ESP a Silvova metoda

[jeff]

Je to až neuvěřitelné, že takový vlastně jednoduchý způsob dokáže vyřešit i závažné problémy. Nemůžu si ale odpustit otázku a sice, že každá mince má dvě strany a co se dá použít pro dobrou věc, dá se jistě i zneužít. Existuje proti zneužití nějaká ochrana?

Jeff

[Návštěvník]

Jako každá magie-a tohle je magie-spadá pod "přímý dohled",zákona harmonie..a vyvolává zrychlení kyvadla harmonie..
Pokus o vědomé "ublížení" vede k velmi citelné a nečekaně razantní
reakci z této "strany".//Magie samozřejmě zná odklonění zpětného
nárazu poměrně neosobního "kyvadla" zákona harmonie-říkejme mu souhrně karmický zákon,využívání /nebo spíše zneužívání/této dovednosti vyvolá postupně zásah inteligence samé a/ jedinec spadá pod "přímý dohled" po křesťansku Boží Prozřetelnosti-čili kompetence Ducha Svatého/ a zde vás nemůže zachránit před "naplácáním " nic...
Když Dr.Jan Kefr provedl známý rituál černé magie proto Hitlerovi,bylo mu oznámeno, že zaplatí nejvyšší cenu-zemřel běhenm války v koncentráku..A to se jednalo o zdánlivě spravedlivé hledisko...

[poota]

To jeff: na část Tvé otázky odpověděl už Anonymní. Už dříve jsem zmiňoval, že Informační Pole je velice přísně sledováno Vyšší Inteligencí, která nedovolí měnit cizí osobní záznam k horšímu. Dokonce nedovolí ani změnu k lepšímu, pokud by tím, i třeba někde jinde, vznikl nějaký problém. Navíc absolventi kurzů jsou přímo programováni tak, aby i jejich sebelépe míněná snaha, pokud tato pravidla porušuje, byla rovnou neúčinná. Takže vlastně zbývají záměrné útoky prostřednictvím praktik černé magie - těm je možné se velice účinně bránit, ovšem poněkud jinými metodami, než je útok veden. Trochu podrobněji se tím chci zabývat ke konci mého seriálu - poota

[jarda ovčák svitavy]

Nic není zadarmo. Za všechno bude třeba vypsat fakturu. Jakou bude mít splatnost.... to neví nikdo. Občas se stává, že naskáčou penále větší, než s jakými jsme počítali. Proto v případě černé magie musí být člověk připraven na vše. Naše vlastní vědomí i podvědomí činí každodenní rituály magie. Láska, nenávist, touhy a přání, přátelství a zášť. I v tomto případě se rovnováha vychyluje a nikdo nemůže vědět, jak ta rošáda dopadne.

[poota]

Pokračujeme tedy v léčení na dálku, a tentokrát si dáme osobu zcela nám neznámou. Liší se nějak její léčení od léčení osoby nám známé? Upřímně řečeno, vlastně ani ne. Tedy to berte tak, jako že se jedná o obdobný příklad, na kterém chci ukázat ještě některé další techniky, přičemž vlastní léčení probíhá úplně stejně, takže se o něm již nemusím tak podrobně šířit.
Při tomto způsobu, kdy se zpravidla řeší více případů, je léčitel celým postupem veden druhou osobou, která se zve průvodce. Není bezpodmínečně nutné, aby to byl také absolvent Silvovy metody, ale musí s ní být dost podrobně seznámen. Výhodou je, hlavně pro něj, pokud má současně i vzdělání v nějakém oboru lékařství. Průvodce nemusí být v hladině Alfa, takže během vedení potřebné údaje čte a výsledky rovnou zapisuje. Tímto vnějším vedením je léčitel zbaven "administrativy" a může se tak plně soustředit na vlastní výkon. Průvodce jej nechá vstoupit do laboratoře a provést všechny položky jeho vstupního rituálu. Když mu léčitel oznámí, že je připraven, představí mu pacienta. V této fázi se musí léčitel napojit na osobní záznam představované osoby, takže o ní potřebuje co nejvíce zcela specifických informací, aby se mohl napojit skutečně na tuto konkrétní osobu. Pokud nejsou údaje naprosto jednoznačné, může se stát, že se napojí na jinou osobu téhož jména, případně se stejným bydlištěm. Kromě co nejpřesnějšího jména a adresy je vhodné uvést ještě například datum narození, rodné číslo, přezdívku, zaměstnání nebo jiné specifické údaje. Před léčitelem se objeví postava, která postupně dostává konkrétní podobu, kterou léčitel průvodci popíše. Pokud má průvodce k dispozici fotografii nebo popis, může si ověřit správnost napojení. Mezi obrazem a osobou mohou být ovšem i dosti značné odchylky, zvláště u vlasů. U žen zpravidla nesouhlasí barva a u mužů množství; obraz většinou naznačuje spíše budoucí stav, ale nemusí to tak být vždycky. Průvodce mívá většinou k dispozici i údaje o zdravotních problémech osoby, ale ty léčiteli nesděluje, naopak si je nechává pro kontrolu správnosti napojení. Po popisu zevnějšku osoby se léčitel soustředí na její tělo a jeho odchylky od normálu, jako je držení těla, hlavy, souměrnost končetin, případné amputace částí nebo jejich deformity. Potom stejným způsobem prochází vnitřkem těla, hlásí viditelné odchylky orgánů, výsledky prodělaných operací a následky úrazů. Na přání průvodce může nahlédnout i do virtuálního zdravotního záznamu osoby, kde jsou zaznamenány i letopočty úrazů, léčení, operací a podobně. V jakém tvaru bude tento zdravotní záznam, záleží pouze na přání nebo zvyklostech léčitele. Jestliže dává přednost zdravotním kartám, bude to zdravotní karta. Vyhovuje-li mu elektronická podoba, bude záznam na obrazovce.
Výsledky minulých vyšetření, jako rentgenové nebo tomografické snímky, je sice možné si prohlížet v kartotéce, ale daleko jednodušší je prohlédnout si je přímo na dotyčné osobě, protože to je daleko zřetelnější a navíc trojrozměrné. Ovšem protože se jedná o záležitosti již minulé, je třeba se podívat na dotyčné tělo v odpovídající minulosti. K tomu právě slouží výše zmiňovaný věčný kalendář. Na něm si nastavíme požadované datum, tím se přesuneme do udané doby a například zlomenou kost si můžeme prohlédnout ze všech stran, a pokud o to stojíme, můžeme si ji z těla i vyndat. Posouváním data můžeme pozorovat "na vlastní oči", jak se postupně hojí. Tyhle výlety do minulosti jsou sice zajímavé, ale pokud nesouvisí třeba s nějakými současnými traumaty, tak nemají jiný význam, než je poznávání vývoje osobnosti dané osoby.
Daleko prospěšnější je přesné poznání současných problémů. Pro každého lékaře jsou, nebo by alespoň měly být, nejdůležitější pocity pacienta. Právě podle toho jak, kde a co ho bolí, může nejpřesněji určit zdroj potíží. Na to se ho tedy snaží co nejdůkladněji vyptat, ale stejně naráží na nepřesnosti komunikace. Naprosto ideální by pro něj bylo, kdyby si mohl alespoň na chvíli pacientovy potíže vyzkoušet "na vlastní kůži". Léčitel pro to má jeden z nejzajímavějších nástrojů, tzv. diagnostickou přilbu. Tento název není příliš výstižný a byl zvolen spíše s ohledem na laickou veřejnost, před kterou se tento způsob léčení na dálku občas předvádí. V praxi to vypadá tak, že léčitel uchopí hlavu vyšetřované osoby, poněkud ji zdvihne, čímž ji od těla oddělí, chvíli počká, než se její obličej prolne do jeho směru, a nasadí si ji na svoji hlavu. Poté vyčistí mysl, což znamená, že se oprostí od všech vlastních myšlenek, a následně zažívá pocity zkoumané osoby. Prožívá všechny její potíže a bolesti naprosto stejně, jako kdyby to byly jeho vlastní. Pokud si s něčím neví rady, zeptá se svého rádce, pokud zkoumá muže, nebo rádkyně, jestliže se jedná o ženu. Co nejpodrobněji referuje průvodci, a potom většinou docela rád a ochotně vrátí hlavu zkoumané osobě; po vyčištění mysli opět všechny cizí pocity zmizí.
V některých případech, zvláště když je průvodcem lékař, může diagnózu určit či zpřesnit nějaké laboratorní vyšetření. Vzhledem k tomu, že léčitel se nachází v laboratoři, a to dokonce v té nejlépe vybavené, lze udělat jakýkoli rozbor rovnou a na počkání. Náběr zkoumané tělní tekutiny (krev, moč, lymfa, mozkomíšní mok atd.) se provede velice jednoduše tak, že hrdlo dlouhé úzké zkumavky se vnoří do příslušného řečiště a zkumavka se naplní. Potom je nutné se soustředit na složku, jejíž hodnota nás momentálně zajímá. Cukr, bílkovina, bilirubin, červené krvinky, krevní destičky nebo cokoli jiného. Doktoři mají rozbory na několik stránek, takže léčitel může snadno dostat dotaz na složku, jejíž jméno v životě neslyšel, ba nemá vůbec potuchy, k čemu to může být dobré. Navíc pro každou z těchto věcí se používají jiné jednotky a také správná hodnota je zcela specifická, někdy dokonce odlišná pro různé lidi. Aby bylo možné v tomto galimatyáši použít jediný a jednoduchý postup, používá se (pouze tady!) jednotná stupnice pro všechny rozbory. Na ní je jako 100% optimální hodnota pro danou osobu. Vlastní rozbor je jednoduchost sama. Zkumavku s tekutinou ucpeme palcem a obsah důkladně protřepeme. Zkumavku dáme svisle a počkáme, až se oddělí testovaná složka, která je dole, od zbytku tekutiny. Barva složky je vždy jiná, než barva zbytku, pokud by se nám hladina nezdála dost zřetelná, můžeme si ji zvýraznit. Potom postavíme zkumavku ke stupnicovému pruhu a počkáme, až se stupnice ustálí. Proti hladině odečteme naměřenou hodnotu, pokud to bude 100%, je stav ideální, méně znamená nedostatek, více přebytek, a podle procent se dá výsledek přepočítat na hodnotu ve správných jednotkách. Pro další rozbor, pokud zkoumáme tutéž tekutinu, použijeme tentýž vzorek, pouze se soustředíme na další složku, znova protřepeme a počkáme na ustálení. Při přechodu na zkoumání další tekutiny vrátíme tu použitou po protřepání do patřičného oběhu (pořádek musí být) a z dalšího oběhu nabereme nový vzorek.
Měření tlaku se provádí kupodivu tlakoměrem, ovšem zde není nutné nějaké pumpování, tlakoměr se pouze přiloží a rovnou ukáže hodnoty obou tlaků, podle přání buď dvěma ručkami analogově, nebo jako dvě čísla. O teploměru se dá říci snad jen to, že teplotu ukazuje hned. Než osobu propustíme, tedy odpojíme se od jejího záznamu, dáme do pořádku všechny nalezené problémy.
Přesnost a jistota v těchto technikách se získává s postupující praxí, přičemž dosahovaná úspěšnost léčení na praxi závislá není. O úspěšnosti nerozhoduje léčitel, ale léčený. Nejvíce záleží na tom, jestli je jeho problém touto cestou vůbec řešitelný. Pokud ano, pak záleží na tom, jak dlouho vydrží pozitivní změny v jeho záznamu, lépe řečeno, jak dlouho bude trvat, než si svým způsobem života a svými názory tyto změny opět vrátí směrem k původním hodnotám. Právě na tom záleží, jestli se jeho stav zlepší úplně, nebo jen částečně.
S posouváním času do minulosti určitě leckoho napadlo, co se tak tímto způsobem podívat i do budoucnosti. Tedy ano, čas je možné posunovat oběma směry, ovšem s budoucností je potíž v tom, že právě tam je většina informací zablokována. Ne tedy úplně všechny, ale rozhodně právě ty, které by nás nejvíc zajímaly. Pokud někdo hledáte seriozní přístup k věštění budoucnosti, doporučuji se soustředit na I-ging, někde zvaný též I-ting.
Takže jsme se konečně dostali na konec základního kurzu Silvovy metody kontroly mysli a příště tedy jenom takové volnější povídání - poota

[poota]

Tak, do teďka jsem se musel držet toho, co je v Silvově metodě "oficielní", abych Vám ji přiblížit takovou, jaká má být. Od teď si již mohu povídat, co chci, protože to bude pouze na "moje triko". Takže to mohou být i moje pouhé domněnky, zcestnosti a třeba i očividné chyby. Takže to tak také berte, i když je to většinou podložené a ověřené vlastní zkušeností.
Tedy život se Silvovkou je zcela jistě příjemnější a jednodušší, dalo by se říci, méně kostrbatý. To ovšem není dost závažný důvod pro to, aby se člověk rozhodl věnovat čas a peníze na absolvování kurzu.
Především se musí ve svém duševním vývoji dostat sám do stádia, kdy ho začnou zajímat věci související s duchovnem. Začne tedy vystrkovat tykadla rozličnými směry a hledá u různých náboženských i filozofických směrů odpovědi na svoje otázky. Jeho mentalitě bližší "západní" směry ho příliš neuspokojují a daleko propracovanější "východní" nauky jsou mu poněkud "cizí". Navíc při přístupu "zvenku" je praktický přínos obojích systémů dost problematický.
Dalším impulzem je nějaký závažný, většinou zdravotní problém, ať již vlastní nebo někoho blízkého. Ten totiž Silvova metoda slibuje a také je schopna napravit. To je její výhoda proti všem naukám, které člověka pouze učí, jak se s problémy smířit a jak s nimi žít. Další výhodou je to, že svoje postupy dokáže celkem jednoduše a logicky vysvětlit, a navíc rovnou prakticky předvést, takže se člověk může osobně přesvědčit a "podívat", že to funguje a také jak to funguje. Je to vlastně velice "materialistický" přístup k ryze duchovní problematice, což naší "západní" mentalitě docela vyhovuje.
V kurzu se naučí to, co potřebuje k vyřešení problému, který ho k tomu vlastně přivedl. K tomu se ovšem naučí ještě spoustu dalších užitečných věcí, které si může rovnou vyzkoušet. Většina z nich mu funguje na první použití, a tak si jimi zpříjemňuje a usnadňuje život. Pomalu mu ubývá problémů, které by musel řešit, takže intenzita jeho používání Silvovky postupně klesá. Ovšem všechny nabyté znalosti i dovednosti má stále připraveny, takže je může kdykoli použít. I toto vědomí, že má možnost kdykoli najít správné řešení a také jej použít, má vliv na jeho přístup k dalšímu životu.
Silvova metoda ovšem není "vynález" pana José Silvy z Lareda, jedná se o principy a jevy dávno známé a také dávno používané. Jeho zásluhou je pouze jejich znovuobjevení a jejich sestavení do snadno pochopitelného systému. Pokud někoho zajímá, jak jeho "metoda" vypadala před Silvou, je zajímavým čtením například "Poselství od protinožců" Marlo Morganové (Mutant Message Down Under).
Ostatně sám Silva zdůrazňuje, že jeho metodou se neučíme nic nového, ale pouze to, co jsme jako děti ovládali, a co nám bylo výchovou "zapomenuto". Můžeme si to ostatně sami snadno ověřit docela prospěšným experimentem. Vhodným "materiálem" pro náš pokus je dítě ve věku maximálně do sedmi let, sám jsem to ověřoval na exempláři pětiletém. Cílem je naučit dítě technice Théta dlaně, která je známější jako tzv. přikládání rukou. V kurzu se tato technika učí až po dobrém zvládnutí hladiny Alfa, protože jejím prostřednictvím se vstupuje do hladiny Théta, ve které se teprve specifickým postupem dá naučit tato technika.
Dítěti stačí nabídnout, že ho můžeme, bude-li ovšem chtít, naučit jedno mocné dobré kouzlo, které umí odstraňovat bolesti. Nejspíš bude živě souhlasit, a hned ho bude zajímat, jestli by to fungovalo, až zase bude babičku něco bolet. Samozřejmě, že to bude fungovat na babičku, na dědečka, na kohokoli jiného, a taky na zvířátka. Ovšem funguje to pouze za splnění jedné jediné podmínky: musíš si naprosto upřímně přát, aby to tomu člověku opravdu pomohlo! I kdyby to byl zlý a ošklivý člověk, pokud mu budeš chtít opravdu pomoci, tak mu pomůžeš! Bez opravdové a upřímné snahy to nepomůže ani těm nejmilejším. Záleží to jenom na tobě, na ničem jiném, jenom na tom, jak moc chceš pomoci. A teď jak se to dělá. Nastavíš si ruce tak, aby to bolavé místo bylo mezi dlaněmi. Je úplně jedno, jestli je přitiskneš, nebo držíš dál od těla. Nemusí být od té bolesti stejně daleko, můžeš mít jednu ruku na bolavých zádech a druhou na břiše, když nedosáhneš, můžeš mít tu druhou třeba na boku, nebo je můžeš dát obě vedle sebe k té bolesti. Pak zavřeš oči, představíš si to místo, kde je bolest, nadechneš se, a když vydechuješ tak v duchu nebo nahlas pomalu říkáš: nebolí, nebolí, nebolí. Potom se znovu nadechneš a při vydechování říkáš: nebolí, nebolí, nebolí. A potom ještě jednou. A to je celé to kouzlo. Bolest opravdu za chvilku zmizí, nebo aspoň poleví, často se tímhle i vyléčí. Na některou bolest se to musí zkoušet i několikrát za den. Funguje to i na zastavení krvácení, jenom se říká: nekrvácej, nekrvácej, nekrvácej. Ale trvá to většinou delší dobu, krev napřed nepřestává téct, ale je stále světlejší, a teprve potom jí teče míň a míň.
To, co je v předchozím odstavci, ke správnému naprogramování úplně stačí - mému exempláři je dnes již požehnaných devatenáct let a tuto techniku stále úspěšně používá.
Pro dnešek je toho dost, nějak se mi to natahuje. Příště chci začít "prstíčky" - poota

[Novák]

"Poselství od protinožců",úžasná kniha,vřele doporučuji,pražákům mohu zapůjčit.

[Návštěvník]

Především se musí ve svém duševním vývoji dostat sám do stádia, kdy ho začnou zajímat věci související s duchovnem. Začne tedy vystrkovat tykadla rozličnými směry a hledá u různých náboženských i filozofických směrů odpovědi na svoje otázky. Jeho mentalitě bližší "západní" směry ho příliš neuspokojují a daleko propracovanější "východní" nauky jsou mu poněkud "cizí". Navíc při přístupu "zvenku" je praktický přínos obojích systémů dost problematický.

Umět se zeptat,odložit koncepty a trpělivě "naslouchat"
Listy apoštolů" Co je moudrostí u lidí, je bláznovstvím u Boha"..

[Návštěvník]

Na tradici nezáleží-když nechybí oči....

[pepe]

Na tradici nezáleží-když nechybí oči....

Anoným ,,no budiš" nič v zlom , no myslím si že aj ten ,,účes" ESP od Pootu má niečo do seba a svojím sposobom je aj pre mňa zaujímavý . Pepe

[Návštěvník]

Tradice-ať západní či východní je napsána tak, že při pokusu o
hru na "třetího" jsme "z kola"..

[poota]

Techniku tří prstů, které se důvěrně (a láskyplně) říká "prstíčky", jsem již zmiňoval ve spojitosti s kontrolory. Její obliba pramení z její jednoduchosti, pohotovsti a univerzálnosti. Osobně si myslím, že je jen málo problémů, které by nemohla řešit a naopak mnoho problémů, které se nedají řešit jinak. Přitom se vlastně jedná o pouhý spouštěcí mechanizmus programu, který zajišťuje, že "v hladině Beta fungujeme stejně, jako bychom byli v hladině Alfa". Tato jednoduchá finta je naprosto geniální a o tom, co všechno se jejím prostřednictvím dá docílit, by se daly napsat tlusté knihy. Tady bude stačit několik prostých příkladů, abych ukázal, jak se s prstíčky pracuje.
V první řadě umožňují přímou komunikaci myslí, přičemž nezáleží na jejich úrovni. Tímto způsobem tedy můžeme komunikovat stejně dobře s mimozemšťanem (v jednom vlákně se tu také tato otázka vyskytla), jako se zvířetem, rybou a dokonce i neživými mechanizmy. Takže hned příklad. Existují druhy výpočtů, pro které je nezbytné mít k dispozici řadu čísel, která je dokonale náhodná. Tu získat je prý značný technický problém a dokonalý generátor náhodných čísel se dlouho nedařilo sestavit. Nakonec skutečně dával počet všech použitých číslic za určité období naprosto stejný. V rámci výzkumů telepatie a Silvovy metody, pro které se využíval i tento generátor, se zjistilo, že jeho čísla občas nebývají náhodná. Dalším cíleným výzkumem se zjistilo, že pouhými "prstíčky" se dá docílit několikanásobně vyššího nebo nižšího výskytu libovolného čísla.
Moje osobní zkušenost je například ta, že "semaforoví skřítci" dokáží na požádání prodloužit zelenou. K tomu ale musím poznamenat, že tyhle věci se nedají zkoumat nějakými pokusy, protože Vyšší Inteligence odmítá fungovat pro nějaké "hraní", takže úspěšnost je většinou přímo úměrná závažnosti potřeby, případně závisí i na tom, kolika jiných lidí se týká.
Stalo se mi, že jsem za výlohou obchodu viděl krásně zabalená luxusní dárková mýdla. Zajímalo mě, jak asi které voní, a tak jsem zcela automaticky udělal prstíčky a nasál. Docela mě překvapilo, že jsem to mýdlo zřetelně cítil. Takže jsem totéž zkusil s pohledem na to sousední, a vůně byla jiná. Funguje to jednoduše tak, že se dotyčná vůně prostě vyzvedne ze záznamu v Informačním Poli. Ověřili jsme si to s mojí ženou v Průhonickém parku, kde nám na podzim bylo líto, že azalky nekvetou. Takže vůně jejich květů jsme se tenkrát "načichali" přes Informační Pole. Čich je vůbec pro Silvovku zcela specifický, a různými vůněmi, které se v reálu vůbec nevyskytují, komunikuje s námi přímo Vyšší Inteligence. Podle vůně se tak dají spolehlivě rozlišit věci dobré a prospěšné od špatných. Zřejmě zde pramení rčení, že někdo "na to má nos".
Vyzvednutí potřebné informace se dá použít třeba při zkoušení, když neznáme správnou odpověď. Správná odpověď totiž existuje nezávisle na nás, takže stačí pouze na ni najít spojení a přes něj si ji vyzvednout. Zvolíme si tedy osobu, která tuto odpověď zcela jistě zná - může to být kapacita v daném oboru, objevitel předmětného, nebo rovnou zkoušející. Pomocí prstíčků si ho představíme před sebou a zeptáme se ho. To, co nám odpoví, můžeme rovnou převyprávět. Jenom nesmíme dát najevo, že nám připadá komické, říkat někomu totéž, co říká on nám.
Informace můžeme také předávat - příjemce má dojem, že se mu nějaké myšlenky nebo pocity samy objevují - pokud tyto metody nezná, je přesvědčen, že jsou to jeho vlastní nápady. To, co sdělujete, je přeloženo do podoby, kterou je příjemce schopen vnímat. To znamená, že zde neexistuje jazyková nebo druhová bariéra. Domnívám se, že se zde nejedná o "překlad" pouze do obrazů, protože se správně přenášejí i zápory a mluvnické významy. Proto "Nevidí mě, nejsem tady" funguje stejně dobře na revizora, jako na na bachyni s pruhovanými selátky - obojí ověřeno v praxi.
Také jsem na prahu chaty překvapil nádherně zbarveného statného mloka, který při spatření něčeho tak ohavného chtěl co nejrychleji někam co nejdál, takže se jen prudce zmítal na místě. "Neboj se, nic ti nehrozí, tady jsi v bezpečí". To ho uklidnilo, přestal se zmítat, položil si hlavu na zem a spokojeně usnul, takže jsme museli přes půl hodiny dávat pozor, abychom na něj nešlápli. Pak se probudil, podíval se na nás, a když viděl, že nic zajímavého nebude, tak šel zase klidně po svých.
Onehdá nás náš chlebodárce vyvezl do Švýcar, kde nás ubytoval sice v nóbl hotelu, ale aspoň na snídaních se rozhodl ušetřit. Kontinentální snídaně (= krajíček veky, lžička marmelády, 1 ccm másla a sáček čaje plovoucí ve vlažné vodě) nebyla nikdy tím, na co bych se celou noc těšil. Když jsme se ženou sešli do jídelny (soukromě to nazývám večeřadlo nebo krmelec), zjistili jsme, že kolegové již zcela obsadili část, vyhrazenou kontinentálním snídaním. Čekat se nám nechtělo a navíc v druhé části, která byla pro "lidi", bylo téměř prázdno. Řešení se nabízelo samo: prstíčky a "snažíme se být lepší, takže si zasloužíme také lepší snídani". Usedli jsme tedy mezi "lidi" a byli i náležitě obslouženi. Na dotazy závistivých kolegů, proč jsme měli lepší snídani jsme odpovídali podle pravdy: "Protože si ji zasloužíme.". Samozřejmě měli dojem, že si také zaslouží lepší snídani, takže jsem jim doporučil, ať to tedy ráno zkusí. Druhý den ráno bylo v kontinentální půli prázdno a u "lidí" narváno, takže jsme si neměli kam sednout. Stačily prstíčky a ihned se objevila servírka, která nás s mnohými omluvami požádala o laskavé posečkání. Setrvali jsme tedy se ženou v lehké ranní konverzaci, během které byli naši kolegové odkázáni do patřičných mezí, abychom, opět s mnohými omluvami, byli uvedeni ke svému stolu a mohli v klidu opulentně posnídat. Mnozí kolegové se sice dovtípili, že si opravdu lepší snídani nezaslouží, ale když jsem jim na jejich "Proč?" podle pravdy odpovídal: "Protože se nesnažíte být lepší.", obávám se, že nepochopili.
Zrovna tenhle příklad ovšem otevírá otázky spravedlnosti, výhod, demokracie, rovnostářství atd. Aby to nebylo na několik pokračování, zkusím to co nejvíc zjednodušit. Hned na začátek tedy tvrdím, že demokracie ve smyslu stejných práv, povinností i výhod pro každého je z hlediska Vyšší Inteligence čirý nesmysl. Všechny bytosti během své existence procházejí vývojem k vyšší dokonalosti. Dokonalejší bytosti mají vyšší schopnosti a úměrně tomu i větší povinnosti. Z těch pak vyplývá i jejich právo na větší výhody. Na přesně protilehlé pozici je systém: díky vyšším schopnostem si mohu urvat více výhod a méně povinností. Poněkud spravedlivější se zdá(!) být demokracie, která je ovšem ve skutečnosti jenom posvěcením předchozího systému tím, že "si to přeje většina", která je ve skutečnosti koupená za část urvaných výhod.
Socialistické "každý podle svých možností, každému podle jeho zásluh", stejně jako komunistické "každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb", ztroskotává na tom, že to není "samoregulovatelné", takže to musí někdo nebo něco řídit. Dalším problémem je to, že "možnosti" nevyprodukují tolik, kolik požadují "zásluhy nebo potřeby". Na spravedlivou ruku tržního hospodářství se ovšem také nedá spoléhat, zvláště když z odstupu je vidět, že čouhá ze saka s mnoha kapsami na úplatky.
Trochu jsem odbočil, ale aspoň je vidět, že opravdu všechno souvisí se vším; takže příště zase k věci - poota

[Návštěvník]

Poota:
Když má člověk čas na "hovadiny"/vše v dobrém / je ještě dobře.
A bohužel-většinou-dokud je zdánlivě "dobře"-nic podstatného není nalezeno...
A teď se docela prostě zeptám-co hledáš..
Zkus napsat jednu jedinou větu-co opravdu hledáš..

[poota]

Na to, že se ptáš jako anonymní, mi tvoje otázka připadá poněkud jaksi nepatřičně důvěrná, ale budiž, beru to jako svůj problém. Rozhodně si nedovedu představit, co si od toho slibuješ, a upřímně řečeno vůbec nechápu, proč se takto ptáš. Celá věta je na to zbytečně dlouhá, stačí přece jediné slovo: štěstí. A naprosto stejně by ti odpověděl každý, kdo se na své i ostatních snažení a klopocení dokáže podívat s dostatečným odstupem. Nikomu totiž nejde o nic jiného, rozdíl je pouze v tom, co si pod tímto pojmem kdo představuje a jakým způsobem se ho snaží dosáhnout. Pro někoho to je platinová blondýna, pro jiného Mercedes, a pro dalšího třeba jeho zdraví nebo nemuset jezdit k benzince. Všichni jsme totiž úplně stejní, jenomže každý z nás jiným způsobem.
Jinak promiň, ale anonymy nemám příliš rád. Možná je to tím, že moje zlatá maminka mi vštěpovala, že se mám vždycky dívat na toho, s kým mluvím. A že se nemám dávat do řeči s cizími lidmi. A když už něco řeknu, že si za tím mám taky stát. A tohle jsou věci, které se s anonymy nedají realizovat ani tak málo, jak to internet umožňuje.

[martin11]

....zdravím POOTA....myslím, že krátká odpověd anonymovi vystihla vše.
Ten anonym by rád polemizoval, treba kritizoval, a zcela určitě nekonstruktivně tvoje myšlenky rozmělňoval. třeba je ten anomym někdo koho oba společně známe...jen jsem nepochopil proč se ptá tak....jak se ptá.....anonyme...Poota odpověděl. odpověděl podle svého svědomí.....a podle toho i píše svoje příspěvky.....anonyme mužeš napsat co svým dotazem sleduješ....Pootu zdraví martin11