Osobně to vidím ještě trochu jinak. Mám pocit, že díky tomu jak silně je u většiny lidí vypěstovaný mentální blok proti takové léčbě, vidím už v rozhodnutí ji podstoupit a skutečně tak učinit veliký zlom v náhledu jednak na tento svět a jednak na sebe samého, ne naprosto mentálního, ale fyzického já. Ta terapie se sice na první pohled jeví jako fyzická, a do značné míry tomu tak jest, nicméně je v takovém případě prvním odbočkou z velice vyjetých kolejí a její psychologickou cenu bych nepodceňoval. Jde o zásadní vykolejení z područí konvencí, o které jsme se nikoho neprosili a které jsme převzali pod nesmírně silným nátlakem. jehož se stáváme obětí.poota píše: ... Urinoterapie vyžaduje, ...
Také je zde nutno přihlédnout k faktu, že tato terapie může být přijata téměř naprosto pasivně člověkem veskrze fyzicky i mentálně nemožným, kterému těžko vysvětlovat nejen psychologii a psychiku ale cokoliv. Nejde jenom o to jakou metodu aplikovat, ale také na kom a kým. Započetí je také otázkou nesmírné důvěry a víry, pokud možno, ale ne nezbytně podpořené znalostmi a také není aplikovatelná na každém a kde kým, byť i sebou. Naopak. Nicméně, pokud se zamyslím nad reakcemi dětí s mozkovou obrnou na tuto metodu, rozhodně bych ji nepovažoval za žádnou berličku, ale za naprosto plnohodnotnou a pokud vím exklusivní metodu, která je alespoň do nějaké, avšak velice zřetelné míry schopna řešit nemoc, o které se jiným metodám ani nesní, kromě snad v některých případech francouzké Lourdy, ale to už jsme u jiného druhu zázraku.
I zde se uplatňuje co jsem řekl o urinoterapii a to doslovně s tou vyjímkou, že pro autopatii člověk musí být dostatečně při smyslech, což je v mnoha nemocech v pokročilém stádiu velice často požadavek, který pacient není schopen splnit sám od sebe a nevím jak by to bylo s aplikací někým jiným.poota píše: Autopatie má princip ...
poota píše: Norbekov je velice jednoduchý na pochopení ...
opět jak pro koho. Pokud si člověk vezme v potaz samotného Norbekova a jeho osobní historii, snad mu dojde, jak různí jsou lidé a jak je tato metoda, jak podotýká Poota, ve skutečnosti nesmírně obtížná. Dále je nesmírně obtížná pro většinu lidí přijmout opě díky společenskému mentálnímu bloku. Opět jde o nesmírný zlom a to nejen ve světovém a osobním názoru, ale také pro každého pracujícího člověka, navíc s rodinou atd. i prakticky mnohokrát obtížně proveditelný. Udělat přes noc z člověka ne zrovna disciplinovaného člověka disciplinovaného nejen fyzicky, ale i psychicky, není pro spoustu lidí přijatelná možnost.Pořád se zde na fóru dohadujeme o tom, jaká metoda je nejlepší pro léčení, ale naprosto se nezabýváme tím, pro koho. Ona totiž universální metoda neexistuje právě díky tomu, že nejsme všichni stejní. Alopatická medicína, která se tento problém kdysi snažila vyřešit chemicky, ho dnes ignoruje a už jenom předstírá, že se snaží namyslet něco, co pracuje pouze na fyzické bázi. Stejně tak ortodoxní alternativa ta vyloženě komerční předstírá, že alopatie dělá něco jiného než oni a to jedinné jiné je, že komerční alternativa se tváří lidštěji a nabízí jykýsi výběr, aniž by striktně určovala, co má pacient vlastně dělat, což nejednoho člověka řádně mate.
Jedinní, kteří skutečně vyléčí jsou partyzání poléčitelství, kteří sice také léčí do nějaké míry komerčně, ale nestíraj pacienty a více méně vezmou co potřebují k přežití a pokračovaní ve své činnosti, kteří léči z přesvědčení a to vyjmečně i v rámci ortodoxní medicíny.
Norbekov, stejně jako Schultze a několik dalších, a to je z jejich úst, neléčili každého a nikdy netvrdili, že mohou vyléčit každého a svoje pacienty si vybírali a vybírají podle jejich zájmu se jejich metodě podrobit, či spíše se jí zůčastnit, protože nakonec jenom pacientovi pomáhají, aby se vyléčil sám. Z tohoto hlediska je Norbekova metoda také pouhou berličkou, stejně jako všechny jiné metody. Proto se také naprostá většina lidí eventuelně vrhne do náruče metod, které z nich sejmou přetěžké břímě vlastního myšlení a rozhodnutí a umírá v rukou moderní medicíny, které jsou jako lidi ukradení a která si je jen přepočítá na možný a pokud možno dlouhodobý finanční zisk a ani to ne individuálně, ale jako stádo.
Vyléčení se není až tak moc v metodě, jako spíš v rozhodnutí se žít dál, převzít co nejvíce odpovědnosti za sebe na sebe a hlavně mít, nebo si najít účel dalšího života. Zde je zakopaný pes prakticky všeho léčení v tom momentě. Převážná většina lidí v momentě, kdy jim odrostly děti a chcípl pes nemá zájem dál žít, protože si ve své mysli splnili své povinosti, své účely a žít již nemají pro koho a pro co, i kdyby jejich dosavadní život byl nastoje všemu velice mírný a spokojený. To nemluvíme o tom, u kolika nemocných lidí jde více o psychickou sebevraždu, než o skutečnou fyzickou nemoc, kterou is na sebe svým psychickým stavem uvalili. Totéž lze vidět i u relativně mladých lidí, pokud jimi "život" zmítá díky tomu, že se o sebe nikdy moc nestarali a nechali si ho nalinkovat někým jiným jinak, než by si přáli, aby jim byl nalinkovaný, vůbec nepřipouštěje možnost, že by se do linkování svého života měli dát on sami a konečně třeba i ve čtyřiceti, či šedesáti konečně mentálně dospět.
Jenže ani toto nezahrnuje celou škálu individualit a neustále přibývá těch, kteří se v příšerném fyzickém a psychickém stavu už rodí, nebo jsou velice časně a velice závažně poškozeni ať už sociálně nebo alopatickou medicínou, nebo již poškozenými rodiči a to i v době početí a těhotenství matky. Jakou metodu tedy pro tyto lidi?
Zde vidím jako jedinné jakž takž východisko a přístup právě urinoterapii a to z toho důvodu, že je ze všech tří jmenovaných nejuniversálnější, že je vůbec ze všech nejuniversálnější a napravuje nejen fyzické schopnosti, ale i mentální a pokud se podaří zlomit u pacienta, nebo osob zodpovědných za jejich opatrování sociální blok, nebo mu ještě nebyl vytvořen, nebo není ani schopen ho vůbec kdy přijmout, nemusí se nic zvláštního učit, nemusí nic chápat, nemusí se učit chápat spousty souvislostí, kteréžto chápání a zdaleka ne vždy přichází u lidí v relativně pozdním věku pokud vůbec a přesto je možno je vybabrat z jejich zdravotních problémů alespoň do nějaké míry, avšak podle některých praktických svědectví pravděpodobně úplně.
Ve skutečnosti mi připadá Norbekova metoda ne jako nejméně účinná, ale jako nejméně použitelná s přihlédnutím ke stavu mnoha pacientů, ať již především mentální stav, tak i zdravotní, stejně jako sociopatologický, aby kdy došla uplatnění v rámci široké populace v tom stavu, ve kterém dnes velice patologická populace všeobecně je. Co se týče autopatie, rozhodně má v tomto ohledu navrch proti Norbekově metodě v tom případě, že skutečně pracuje do takové míry, jak bych si mohl myslet. Jenže myslet znamená .... a věřit léčí. V každém případě jsem však neviděl, neslyšel a nečetl nějaké životní odkazy, kdy by autopatie někomu nějak moc pomohla v závažných onemocněních, ale ani jsem nepátral. Nicméně bych očekával, že sem někdo něco takového někdy přihodí.
Jayo sem právě dal příspěvek http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 50#p113050 jeho současného stadia vlastního procesu sebeléčení, který by se sem hodil jak vyšitý. Očividně si našel svou vlastní metodu, svůj vlastní, ať již přechodný, nebo trvalý přístup jak k sobě, tak ke druhým, bez dalších fyzických terapií a dopracoval se k velice pozitivní změně svého celého já. Kdo si nahlédne do průřezu jeho historie, který je zde na fóru možno sledovat během posledních tří let, je zářným příkladem toho, jak jsme psychologicky rozdílní v různých fázích svých onemocnění, jak se Ti, kteří moc chtějí eventuelně dopídí, nemají-li už na kahánku a někdy intuitivně i tak, stejně jako se dlouho pídil i Norbekov a jako se pídím i já a Hanka a jako se pídil v životě kde kdo a pídí stále a dále. Uzdravení se totiž vůbec není cíl. Dostali jsme se eventuelně na rozcestí, které jsme si sami postavili do cesty svým minulým životem a dnes už jsme se vydali cestou svou za pokřiku přihlížejících, stejně jako i některých dalších kteří tápou společnou bažinou a nebyvše si celkem jisti svým vlastním směrem pokřikují na druhé, kudy mají jít oni, hledaje a dožaduje se ujištění sama sebe.
To, co zde předložil za ty tři roky Jayo to je vůle žít, ne vůle zavraždit nemoc ať již se člověk propracuje do
těchto Norbekovských kritérií jak chce. Ten kdo začne včas a tu a tam se natrefí na něco, čím se z bahna povytáhne a alespoň situaci zlepší, má šanci se tam propracovat a každá "berlička" je dobrá. Někdo na to má, aby se ve svém stavu vrhnul rovnou na čistou psychiku, podle Norbekova tak jeden z padesáti vážně nemocných a podle Schultzeho taky tam někde, někdo ne a někdo nemá šanci a to ani relativně zdravý. To je život.To řečeno, a tohle je specielně pro Huhu: Osobně to vidím tak, že jsi si ani zdaleka nenastudoval a proto nepochopil a proto nemůžeš ocenit, jak daleko sahají prsty urinoterapie. To už je ale o Tvé individuální cestě Huhu a přeji vše nej.
S laskavým pozdravem, Slávek.
... blá, blá, blá ... 
... rozhodně nejsem žádnej slejv ... 
... 
... velmi dlouho se pak tomu místu vyhýbají ... 
...
) ... 
.. Odporuješ si.
Proč, má člověk nutkání v případě extrémní bolesti se počuřit a i se to povede? Že by to byla nějaká psychická nápověda, které odmítáme porozumět? Zlomená ruka....