar Jovo. Tenhle pokus jsem si před lety (12-15) taky provedl, i když technicky trošínku jinak. Měl jsem bajvoko stejný průměr osičky jako Ty, ze které se špagátek odmotával při setupu setrváku, ale namotával se mi skoro na vnější průměr setrváku při vzestupu. Ve spodní poloze byl přechod z osičky na setrvák nikoliv plynulý, ale náhlý, což jsem kompenzoval zavěšením na silný rybářský prut, který jsem kvůli tomu zdevastoval. Samozřejmě mi to vylezlo se stejným výsledkem jako Tobě a skutečně to vyleze teoreticky jako plichta a prakticky mínus ztráty na různých třeních atp.

Taky jsem s tím tenkrát praštil, ale jenom prakticky, protože jsem dost brzo přišel na to, že šlo o špatný pokus Správný pokus (bohužel ještě nemám na novým kompu malování, takže schema není) je nechat setrvák roztočit skutečně na malém průměru osičky, ale poté ho nechat kousek spadnout do "lavoru", tedy do dráhy, která mu umožní volným pádem docílit vyrovnání mezi obvodouvou rychlostí setrváku a přímočarou rychlostí směrem dolů, než ho dráha začne nutit se rolovat do vodorovna a následně směrem nahoru a zjistit, kam až se vyroluje (bez prokluzování). Ke své hanbě přiznám, že jsem to nikdy nezkonstruoval a spokojil se s tímto závěrem.

Nezabýval jsem se v té době specielně VE ale fyzikou gravitace jako takovou a přešel jsem k jiným způsobům ověřování dalším pokusnictvím ohledně gravitačních zákonitostí, tedy ustavení, zda gravitace je, či není možným zdrojem energie, jak vlastně funguje a co je její příčinou S dalším pokusnictvím jsem došel k nezvratnému závěru, že gravitace zdrojem využitelné energie je. Z tohoto důvodu jsem velice skeptický k jakýmkoliv lidským zákonům včetně fyzikálních a to ve všech disciplinách. Nikdo nejsme neomylní a jenom můžu zopakovat, že není nad špatně navržený pokus na to, abychom zazdili myšlenku a uspokojili svou zvědavost negativním výsledkem a vím, že opakováním špatných pokusů cesta za objevováním nevede.
Pokud tedy ten setrvák ještě máš mezi pokusnickým haraburdím, možná by Ti to stálo za přetestování. Já už jsem někde jinde a mám pocit, že dál.
S laskavým pozdravem, Slávek.

[Slavek Krepelka]

Vzhledem k tomu, že toto vlákno obsahuje vše možné a o gravitačních motorech skoro nic, vybral jsem z něj jenom dikuze patřící do tématu "Newton a jeho zákony", což činilo přes polovinu originálního vlákna "Gravitačný motor" a zbytek ponechal jako volnou diskuzi, abych co nejlépe zachoval návaznost diskuzí vlákna. Vzhledem k tomu, že máme na fóru dost offtopic příspěvků týkajících se gravitačních motorů, reservujeme do budoucnosti jméno Gravitační motor (motory) pouze tomuto tématu. SDK

[minsc]

http://www.youtube.com/watch?feature=iv ... hom7w#t=3m

http://arxiv.org/abs/1102.0212

Řekl bych že jsou v podstatě jen 2 možnosti: Buď tady působí nějaký faktor o kterém nevíme, například neznámá hmotná planeta (ale pak jak to, že o ní nevíme ?), a nebo newtonova nebeská mechanika funguje s určitými výhradami, ne tak dokonale jak by měla. Myslím že to není první případ o kterém jsem slyšel, ale ono se o tom moc nemluví, takže...

[adam.benda]

Překládám přes Google a video mi neběží, tak nevím, nakolik jsem to pochopil správně, ale pokud by došlo k prodloužení oběžné dráhy Měsíce, měla by se zřejmě hledat příčina ve změně hmotnosti Země.

Pro příklad - pokud by Země z nějakého důvodu ztratila nějaké množství své hmotnosti, Měsíc by se oddálil a získal by novou oběžnou dráhu (delší a dál od Země).
V opačném případě, kdy by Země přijala nějakou hmotnost navíc, Měsíc by se přiblížil a získal by kratší oběžnou dráhu blíže k Zemi.

Nebo nějaká neznámá planeta v blízkosti..? Obávám se, že gravitační účinek od nějakého neznámého objektu by vyvolal velice podobný vliv jak na Měsíc, tak i na Zemi. Takže by se mohl změnit náš pohyb jako pohyb celku Země-Měsíc, který bychom zřejmě nemohli pozorovat. Rozdíl hmotností Měsíce a Země by nemusel hrát žádnou roli, i když to může znít zvláštně.

Tolik z astrofyziky, která zatím snad ještě docela dobře šlape, co se týče "klasických" problémů okolí Země a blízkého vesmíru. Samozřejmě tu mohou být věci, které nevidíme a nechápeme. Byl bych lhář, kdybych tvrdil opak.

[minsc]

Vezmu to od konce, ten pes je zakopaný v tom že to právě nešlape - žádný ze standartních modelů není schopen vysvětlit ten záhadný pohyb měsíce. Respektive pokud by se to ten vědátor snažil vysvětlit podle klasického newtona tak z výpočtů mu vyšlo právě to že měsíc ovlivnňuje nějaká velmi hmotná planeta (ve vzdálenosti protínající oběžnou dráhu pluta ? ; to jsem nepochopil), která tam ale není. A tohle není první případ, kdy nebeská mechanika nešlape, slyšel jsem že byly i nějaké další anomálie. Kdyby všechno šlapalo tak jak má tak by o tom asi nepsali, ne ? Prblém je právě v tom že to nedokážou vysvětlit. Trochu zvláštní taky je že se tím vlastně začali zabývat díky pozorování amatérů, lidi říkali "podívejte se, něco není v pořádku s měsícem".
Jak by se mohla změnit hmotnost Země, nemám tušení. Co jsem četl tak někteří z vědecké komunity si myslí že naše gravitační teorie je zastaralá a potřebuje vyměnit, takže problém by mohl být v tom. Nebo mě ještě napadla jedna věc - třeba je příčinou právě něco na Zemi, umělý nebo přírodní proces ? Uvnitř Země probíhají přesuny tekutých žhavých hmot, možná že to má souvislost se změnou magnetických pólů Země, nebo prostě ten přesun hmoty Uvnitř Země posouvá její gravitační pole , což je změna kterou bysme asi těžko pozorovali, jenom ty následky. Kdo ví...

[Slavek Krepelka]

Vezmu to od konce, ten pes je zakopaný v tom že to právě nešlape - žádný ze standartních modelů není schopen vysvětlit ten záhadný pohyb měsíce.

Kamaráde, podívej se třeba už na problém hmotnosti Měsíce. Něwton namyslel teorii, fajn. Podle teorie a pozorování a výpočtu oběžné dráhy měsíce atd dospěli astrofyzici k závěru, že hmotnost Měsíce je tolik a tolik. Astrogeologové se s nima začali hádat, že vzhledem k naměřenému průměru Měsíce, spektrálních anazýz měsíčního světla a bla, bla, bla není možné, aby měl Měsíc hmotnost, kterou si vypočítali astrofyzikové. Nějakou dobu vládly akademickému sněmu doměnky, že Měsíc je na odvrácené straně ne placatý, ale že je dokonce prohloubený. Pak to oblítl nějaký "sputník", či co, nafotil, a prohluběň se nekonala.

Nastoupilo druhé kolo dohadování ve sněmu a že prý tedy asi bude měsíc dutý. Za nějaký čásek naházeli Amíci na Měsíc pár bomb, aby vyvolali v Měsíci seismické vlny a měli šanci trochu oprubovat předem připravenýma sondama na povrchu Měsíce, jak je to s jeho homogenitou. Dutost se nekonala. Nyní vládne v akademickém sněmu, alespoň z našeho laického povědomí, hluboké ticho. Pokud by to člověk chtěl došpekulovat trochu dál, mohl by vznést i otázku: "Jak je to vlastně s masou Země, a Slunce, a, a, a, jaký je rozdíl mezi výsledky teoretických astrofyzikálních výsledků a skutečností. Pak se div, že existujou takový nesmysly jako je Černá Hmota atd.

Přeloženo do prosté češtiny, Newtonova teorie gravitace nejen že nebyla nikdy ověřena, ale je dokonce velice silně zpochybněna. Sranda je, že je přesto přese všechno docela použitelná. Pokud totiž vypočítáš masu jakékoliv planety podle Newtona, byť i blbě, lze z toho čísla jakž takž vycházet a zpětně počítat jeho oběžnou dráhu a oběžné dráhy umělých satelitů kolem třeba Marsu, avšak. Je to dost hrubost a proto není sranda navést satelit na oběžnou dráhu třeba Marsu, nemluvě o přistání sondy, a nejspíše proto šla většina automatických výprav na Mars kukat. Podle Alberta jsou s tím stejné problémy a není to s jeho teorií i nic lepší, dokonce Newtonova je prý o něco použitelnější. Dokonce jsem pochytal na akademické diskuzi mimo různé dohady na toto téma také zmínky, že nejpoužitelnější je jakási praktická polívka uklohněná z teorie relativity a Newtonovy teorie, bohatě ochucená spoustou empirických konstant. To však neznamená, že tyto teorie nevychytají anomálie třeba orbitu Měsíce. Ony je pouze vychytají dost nepřesně.

Ahoj, Slávek.

[adam.benda]

Ono je všechno jenom hloupým modelem, který nedokáže proniknout do hloubky věcí. Gravitace, podstata hmoty atd., to je zřejmě ve fyzice polívka asi nejvíc uvařená z vody. Je ale pravda, že tyhle chudé modely skutečně docela dobře šlapou - jak zmínil Slávek, v tomto líp fachčí Newton nežli Albert, i když ani s Isaacem to není absolutně přesné. Ono bysme se taky v chápání světa kolem museli posunout úplně jinam, abychom opustili tyhle chudé modely a prohlédli věci naplno. Ale na to má lidstvo ještě zřejmě hodně času.

ten pes je zakopaný v tom že to právě nešlape - žádný ze standardních modelů není schopen vysvětlit ten záhadný pohyb měsíce.

Proč vztahovat takový jev přímo a jen na nějaký výpočtový model? Měli by to říct jinak, např.: Podle používaných výpočtů v astrofyzice by takový jev mohlo vyvolat 1) ... , 2) ... , 3) Změna hmotnosti Země, o které nevíme (,,Nevíme" ale neznamená, že ta změna hmotnosti nenastala.) Pokud nastala, nemáme moc šanci, jak tuto změnu identifikovat a to ani z dlouhodobějšího pozorování, protože například oběžná dráha i oběžná rychlost Země kolem Slunce by při změně hmotnosti Země zůstala stejná a faktická doba jednoho roku by se nezměnila.

Cizí gravitační vliv - např. od nějakého cizího tělesa - to vidím jako docela nepravděpodobné, protože aby toto těleso bylo schopné pohnout s dráhou Měsíce, muselo by být poměrně dost blízko a muselo by být poměrně dost hmotné, takže zřejmě i poměrně dost velké. Pokud by bylo našemu pozorování neviditelné a skutečně by někde v blízkosti existovalo, deformovalo by dráhu nejen Měsíce, ale i Země(!). (Měsíc není pro cizí těleso gravitačně snadnější "kořistí" kvůli své malé hmotnosti - Země by byla úplně stejnou kořistí, cizí těleso bude chtít pozměnit dráhu Měsíce úplně stejně jako dráhu Země.)

z výpočtů mu vyšlo právě to že měsíc ovlivnňuje nějaká velmi hmotná planeta (ve vzdálenosti protínající oběžnou dráhu pluta ? ; to jsem nepochopil), která tam ale není.

Silně bych začal pochybovat o důvěryhodnosti tohoto zdroje. Asi se budu opakovat, ale takovéhle těleso, pokud by mělo ovlivnit dráhu Měsíce, tak by muselo stejným způsobem ovlivnit dráhy i ostatních planet v soustavě. A co víc... Pokud by tohle dokázalo, začalo by zřejmě hýbat i se Sluncem a to by opět vyvolalo posouvání orbitů všech planet. Bohužel nelze vyloučit, že se něco takového děje, ale takové těleso by skutečně muselo být neviditelné, jinak bychom ho museli na nebi vidět minimálně alespoň tak silně, jako vidíme Venuši (smíš by to mělo vypadat jako menší Měsíc).

Kdyby všechno šlapalo tak jak má tak by o tom asi nepsali, ne ?

Bohužel, internet je otrokem i takovým neřádů, kteří rádi fascinují okolní (a v té věci méně vzdělaný) lid, který jim pak zvedá ratingy na stránkách. No a nebo může jít jen o tradiční informační šum. Jeden poví druhému, ten to poví dalšímu a často se člověk diví, co se na konci té šňůry dozví.

Hledal bych zakopanýho psa spíš v tom, jestli se něco nestalo se Zemí. V jakém časovém horizontu tu změnu dráhy Měsíce pozorovali? Musel být nějaký moment, kdy udělali jedno pozorování/výpočet dráhy a kdy pak udělali druhé pozorování, které se odchylovalo od tohoto předchozího zjištění. Tahle doba mezi tím je klíčová. Asi těžko to bude doba třeba 24 hod. Dělal bych si starosti spíš o Zemi, než o Měsíc, jestli náhodou nemáme píchnutou nějakou nádrž...

někteří z vědecké komunity si myslí že naše gravitační teorie je zastaralá a potřebuje vyměnit

To je dost možné, ale v tuto chvíli jsme na tohle ještě příliš hloupí a krátkozrací. Můžeme být docela rádi za Isaaca.

možná že to má souvislost se změnou magnetických pólů Země, nebo prostě ten přesun hmoty Uvnitř Země posouvá její gravitační pole , což je změna kterou bysme asi těžko pozorovali

S magnetickými póly Země by to souvislost mít nemělo. Pohybu Měsíce vládne gravitace, magnetické silové interakce by měly mít o mnoho řádů menší vliv, takže prakticky žádný vliv.

Gravitační "inklínum" (gravitační "střed", těžiště) Země by se moc pohybovat nemělo. Ono možná striktně vzato obíhá na velice malém poloměru (malém vůči rozměru Země), ale to je standardní a zároveň velice zanedbatelný jev.

Dobře, když už se rýpeme v takových věcech, mám chuť připomenout různé gravitační anomálie na Zemi (ne optické klamy, které vznikají matoucím rázem krajiny), ale skutečné gravitační anomálie (viz např. jeden můj článek: http://adambenda.net/index.php?id=10067 ). Opět to žádný oficiální model fyziky nevysvětlí, ale je možné, že v blízkosti Měsíce došlo k zakřivení prostoru. Tím by zřejmě došlo i k zakřivenému účinku gravitačního pole a došlo by ke změně jeho oběžné dráhy. Všechny tyto hypotézy ale zřejmě zůstanou pod tíhou jednoho velkého otazníku.

[Slavek Krepelka]

Ono je všechno jenom hloupým modelem, který nedokáže proniknout do hloubky věcí. .... S magnetickými póly Země by to souvislost mít nemělo. Pohybu Měsíce vládne gravitace, magnetické silové interakce by měly mít o mnoho řádů menší vliv, takže prakticky žádný vliv.

Právě zde bych byl dost opatrný. Podívám-li se na to, jak magnetické pole Země vlaje za zeměkoulí, jak ho natahuje prý sluneční vítr, asi bych až tak moc nepodceňoval vliv jeho deformací na oběžnou dráhu Měsíce.

Dobře, když už se rýpeme v takových věcech .... skutečné gravitační anomálie (viz např. jeden můj článek: http://adambenda.net/index.php?id=10067 ). Opět to žádný oficiální model fyziky nevysvětlí, ale je možné, že v blízkosti Měsíce došlo k zakřivení prostoru. Tím by zřejmě došlo i k zakřivenému účinku gravitačního pole a došlo by ke změně jeho oběžné dráhy. Všechny tyto hypotézy ale zřejmě zůstanou pod tíhou jednoho velkého otazníku.

V momentě kdy slyším tenhle termín "zakřivení prostoru" otvírá se mi kudla v kapse. On totiž by snad jaksi mohl popisovat princip přitažlivosti řekněme orbitujícího tělesa, ale:
- Absolutně není šance, aby nějaká zakřivenost prostoru mohla popisovat, neřkuli způsobovat kolmý volný pád tělesa na rotačním pólu Země, kde má těleso nulovou orbitální rychlost vzhledem k Zemi.
- Vzájemně elektrostaticky nabitá magnetická tělesa by asi musela podléhat hned třem zakřivenostem prostoru, elektrostatickému, magnetickému a gravitačnímu. Nedává mi vůbec žádný logický smysl hledat za jakoukouliv silou přitažlivosti, či odpudivosti, striktně geometrické vysvětlení. To si to Albert dost zjednodušil. Je-li výsledek působení silového pole mechanický, je i příčina působení silového pole mechanická.

Specielně u gravitačního pole lze odvodit ne méně než tři měchanické principy, které přitažlivost způsobují. Jedním z nich je lom složek gravitačního pole hmotou. Druhým je nerovné působení vlny zakřivené složky gravitačního pole a jenom tyto dvě funkce se dají popsat do jisté míry geometrií nikoliv prostoru, ale složek prostoru. Třetí složkou je přímé radiální pronikání složek gravitačního pole hmotou a zde zakřivenost složek pole nehraje roli.

Pokud se setkáme s gravitačními anomáliemi, jako že se s nimi setkáváme, nelze gravitaci připsat pouze jedinný princip působení a způsobu působení na hmotu. Složek musí být víc. I když ve všech případech jde o více méně stejný mechanický princip působení, lze se podívat do geometrického uspořádání složek gravitačního pole vzhledem ke středu a povrchu tělesa jako je třeba zeměkoule a dá se to vyřešit. Jenom je třeba vzít dětem vědy z ruky jejich Ocamovu břitvu, se kterou se ohánějí až teče krev.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[buky]

Mne zas nesedí, že fyzikové vidí u obíhající družice dostredivé zrychlení (m/s2).
Ak by šlo o zrychlení, tak by družice buď spadla na zem, aneb by odletěla po dotyčnici.
Aby se udržela na orbitu a bylo by přítomné zrychlení muselo by zápětí také dojít k její spomalení.

Ak by Newton definoval rovnoměrnej pohyb i jako pohyb po kružnici, tak by nedocházelo k takým absurditám jako: Když nemá těleso rovnoměrnej přímočarej pohyb, tak musí jít o pohyb zrychlený

[poota]

- Vzájemně elektrostaticky nabitá magnetická tělesa by asi musela podléhat hned třem zakřivenostem prostoru, elektrostatickému, magnetickému a gravitačnímu. Nedává mi vůbec žádný logický smysl hledat za jakoukouliv silou přitažlivosti, či odpudivosti, striktně geometrické vysvětlení. To si to Albert dost zjednodušil. Je-li výsledek působení silového pole mechanický, je i příčina působení silového pole mechanická.
...
I když ve všech případech jde o více méně stejný mechanický princip působení, lze se podívat do geometrického uspořádání složek gravitačního pole vzhledem ke středu a povrchu tělesa jako je třeba zeměkoule a dá se to vyřešit. Jenom je třeba vzít dětem vědy z ruky jejich Ocamovu břitvu, se kterou se ohánějí až teče krev.

Zkusím opět trochu poňouknout.
Magnetické pole se dosud připisuje "magnetu", který má být jeho zdrojem, čili že to pole až vytvořením magnetu "vznikne" a jeho likvidací zaniká. Možná právě proto se vědové stále nemohou dobrat o magnetizmu ničeho určitějšího.
U gravitace je situace obdobná. Stále platí, že gravitace je vlastností hmotných těles a bez nich že "neexistuje". Čím větší těleso, tím "má" nebo "vytváří" větší gravitaci.
Vzhledem ke své nevzdělanosti, tedy nedotčenosti respektem k poučkám a pravidlům vědů, si mohu dovolit názor, že stejně jako magnetizmus, tak i gravitace jsou vlastnostmi prostoru, nikoli vlastnostmi těles. V prostoru bez těles se ovšem magnetizmus ani gravitace nijak neprojevují, k jejich projevům dochází až tehdy, když nějaká tělesa svými vlastnostmi homogenitu prostoru nějak naruší.
Je to dost kacířský názor, a ve svém důsledku vede nutně až k Éteru, což bude zřejmě ten pravý důvod, proč tato cesta vědům nevyhovuje - znamenalo by to připustit dlouholeté bloudění vědy ve slepých uličkách, do kterých se nechala vehnat už roztomilým Bertíkem. Stádo si myslelo, že mu otevírá vrátka do svobodného výběhu a neuvědomilo si, že jsou to vrátka do ještě daleko menší ohrady, než byla ta dosavadní.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Zkusím opět trochu poňouknout.
Magnetické pole se dosud připisuje "magnetu", který má být jeho zdrojem,
Zdravím - poota

Poňouknout. Osobně mluvě o prostoru mluvím o pro nás originální Euklidovské geometrické abstrakci danou osami XYZ. Tento prostor má pouze vlastnosti rozměru. Pokud se této definice držím, nutně musím dospět k tomu, že cosi v praktickém prostoru má vlastnosti. Teprve poté se mohu něčeho dobrat. Vyjádřit a definovat prostor jako příčinu čehokoliv považuji za nesmyslné. To bych zrovna tak mohl definovat vodu jako cosi daného, co se z ničeho neskládá a neustále se divit, že není pořád stejná. Pokud tedy neproniknu do toho, z čeho se struktura čehosi, byť i nějak ohraničená XYZ skládá, nemám šanci se dobrat toho, proč každý kus prostoru danný XYZ (samozřejmě s délkami) má různé vlastnosti. Podívej se Petře na Bukyho s jeho kružnicí. To je to samé. Mluví o kružnici, přitom jde vždy o nějakou teoretickou elipsu, ale ve skutečnosti jde o spirálu a to vinoucí se opět po spirále atd. Právě takováto zjednodušování vedou na scestí.

Podobně by se dalo hledět na spalovací motor. Pro naprostého ignoranta pohání auto kus železa, který je namontován pod haubnou auta. Taky by mohl tvrdit, že pohánění auta je vlastností motoru a šmytec, protože nemá ánung o co u motoru jde. V momentě kdy je motor zadefinován pouze jako pojem, bez náhledu do jeho struktury, vlastností dílů a dynamiky, nelze se dotyčnému dobrat toho, proč motor je pohonnou jednotkou automobilu, nicméně mu to nebrání v tom, aby měřil otáčky, krutný moment, randál, teplotu a kde co a taky řídil auto.

Tvrzení, že hmota mění vlastnosti prostoru na tom není o nic lépe, protože v tomto smyslu je i hmota pouze vlastností prostoru a člověk se nedobere dále než ke dvoum vlastnostem prostoru, které existují navzájem a navzájem se ovlivňují, čímž řešení končí bez jakéhokoliv vodítka, které by poukazovalo na to, co vlastně vlastnosti takového Einsteinovského prostoru způsobuje. Stejně jako se vědové zabývají mydlením hmoty (atomů) na cucky, museli by se zabývat mydlením prostoru na cucky, akorát že s tím jsou jisté potíže, protože nemateriální složky prostoru na cucky mlátit nedokážou. Navíc mlácením materiálních složek prostoru nedocílí nic jiného, než že statisticky počítají množství a charakter střepů, které jsou opět jenom ať už poněkud trvalými, nebo velice nestabilními složkami Einstainovského prostoru. Tudy cesta také vede do slepé uličky. Je to jako studie motoru od auta s tím, že ho rozfrézujou na piliny a z těch pilin statisticky veští, jak a proč funguje motor. Vždyť je to kravina a v podstatě podvodná činnost.

Z uvedených důvodů mám tedy nesmírné výhrady se bavit o Einstanovském prostoru a označovat cokoliv prostorem, kromě Euklidovské abstrakce. Stejně tak považuji za bezvýznamné připisovat prostoru nějaké vlastnosti kromě XYZ délek, tedy abstraktní rozměry a objem. Einstein nevěda co s tím, prostě rozhodl že zmrzačí a znásilní (předefinuje) již zaběhnutou Euklidovskou definici k tomu, aby vytvořil jakýsi nový pojem, za jehož opět zadefinovanou a nikdy nevysvětlenou vlastnost (zakřivenost) ukryl svou neschopnost dále odvodit a pracovat se složkama polí a dobrat se příčiny gravitačního projevu akcelerace těles.

Mluvě o éteru, jde zase o nedovařenou polívku jakéhosi velice starého nápadu, kterýžto pojem, tak jak je zaběhnutý, zase nic nevysvětluje. Pokud se v Euklidovském prostoru vyskytuje oceán energie, jako že se vyskytuje, nemůžeme mluvit o jakémsi rybníku částic aeteru v prostoru. On ten aeter musí být setsakra dynamický, aby v něm mohla být nějaká energie uložena. Dokud si tohle člověk v hlavě nesrovná, opět nemá šanci se někam dohrabat. V momentě, kdy přisoudíme aeteru schopnost něco někam v nějakém směru táhnout, nebo přitlačovat, navíc s více méně okamžitou platností, nelze než dojít na to, že dynamika aeteru je nutně strukturální a že aeter působí nejen na to, čemu říkáme hmota, ale i sám na sebe mimo hmotu, tedy že každá jedna struktura aeteru působí na každou jinou strukturu aeteru, se kterou se dostane do styku, včetně struktur hmoty.

V tom co jsi napsal je sice zakopána pravda, ale pokud člověk takové vyjádření dále nerozvede na příčinu toho, proč hmota mění vlastnosti prostoru a jak to dělá a k jakým změnám dochází, zase to moc neříká a je nutné se tomu dostat pod kůži, jinak se člověk dál nedohrabe.
S laskavým pozdravem, Slávek.