Komu: sokrateus
Zaslal: po 10 srpen 2009 7:23
Předmět: dotaz
...srdečně zdravím...a dotaz....jen soukromě....mimo Forum....jelikož jsem netechnik....tak s úctou k vašim znalostem jen tiše...velmi tiše přihlížím....a čtu....a hlavou se honí myšlenky....
...tak ten dotaz....jde o to běh času na palubě lodi...ve vztahu k její rychlosti a tedy i ve vztahu k její s rychlostí se měnící hmotnosti....a to ve vztahu k hodinám umístěných na Zemi ...jak jste psal.
a teď dotaz.
.....když se roztočí setrvačník.....tak na obvodu se změní gravitace a vlivem rychlosti se změní i čas v obvodové části toho setrvačníku...??...takže v tom důsledku střed setrvačníku stárne rychleji než obvod...???...protože střed se vuči obvodu vůbec nepohybuje....
....jestli je můj dotaz logický, tak ho použijte při své vyuce. jestli si problem vysvětluji špatně, kde je problem...???...děkuji a přeji krásný den martin11 ________________
... věřím, že se " TO " povede ......
Od: sokrateus
Komu: martin11
Zaslal: po 10 srpen 2009 22:15
Předmět: Re: dotaz
Ahoj Martine, chtělo by se napsat: tvoje starosti bych chtěl mít, ale ptáš se docela správně. Ano, t.zv. nadklidová hmotnost, t.j. hmotnost tělesu přidaná, například kinetická, se projeví změnou rytmu vnitřního času toho tělesa. Já tomu říkám vnitřní reaktivita. No, s tím setrvačníkem bys moc nepořídil, ony ty rozdíly v reaktivitě se znatelně projevují až při rychlostech řekněme nad 0,1c, což je asi 30.000km/sec. To jistě uznáš, že to žádný rotační pohyb tělesa nepřežije. Ale existuje jeden krásný případ, který to excelentně dosvědčuje: prodloužená životnost "kosmických" mionů. Nevím co je Ti o tom známo, tak to trochu popíšu: Vesmírem lítají téměř rychlostí světla, částice kosmického záření, převážně protony. Tyhle protony s obrovskou kinetickou a tedy nadklidovou energií/hmotností narážejí do jader dusíku (kyslíku už je tam velmi málo) ve výškách 20 až 30 km. nad povrchem. Při této srážce vznikají m.j. mesony mí, tedy miony. Většinou pokračují v letu původního protonu a tak některé letí i dolů k povrchu Země. A je tu problém pro relativisty. Z té výšky zrodu mionu by světlo letělo asi 0,0001 sec, t.j. asi 100mikrosekund. Jenže klidová životnost mionu je okolo 2 mikrosekund. Pak se rozpadá. Jak to, že se se svojí nepatrnou životností dostane před rozpadem až na zemský povrch? Relativisti říkají, že čas mu běží stejně, tedy 2 mikrosekundy, ale prý se mu 50 krát zkrátí vzdálenost od místa zrodu k povrchu. Ono se prý ve směru letu mionu zkrátí úplně všechno: ze Země je placatý disk, kolem kterého obíhají satelity se dvěma perigeii a dvěma apogei (naprostý planetární nesmysl), z oceánů se stanou mělké louže atd, atd. Tohle a ještě mnoho jiných ptákovin (např. že se Země 50 krát pomaleji otáčí) se z pohledu toho chudáka mionu stane když on jako stojí a Země s celým vesmírem se k němu řítí rychlostí světla. Já mám střízlivější řešení: Se zemí i s vesmírem se vůbec nic neděje. Proč taky? Jen životnost mionu se díky té získané obrovské 50-tinásobné nadklidové hmotnosti 50 krát prodlouží, takže v pohodě stihne doletět k Zemi než se rozpadne. Ano, dopad "kosmických" mionů je dobrým argumentem pro moji hypotézu. Přeji dobrou noc. JK sokrateus
_________________
JK sokrateus
děkuji Sokrateus za poutavé vysvětlující popisování ..."stavu věci"...tedy základu vesmíru...nestává se často, aby jsme měli takový přísun info....během několika dnů....myslím, že kdo chce tak si sám utvoří představu...hezký den všem martin11
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)