Nevím, jestli sis toho všimnul - ale Ubuntu nijak nepropaguji.
Je to jeden z Linuxů, které vynikají celkem minimální konfigurovatelností. Je určen pro lidi s minimální počítačovou gramotností, u kterých se nepředpokládá, že na základním nastavení budou chtít něco měnit. A ani se jim to neumožňuje, protože u nich je reálnější naděje na to, že systém rozjebají, než na to, že se jim ho podaří nějak vylepšit. To znamená, že se to nainstaluje a potom používá prakticky tak, jak to je, tedy s prostředím Gnome.
Na stejném základu běží i distribuce Kubuntu, která má snadno a široce konfigurovatelné prostředí KDE. Taky Lubuntu s lehkým prostředím LXDE. Nebo Xubuntu s prostředím XFCE.
Všechny distribuce mají prakticky stejné Linuxové jádro a běží na nich tentýž systém. Technicky se liší nejvíc tím, jaký balíčkovací systém používají pro instalaci programů - uživateli to může být celkem jedno, protože všechny fungují spolehlivě.
V jakékoli distribuci je možné si nainstalovat kterékoli pracovní prostředí. Těch nejpropracovanějších je zhruba deset, všech je hodně přes stovku a jsou nejroztodivnějších vzhledů a filozofií ovládání.
Tím je na jednu stranu možné si skutečně vybrat přesně podle svého gusta, ale zase na druhou stranu je skutečně obtížné se v tom množství orientovat a vybírat.
Částečně to řeší
Live distribuce, které si člověk spustí z CDčka a beze změn na počítači si danou distribuci beztrestně vyzkouší. Když mu nevyhovuje, tak si stáhne a vyzkouší jinou. Až se mu některá zalíbí, tak si ji z toho jejího Live CD nainstaluje, tedy její základ. Potom si v repozitáři dané distribuce vybere všechny programy, o které si myslí že by mohl stát, a vyzkouší si je. Co mu nevyhovuje, může zase snadno odinstalovat.
Možná to "zpoza obloka vyzerá celkom inak", ale opravdu vím, co o Linuxu píšu a dokonce i proč.
Nainstalovat kteroukoli distribuci je velice snadné, když to člověk umí. A celkem snadno se to naučí, když má čas a schopnost číst anglicky psané manuály. Pro ty ostatní se instalační proces většinou co nejvíce "automatizuje". Dá se v tom docílit i naprosté blbuvzdornosti, ovšem za cenu, že si uživatel nemá možnost nic sám rozhodnout. Ve všem, co může uživatel nastavit, může taky udělat chybu, takže většinou se mu dá možnost vybrat si jenom rozložení klávesnice, časové pásmo a také do jaké řeči chce mít systém lokalizovaný. Další přizpůsobení vzhledu prostředí se dělá až po instalaci a většinou se jenom vybírá z přednastavených témat.
Samozřejmě když se ví jak, tak se dá změnit naprosto cokoli a velice jednoduše. Když se neví jak, tak se vybírá klikáním na předvolené možnosti.
Dalo by se o tom psát ještě dlouho a dlouho - čímž by to pak nikdo nečetl. Právě proto toho píšu co nejmíň a jenom to, co považuji za důležité.
Zdravím - poota