Kondenzace Vody v Přírodě

[poota]

představa, že dešťová voda neustále vzniká z metanu a kyslíku je jedovatá a výbušná.

Není mi příliš jasné, co je na té představě jedovatého a co výbušného.
Jestli máš na mysli hoření metanu, tak to může nejspíš probíhat i docela "kulturně", tedy jaksi zastudena. Nevím sice, jak to příroda konkrétně provádí, ale nějak to umí. K hoření metanu výbuchem dochází při nějakém procentu metanu ve vzduchu se současným zážehem jiskrou. K zážehu teplotou může dojít taky, ale ta teplota je potřeba značně vysoká. Považuji za docela snadno možné, že při postupném styku se vzdušným kyslíkem může ta oxidace probíhat daleko volněji, ovšem je k tomu ještě potřeba jakýsi "katalyzátor" či "iniciátor", kterým je nejspíš nějaká forma "statické" elektřiny nebo jejího pole. O těch kondenzačních jádrech se domnívám, že to jsou částečky, na kterých se může elektrický náboj nějak projevit a nebo realizovat.
Co se jedovatosti vzniklé vody týče, tak ta by mohla spočívat spíš v její naprosté čistotě - Viktor o ní hovoří jako o vodě juvenilní ve smyslu "právě zrozené", tedy bez obsahu dalších látek. Čili půjde zřejmě o vodu velice "hladovou".
Jestli jsi hovořil skutečně o představě, tak bys mohl mít na mysli něco v tom smyslu, že je to "slovo do pranice" - v tom případě s Tebou docela souhlasím. Ono to totiž opravdu dost zásadně mění spoustu souvisejících věcí.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Jestli jsi hovořil skutečně o představě, tak bys mohl mít na mysli něco v tom smyslu, že je to "slovo do pranice" - v tom případě s Tebou docela souhlasím. Ono to totiž opravdu dost zásadně mění spoustu souvisejících věcí.
Zdravím - poota

Nazdar Petře, s tou jedovatostí jsem se netrefil. Měl jsem za to, že když to položí kanárka, položí to i člověka. Tož jsem si to zkontroloval a není tomu tak. Omlouvám se.

S výbušností už je to jinak, ale to bychom vlezli tam, kde můžeme spekulovat až do alelůja. Není proč. Stačí ta první otázka: "Jak by sis to představoval, že pokud déšť vzniká slučováním metanu a kyslíku, že nám oceány ještě nepřetekly přes hlavu?"

Jen tak bokem. Tohle je reakce spalování metanu. CH4 + 2 O2 → CO2 + 2 H2O Je naprosto putna, jestli k tomu bude docházet pomalu či rychle. Produkty jsou těžko odiskutovatelné. Je to totéž jako se dřevem. Spálením dostaneš stejné hlavní produkty jako tlením, i když obvykle víc zaneřáděné.

Každá dvě molekule vody vyproduované reakcí metanu a vzduchu, tedy v něm obsaženém kyslíku, jsou doprovázené jednou molekulou CO2. To znamená, že pokud se voda v mracích bude tvořit přeměnou metanu a vzduchu na vodu, bude Ti jednak dost zásadně ubývat ze vzduchu kyslík a jednak Ti do něj půjde zpět kromě vody CO2. Myslím, že by sis v mraku moc nepodýchal. Opak jest mou osobní zkušeností.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Stačí ta první otázka: "Jak by sis to představoval, že pokud déšť vzniká slučováním metanu a kyslíku, že nám oceány ještě nepřetekly přes hlavu?"

Přesně a asi ani správně to nevím. Ale představuji si to jako určitý "koloběh metanu v přírodě", to jest rozkladem (dle Viktora tlením) organických látek bez přístupu kyslíku se vytváří určité množství metanu, který stoupá k zemskému povrchu, kde se za příznivých podmínek mění na pramenitou vodu et cetera. Pokud nejsou podmínky příznivé, uniká povrchem do ovzduší a stoupá do takové výše, kde ho zastaví určitá teplota, která z něj vytváří mlhu či mraky. Mlha ani mraky nejsou jenom čistý metan, ale směs vzduchu, metanu a vodních par a případně i třeba částic prachu. Za nějakých podmínek metan zreaguje se vzdušným kyslíkem na vodu a kysličník uhličitý. Voda spadne dolů, kysličník uhličitý je postupně přetvářen rostlinami fotosyntézou na kyslík, při čemž vzniká organická hmota, jejímž tlením et cetera neboli "pes jitrničku sežral ...".
Čili jsou to takové navzájem propojené okruhy navzájem se měnících látek, regulované právě jejich množstvím. Osobně se domnívám, že dlouhodobé "zhoršování počasí" je způsobené odlesňováním, které je příčinou toho, že se na pramenitou vodu mění menší část metanu. Tím se dostává do ovzduší víc metanu než dřív a proto je větší oblačnost a více srážek. Dalším faktorem je to, že mnohem méně vody se vsakuje do půdy, takže jí větší množství odtéká povrchově do moře. Spodní část vodního cyklu v moři probíhá nejspíš jinak, než v podzemí.

Tohle je reakce spalování metanu. CH4 + 2 O2 → CO2 + 2 H2O Je naprosto putna, jestli k tomu bude docházet pomalu či rychle. Produkty jsou těžko odiskutovatelné. Je to totéž jako se dřevem. Spálením dostaneš stejné hlavní produkty jako tlením, i když obvykle víc zaneřáděné.

Ne tak zcela. Při rychlém spalování metanu vznikne i vysoká teplota, takže vzniklá voda je ve formě horké páry, která stoupá radostně vzhůru. Což je částí jiného cyklu, než když vzniká voda studená a navíc v prostředí, kde se může sytit různými nerosty.
Viktor považuje za správné tlení pouze takové, které probíhá bez přístupu kyslíku. Jenom produkty takového rozkladu považuje za vhodné pro spodní část vodního cyklu. Hoření je naopak okysličování, které Viktor nazývá hnitím. Jak fyzikálně tak i chemicky půjde o jiné procesy a i když se jich budou zůčastňovat stejné komponenty, tak jejich cesty těmito procesy budou odlišné a budou probíhat přes vytváření jiných látek.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Přesně a asi ani správně to nevím. Ale představuji si to .... Jak fyzikálně tak i chemicky půjde o jiné procesy
Zdravím - poota

Ačkoliv nejsem nakloněn tomu, abych považoval Tvé vysvětlení za naprosto nemožné a připouštm, že ve své neznalosti ho nemohu zavrhnout jako jeden z principů koloběhu vody, nenacházím jedinný důvod se domnívat, že alespoň naprostá většina vody v přírodě nekoluje na principu odparu a kondenzace. Tuhle část totiž vidím jako prokázanou dost jednoduchým pozorováním a za naprosto logickou. Podívám-li se na čísla, která udávají nárůst metanu v atmosféře bhem posledních desetiletí, která bych ve své skeptické (vůči politické propagaci skleníkového efektu za přehnaná) duši, vyplývá mi z toho jednak že to někdo nějakými měřeními, či analýzami sleduje a jednak že procentuální objem volného metanu absolutně nezdůvodňuje množství srážek, stejně tak jako nezdůvodňuje fakt, že většina vzdušné vlhkosti přichází z velkých vodních ploch, ať už mluvíme o oceánech, nebo velkých jezerech. Kdybys viděl množství sněhu, které třeba London (On) nebo Buffalo (US) dovedou naházet velká jezera, věděl bys o čem mluvím. To ani nemluvím o hurikánech a tajfunech a cyklónech, který vznikají nad oceány a nabírají nad oceány vlhkost, než ji shodí velký díl nad pevninou. Tady Ti nahraju, protože člověk se z tvého pohledu může podívat i na biologickou funkci planktonu, nicméně odpar podle mne není možno popřít.

Osobně mi jde zatím spíše o to, abych nějakým způsobem prokázal ještě poněkud lépe, co voda jako taková dokáže při odparu a kondenzaci a jakými způsoby a v jakých formách a za cenu jakých nukleárních strukturálních změn dokáže získávat a uvolňovat energii, protože zdaleka nejde vždy o tepelnou. Podívám-li se na to, že dokáže uvolňovat elektrickou energii jak při rozpadu vody na kapky (mám pocit, že to je Franklin), což by mohlo znamenat, že elektrickou energii dokáže uvolňovat i při odparu na úkor energie tepelné, a že ji dokáže uvolňovat i při kondenzaci, opět na úkor energie tepelné, vylézá mi z toho řešení spousty jevů, bouřkama počínaje přes Bermůdský Trojůhelník a schopnosti mrakoniče až po Joe Cell. To ani nemluvím o podivném chování spalování vodíku, kdy spalování může za danných okolností implodovat a místo exploze vyprodukovat silný statický náboj díky velice prudké kondenzaci produktu hoření, tedy opět vody.

Momentálně se koncentruji na tento problém a Schaubergra Ti milerád přenechám a sám se jím zabývat jako součástí tohoto problému nehodlám, i když pertinentní střípky z jeho práce, kdy nejde o jeho příšerně nesrozumitelně (alespoň pro mne) vyjádřené spekulace, ale o pokusnictví a pozorování, které považuji za naprosto pravdivé a kterým do nějaké míry rozumím, jsou mi samozřejmě také kritériem a vodítkem a beru na ně ohled. Jde mi o to nakoumat příčinnost a principy, kterým neodporuje ani sborové vědecké pokusnictví, měření a pozorování, ani pokusnictví, pozorování a popřípadě měření "sólistů". Jde mi tedy ne o rozpor, ale o syntézu, i když rozpory jsou mi silným vodítkem. Všechny rozpory mezi sborem a sólisty, na které jsem kdy narazil, byly zatím vždy dány rozdílností podmínek. Pokud se mi podaří dostatečně identifikovat jejich rozdílnosti, otevřou se mi dvěře k tomu, abych měk šanci nakoumal jak a jaké podmínky je nutno vytvořit, aby se dělo to či ono, tedy eventuelně to co chci já, což nemusí být nutně specificky způsob, jakým se to podařilo například Reichovi, nebo Schaubergerovi atd.

Bohužel je to skutečně dost problém, protože do toho vždy vstupuje do nějaké míry individualita a simulovat individualitu (například Hutchinson efekt) bude šichta, kterou nejspíše technicky nikdy nezvládnu. Nicméně, každej kousek jak jen dokáže a třeba se to jednoho dne někomu slušnému zdaří vyřešit taky a pokud ne, řešení bude v osobním trénování své vlastní individuality každého jednoho z nás ale s tím, že budou podklady pro to, jak se toho čarodějniczví chytit i racionálně, nejenom emociálně a intuitivně.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Mimo téma (offtopic)

Asi přece jen trochu mimo téma chci prezentovat svou zkušenost, že nejčastější příčinou obtížného rozšmodrchávání problémů bývá skutečnost, že se nějakého děje zúčastňují dva a nebo i více principů, přičemž konkrétní výsledek závisí na tom, podle kterého z nich to zrovna funguje. Těžko dešifrovatelný zmatek potom vzniká z přesvědčení, že jde jenom o jediný princip, který se ovšem chová poněkud nevyzpytatelně, takže i ten nesprávně do jednoho sloučený vychází značně kostrbatý. Snaha po odstranění kostrbatostí sice vede k jistému zpřehlednění a větší logičnosti, ale bohužel za cenu dalšího vzdalování se skutečnosti.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Mimo téma (offtopic)

Asi přece jen trochu mimo téma ....

To je do značné míry tak. Jenže člověk někde musí začít a osobně dávám přednost začít v zemi, kterou jakž takž znám, a teprve poté, pokud s tím jsou problémy, se vydat za humna. Jinak to asi dejmež do nějakého vodního vlákna, nebo do nového. Co ty na to? S laskavým pozdravem, Slávek.

[Slavek Krepelka]

Že už jsem se hrabal v Bermůdském trojůhelníku, pohrabal jsem se taky v Ďáblově Trojúhelníku (také Dračí Trojůhelník) jihovýchodně od Japonska. Ačkoliv podmořská geomorfologie Bermůdského a Ďáblova není stejná, má do značné míry podobnou charakteristiku: Ačkoliv wikipedie a "skeptici" tvrdí cosi o tom, že Berlitzova kniha o Ďáblově trojůhelníku je jedinný zdroj informací, které jsou velice nepřesné, lžou jak když tiskne. Berlitz na tom udělal sice veliký kus práce, ale už je to taky nějakou dobu a nové události mu dávají zapravdu. Přesto bych v tom nehledal naprostou záhadologii. Alespoň jeden významný moderní Britský vrak byl nalezen na dně ve třech kilometrech a pozitivně identifikovaný. Stejně jako u Bermůdského trojúhelníku se setkáváme v Ďáblově Trojůhelníku s vyjímečným počasím, které je klohněno na místě, a to překvapivě rychle, včetně náhlých vzniků bouří velikosti a charakteru tajfunů.
To, že je těžké vraky, nebo i plovoucí pozůstatky najít je danné hlavně hloubkou, nedostatkem informace o lokalitě, omezenými výdaji, mořskými proudy, rizikem při špatných meteorologických podmínkách atd. Když to někdo zaplatí, očividně to lze. Nicméně.

Pro porovnání

BT - Silný severo východní Golfský proud omývající východní pobřeží Floridy
ĎT - Silný severo východní Kuručima proud omývající východní pobřeží Japonska
BT - Ústřední krouživý vír v rámci celé podmořské pánve Trojůhelníka
ĎT - Nepodařilo se mi zjistit
BT - Meandrující proudy vytvářející postranní víry dvojí rotace v rámci podmořské pánve
ĎT - Meandrující proudy vytvářející postranní víry dvojí rotace v rámci podmořské pánve
V obou případech jsou prody silně korigovány členitou pobřežní a podmořskou topologií vytvářející proměnlivé víření. V případě ĎT také protichůdné proudy v rámci podmořské pánve.

BT - vysoká tektonická činnost
ĎT - vysoká tektonická činnost
BT - přibližně 33. severní rovnoběžka
ĎT - přibližně 33. severní rovnoběžka
BT - Přibližně 78 poledník západní délky
ĎT - Přibližně 101 poledník východní délky
Oba sedí cca na stejném poledníku (kružnici) protínajícím zemské póly. Třetím bodem by logicky byl jižní pól jako zbývající vrchol rovnostranného trojúhelníku v kouli?

BT - Prakticky východní pobřeží kontinentu
ĎT - Prakticky východní pobřeží kontinentu
BT - Vysoký námořní provoz
ĎT - Vysoký námořní provoz
BT - Procentuelně nadměrný výskyt náhlých námořních a leteckých "událostí"
ĎT - Procentuelně nadměrný výskyt náhlých námořních a leteckých "událostí"
V obou případech nadmíru často a "nesmyslně" provázených neschopností posádky ať už odeslat SOS, což je otázka zmáčknutí gombíku už z dob mezi světovými válkami, nebo neschopností ostatního provozu a pozemních stanic odeslané SOS přijmout.

BT - Časté a velmi náhlé mlhy
ĎT - Časté a velmi náhlé mlhy
BT - Zajímavé příhody letců, kteří se setkali s úkazy časových neshod atp.
ĎT - Zajímavé příhody letců, kteří se setkali s úkazy časových neshod atp.
BT - Časté pozorování nevysvětlitelných světelných úkazů
ĎT - Časté pozorování nevysvětlitelných světelných úkazů
Pozorování UFO očividně materiální konzistence vynechám. To může být dané hustotou provozu a tím pozorovatelů v obou případech. Svádět "nehody" na ufóny považuji za nekritické, protože takové chování není kromě několika málo "nehod" na jejich agendě nikde jinde, kromě případů sebeobrany. Vezmu-li však v potaz seismiku, je o ní známo, že dokáže dělat zajímavé světelné efekty v atmosféře alespoň nedlouho před, při a po zemětřesení.

BT - Náhlé "mizení" plavidel a letadel oficiálně svalováno na počasí
ĎT - Náhlé "mizení" plavidel a letadel oficiálně svalováno na počasí
U lodí ještě, ty namají dost dobře možnost se vyhnout. U letadel těžko, ty mají dostatečnou rychlost se vyhnout a všude jinde to dělají, protože na to maj dost času díky meteorologii která je schopná většinu bouří po světě sledovat od jejich vzniku do jejich zániku. Alespoň tato dvě místa jsou však vyjímkou v tom, že bouře vznikají neuvěřitelně rychle a než jsou meteorologií rozeznány jako vznikající, je po lodi, či po letadle(ch), které se jim už nedokázaly vyhnout. Že spadne najednou více než jedno letadlo najednou v témže místě a ve stejném čase je Bermudskou historií, například letka dvou tankovacích vojenských letadel US army cca 1970, takže nejenom cvičná letka č.19 z 1945. Let č.19 by se mohl jevit jako připsatelný lidkému selhání, které evidentně sehrálo svou roli, ale opět se setkáváme s přerušovanou komunikací a neúspěchem odeslání polohy, kde by pak letadla musela nouzově přistát na oceánu díky prázdným bandaskám. Navíc velitel letky hlásil dlouho před poslední relací, že je nad Florida Keys, což je zatraceně jinde (500km), než kde měla letka být. Mohl se mýlit, ale také nemusel. Měl nalétaných 3000 hodin a oblast velice dobře znal. Navigaci měl v prachu díky selhání jak magnetického, tak gyroskopického kompasu a jel podle vizuální navigace právě jenom podle mapy ostrovů, kterou by snad už měl mít v makovici. Nicméně, kdo ví. Dostavil se k odletu pozdě a požádal o zrušení letu bez udání důvodů, což mu bylo zamítnuto. Jeden ze střelců se nedostavil vůbec a není záznam proč, jinak by jich tam zařvalo 15 a ne 14. Co se týče záchraného hydroplánu, který je letěl hledat, záchranná loď pobřežní služby spatřila ohnivou kouli výbuchu padající do vody a v místě našla trochu trosek snad z letadla a olejovou skvrnu. Tyto hydroplány prý byly pověstné tím, že měly tendenci takhle křápnout díky chronickým výparům leteckého benzínu v kabině. Stačilo si prý zapálit cigáro. Možná, ale pokud tím byly chronické, pochybuju, že by si to letci nerozkecali a nedali bacha. Nicméně, možná ne?

- Jaká to náhodička, že počasí má v těchto dvou místech (je jich ve skutečnosti prý 12, ale tyto dvě mají potřebný provoz na to, aby byly nejvýraznější) na zemi tak výrazné anomálie.
- Jaká to náhodička, že "mizení" letadel a lodí nebývá v těchto dvou místech hlášené ani automatickým S.O.S. zahrnujícím poslední polohu (jenom zmáčknout gombík).
- Jaká to náhodička, že se nedaří lokalizovat ani černé krabice, tedy automatické vysílače, které hlásí svou polohu po odpojení vnějšího zdroje elektřiny, tedy po ztroskotání. Nicméně z hloubky 2 a víc kiláků to asi nahoru neprojde.
- Jaká to náhodička, že nalezený nedávný vrak ohromné Britské moderní a tehdy 4 roky staré nákladní lodi měl uraženou špici a záď a nebyl zlomený veprostřed, což je tradiční místo zlomu takových námořních monster díky aktivitě a harmonické charakteristice vln v poměru k déĺce lodního trupu, na které je nehoda sváděna.
- Jaká to náhodička, že ač tato loď hlásila drsné počasí, měla mít při postupně vznikajícím problému postupného zaplavování podpalubí více než dost času nejen nastartovat automatické SOS, ale i hlásit svou zhoršující se situaci a konečně: Je to v prdeli, jdeme ke dnu". Nic z toho se neudálo. Loď se po posledním běžném hlášení prostě již nikdy neozvala. V tomto případě byla nalezena pátracími letadly olejová skvrna a záznam jej polohy také umožnil nalezení vraku. Mluvíme o lodi cca 300m dlouhé. Měla ulomenou špici a záď, ale sedí to na dně pohromadě, takže to šlo pohromadě ke dnu. Ulomená špice takového monstra se obvykle připisuje nárazu špice o dno, za předpokladu, že se loď například zapíchne do ohromné harmonické vlny, částečně zaplaví hlavně příď díky utrhaným deklům paluby a už se z toho nezvedne. Fajn. To není ale oficilání verze v tomto případě. Zde je to sváděno na sérii normálních vln vhodné délky, což povětšinou způsobí zlomení lodě v půli, pokud něco. Ale proč ulomená záď, i když až na dně?

http://www.marineinsight.com/wp-content ... ornado.jpg a to je prcek.

Že jsem si vlákno znova proběhl, nakopl mně zpětně Poota. http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 33#p102233 Zde je ten zakopanej pes. opačná rotace víru skutečně způsobuje opačnou polaritu elektrického pole. To, že je elektrická polarita levotočivého vzájemně opačná na severní a jižní polokouli by se dalo odvodit od toho, že že tlakové výše nad severní a jižní polokoulí mají opačnou rotaci. Mezi ionosférou a zemí je neustále měřitelný velice znatelný elektrický náboj a pokud se do něj postaví takováhle elektricky nabitá káča, je nasnadě, že polarita bude určovat, jestli se bude káča nadlehčovat, nebo přitěžovat buďto shodnou, nebo opačnou polaritou. Zároveň je nasnadě, že ta elektrostatická polarita točivosti závisí na vertikálním sklonu siločar geomagnetického pole a že to má s Coriolis force prd společného a je zanedbatelná. Jde čistě o elektrickou homopolární indukci rotačního systému vodiče bez možnosti se vybít, dokud jeho náboj nedosáhne kritické hodnoty za danných podmínek Tento náboj je pak dále umocňovaný kondezací vodních částic díky pravo i levotočivému lokálnímu víření v rámci rozhraní mezi tlakovými nížemi a výšemi.

Ze svého pokusnictví vím, že právě toto rozhraní točivého systému vzduchu s částicemi vody má nejvyšší náboj a že střed je geometricky neutrální. Z pokusnictví jistého Joe Hidinga vím, že náboj se vždy šíří od centra k okrajům a že koncentrický kulový kondenzátor při výboji dokáže velice čiperně poskakovat jaksi se odrážeje elektrostaticky od ... no, asi gravitace, protože by si měl k zeni vytvořit, naindukovat opačný a naopak se přitáhnout, jako se přitahují papírky k nabitému plastikovému hřebenu.

To už mne zase přivádí k Pootovýmu jabkoidu. Pokud máme magnetickou polaritu řekněme tlakové výše vertikálně, jakože více či méně tomu nemůže být jinak, periferní elektrická a monopolární intenzita indukuje opačný náboj nejen o okolí, ale nejspíše se vrací i do centra výše a to opět vertikálně, takže nutně vzniká spirálové elektrické pole jabkoidu, které nemá žádný vyhraněný pól, ale jenom topologicky popsatelnou orientaci dvou opačných polarit, které vzájemně proti sobě cirkulují pro názornost v podobě uzavřených siločar.

Že jsem se zas rozkecal.

Hledaje obrázek, protože po netu jsou, narazil jsem na Ridinovo pokusnictví.
http://www.free-energy-info.co.uk/Rodin.pdf Ten takhle motal cívky.
Tihle taky http://portal.groupkos.com/index.php?ti ... etic_Coils

Nemůžu nic najít jako obvykle, když hledám cosi specifického, ale na udělání si obrázku to stačí. Jo, a kdyby vám někdo tvrdil, že elektrické pole je vždy kolmé na magnetické, tak to vždy záleží velice moc právě na té topologii, tedy geometrii celého úkazu a vyvodit takovou všeobecnou zásadu z magnetického pole kolem drátu, jak se jeví kompasové střelce, je předpotopní, no, vlastně spíš po potopní drzost, i když snahu má. No a ta snaha, pokud je přítomna, tím zase může mít snahu točit, takže sláva starému fištrónovi Galileovi, co kradl nápady kde se dalo až se stal slavným, za jeho ukradená slova (Koperníkovi) "A přece se točí". Samozřejmě mluvím o Matičce Zemi. Vlastně měl zabrblat: "A proto se točí", ale nevěděl proč Jdu

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Přidám námět k zamyšlení a případně i ověření.
Letos bylo léto s častými dešti a tak jsem měl možnost trochu podrobněji se věnovat jedné maličkosti, které jsem si kdysi všimnul a dávno ji pustil z hlavy.

Než začne pršet, je cítit na holé kůži něco jako droboulinká štípnutí v místech, kam dopadají první kapičky ještě než se rozprší.

Prkotina, samozřejmě.
Jenomže při bližším zkoumání jsem zjistil, že ta úplně první "štípnutí" jsou téměř nepostřehnutelná a kupodiv naprosto suchá! Teprve na místě dalších, která jsou už patrnější, se objevují kapičky vody, ale přece jen trochu "záhadně". Především nedopadají shora, jak by se dalo očekávat, ale objeví se rovnou až na kůži jakoby vznikly právě tam. A svými zbytky zraku jsem uznamenal, že jsou ploché, o průměru kolem dvou milimetrů a navíc mají ještě jednu zvláštnost - nejsou kulaté, ale šestihranné.
Další kapky už jsou naprosto jasně na kůži shora dopadající a buďto "neštípou" a nebo je "štípnutí" překryté mechanickým účinkem dopadu kapky, takže ho není cítit.
Byl bych rád, kdyby se našlo víc podobných bláznů, kteří by byli ochotni před deštěm bedlivě pozorovat svá obnažená předloktí, aby mi tento jev potvrdili a nebo vyvrátili na základě vlastních pozorování.

Co z toho, zatím čistě soukromě a bez záruky, vyvozuji?
Že pro vznik deště je kromě mraků potřeba ještě zcela konkrétní stav vzduchu, kterého se docílí jeho pohybem. Před deštěm bývá většinou vzduch nehybný a toto bezvětří je najednou vystřídáno čerstvým až silným větrem. Ten, podle mé hypotézy, naruší dosavadní elektrickou netečnost quazineutrálního vzduchu a vytvoří jeho pohybem částice s rozdílným elektrickým potenciálem, který je vyrovnává lokálními "mikrovýboji", či dnes by bylo modernější mluvit o "nanovýbojích". Domnívám se, že ty jsou schopny nastartovat "nanovýbuch" jedné či několika molekul metanu s kyslíkem, čímž se vytvoří kondenzační jádro, na němž kondenzuje okolní vodní pára do právě vzniklé kapky.
Pokud výše uvedené platí, pak pro vznik deště nejsou mraky nutnou podmínkou - měla by k tomu stačit jenom dostatečná relativní vlhkost vzduchu, přítomnost metanu a rozpohybování původně nehybného vzduchu. Déšť z mraků je pochopitelně vydatnější, protože mraky jsou koncentrovaná směs vodních par a metanu.
Tato hypotéza také vysvětluje úspěšné "rozhánění" mraků a nebo deště třeba odpařováním octa, jehož páry zřejmě mění elektrické vlastnosti vzduchu. Vysvětluje také proč generování nějakého pole třeba VDG a nebo JC "zlepšuje" počasí v okruhu až několika kilometrů. Rovněž tak je možné vysvětlovat i rozhánění nebo vyvolávání deště Reichovými přístroji.
Ve všech těchto případech se "pracuje" s danou zásobou vodních par a metanu, takže se ovlivňuje jenom a pouze elektrická vlastnost vzduchu na daném místě. Neovlivňuje se nijak množství deště, protože to je dané, ale pouze doba, kdy spadne. Případně kde spadne, protože se může větrem zatím přesunout jinam.
Že by se přece jenom dalo poručit aspoň tomu dešti?

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Přidám námět k zamyšlení a případně i ověření.

S těm mrakama. Samozřejmě znáš termín "Padá rosa". Samozřejmě, že pro pršení, pokud se tomu dá říkat pršení, není třeba mraky a vzácně se udá trošku deště i z naprosto bezmračné oblohy, stejně jako když padá rosa, ale mimo ranní, či večerní hodinu. Já to pořád říkám, že kondenzace vody může mít za následek, jednak teplo a jednak výboj. Jde o podmínky. To musí nutně platit i obráceně a stejně jako teplo nusí být schopen vodu odpařit i výboj (vlastně náboj), a to elektricky, ne tepelně. Pokud je momentální situace v ovzduší na rozhraní, sebemenší další vliv stejným směrem nutně postrčí události tak říkaje je sestrčí s plotu. Tím sebememším vlivem může být i orgonové proudění z chlupu, nebo póru na ruce. Většina z nás vidí výboj jako nějakou jednostranou záležitost kdy jakýsi elektron přeskakuje z jedné elektrody na druhou svítíce nám do očí, přes naprosto očividný fakt pozorovatelný na VDG, že jiskra může být přerušena a to i na několikrát v celkem pravidelných intervalech. Vždy jde o dvousměrku vzákemného vyzařování elektrického pole mezi elektrodami na které jsou výrazné vrcholy. Ty vrcholy jsou místa, kde se tak zvaný částicový výboj rodí a vyzařuje. Půjde tedy spíš o série, ale pokud bych vzal grafickou analogii osciloskopu na velice rozhádané sinusoidě střídvého proudu, nebo na obrazovce analyzátoru, je mezi elektrodami pole mnoha mnoha frekvencí, které se vzájemně ruší a dohromady to dává křivku, která má velice vysoké vrcholy.

Kde jaký elektrikář mi asi řekne, že jsem prdlej a že jde o stejnosměrný proud tak jaký vlnovky atd. Jenže tady není řeč o stejnosmětnosti proudu, ale o poskládaných, protichůdných a prolínajících se vlnovkách proudění éterových svazků (elektrického pole) přirovnatelných k vlnění světla. Světlo je taky jednosměrné a je to vlna.

S laskavým pozdravem, Slávek.