Pramenitá voda

[poota]

Zatím jsem to blíže nezkoumal.
Takže jedna možnost je, že opravdu tu děšťovou vodu potřebují. Ta se mi příliš nezdá - hlavně proto, že mladé semenáčky, které jsou na ni odkázány, rostou výrazně pomalu. Od jisté, a pro každý exemplář jiné velikosti najednou výrazně svůj růst zrychlí, což si vysvětluji tím, že se dostanou na "spodní vodu", která je jim podstatně milejší a prospěšnější.
Ten nedostatek dešťové vody je obvykle spojen se suchým a horkým počasím, v němž dochází i u stromů k většímu odpařování vody. Tím už nemusí stačit zásobování juvenilní vodou "zespoda", které může být jednak dimenzované na "normálnější" počasí, a navíc se díky menšímu průsaku dešťové vody může snížit i dodávka metanu. Dalším faktorem může být i zvýšení okolní teploty, které tvorbu juvenilní vody dost výrazně brzdí.
Ale ber to jenom jako moje dohady.

Ještě k tomu na povrch prolínajícímu metanu - mám pocit, že by se tím dal vysvětlit fenomén "žížalích kamenů" a také fungování vodudejků - tím, že je do cesty volně a bez užitku unikajícímu metanu dán vhodný materiál, dochází k jeho okysličování a tvorbě vody jakoby "ze vzduchu". Zároveň to jen posiluje můj pocit, že pyramidy, kromě jiných funkcí, také dodávaly vodu.

Zdravím - poota

[poota]

Metanová teorie se mi docela líbí, protože vysvětluje uspokojivě i některé dosavadní "tajemnosti", které se dosud kolem vody vyskytovaly.
Například tvorbu léčivé vody v sarkofágu pyrenejského kláštera. Vysvětlení pomocí tekuté vody, elevující horninou se nedalo použít, protože sarkofág je ve vzduchu asi 30 centimetrů nad podlahou krypty tím, že je podložený dvěma příčnými bloky kamene zhruba čtvercového průřezu.
Dalším fenoménem jsou rosné rybníky. Raději zopakuji jejich konstrukci, protože poodhaluje některé detaily pro tvorbu juvenilní vody patrně důležité.
Vyhloubí se miskovitá prohlubeň kruhového nebo elipsovitého půdorysu a na její dno se nanese vrstva mastného jílu, která se zhutní tak, aby nepropouštěla vodu.
Dodávám - ... ani plyny, takže metan, stoupající podložím je z celé plochy odváděn k okrajům prohlubně.
Na vrstvu jílu se naklade silnější vrstva suché slámy, na kterou přijde další vrstva zhutněného jílu, která je na okrajích spojená se spodní vrstvou tak, aby sláma zůstala stále suchá.
Dodávám - ... protože je nutné, aby tepelně izolovala, čímž zajistí stoupajícímu metanu teplotu vždy o pár stupňů nižší, než má voda v prohlubni.
Aby dobytek neprošlápnul při napájení horní vrstvu jílu, nanese se na ni vrstva kamení.
Dodávám - ... která obsahuje křemen a kovové rudy, takže nastartuje a udržuje studenou oxidaci metanu na vodu a kysličník uhličitý.

Z obou příkladů vysvítá nutnost nízké teploty metanu, přítomnost kamenů obsahujících křemen a přítomnost kovu buď v kamenech a nebo zvlášť. Dalším vyplývajícím faktem je stálý únik metanu celým zemským povrchem, zřejmě různě vydatný podle místních poměrů v podloží. Tím se dá i snadno vysvětlit tvorba ranní rosy a také mlhy, kteréžto jevy se často vyskytují společně. Na rose i mlze lze vysledovat závislost na nízké teplotě. Při vyšší teplotě se rosa nevytvoří a mlha není nad zemí viditelná - pravděpodobně při vyšší teplotě nedochází ke "srážení" metanu a nejspíš i části vodních par do útvarů, které jsou stejně těžké, jako vzduch nízko nad zemí. Nejspíš to nějakým způsobem souvisí s anomálním teplotním bodem vody. Při vyšších teplotách je metan lehčí než vzduch, takže zůstává neviditelný a stoupá volně vzhůru, kde vytváří společně s odpařenou vodou mraky ve výšce, závislé na tlaku vzduchu a jeho teplotě. Z toho by vyplývalo, že mechanizmus kondenzačních jader při vzniku deště bude nejspíš fungovat i při oxidaci metanu na pramenitou vodu. V mracích je sice navíc ještě obsah vodních par, ale i tak nepředpokládám velký rozdíl. Zatím to vypadá tak, že je nutná nějaká forma elektrostatického výboje. V dešťových mracích je značný elektrický potenciál vůči zemi a současně termickými turbulencemi vzniká značný náboj i mezi částmi mraku a částicemi v nich. Pokusy s umělým deštěm naznačují, že je ještě nutná přítomnost nějakých "nezávislých" částic, na kterých se zřejmě může rozdílný potenciál nábojů nějak projevit a realizovat, tedy tzv. kondenzačních jader.
V prameni dodává piezoelektrický potenciál křemík na základě měnících se tlaků, ale zřejmě je ještě nutná přítomnost nějakého kovu, snad aby se přes něj náboje nějak vyrovnávaly a nebo se jím narušila homogenita pole. Při tvorbě rosy se vytváří kondenzační jádra na hrotech trávy, tedy tam, kde je pole koncentrovanější.
Pokud se podaří praktickými pokusy ověřit platnost výšepsaného blábolu, může to vést ke zcela novým možnostem ve využívání přírodních energií, které fungují nepřetržitě a zcela zdarma všude kolem nás. Stavba či vytvoření zařízení na jejich využití mohou být sice dost náročné, ovšem provoz s minimální údržbou a bez nákladů na pohon mohou počáteční investici příjemně vynahradit.
Některé možnosti zkusím naťuknout někdy příště, tedy hlavně proto, abych nějak podpořil chuť v tomto směru experimentovat.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Jak tak na to teď koukám, tak jsem to pěkně zprasil - nejspíš jsem se přeťuk a v domnění, že "Cituji", jsem Slávkův příspěvek smazal, za což se mu hluboce omlouvám a skutečně mě to mrzí. Kdyby se mu podařilo to sem napsat znova, byl bych mu velice vděčen. Ten svůj text dávám do následujícího mého příspěvku.

Stydím se - poota

[poota]

Docela fajn otázka
A taky nápad, kde brát metan.
Jenom se musíme smířit s tím, že "sehnat" někde metan je jenom pouhopouhý začátek. Kdyby nebyl, tak nám ze septiku teče rovnou pramenitá voda - a to jsem zatím ještě nějak nikde nepostřehnul. I když je docela možné, že se na stropu septiku nějaká vytváří - přiznávám, že septiky jsem zatím z tohoto hlediska nepropátrával.

Takže napřed jímat metan, a to celkem odkudkoli - ze země a nebo třeba ze septiku.
Potom asi ochladit na nějakou teplotu asi tak kolem 6ti Celsiusů.
No a potom to zřejmě bude chtít nějaké to elektrické pole a nebo impulzy - jestli nějak "uměle", tak bych za nejlepší považoval nějaké piezočlánky třeba ze zapalovačů. A ty impulzy nějakým způsobem, mně pochopitelně zatím dokonale utajeným, převést snad pomocí nějaké měděné síťky do proudu metanu. Jo, a ještě tak, aby kdyby nějakým nedopatřením opravdu začala vznikat voda, tak aby netekla rovnou zpátky direkt do toho septiku, ale stékala někam stranou, takže něco na způsob modifikovaného sifonu. Přívod čerstvého vzduchu považuji za samozřejmost, ale raději ho ještě pro jistotu zmiňuji.

Koukal jsem po Netu ohledně nějakých čidel metanu - jsou, a celkem i dost drahé. takže za jednodušší způsob považuji pozorování zcela prostým, ničím neozbrojeným zrakem, zda se někde náhodou nevytváří občas mlha, čím hustší, tím lepší. Například nad kanály je to v zimě docela běžný úkaz. Tento zdroj, stejně jako i septiky, asi nebudou zdroji zcela čistého metanu, protože ten má být bezbarvý a čichem nezjistitelný - páry kanálové a septikové tomuto přece jen tak zcela a beze zbytku nevyhovují. To píši jenom proto, aby případní pokusníci nebyli příliš zklamáni, když výtěžnost nebude plnit jejich smělá očekávání.
Pro skutečně kvalitní "pramenitou" vodu bych přece jenom preferoval přírodní "zemní" metan. Pro pokusy by se dal použít i zemní plyn s tím, že by se z něj jímal pouze plyn "lehčí vzduchu".
Obávám se, že cesta ještě bude dlouhá, ale zajímavosti by postrádat rozhodně neměla

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Docela fajn otázka
A taky nápad, kde brát metan. ... Koukal jsem po Netu ohledně nějakých čidel metanu - jsou, a celkem i dost drahé.........
Zdravím - poota

Nazdar Petře, smazal, smazal. Samozřejmě bych si to nějak připoměl, něco v tom smyslu, že pokud by šlo skutečně o metan a tvorbu vody stromy z metanu jeho slučování (s čím to bylo?) asi bychom mohli pramenitou vodu nacházet ponejvíce tam, kde se ho dost tvoří, a to v žumpách. To už je jedno. Spíš k těm měřákům.
- Tradičně se v dolech používal kanárek, ale bylo to čidlo jenom ve stylu: Ještě je to fajn - je průšvih. Kanárek toho metanu totiž snese o něco méně než člověk a pokud se převrátí nožičkama nahoru, člověk se musí začít rychle starat.
- Méně drastickým čidlem stejného stylu bývala metanová lampa. Ta funguje takto: Hořák s plamenem normálního důlního karbidového kahanu je zapouzdřen v punčošce, tedy kovové síťce tak, že plamen má kolem sebe v punčošce dost prostoru na to, aby hořel. Už dost malé procento metanu a zase ještě ne akutně nebezpečné jak pro otravu baníků metanem, tak pro zážeh metanu a následovný výbuch, plamen karbidky uhasí. Detaily neznám, mám to od otce, který to měl od mého dědy, který byl mimo jiné svého času i horník. Proč to tak funguje nevím, ale bývalo to standartně a hodně používané především v uhelných dolech. Samozřejmě nevím, jestli to fachá i na jiné hořlavé plyny, asi jo, nebo jestli je to metanu specifické. Takovýhle měřák by jako hrubý nástroj zjištění metanu asi do začátku stačil a mělo by to fungovat i třeba s petrolejkou, nebo svící. Pamatuju si to, že jsem si to nedoved vysvětlit a otec taky ne. Dnes bych hádál, že kovová síťka přeci jenom v blízkém vlivu spalin zažehne metan dříve než její plamen, nebo jiných karbidek, ale zároveň minivýbuch v punčřošce nepustí mimo a plamen sfoukne. Netrvám ale na tom.

Ahoj, Slávek.

[poota]

Tak se mi to tak nějak postupně v mé Drontí makovici zvolna sesypává do docela úhledné hromádky
V okolí chaty jsem objevil ve volné přírodě několik kamenů, které řadím ke kamenům "žížalím". Typické pro ně je to, že ze země vyčnívají necelou čtvrtinou svého objemu a jsou na svém vyčnívajícím povrchu vlhké až mokré, a to i při polední teplotě přes 30^o přítele Celsia. To mě přivedlo k názoru, že pro vytváření juvenilní vody nejsou tma a chlad bezpodmínečně nutným předpokladem.
V dosti vzdálené lokalitě v podhůří krkonošském jsem se setkal při stejné denní teplotě s "fungujícími" žížalími kameny, které očividně neobsahovaly křemen, takže zřejmě ani on není bezpodmínečně nutný.
V další fázi výzkumu míním stvořit jakési "cosi", co by se dalo využít jako indikátor ze země vycházejícího metanu. Základem "čehosi" by měl být přírodou ověřený pravý žížalí kámen, kolem kterého by se vytvořila náhražka jeho původního nejbližšího okolí, nejspíš z křemenného písku. Vše umístěné na šikmé paropropustné fólii ve válci dole otevřeném, který se postaví na ověřované místo. Stoupající metan může procházet volně fólií, nad kterou je deflektorem směrován k žížalímu kameni, na kterém se bude měnit na juvenilní vodu. Ta bude stékat přímo nebo přes deflektor na fólii, po které bude stékat k bočnímu vývodu, pod nímž bude odměrná jímka. Z množství vody za určitý čas lze usuzovat na vydatnost zkoumané plochy.
"Čehos" pro zkoumání bude zřejmě co nejmenší a co nejlehčí pro snadnou přenosnost. Jeho velikost bude dána nejmenším ještě funkčním množstvím "písku". Pokud se tento způsob osvědčí, pak lze na vytypovaných "vydatných" místech postavit obdobná, byť podstatně větší zařízení, která budou moci dodávat průběžně vodu třeba pro zalévání.
Vzhledem k tomu, že produktem by měla být juvenilní voda, je možné uvažovat i o jejím jiném využití, například k léčení. Její vlastnosti by měly být podobné jako má voda destilovaná, ale mnohem lepší. Tím by ji bylo možné využít pro odmineralizovávání, případně by bylo možné v ní vhodné minerály, např. Schindeleho, rozpouštět. Její agesivity by se dalo využít i pro výrobu různých výluhů.
Ještě zmíním, že podobným způsobem by mělo být možné vyrábět juvenilní vodu i ze zemního plynu, který má 95% metanu a zbytek je etan, který oxiduje prakticky stejně jako metan.

Zdravím - poota

[A(&F)]

Méně drastickým čidlem stejného stylu bývala metanová lampa. Ta funguje takto: Hořák s plamenem normálního důlního karbidového kahanu je zapouzdřen v punčošce, tedy kovové síťce tak, že plamen má kolem sebe v punčošce dost prostoru na to, aby hořel. Už dost malé procento metanu a zase ještě ne akutně nebezpečné jak pro otravu baníků metanem, tak pro zážeh metanu a následovný výbuch, plamen karbidky uhasí. Detaily neznám,...

... obávám se, že princip této lampy je trochu jiný ... viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Davyho_kahan ... v anglické verzi je detailů ještě více http://en.wikipedia.org/wiki/Davy_lamp .. ...

[poota]

... obávám se, že princip této lampy je trochu jiný ...

Taky jsem měl pocit, že jsem k té lampě četl něco od Slávka odlišného, ale protože ať tak či onak se mi to zdá k detekci metanu volně unikajícího zemským povrchem do ovzduší nepoužitelné, tak jsem o tom dále nebádal.
Výše mnou zmíněný "čehos" zatím alespoň teoreticky vypadá pro moje účely jako použitelnější. Ovšem praktické provedení napoví víceji

Zdravím - poota

[la]

No čidlo ala umělý nos se vyrábí z kysličníku cíničitého.
Používá se to do přístrojú na měření alkoholu nebo tým čuchají z vrtulníku drogy.atd
http://utp.fs.cvut.cz/download/AR7_kvalita.pdf

z PDF dole výcuc:
Reaguje na řadu plynů (H, CO, CH - uhlovodíky, alkoholy, estery, benzol, formaldehyd) -
látky, které jsou podstatnou součástí VOC (Volatile Organic Components - těkavé organické
látky) a také na vodní páru. VOC zahrnují také výpary z materiálů a špatně udržované
vzduchotechniky (zejména filtrů). Nereaguje na CO2, který je inertním plynem. čidla kvality
se cejchují metanem, tak aby udávala napětí 5 Vss při koncentraci metanu 1000 ppm. Velkým
výrobcem čidel je japonská firma Figaro, Osaka. Její čidla zabudovávají do svých regulátorů
jak zahraniční tak i našich výrobci.

[Slavek Krepelka]

... obávám se, že princip této lampy je trochu jiný .

Dík Anri. Takhle to dopadá s přežvejkanou informací. Měl jsem si to ověřit. S laskavým pozdravem, Slávek.

[A(&F)]

... princip této lampy ... atd. ...

... je tam důležitá ještě jedna věc věc ... ochranná síťka musela být schopna odvést teplo vznikající hořením plamene uvnitř prostoru kahanu (proto byla mezi ní a plamenem mezera) ... pokud se však kahan povalil, plamen začal zahřívat síťku, potom po jejím dostatečném zahřátí plamen "proskočil" ven ...

[poota]

"Čehos" z technických důvodů zatím nebyl realizován
Pátral jsem zatím po Netu i jinde, kterak by se měl výstup pramenité vody na povrch zemský správně realizovat a kupodivu jsem nikde nic nenašel. Pár zmínek o studnách, ale většinou v tom smyslu, že projekt musí vypracovat hydrolog, který také ručí za správné provedení včetně utěsnění všech průrazů nepropustných vrstev, které dílo naruší. Doba, kdy proutkař určil místo a na tom se vykopala díra až na vodu, jsou nenávratně pryč. Dnes se studny vrtají a vše je důkladně "ošetřeno" zákony a pokutami.
Osobně mi to příliš nevadí, protože můj zájem se soustřeďuje výhradně na vodu pramenitou, která se vlastní silou dostává až na povrch zemský. Mechanizmus či chemizmus toho, jak se voda na povrch dostává sice stále ještě není zcela jasný, nicméně fakta naznačují, že v nějaké hloubce je již k dispozici voda, která je zespoda tlačena nahoru pod nějakým měřitelným tlakem. Tato hloubka je u různých pramenů různá a také onen tlak je různý, přičemž většinou není nějak přímo závislý na vydatnosti pramene.
Vzhled přirozeného vývěru pramene je závislý na konfiguraci terénu, přičemž rozhodující je jeho sklon a materiál.
Ve skalách vznikají pod pramenem nejčastěji vodopády a pramen svoje okolí upravuje jenom nepatrně.
Ve stráních vznikají studánky tím, že z povrchové vrstvy voda vyplavuje drobnější částice, které odcházejí s vodou, odtékající po svahu dolů. Pramen si tak vytvoří jakousi mísu, v níž se zadržuje čerstvá voda. Hloubka této mísy závisí na materiálu povrchu a na odtoku vody. Pokud nemá voda možnost odtékat, nedochází k odplavování lehčích částic a místo studánky vzniká jenom promočené místo - bahniště. V mělkých a širokých údolních "mísách" bez odtoku vznikají bažiny, v hlubokých a úzkých jezera. Když vydatnost pramene a jeho tlak nedokážou zdvihnout hladinu až k nějakému odtoku, osciluje výška hladiny podle přítoku a odpařování.
U pramenů s odtokem, je hladina daná právě tím odtokem a dá se předpokládat, že "tlak" pramene by byl schopen docílit hladiny vyšší.
Umělé úpravy okolí vyústění pramene spočívají v úpravách zachycení vody a odvedení vody.
Zachycení vody - voda přitéká zezdola, plní vodní mísu do určité výše a rozmáčí okolní půdu. Úprava do tvaru studánky spočívá v tom, že místo mělké mísy vytvoříme kompaktní prostor nejčastěji válcového tvaru, z něhož stačí svislé stěny. Používaly se na to s oblibou duté kmeny, je možné vyskládat plášť i z kamenů. Protože pod vodou by se špatně "zdilo", mohou se vyskládat nasucho a pouze zvenku dotěsňovat jílem, pokud je k dispozici. Krom estetických nejsou námitky ani proti prefabrikovaným skružím a nebo plastovým nádobám. Z kovů je nejlepší měď, pomineme-li přece jen poněkud dražší stříbro. Hladina vody bude s největší pravděpodobností výš, než byla původně - je dobré s tím počítat předem. Odtok vody je nejlepší řešit žlábkem a nebo trubkou, která odvede přetékající vodu dál od studánky a zároveň umožňuje plnění nádob. Nad studánkou je vhodné udělat ještě stříšku, aby do ní nepadalo listí a jehličí. Obezdění studánky masivní kamennou "kapličkou" je výborné řešení, pokud na ni svítí slunce a v létě mívá méně vody.
Příště ještě pokračování vyvedením vody "do pramene" - tím myslím "nikde nic a ze stěny trčí trubka ze které teče voda" - ono to názvosloví je kolem pramenů kromobyčejně chudé

Zdravím - poota