Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde...
Prostor
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Gravitační pole
Něco o gravitaci.
Kdo si dovede představit zahnutý prázdný prostor okolo těles, má obrovskou výhodu; já to nedokážu. A ten kdo vnímá prázdný prostor prošpikovaný miriádou matematických tenzorů, ten je fyziky král. Jenže pak vám napíše „nějaký“ teoretik, Lee Smolin, že „nikdo nezná podstatu gravitace“ a jeden neví, jestli si stěžuje, nebo je rád, že není sám kdo má ‚problém‘ s gravitací. Ale v podstatě, až na éteristy, je shoda v tom, že gravitace je záležitost prostoru kolem těles. Něco se v něm děje. Enstein a spol. říkají, že se zakřivuje, ale sami jistě tuší, že se skutečnou fyzickou křivostí to nemá nic společného. A tak si našli matematickou berličku: tenzory. Za vším hledej tenzory! Ale co materiálního je v tom „prázdném“ tenzorovém prostoru nevědí. To je právě to o čem mluví L. Smolin!
I já tvrdím, že ‚na vině‘ je prostor. Jenomže ne nějaký vyprázdněný geometrický pojem s tenzorama, ale to co ten prostor fyzicky obsahuje, vyplňuje; je to kvartonové univerzum, bezbřehé a bezedné „moře“ kvartonů. Pro osvěžení paměti neuškodí trochu opakování: V oddíle, elementární částice, jsem popsal strukturu elem. částice: tvoří ji primárně submikroskopický vakant, neboli neúplný kvarton, jehož nevykompenzované hmotné působení na okolní úplné kvartony a jejich excitací vytváří kolem sebe makroskopické hmotové pole. Hranice tohoto pole teoreticky neexistují. Celý tento soubor vakantu a jeho hm. pole se vždy neoddělitelně pohybuje prostorem spolu. Už jsem tady popsal jak vypadá euklidovský „oceán“ kvartonů: všechny jeho prvky – kvartony- se nacházejí na svém ’energetickém dně‘, tj. hmotové působení jejich 4 antipodních složek se nachází ve vzájemném ‚klinči‘, v naprosté saturaci jejich hmotového působení; vně objemu kvartonu, (dWkrit), je jejich hmotný projev roven nule. Pro celý vnější svět tyhle nulitní kvartony fyzikálně neexistují; protože na něj fyzicky nepůsobí! Už jsem také popsal co se stane když se v tomto oceánu nulitních kvartonů ocitne jeden neúplný kvarton, tedy strukturní anomálie – vakant. Vakant nemá úplně saturované své hmotné působení,(proto je to vakant) a tak jím ‚vesele‘ „dráždí“ okolní kvartony (‚povytahuje‘ jim protoelementy z jejich nulitních pozic v kvartonu). Velikost takového „dráždění“ je dána vzdáleností kvartonu od toho „dráždiče“. Celý kvartonový „oceán“ tím dostal novou fyzikální kvalitu: excitované hmotové pole, kde už ani jeden kvarton není v nulitním fyzikálním stavu. Hmotové pole představuje vždy narušení vnější nulity všech kvartonů kvartonového „moře“. Pokud je v celém tom „oceánu“ kvartonů jen jeden vakant, je jeho hm. pole vůči němu dokonale sférické (m = M/(r.r). /m= velikost excitace i-tého kvartonu, M = primární hmotné působení vakantu, r= vzdálenost i-tého kvartonu od vakantu/
Jiná situace nastane, je-li v daném prostoru více, nebo dokonce mnoho vakantů. Všechny pochopitelně uplatňují své hm. působení na své okolí a tím v něm vzniká opět nová fyzikální kvalita: složené hmotové pole jemuž fyzikové říkají gravitační. Toto složené (aditivní) hm. pole je sice ve velké vzdálenosti od shluku těch vakantů (tvořících těleso) opět přibližně sférické, ale mezi jednotlivými vakanty má jiný charakter: postrádá sférickou symetrii vůči jednotlivým vakantům; uvnitř shluku vakantů je jejich hm. pole asymetrické, nesférické. A co dokáže udělat asymetrické pole s vakantem už jsem tady dostatečně popsal: vleče ho ve směru té asymetrie, tj. do středu shluku vakantů, kde je narušení kvartonů pochopitelně největší. No a přesně tohle přece dělá s elem. částicemi gravitační pole. Gravitační pole má jednu zvláštnost: vakanty si vytvářejí asymetrii složeného hm. pole navzájem, jaksi samoobslužně, bez vnější iniciace. Proto také elem. částice pohybující se volně v gravipoli, nemění svůj hmotný obsah! Její hm. pole mění, v závislosti na vzdálenosti od centra gravitace, strmost asymetrie, ale nemění své celkové hm. působení, t.j. jeho hmotný obsah. Na rozdíl od všech jiných pohybů, kde je třeba asymetrii hmotového pole částice vyvolat přidáním hmotnosti zvenku.
Když to tedy shrnu: Einsteinovo gravitační pole je souborem matematických tenzorů a fyzicky je nějak někam „zakřiveno“. Proto L. Smolin si po právu stěžuje, že ‚nikdo nezná materiální podstatu gravitace‘. Moje představa je tato: gravitační pole vzniká hmotným působením všech vakantů nacházejících se v daném prostoru na okolní “oceán“ kvartonů, tj. fyzickým narušením jejich nulity. Tím se odlišuje struktura gravitačního pole od ideálního euklidovského „oceánu“ nulitních kvartonů. Gravitační pole vesmíru je multiplikací hm. působení ode všech vakantů ve vesmíru. Jak už jsem uvedl, hmotové pole každého vakantu nemá hranic. Budeme si muset zvyknout na to, že i hmotové pole našich tělesných schránek se „courá“ třeba až v souhvězdí Andromedy, jak o tom kdysi v zoufalství fantazíroval R. Feynman ve svém ‚výkladu‘ o interferenci elektronu na dvojštěrbině. Svým pohybem teoreticky měníme i gravitační pole Andromedy. Ale opravdu jen teoreticky!
Kdo si dovede představit zahnutý prázdný prostor okolo těles, má obrovskou výhodu; já to nedokážu. A ten kdo vnímá prázdný prostor prošpikovaný miriádou matematických tenzorů, ten je fyziky král. Jenže pak vám napíše „nějaký“ teoretik, Lee Smolin, že „nikdo nezná podstatu gravitace“ a jeden neví, jestli si stěžuje, nebo je rád, že není sám kdo má ‚problém‘ s gravitací. Ale v podstatě, až na éteristy, je shoda v tom, že gravitace je záležitost prostoru kolem těles. Něco se v něm děje. Enstein a spol. říkají, že se zakřivuje, ale sami jistě tuší, že se skutečnou fyzickou křivostí to nemá nic společného. A tak si našli matematickou berličku: tenzory. Za vším hledej tenzory! Ale co materiálního je v tom „prázdném“ tenzorovém prostoru nevědí. To je právě to o čem mluví L. Smolin!
I já tvrdím, že ‚na vině‘ je prostor. Jenomže ne nějaký vyprázdněný geometrický pojem s tenzorama, ale to co ten prostor fyzicky obsahuje, vyplňuje; je to kvartonové univerzum, bezbřehé a bezedné „moře“ kvartonů. Pro osvěžení paměti neuškodí trochu opakování: V oddíle, elementární částice, jsem popsal strukturu elem. částice: tvoří ji primárně submikroskopický vakant, neboli neúplný kvarton, jehož nevykompenzované hmotné působení na okolní úplné kvartony a jejich excitací vytváří kolem sebe makroskopické hmotové pole. Hranice tohoto pole teoreticky neexistují. Celý tento soubor vakantu a jeho hm. pole se vždy neoddělitelně pohybuje prostorem spolu. Už jsem tady popsal jak vypadá euklidovský „oceán“ kvartonů: všechny jeho prvky – kvartony- se nacházejí na svém ’energetickém dně‘, tj. hmotové působení jejich 4 antipodních složek se nachází ve vzájemném ‚klinči‘, v naprosté saturaci jejich hmotového působení; vně objemu kvartonu, (dWkrit), je jejich hmotný projev roven nule. Pro celý vnější svět tyhle nulitní kvartony fyzikálně neexistují; protože na něj fyzicky nepůsobí! Už jsem také popsal co se stane když se v tomto oceánu nulitních kvartonů ocitne jeden neúplný kvarton, tedy strukturní anomálie – vakant. Vakant nemá úplně saturované své hmotné působení,(proto je to vakant) a tak jím ‚vesele‘ „dráždí“ okolní kvartony (‚povytahuje‘ jim protoelementy z jejich nulitních pozic v kvartonu). Velikost takového „dráždění“ je dána vzdáleností kvartonu od toho „dráždiče“. Celý kvartonový „oceán“ tím dostal novou fyzikální kvalitu: excitované hmotové pole, kde už ani jeden kvarton není v nulitním fyzikálním stavu. Hmotové pole představuje vždy narušení vnější nulity všech kvartonů kvartonového „moře“. Pokud je v celém tom „oceánu“ kvartonů jen jeden vakant, je jeho hm. pole vůči němu dokonale sférické (m = M/(r.r). /m= velikost excitace i-tého kvartonu, M = primární hmotné působení vakantu, r= vzdálenost i-tého kvartonu od vakantu/
Jiná situace nastane, je-li v daném prostoru více, nebo dokonce mnoho vakantů. Všechny pochopitelně uplatňují své hm. působení na své okolí a tím v něm vzniká opět nová fyzikální kvalita: složené hmotové pole jemuž fyzikové říkají gravitační. Toto složené (aditivní) hm. pole je sice ve velké vzdálenosti od shluku těch vakantů (tvořících těleso) opět přibližně sférické, ale mezi jednotlivými vakanty má jiný charakter: postrádá sférickou symetrii vůči jednotlivým vakantům; uvnitř shluku vakantů je jejich hm. pole asymetrické, nesférické. A co dokáže udělat asymetrické pole s vakantem už jsem tady dostatečně popsal: vleče ho ve směru té asymetrie, tj. do středu shluku vakantů, kde je narušení kvartonů pochopitelně největší. No a přesně tohle přece dělá s elem. částicemi gravitační pole. Gravitační pole má jednu zvláštnost: vakanty si vytvářejí asymetrii složeného hm. pole navzájem, jaksi samoobslužně, bez vnější iniciace. Proto také elem. částice pohybující se volně v gravipoli, nemění svůj hmotný obsah! Její hm. pole mění, v závislosti na vzdálenosti od centra gravitace, strmost asymetrie, ale nemění své celkové hm. působení, t.j. jeho hmotný obsah. Na rozdíl od všech jiných pohybů, kde je třeba asymetrii hmotového pole částice vyvolat přidáním hmotnosti zvenku.
Když to tedy shrnu: Einsteinovo gravitační pole je souborem matematických tenzorů a fyzicky je nějak někam „zakřiveno“. Proto L. Smolin si po právu stěžuje, že ‚nikdo nezná materiální podstatu gravitace‘. Moje představa je tato: gravitační pole vzniká hmotným působením všech vakantů nacházejících se v daném prostoru na okolní “oceán“ kvartonů, tj. fyzickým narušením jejich nulity. Tím se odlišuje struktura gravitačního pole od ideálního euklidovského „oceánu“ nulitních kvartonů. Gravitační pole vesmíru je multiplikací hm. působení ode všech vakantů ve vesmíru. Jak už jsem uvedl, hmotové pole každého vakantu nemá hranic. Budeme si muset zvyknout na to, že i hmotové pole našich tělesných schránek se „courá“ třeba až v souhvězdí Andromedy, jak o tom kdysi v zoufalství fantazíroval R. Feynman ve svém ‚výkladu‘ o interferenci elektronu na dvojštěrbině. Svým pohybem teoreticky měníme i gravitační pole Andromedy. Ale opravdu jen teoreticky!
JK sokrateus
- jarop
- Stálý člen
- Příspěvky: 89
- Registrován: stř 08 lis 2006 12:47
- Bydliště: Košice
- Dostal: 1 poděkování
Zaujímavé:
http://technet.idnes.cz/vedci-poodhalil ... vesmir_kuz
Vyzerá to, že hmotnosť sa tvorí hlavne z vákua. Teda správne sú úvahy o hmote, ktorá pochádza z priestoru.
http://technet.idnes.cz/vedci-poodhalil ... vesmir_kuz
Vyzerá to, že hmotnosť sa tvorí hlavne z vákua. Teda správne sú úvahy o hmote, ktorá pochádza z priestoru.
Jaro
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1719
- Registrován: úte 09 led 2007 12:49
- Bydliště: Praha
- Dal: 1 poděkování
- Dostal: 20 poděkování
- Kontaktovat uživatele:
odkaz , který by měl souviset
je tam odkaz i na knihu ke stažení popř na moooc knih
http://www.advaita.cz/article/4037.61-h ... a-vedanty/
konkrétně mám na mysli proplétání gun tam se to tvoří, a peče a rozpouští. Vše již bylo i my jsme tady znova..........pro pochopení
kDR famulus
PS kniha Prožívání níčeho http://www.advaita.cz/upload.cs/f/f8ec6 ... zivani.pdf
Má moc pěkný název,přečíst aspoň úvod .............
http://www.advaita.cz/article/4037.61-h ... a-vedanty/
konkrétně mám na mysli proplétání gun tam se to tvoří, a peče a rozpouští. Vše již bylo i my jsme tady znova..........pro pochopení
kDR famulus
PS kniha Prožívání níčeho http://www.advaita.cz/upload.cs/f/f8ec6 ... zivani.pdf
Má moc pěkný název,přečíst aspoň úvod .............
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Kvantové fluktuace
Myslím,že trestí celého článku pana Kučery je tato věta:
„Podobně jako jiné virtuální částice gluony neustále vznikají a zanikají, jakoby z ničeho, a to díky kvantovým fluktuacím.“ Nevím je-li to vlastní vyjádření Josefa Kučery, nebo doslovný překlad původního textu. (Mimochodem Josef Kučera byl můj nejmilejší strýc „myslitel“. Zdravím Tě strejdo „tam nahoře“, asi bys z dnešních fyziků moc spokojený nebyl. Já také ne). Takže zpátky na zem! Z čeho že nám to vznikají virtuální gluony? Prý JAKOBY z ničeho. Co znamená u fyziků slovo jakoby? Mě to připadá jako šeredně vychcaná opatrnost: hlavně neříci něco jednoznačného. Tak sakra, vznikají ty gluony (i ostatní virtuály) z ničeho a nebo z něčeho?! To je přece propastný rozdíl v pohledu na svět; jestli je z ničeho, nebo z něčeho! Ale od těhle opatrnických obojetníků se to zřejmě nedovíme, protože to sami nevědí a proto své kidy halí do slůvek: jakoby. Šaman nemůže být lstivější a přesvědčivější.
V kvartonovém vesmíru samozřejmě také vznikají částice, Vždyť těmi částicemi je vyplněn celý prostor. Ale tyhle ‚prostorové‘ částice (protoelementy) jsou uzavřeny (vázány) uvnitř kvartonů a jejich hm. působení, jako jediný jejich univerzální materiální projev, je saturován vzájemnou antipodní vazbou uvnitř kvartonů. Teprve když je těmto vázaným materiálním protoelementům uvnitř kvartonů zvenku přivedena energie např fotonem s dostatečnou energií/hmotností, potom takto zvenku uvolněné (vytržené) elementy opustí kvarton a v prostoru se objeví jako stabilní hmotné částice. Žádní jakoby! Fyzikové tenhle proces nazývají „zrození“. Rodí se živočichové jako malé zárodky dospělců, ale při tomto „zrození“ se objevují „dospělé“ částice. Protože se takové „dospělé“ v kvartonech trvale nacházejí.
Podle mého názoru termíny jako ‚kvantové fluktuace‘ slouží fyzikům k podobným efektům, jako eskamotérům zakrytí klece s šelmou zdobným závěsem, aby po rituálním odkrytí z ní vyskočila spoře oděná kráska. Kvantové fluktuace a eskamotérův závěs mají stejný účel: zakrýt realitu.
„Podobně jako jiné virtuální částice gluony neustále vznikají a zanikají, jakoby z ničeho, a to díky kvantovým fluktuacím.“ Nevím je-li to vlastní vyjádření Josefa Kučery, nebo doslovný překlad původního textu. (Mimochodem Josef Kučera byl můj nejmilejší strýc „myslitel“. Zdravím Tě strejdo „tam nahoře“, asi bys z dnešních fyziků moc spokojený nebyl. Já také ne). Takže zpátky na zem! Z čeho že nám to vznikají virtuální gluony? Prý JAKOBY z ničeho. Co znamená u fyziků slovo jakoby? Mě to připadá jako šeredně vychcaná opatrnost: hlavně neříci něco jednoznačného. Tak sakra, vznikají ty gluony (i ostatní virtuály) z ničeho a nebo z něčeho?! To je přece propastný rozdíl v pohledu na svět; jestli je z ničeho, nebo z něčeho! Ale od těhle opatrnických obojetníků se to zřejmě nedovíme, protože to sami nevědí a proto své kidy halí do slůvek: jakoby. Šaman nemůže být lstivější a přesvědčivější.
V kvartonovém vesmíru samozřejmě také vznikají částice, Vždyť těmi částicemi je vyplněn celý prostor. Ale tyhle ‚prostorové‘ částice (protoelementy) jsou uzavřeny (vázány) uvnitř kvartonů a jejich hm. působení, jako jediný jejich univerzální materiální projev, je saturován vzájemnou antipodní vazbou uvnitř kvartonů. Teprve když je těmto vázaným materiálním protoelementům uvnitř kvartonů zvenku přivedena energie např fotonem s dostatečnou energií/hmotností, potom takto zvenku uvolněné (vytržené) elementy opustí kvarton a v prostoru se objeví jako stabilní hmotné částice. Žádní jakoby! Fyzikové tenhle proces nazývají „zrození“. Rodí se živočichové jako malé zárodky dospělců, ale při tomto „zrození“ se objevují „dospělé“ částice. Protože se takové „dospělé“ v kvartonech trvale nacházejí.
Podle mého názoru termíny jako ‚kvantové fluktuace‘ slouží fyzikům k podobným efektům, jako eskamotérům zakrytí klece s šelmou zdobným závěsem, aby po rituálním odkrytí z ní vyskočila spoře oděná kráska. Kvantové fluktuace a eskamotérův závěs mají stejný účel: zakrýt realitu.
JK sokrateus
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Kvantové fluktuace, doplněk
K včerejšímu příspěvku ještě pár vět. P.A. Dirac na přednášce v Moskvě v roce 1956 řekl m.j. toto: „Jak chcete popsat cokoliv složitějšího, když nedovedete popsat vakuum?“. I teď po 53 letech nás fyzikové ‚ohromují‘ sdělením: virtuální částice neustále vznikají a zanikají, jakoby z ničeho. Svědčí to o jediném: celý obrovský světový komplex fyzikální vědy nemá konzistentní představu o struktuře fyzikálního vakua. Elem. částice, jako představitelé materiálního světa, který, podle definice, existuje nezávisle na našem vědomí, těmto fyzikům vznikají jakoby z ničeho. Je to rezignace na kauzální popis přírody a fyzikálních dějů v ní.
JK sokrateus
Re: Kvantové fluktuace, doplněk
Mýliť sa je ludské ... Pepesokrateus píše:... Je to rezignace na kauzální popis přírody a fyzikálních dějů v ní...
Dobrý karbaník vie , že aj oko je možné prebiť .
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Re: kvantové fluktuace ...
Ano, pepe, Mýliť sa je ludské ... , ale neméně lidské je omyl včas přiznat! Kdo to nedokáže ztratil autoritu a má odejít „od válu“. Kdyby si na konci 19. století Michelson a Morley včas uvědomili, že prostor okolo zeměkoule v němž prováděli své pokusy s interferometrem, je nedílnou součástí a pokračováním hmotových polí všech elem. částic z nichž se ta zeměkoule skládá, nenapadlo by je očekávat nějaký „éterový vítr“ a ty pokusy by vůbec nedělali. Světlo v jejich interferometu se ve skutečnosti pohybovalo v hmotném, světlonosném prostředí, které se spolu s jejich interferometrem pohybovalo ve směru rotace povrchu Země. Nemohli proto naměřit žádný „éterový vítr“. Ten naopak a logicky naměřil Sagnac, jehož zrcadla se vůči tomuto světlonosnému prostředí autonomně pohybovala - rotovala. A jím naměřený „éterový vítr“ odpovídal rychlosti rotace toho souboru zrcadel. Bohužel, A. Einstein se fatálního omylu M+M chytil, založil na něm svoji STR o neexistenci privilegované SS a důsledky toho sahají až do dnešních dnů: fyzicové nevědí z čeho se jim rodí virtuály.
JK sokrateus
Re: kvantové fluktuace ...
Ano , treba priznať že ,,fotka" nad vodnou hladinou potvrdzuje tvoje tvrdenie , no na druhú stranu , ani ,,Einsteinové teorie" pre ludstvo ako také nie su až tak na zahodenie . ,,Mýliť sa je ludské" a o tom to je . Pepe
Dobrý karbaník vie , že aj oko je možné prebiť .
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 3133
- Registrován: stř 24 led 2007 0:52
- Dal: 5 poděkování
- Dostal: 28 poděkování
Drobná pripomienka
Kilogram na Zemi je kilogram aj na Mesiaci. Kilogram je totiž prakticky závislý iba od počtu a rozostavenia častíc daného atómu prvku v priestore. Tiaž toho kg na Zemi je podstatne vyššia, než tiaž na Mesiaci. Hmotnosť(kg) nemá nič spoločné s tiažou(N).
Tenzor nie je barlička vysvetľujúca zakrivenie a podobné veci. Na popis zakrivenia tenzor nevyhnutne netreba. Tenzor modeluje napríklad na niečom závislú (pôvodne)konštantu. Za zložitosť a použiteľnosť fyziky zodpovedajú fyzici, za interpretáciu fyziky filozofi.
S tým Mich.-Morley experimentom to nie je také jednoduché. Pokúšal sa iba dokázať médium, v ktorom by sa svetlo nešírilo konštantnou rýchlosťou pre ľubovoľného pozorovateľa. To sa zrejme tak nedeje. Nefunguje však ani strhávaný éter, ktorý vyvracia aberácia. Čiastočne strhávaný má problém tiež. MM experiment môže byť z hľadiska konštantnej rýchlosti šírenia sa svetla postavený chybne, v tej dobe išlo ale najprv o to dokázať A, až potom mohlo byť riešené B. Že sa niektorí predbiehali v predčasnom generovaní záverov je ľudské a často chybné. Strhávanie pri rotácii je tiež neisté, muselo by sa to rozobrať poriadne. Experiment s člnom na vodnej hladine s vlnou tvaru V za člnom vysvetľujúci relativitu je založený na neistom predpoklade, nevieme zatiaľ o rýchlejšom účinku medzi hmotnými časticami, než je svetelnorýchlostný. OTR aj STR sú síce extra prepracované, podľa mňa sa ale chovajú príliš lokálne na objekt ako je vesmír. Mali by najskôr problém popísať napríklad jediný, alebo príliš lokalizovaný objekt v prázdnom vesmíre, pokiaľ je niečo také možné. Dosť na tom, že za pár storočí spálime všetku ropu, treba niečo nechať bádať aj tým nasledujúcim.
Tenzor nie je barlička vysvetľujúca zakrivenie a podobné veci. Na popis zakrivenia tenzor nevyhnutne netreba. Tenzor modeluje napríklad na niečom závislú (pôvodne)konštantu. Za zložitosť a použiteľnosť fyziky zodpovedajú fyzici, za interpretáciu fyziky filozofi.
S tým Mich.-Morley experimentom to nie je také jednoduché. Pokúšal sa iba dokázať médium, v ktorom by sa svetlo nešírilo konštantnou rýchlosťou pre ľubovoľného pozorovateľa. To sa zrejme tak nedeje. Nefunguje však ani strhávaný éter, ktorý vyvracia aberácia. Čiastočne strhávaný má problém tiež. MM experiment môže byť z hľadiska konštantnej rýchlosti šírenia sa svetla postavený chybne, v tej dobe išlo ale najprv o to dokázať A, až potom mohlo byť riešené B. Že sa niektorí predbiehali v predčasnom generovaní záverov je ľudské a často chybné. Strhávanie pri rotácii je tiež neisté, muselo by sa to rozobrať poriadne. Experiment s člnom na vodnej hladine s vlnou tvaru V za člnom vysvetľujúci relativitu je založený na neistom predpoklade, nevieme zatiaľ o rýchlejšom účinku medzi hmotnými časticami, než je svetelnorýchlostný. OTR aj STR sú síce extra prepracované, podľa mňa sa ale chovajú príliš lokálne na objekt ako je vesmír. Mali by najskôr problém popísať napríklad jediný, alebo príliš lokalizovaný objekt v prázdnom vesmíre, pokiaľ je niečo také možné. Dosť na tom, že za pár storočí spálime všetku ropu, treba niečo nechať bádať aj tým nasledujúcim.
- poota
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 5830
- Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
- Bydliště: Praha
- Dal: 1692 poděkování
- Dostal: 2418 poděkování
kvartony
To sokrateus: kvartony se mi líbí, a i když to, pravda, není jenom na jedno přečtení, tedy . Zdá se mi to ve své složitosti zároveň natolik elegantně jednoduché, že mi to k "vychcanosti" přírody náramně pasuje.
A na pokračování se těším, i když na "sklo" teď právě nemám moc času. Předpokládám, že to nejzajímavější bude právě nejspíš v těch dalších částech. Ten nedostatek zájmu je určitě jenom zdánlivý, protože tohle je látka, na kterou jen málokdo disponuje natolik uceleným a podloženým názorem, aby mohl ihned, spatra a navíc smysluplně reagovat. Čteme a snažíme se to vstřebat a promyslet, na víc zatím nemáme, ale časem se to třeba změní - poota
A na pokračování se těším, i když na "sklo" teď právě nemám moc času. Předpokládám, že to nejzajímavější bude právě nejspíš v těch dalších částech. Ten nedostatek zájmu je určitě jenom zdánlivý, protože tohle je látka, na kterou jen málokdo disponuje natolik uceleným a podloženým názorem, aby mohl ihned, spatra a navíc smysluplně reagovat. Čteme a snažíme se to vstřebat a promyslet, na víc zatím nemáme, ale časem se to třeba změní - poota
Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Re: kvantové fluktuace...
Ano, pepe,,Einsteinové teorie" pre ludstvo nie su až tak na zahodenie“. Jsou dokonce geniální, pokud mluvíme o GTR . Matematický aparát GTR, je to nejlepší pro matematický popis fyzikálních vztahů mezi hmotnými objekty. Jenže mu chybí ‚fyzikální duše‘. Tento aparát nahradil reálný fyzikální prostor vyplněný reálnými hmotými objekty, matematickou konstrukcí. Namísto s reálnými fyzikálními objekty, prvky prostoru, pracuje s matematickými pojmy jako jsou tenzory. Místo popisu fyzikálního stavu hmotných prvků vakua přisoudil každému geometrickému bodu prostoru matematický rozměr, jistý stupeň „zakřivenosti“. Tím se ‚podařilo‘ vytěsnit z fyziky vakua fyzikální obsah. Ono je nakonec pro každou matematickou operaci vcelku jedno jestli ten stav geometrického bodu nazvu jeho „zakřiveností“ a nebo stupněm excitace hm. prvku vakua. Ovšem z geometrické „zakřivenosti“ se jaksi špatně „rodí“ hmotné částice - virtuály. A tak je třeba použít zadýmující výraz „jakoby z ničeho“.
Akord napsal: „Strhávanie pri rotácii je tiež neisté, muselo by sa to rozobrať poriadne“. A já bych se ho chtěl zeptat: strháváte za sebou při chůzi své gravitační pole? Jste-li z hmotných částic určitě nějaké gravitační pole máte. To je typická úvaha éteristy: hmotné těleso se ‚prodírá‘ nějakou cizorodou, nemateriální substancí a přitom prodírání tohle něco ssebou v nějaké míře strhává. Ne, takhle kvartonový svět nefunguje! To co se v prostoru pohybuje (předává se mezi sousedními kvartony) je hmotná excitace kvartonů, jejich fyzikální stav, nikoliv kvartony samotné. Ani sám primární vakant, původce hmotného pole, představovaný nekompenzovaným protoelementem se nepohybuje dál než k sousednímu kvartonu a tam s ním splyne a dál, k dalšímu kvartonu se posune jiný protoelement, který byl ze svého kvartonu tím primárním „vyhoštěn“.(Tenhle proces jsem již podrobně popsal v dřívějších příspěvcích). Takže to gravitační pole zeměkoule, jako excitační stav kvartonů se spolu s vakanty posouvá kvartonovým „oceánem“. Kvartony samotné nerotují! A tento posouvající se stav excitace kvartonů je tím světlonosným prostředím pro elmag. záření.
Ovšem matematická konstrukce vakua vede ještě k jednomu fyzikálnímu nesmyslu: pod Schwarzschildovým horizontem ‚černé díry‘ je prý zakřivení prostoru nekonečně veliké. To je geometricky nerealizovatelné. Nelze geometrickou linii zakřivit víc než jejím otočením o 360°. V kvartonové fyzice vakua neexistují takové nekonečné hodnoty. Při dostatečně velké koncentraci vakantů může dojít v centrální oblasti tělesa k nejvyššímu stupni excitace kvartonů a tím je jejich úplná disociace na jednotlivé protoelementy. Takový stav zřejmě panuje v centrálních oblastech těles jako jsou neutronové případně hyperionové hvězdy, ale v žádném případě tam nedochází k bezrozměrným singularitám. I disociovaný 'kondenzát' volných protoelementů má své rozměry.
To poota: díky za povzbudivá slova. (Dobrou noc)
Akord napsal: „Strhávanie pri rotácii je tiež neisté, muselo by sa to rozobrať poriadne“. A já bych se ho chtěl zeptat: strháváte za sebou při chůzi své gravitační pole? Jste-li z hmotných částic určitě nějaké gravitační pole máte. To je typická úvaha éteristy: hmotné těleso se ‚prodírá‘ nějakou cizorodou, nemateriální substancí a přitom prodírání tohle něco ssebou v nějaké míře strhává. Ne, takhle kvartonový svět nefunguje! To co se v prostoru pohybuje (předává se mezi sousedními kvartony) je hmotná excitace kvartonů, jejich fyzikální stav, nikoliv kvartony samotné. Ani sám primární vakant, původce hmotného pole, představovaný nekompenzovaným protoelementem se nepohybuje dál než k sousednímu kvartonu a tam s ním splyne a dál, k dalšímu kvartonu se posune jiný protoelement, který byl ze svého kvartonu tím primárním „vyhoštěn“.(Tenhle proces jsem již podrobně popsal v dřívějších příspěvcích). Takže to gravitační pole zeměkoule, jako excitační stav kvartonů se spolu s vakanty posouvá kvartonovým „oceánem“. Kvartony samotné nerotují! A tento posouvající se stav excitace kvartonů je tím světlonosným prostředím pro elmag. záření.
Ovšem matematická konstrukce vakua vede ještě k jednomu fyzikálnímu nesmyslu: pod Schwarzschildovým horizontem ‚černé díry‘ je prý zakřivení prostoru nekonečně veliké. To je geometricky nerealizovatelné. Nelze geometrickou linii zakřivit víc než jejím otočením o 360°. V kvartonové fyzice vakua neexistují takové nekonečné hodnoty. Při dostatečně velké koncentraci vakantů může dojít v centrální oblasti tělesa k nejvyššímu stupni excitace kvartonů a tím je jejich úplná disociace na jednotlivé protoelementy. Takový stav zřejmě panuje v centrálních oblastech těles jako jsou neutronové případně hyperionové hvězdy, ale v žádném případě tam nedochází k bezrozměrným singularitám. I disociovaný 'kondenzát' volných protoelementů má své rozměry.
To poota: díky za povzbudivá slova. (Dobrou noc)
JK sokrateus
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Kvartonový prostor
Po přečtení posledního příspěvku Akorda jsem si uvědomil tento paradox: čím důkladnějším klasickým edukačním procesem kdo prošel, tím hůře je schopen přijmout jiné fyzikální paradigma. Formování klasickým způsobem jej utvrdilo v představě, že v prázdném,tj. bezhmotném prostoru existují izolované ostrůvky materiálních,(hmotných) objektů; tedy NĚCO v NIČEM. Je pro klasického fyzika doslova kacířská a nesmyslná představa, že ten prostor s nulovými fyzikálními atributy může být doslova přecpán hmotnými objekty. Ovšem objekty s vnější fyzikální nulitou. Je to umožněno tím, že tyto nulitní objekty obsahují hmotné částice antipodní povahy a jsou v nich zastoupeny tak, že sobě navzájem ruší vnější fyzikální projev. Takže ideální euklidovský prostor byť je zcela vyplněn hmotnými objekty má nulitní fyzikální vlastnosti;jeví se prázdným, bezhmotným. Těžko uvěří tomu, že až teprve při narušení této křehké antipodní rovnováhy se v této lokalitě objeví reálné fyzikálie hmotnosti. Je tedy možno lakonicky prohlásit: Hmota se objevuje tam, kde byl porušen princip rovnovážné antipodity, kde něco hmotného chybí. Tento výrok je pro klasicky vzdělávaného fyzika nepřijatelný. To prostě nelze zlomit.
JK sokrateus
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 4090
- Registrován: čtv 17 led 2008 16:08
- Dal: 384 poděkování
- Dostal: 243 poděkování
Re: Kvartonový prostor
prosím...opatrně se zeptám...a jak to je s časem....v tomto bezhmotném prostoru...???....martin11
... věřím, že se " TO " povede ......
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 261
- Registrován: stř 10 čer 2009 21:36
- Bydliště: Jeseniky
- Dostal: 2 poděkování
Re: Kvartonový prostor a čas
Martine, nejdřive si ujasněme pojem čas. Pro mne je fyzikální veličina čas nematerální, komparativní veličina udávající (zpravidla číselně) trvání fyzikálního děje. V praxi to chodí tak, že se porovnává průběh nějakého sledovaného děje s délkou trvání jiného cyklického fyzikálního děje zvoleného jako standard, tj. etalon trvání (času). I Einsteinův časoprostor vyjadřuje jen trvání sledovaného děje v závislosti na změně souřadnic souřadné soustavy v níž děj probíhá. To je čistý fyzikální čas. Jiný, hlubší fyzikální význam veličině čas nedávám. (Např. pan J.Navrátil povýšil čas spolu s délkou na generátory materiálního světa. Vymyslel hypotézu dvouveličinového vesmíru. Jiní zase spřádají teorie o zpětném chodu času a jiné podobné extravagance. Prostě materializují čas).
Takže k věci: je-li euklidovský vesmír navenek bezhmotný, vůbec to neznamená, že v něm není hmota. Přímo naopak. Už jsem to tady párkrát napsal. Hmota v euklidovském vesmíru je separována v autonomních objektech: kvartonech, kde pochopitelně probíhají mezi antipodními protoelementy neustálé interakce, tedy fyzikální děje v jejich čase. Dalo by se to demonstrovat na atomech, kde také existují a spolu interagují antipolární náboje, ale navenek je atom elektricky „neviditelný“. Také nulitní kvarton, pokud není vnějším činidlem excitován jeho antipody navzájem “nulují“ svoje hmotné působení vně kvartonu.
Jenže reálný vesmírný prostor není euklidovský. Já říkám : naštěstí pro nás jinak tady nejsme. V tomto reálném vesmíru není jediný kvarton nulitní. A proto mají všechny kvartony, podle míry jejich excitace, nenulovou vnější hmotnost. (Na rozdíl od hmotnosti vnitřní, která je uvnitř vázána antipodními silami a tudíž je pro vnější prostředí nevyužitelná). Kvartony s nenulovou vnější hmotností mezi sebou hmotně interagují, tj. probíhá mezi nimi fyzikální děj, který má nějaké trvání a lze tedy mluvit o jejich interakčním čase. Který samozřejmě měříme ve srovnání s cyklickým dějem etalonu, který je dobou trvání blízký sledovanému ději a nelze ho měřit pendlovkama.
Tak nevím, Martine jestli jsem Ti něco vysvětlil. Ale takhle já „vidím“ nehmotný fyzikální čas.
Takže k věci: je-li euklidovský vesmír navenek bezhmotný, vůbec to neznamená, že v něm není hmota. Přímo naopak. Už jsem to tady párkrát napsal. Hmota v euklidovském vesmíru je separována v autonomních objektech: kvartonech, kde pochopitelně probíhají mezi antipodními protoelementy neustálé interakce, tedy fyzikální děje v jejich čase. Dalo by se to demonstrovat na atomech, kde také existují a spolu interagují antipolární náboje, ale navenek je atom elektricky „neviditelný“. Také nulitní kvarton, pokud není vnějším činidlem excitován jeho antipody navzájem “nulují“ svoje hmotné působení vně kvartonu.
Jenže reálný vesmírný prostor není euklidovský. Já říkám : naštěstí pro nás jinak tady nejsme. V tomto reálném vesmíru není jediný kvarton nulitní. A proto mají všechny kvartony, podle míry jejich excitace, nenulovou vnější hmotnost. (Na rozdíl od hmotnosti vnitřní, která je uvnitř vázána antipodními silami a tudíž je pro vnější prostředí nevyužitelná). Kvartony s nenulovou vnější hmotností mezi sebou hmotně interagují, tj. probíhá mezi nimi fyzikální děj, který má nějaké trvání a lze tedy mluvit o jejich interakčním čase. Který samozřejmě měříme ve srovnání s cyklickým dějem etalonu, který je dobou trvání blízký sledovanému ději a nelze ho měřit pendlovkama.
Tak nevím, Martine jestli jsem Ti něco vysvětlil. Ale takhle já „vidím“ nehmotný fyzikální čas.
JK sokrateus
-
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 4090
- Registrován: čtv 17 led 2008 16:08
- Dal: 384 poděkování
- Dostal: 243 poděkování