keft píše:.. ale uniká Vám podstata problému.
Ona potíž je hlavně v tom, že se o svoje zdraví začínáme starat, až když nám někde hapruje. Ano, tělo nám dá najevo, že je něco už v příliš velkém nepořádku tím, že nás někde něco začne bolet. To nám zcela správně vadí a chceme s tím něco udělat, jenomže chyba je v tom, že se chceme jenom zbavit co nejjednodušeji a taky nejrychleji té bolesti. A jak už jsme naučeni, tak odstraňujeme jenom tu bolest nějakým práškem, mazáním a nebo lektvarem.
Samozřejmě je taky druhá cesta, a tou je odstranění příčiny té bolesti, kdy tělo samo zase všechno napraví. Jenomže tahle cesta je na naši netrpělivost příliš zdlouhavá - a navíc většinou přímou příčinu nemoci neznáme.
Dejme tomu, že stresem a nesprávnou životosprávou si za pár let vypěstujeme nějakou chorobu.
Dokud se nám neprojeví, nemáme dostatečně pádný důvod ke změně svých zlozvyků.
Když už nás k tomu choroba donutí, tak se dá předpokládat, že zhruba za tutéž dobu, jakou jsme si ji vyráběli, můžeme chorobu odstranit a nebo aspoň zmírnit.
Během ledvinové a nebo jaterní koliky určitě nikdo nebude mít pro podobně dlouhý uzdravovací proces příliš velké pochopení. Bolesti se chce zbavit pokud možno okamžitě. Když se mu to konečně přece jenom nějak podaří, tak mu zároveň zmizí dostatečně pádný důvod ke změně zaběhnutého stylu života, která je spojena i s řešením různých technických potíží, jako třeba kdy a kde se zdravě pohybovat a nebo kde vzít zdravé potraviny.
Jako určitá schůdná cesta mi připadají urinoterapie a autopatie, které působí i bez jakýchkoli našich medicínských znalostí a působí hlavně na příčiny našich nemocí, včetně těch zatím jenom potenciálních. S "normalizací" našich životních pochodů se dostavuje i změna našich chutí a preferencí, což nám může usnadnit přechod ke zdravějšímu životnímu stylu.
Obě zmíněné metody navíc vynikají nad jiné jak jednoduchostí, tak i svou lácí.
Zdravím - poota