Prostor

[martin11]

Od: martin11
Komu: sokrateus
Zaslal: po 10 srpen 2009 7:23
Předmět: dotaz
...srdečně zdravím...a dotaz....jen soukromě....mimo Forum....jelikož jsem netechnik....tak s úctou k vašim znalostem jen tiše...velmi tiše přihlížím....a čtu....a hlavou se honí myšlenky....
...tak ten dotaz....jde o to běh času na palubě lodi...ve vztahu k její rychlosti a tedy i ve vztahu k její s rychlostí se měnící hmotnosti....a to ve vztahu k hodinám umístěných na Zemi ...jak jste psal.
a teď dotaz.
.....když se roztočí setrvačník.....tak na obvodu se změní gravitace a vlivem rychlosti se změní i čas v obvodové části toho setrvačníku...??...takže v tom důsledku střed setrvačníku stárne rychleji než obvod...???...protože střed se vuči obvodu vůbec nepohybuje....
....jestli je můj dotaz logický, tak ho použijte při své vyuce. jestli si problem vysvětluji špatně, kde je problem...???...děkuji a přeji krásný den martin11 ________________
... věřím, že se " TO " povede ......



Od: sokrateus
Komu: martin11
Zaslal: po 10 srpen 2009 22:15
Předmět: Re: dotaz
Ahoj Martine, chtělo by se napsat: tvoje starosti bych chtěl mít, ale ptáš se docela správně. Ano, t.zv. nadklidová hmotnost, t.j. hmotnost tělesu přidaná, například kinetická, se projeví změnou rytmu vnitřního času toho tělesa. Já tomu říkám vnitřní reaktivita. No, s tím setrvačníkem bys moc nepořídil, ony ty rozdíly v reaktivitě se znatelně projevují až při rychlostech řekněme nad 0,1c, což je asi 30.000km/sec. To jistě uznáš, že to žádný rotační pohyb tělesa nepřežije. Ale existuje jeden krásný případ, který to excelentně dosvědčuje: prodloužená životnost "kosmických" mionů. Nevím co je Ti o tom známo, tak to trochu popíšu: Vesmírem lítají téměř rychlostí světla, částice kosmického záření, převážně protony. Tyhle protony s obrovskou kinetickou a tedy nadklidovou energií/hmotností narážejí do jader dusíku (kyslíku už je tam velmi málo) ve výškách 20 až 30 km. nad povrchem. Při této srážce vznikají m.j. mesony mí, tedy miony. Většinou pokračují v letu původního protonu a tak některé letí i dolů k povrchu Země. A je tu problém pro relativisty. Z té výšky zrodu mionu by světlo letělo asi 0,0001 sec, t.j. asi 100mikrosekund. Jenže klidová životnost mionu je okolo 2 mikrosekund. Pak se rozpadá. Jak to, že se se svojí nepatrnou životností dostane před rozpadem až na zemský povrch? Relativisti říkají, že čas mu běží stejně, tedy 2 mikrosekundy, ale prý se mu 50 krát zkrátí vzdálenost od místa zrodu k povrchu. Ono se prý ve směru letu mionu zkrátí úplně všechno: ze Země je placatý disk, kolem kterého obíhají satelity se dvěma perigeii a dvěma apogei (naprostý planetární nesmysl), z oceánů se stanou mělké louže atd, atd. Tohle a ještě mnoho jiných ptákovin (např. že se Země 50 krát pomaleji otáčí) se z pohledu toho chudáka mionu stane když on jako stojí a Země s celým vesmírem se k němu řítí rychlostí světla. Já mám střízlivější řešení: Se zemí i s vesmírem se vůbec nic neděje. Proč taky? Jen životnost mionu se díky té získané obrovské 50-tinásobné nadklidové hmotnosti 50 krát prodlouží, takže v pohodě stihne doletět k Zemi než se rozpadne. Ano, dopad "kosmických" mionů je dobrým argumentem pro moji hypotézu. Přeji dobrou noc. JK sokrateus

_________________
JK sokrateus

děkuji Sokrateus za poutavé vysvětlující popisování ..."stavu věci"...tedy základu vesmíru...nestává se často, aby jsme měli takový přísun info....během několika dnů....myslím, že kdo chce tak si sám utvoří představu...hezký den všem martin11

[Akord]

Martin11, trefná otázka s tím setrvačníkem, i když pri svém rotačním pohybu nesplňuje predpoklady pro model pomocí TR. Jde o to, co a zda stárne pomaleji.

Sokrateus: Proto jsem se na začátku ptal, jak si definujete čas. Odkázal jste mne v podstate na wikipedii. Plynutí času se venovalo dost lidí, podobné diskuse už pár let sleduji. Stejne jako to, nakolik jsou námi definovaný čas a poloha nezávislé veličiny. Nalézt absolutní vztažnou soustavu pro popis pohybu není až tak jednoduché. Uvažovalo se treba nad reliktním pozadím. Nerad bych, aby jsem byl postaven do pozice relativistu, protože jím dost dávno nejsem.

[sokrateus]

Nalézt absolutní vztažnou soustavu pro popis pohybu není až tak jednoduché. Uvažovalo se treba nad reliktním pozadím.

I já si myslím, že RZ přicházející dostatečně rovnoměrně ze všech azimutů je dostatečně aproximativní pro určení absolutního pohybu. Představuji si, že jednou "ráno" vstane astronaut Fero, sloužící u Barnardovy hvězdy, podívá se na svůj kalendarchronometr, zívne a utrousí. Jo, tak už zas máme v celé Galaxii Václava. Musím kondolovat Vencovi co se pořád fláká u Proximi Centauri.

[sokrateus]

Kolega Martin vám sem vcera předhodil "předkrm" z mé SZ. Byla to jen taková anotace kauzy mionů.. Dnes přináším její plné znění.

„Kosmické“ miony jako falešné verifikanty STR
Miony dopadající na povrch Země v důsledku interakcí vysoké atmosféry s částicemi kosmického záření byly relativisty prohlášeny za přímé potvrzení platnosti tézí STR. Pokud by se interpreti kauzy kosmických mionů omezili jen na ověření dilatace času při rychlém pohybu mionů, bylo by vše v pořádku. Jenže apologeti STR celý ten experiment s miony proklamují jako potvrzení všech tézí STR, tedy i reciprocitu relativistických efektů předpovězených Einsteinovou Speciální teorií relativity (STR). S tím už souhlasit nelze! Co bylo tedy experimenty naměřeno a potvrzeno: Že miony vznikají interakcí s atomy atmosféry ve výšce 20 až 30 km a že přesto dopadají na zemský povrch. Což zpětně dokládá, že poločas jejich „rozpadu“ není klidových 2 mikrosec, ale nejméně 40 krát větší, tj. nejméně 80 mikrosecTo je vše co bylo fyziky přímo naměřeno! . V žádném experimentálním zařízení nebylo reálně naměřeno reciproční zpomalení času Země vůči vlastnímu času mionu, ani kontrakce výšky „zrodu“ mionu nad povrchem Země. Žádný měřicí soubor spojený s mionem nebyl použit. To všechno jsou jen dedukce ex post, předpokládající, že to takhle mion musí „vidět“. Je to jeden z nejhloupějších antropizujících výroků fyziky: „z pohledu“ stojícího mionu prý dochází ke zpomalení času celé zeměkoule a k její podélné kontrakci ve směru jejího fiktivního, relativního pohybu vůči stojícímu mionu. Jenže reálné, tj. příčinné fyzikální děje a stavy nejsou „reálné“ jen z pohledu nějakého subjektu, ale jen ve vztahu ke kvartonovému prostředí vakua. Mnohonásobně zvětšenou “životnost“ mionu lze zcela logicky vysvětlit mnohonásobně zvětšenou hmotností mionu, která není způsobena, jak tvrdí STR, samotnou blízkosvětelnou rychlostí mionu, ale přesně naopak: vysoká translační rychlost mionu je vyvolána vysokým gradientem asymetrie jeho mnohonásobně větší nadklidové hmotnosti. Tato vysoká, v interakci kosm. protonu s jádrem atomu atmosféry získaná nadklidová hmotnost, přesahující až 50 krát klidovou hmotnost mionu, je samozřejmě tou pravou a primární příčinou 50-ti násobného zpomalení vnitřní reaktivity mionu; jeho vnitřního času. Což je zase příčinou jeho zpomaleného rozpadu. A asymetrické uložení této veliké nadklidové hmotnosti v hmotovém poli mionu sekundárně vyvolává supervysokou, blízkosvětelnou rychlost jeho pohybu vůči struktuře vakua.
Kosmické miony tedy prokazují jediné: pokles vnitřní reaktivity mionů s růstem jejich nadklidové (superrest) hmotnosti. Nic víc.

S představou „stojícího“ kosmického mionu a vůči němu se pohybuje zeměkoule (jakož i celý svět) je spojena ještě jedna fyzikální rarita. Svět viděný „stojícím“ kosmickým mionem má jedno zajímavé antifyzikum: oběžné dráhy všech satelitů Země nejsou keplerovské. Např. satelit na stacionární dráze obíhající kolem Země se stejnou úhlovou rychlostí jako rotace zeměkoule má ‚z pohledu‘ toho „stojícího“ mionu dvě stejně blízká perigea a dvě stejně vzdálená apogea. Takový tvar dráhy nutně vznikne podélnou kontrakcí prostoru ve směru spojnice mion – Země, jestliže mion stojí nad rovníkem a je součástí roviny proložené obvodem rovníku. Z původně kruhové dráhy satelitu je, „z pohledu“ mionu ovál s dvěma stejně blízkými perigei (přední a zadní) na ose Země mion a dvěma stejně vzdálenými apogei ve směru kolmém k této ose. Z podmínky stejné úhlové rotace zeměkoule i satelitu se “z pohledu“ stojícího mionu stacionár musí pohybovat na své synchronní dráze podivuhodným, nefyzikálním způsobem: od perigea k apogeu se jeho pohyb musí zrychlovat, aby byl synchronní s úhlovou rotací zeměkoule a zpět do perigea se jeho pohyb zpomaluje, rovněž kvůli synchronní úhlové rychlosti zeměkoule. K takovému chování satelitu je třeba přidat k normální gravitaci zeměkoule nějakou antigravitační sílu, která by pohyb satelitu k apogeu urychlovala a při pohybu do perigea jej brzdila. Podle Einsteinovy představy je prý každá setrvačná soustava vhodná k popisu fyzikálních dějů. Tedy i setrvačná soustava „stojícího“ kosmického mionu v níž se proti němu řítí celý svět. V této soustavě „stojícího“ mionu by bylo nutné předělat Keplerovu „nebeskou mechaniku“, kde neexistuje stabilní oběžná dráha satelitu se dvěmi perigei a dvěmi apogei. Pro všechny oběžné dráhy v klasické fyzice platí, že v každém bodě dráhy je odstředivá síla působící na satelit v rovnováze s gravitační přitažlivou silou. Ovšem na oběžné dráze „z pohledu stojícího mionu“ satelit v perigeu, kdy je nejblíže k planetě se pohybuje nejpomaleji po velice ploché dráze. Přesto z této polohy nespadne na povrch planety. Naopak v apogeu se satelit pohybuje kolem okraje disku nejrychleji po silně dovnitř zakřivené dráze a přesto neodletí od planety. Ani tak nesmyslné paradoxy oběžné dráhy stacionárního satelitu „z pohledu stojícího mionu“ relativisty, bohužel, neodradí k revizi svého náboženství.

[sokrateus]

Atomová jádra patří k „nejpevnějším“ známým materiálním mikroobjektům v našem „patře“ vesmíru. Stěžejní podmínkou vzniku vazby atom. jader je spoluúčast neutronů a protonů. Neexistuje stabilní jádro (kromě jednoprotonového „jádra“ vodíku) pouze z protonů, nebo pouze z neutronů, i když klasická fyzika tvrdí, že „jaderné síly“ mezi protonem a neutronem jsou stejné jako mezi dvěma protony, či mezi dvěma neutrony. Kdyby tomu tak bylo mohly by existovat stabilní jádra jen z protonů (zejména jádra s menším počtem protonů), ale především počtem nijak neomezeně veliká jádra jen z neutronů. Neexistují! Takže je to jasný důkaz nezbytnosti obou typů nukleonů při formaci atom. jader.
Kvantová fyzika prezentuje jaderné síly jako výměnný „obchod“ mezi nukleony; vyměňují si prý mezony pí, neboli piony a tím se vážou k sobě. Nezodpovězenou otázkou ale zůstává proč tak činí? Co fyzikálního je k tomu nutí? Proč prostá emise a absorbce hmotných částic, která vždy vede k reaktivnímu puzení emitoru a absorberu od sebe, v případě nukleonů prý naopak vede k vzájemnému sbližování a soudržnosti obou? Z čeho vzniká kontraktivní síla mezi oběma aktéry výměny, která v součtu eliminuje přirozenou reaktivní sílu rozpínání, takže převládá síla kontrakce?
Na tyto otázky soudobá fyzika nemá relevantní odpovědi. Kauzalita podstaty jaderné vazby nukleonů zde dostává na frak. Prostě se předkládá k věření, že výměna pionů, navzdory odstředivé reaktivní mechanické síle, která nezbytně emisi a absorbci pionů provází, vede k vzájemné vazbě nukleonů. Jen pánbůh ví proč.
Kvartonový model vakua a elem. částic vychází z jiného principu. Už při popisu základního prvku struktury vakua-kvartonu- ze čtyř protoelementů bylo zřejmé, že vedle vazby mezi hmotovými antipody (p-p‘) a (n-n‘) musí existovat ještě další druh antipodity mezi oběma protoelementy grupy P a N. Jinak by se kvarton rozpadl na dva duony (pp‘) a (nn‘), což se neděje. Je proto evidentní, že kromě hmotové antipodity musí existovat grupová antipodita. A právě tato grupová antipodita P-N je „zodpovědná“ za jadernou vazbu protoelementů p a n, tedy protonů a neutronů. K tomu je třeba dodat, že jak hmotová tak i grupová antipodita je ultrakrátkodosahová, na rozdíl od dalekodosahové antipodity nábojové.
Teď už je snadné odpovědět na výše uvedené otázky po příčině „jaderných sil“. Krátkodosahovou vazbu mezi protoelementy (p) a (n) „zařizuje„ grupová antipodita P-N. Netřeba už snad dodat, že singlony (p) a (n) jsou vakanty protonu a neutronu. (Jádro helia, He4, je vlastně obrazem kvartonu se záměnou protoelelementů (p) a (n) místo antipodů (p‘) a (n‘)). Kvartonová fyzika tedy vysvětluje existenci atomových jader grupovou vazbou P-N antipodity mezi protoelementy (p) a (n). Tato grupová vazba mezi protoelementy (p) a (n) jde zřejmě především na úkor úbytku hmotnosti protoelementu (n) a z toho důvodu ve stabilním atom. jádře nikdy nedochází k „rozpadu“ vázaného neutronu; nemá na to, podobně jako proton, dostatečnou hmotnost. Nejpevnější, tj. s nejvyšším deficitem vazebné hmotnosti jsou symetrická jádra se stejným počtem protonů i neutronů. Ovšem s růstem počtu protoelementů (p) (protonů) s kladným el. nábojem roste jejich vzájemné nábojové odpuzování a s tím oslabování výsledné vazby mezi nukleony v jádře a proto musí být tento deficit nahrazován nesymetrickým zvýšením počtu protoelementu (n), (neutronů), které zvětšují grupovou vazbu mezi nukleony a tím eliminují destruktivní odpuzování protoelů (p). Je-li ovšem velký přebytek neutronů (zejména u jader s malým počtem nukleonů), zmenšuje se mezi neutrony podíl jejich hmotnosti na grupové vazbě a proto může některý z nadbytečných neutronů získat zpět svoji vazebnou hmotnost a „rozpadnout“ se jako kterýkoliv volný neutron.
Atomová jádra jsou tedy strukturně polymery složené z protoelementů obou grup, ale jen stejné podity, něco jako makrokvarton, v němž úplně chybí antiprotoelementy. Proto se zde uplatňuje jen grupová vazba mezi vakanty (p) a (n). Tato představa se obejde bez výměnných pionů a gluonů. Ke grupové vazbě dochází až při extrémně velkém přiblížení vakantů při němž mezi nimi vzniká kvalitativně jiný stav excitace kvartonů, tzv. grupová polarizace, při níž se kvartony prostorově disociují podle příslušnosti protoelementů ke grupě. Vlastní struktura vazby nukleonů v jádře je velmi blízká tzv. kapkovému modelu, kdy kvartony mezi protoelementy vykazují silnou, ale krátkodosahovou P-N polaritu, jejíž intenzita slábne s trojmocí vzdálenosti R.
K přesnějšímu popisu situace protoelementů v atm. jádru je potřebné získat více experimentálních poznatků.Neznám fyzikální podstatu afinity P-N, ale vyplývá to z modelu kvartonového vakua; kvarton obsahuje antipody typu P a N. Pokud spolu tvoří stabilní útvar s nejvyšší možnou saturační vazbou ve vesmíru – kvarton, musí mezi oběma typy existovat velmi silný fyzikální vztah jinak by jejich koexistence v kvartonu neměla smysl. A to nejen mezi hmotovými a grupovými antipody,jako jsou supervazby p-n‘ a n-p’, což jsou, mmch. vakanty leptonů e+ a e-, ale i mezi oběma P-N typy stejné hmotové podity, čili mezi protoelementy p-n a rovněž p‘-n‘. Protoelementy (n‘) a (p‘) spolu tvoří antijádra, antihmoty.

[Jerry.M]

Ahoj, ked už píšeš o výmene a fyzikálnom vsťahu medzi časticami, mám otázku. Môžu si el. častice medzi sebou vymieňať, alebo predávať nejaké informácie nejakého druhu? Neviem si predstaviť aké, proste nejaké. Bud nám ešte neznámou formou, alebo polom, prípadne pomocou gravitačného pola? Nemyslím len častice nachádzajúce sa blízko seba, ale aj častice na míle vzdialené.

[sokrateus]

Ano, Jerry.M, podstatou celé fyziky je neustálá výměna "informací" mezi sousedními hmotnými objekty; tedy mezi sousedními protoelementy a jejich vázaným stavem– kvartony. O čem si spolu „povídají“? Vyměňují si informace o svém současném fyzikálním stavu. Říkám-li současném, myslím tím jejich okamžitý fyzikální stav: stav právě teď . K tomu jim slouží subkvartonové materiální prostředí, o jehož struktuře nemám (zatím) ani ponětí. Vyměňovat si "informace" fakticky znamená navzájem si kontaktně ovlivňovat svůj fyzikální stav.
Píšeš: „Nemyslím len častice nachádzajúce sa blízko seba, ale aj častice na míle vzdialené“. Jak už jsem napsal: „informace“ si protoelementy předávají bezprostředním kontaktem: Řekl bych, z ‚ručky do ručky‘. Protože celý vesmírný prostor je vyplněn protoelementy vázanými v kvartonech, tak ta „informace“ se korespondenční rychlostí tohoto prostředí, tj. rychlostí světla, šíří na libovolnou vzdálenost. Někde daleko vpředu jsem tu popisoval, že fyzikální stav všech kvartonů ve vesmíru je spoluovlivňován všemi hm. objekty v něm. Protože fyzikální stav výsledného kvartonové pole vesmíru je sumarizací dílčích hm. polí ode všech hmotných struktur ve vesmíru. Proto je možné s „básnickou“ nadsázkou tvrdit, že i hmotové pole Tvých 80 kilogramů teoreticky „ovlivňuje“ výsledné kvartonové pole vesmíru třeba až na okraji Galaxie. Samozřejmě je to jen teoretická realita. Stačí Ti taková odpověď?

[Jerry.M]

Díky, stačí. Za pomoci gravitácie funguje výmena informáci v makrosvete, tak prečo by to nebolo možné aj v mikrosvete. Išlo mi o potvrdenie myšlienky, že vesmír je gigantický supermozog a nad všetkým čo s v ňom deje má kontrolu vesmírne vedomie. Samozrejme, nič neni na sto percent, ale čo keby predsa. V prípade existencie vesmírneho vedomia by sa potom dalo vysvetliť veľmi veľa vecí. Nemôže existovať žiadna bytosť, prirodzena či nadprirodzená, čo je všade a všetko vie. Takže, Boh neni. Ale čo vesmírne vedomie? Pouvažujte všetci nad vedomim či bezvedomím a otázkami, ktoré by dostali odpoved.

[sokrateus]

Jerry, nevím jestli je vhodné přirovnat vesmír ke ‚gigantickému supermozgu‘. Totiž, mozek se vyznačuje především pamětí a anylytickým centrem, které je schopno analyzovat zaznamenané okamžité stavy ve svém okolí a vypracovat na tomto základě prognózu budoucnosti. Stručně řečeno: sumarizací sledu zaznamenaných minulých okamžitých stavů určí pravděpodobné stavy budoucí. Tohle žádný sebevětší makrosoubor fyzických prvků vesmíru nedokáže, protože ‚nezná svoji minulost‘ aby z ní mohl predikovat svou budoucnost. Mezi lokálními prvky vakua platí jen: tady a teď. Přesto, jak už jsem včera napsal, prostřednictvím svých hm. polí si navzájem ovlivňují svoji budoucnost. Ale to ty prvky o sobě nevědí, protože si nepamatují co „bylo včera“, co předcházelo jejich teď.
Ano, i já jsem přesvědčen, že žádná nadpřirozená bytost jako bůh, neexistuje. Pro mne je nejpádnějším důkazem pro neexistenci boha samotné chování lidí, zvláště těch co se považují za jím vyvolené. Spravedlivý bůh, pokud by existoval, by musel dávno zatratit a zahubit neobyčejnou krutostí se vyznačující lidský druh Homo erektus. Ano, všechny živočišné druhy se navzájem v potravinovém řetězci zabíjejí a konzumují, (Bůh by jistě zařídil jejich přežívání jinak. Např. by konzumovali přímo prvky neorganické přírody, které potřebují ke své stavbě a existenci). Ale jen člověk, byť dosyta nasycený,(také v potravinovém řetězci), zabíjí hromadně jiné lidi. Kvůli triumfalizaci své územní nadvlády a moci, kvůli surovinám atd, atd. Často i jen pro své potěšení zabíjí např. krásnou lesní zvěř!

[martin11]

Zdravím a trochu se též poptám.
Když shrneme poznatky o vesmíru, předávání informací v něm a o jeho chování s ohledem na jeho stáří, které se zde zatím neuvedlo, ale "snad" se asi přibližně podařilo určit, můžeme tedy přibližně " předpovědět další vývoj. Pravděpodobně se vesmír vyvíjí "živelně".nemá svuj "rozum" a různé vesmírné úkazy jsou vždy dílem náhody která v tom kterém okamžiku na daném místě vznikla.
lze předpokládat, že "inteligence" t.j možnost analisovat minulost , učit se, a předvídat ze získaných informací budoucnost není jen výsadou lidí.
Tudíž lze předpokládat, že.. : jsme ve vesmíru jediní inteligenti, inteligencí je více a to v rúzných formách nejen na biologickém základě.
Při úvaze, že se "někde " zrodila inteligence daleko dříve než než na Zemi musela tato dojít ke stejným závěrům o skladbě hmoty a k poznání o jejím vzniku a tuto znalost musela rozhodně....pokud přežila sebe samu nějak využít, nebo využívat. Pak ještě následuje úvaha o tom, zda-li je možno připustit existenci více vesmírů , jaksi "paralelních" a potom by nemusely být jen dva, ale teoreticky nekonečné množství, což mám dokazují některé úvahy o proměnách času.
...zpět na Zem. Při ohlédnutí na vývoj života na Zemi se zdá více než jasné, že naše " inteligence" t. j homo sapiens je jen záblesk ve vesmírnách dějinách. A slovo záblesk je ještě silný výraz....spíše malinká jiskřička. Při pohledu na současnou realitu věda "někam" postoupila. Homo sapiens " hledá" sebe samo. A bohužel ...nenachází....Několik málo jedinců skutečně " zná a ví" Zná a tuší , co je hmota, čas, prostor...
proč toto píšu....a jak dál. jak využít všech těchto znalostí a zkušeností pro budoucnost. myslím , že smyslem je hledání energie pro snažší přežití našich biologických schránek. Můj názor je .....homo sapiens se vyvíjí takovým směrem, že sebe samo nahradí neživými prvky na bázi křemíku.
Mimo jiné....dost dobře se neví, proč příroda zvolila uhlík místo křemíku....asi to je lepší....
takže ak dál. využijeme všech poznatků pro svuj další život ???? ..jsme schopni předat svoje znalosti budoucnu ? směřujeme k "lepším zítřkům" ..pochopí naše poznatky budoucí generace ?
....a jsem u druhé části Sokratovy odpovědi....omlouvám se všem věřícím..." Bozi nejsou " a právě z důvodů.."slepé víry" se lidstvo ničí....začarovaný kruh......vlastně jsem vám nic neřekl,...jen jsem se vám vyplakal na rameni....tak hezký letní den...20. srpna 2009 ..martin11

[Jerry.M]

Jerry, nevím jestli je vhodné přirovnat vesmír ke ‚gigantickému supermozgu‘. ...

Rozhodne nechcem Teba, ani nikoho iného presviedčať, že je to tak. Ani sám to neviem. Hodil som to na plac ako tému na zamyslenie.
Dobre, tak nie ako supermozog, ale superpočítač. Mozog sa vyznačuje pamäťou len vdaka neuronom a výmenou informácií medzi sebou. Jednotlivý neuron tiež nevie svoju minulosť a neuvedomuje si, že je v mozgu a vymieňa si informácie s dalšími neuronmi. Zoberme mozgu neurony a je v háji. Alebo prerušme spojenie medzi nimi a je v háji tiež. Ak je teda možná výmena informácií medzi el. časticami mohli by byť akýmsi vesmírnym neuronom. Chybou nás ludí je, že uvažujeme nad niečim skoro vždy len v rámci súčastných poznatkov a svojích vedomostí. Ale čo ked to je inak. Analytickým centrom môže byť celý vesmír, alebo ich môže byť nekonečné veľa. V mozgu je 100 až 150 miliard neuronov. Koľko el.častíc je v jednom kilograme hmoty?

[sokrateus]

Zdravím Tě, Martine, píšeš:"…, inteligencí je více a to v rúzných formách nejen na biologickém základě." Já bych řekl, že každý organický tvor je svým způsobem inteligentní, i když ne tak kreativní jako člověk. To co přenáší genetický aparát i toho nejmenšího tvora je také dílem jeho „inteligentního“ chování. Každý genetický zápis v jeho DNA vznikl jako analyzovaná „zkušenost“ po opakování jisté životní situace. Jak říkají Angličani: Repetition is mother of wisdom.
Když se koncem léta u nás loučejí vlaštovičky, tak těsně před odletem začnou houfně nalétávat na své rodné hnízdo. „Zapisují si ho do své cestovní mapy“ a pak za půl roku přeletějí mnohé hory, doly a neomylně doletí ke svému hnízdu.O jistém druhu motýlů, kteří se v jeden čas slétnou z celé západní polokoule ke svému „rodnému stromu“ ve střední Americe, ani nemluvě. Člověk si sám o sobě moc namlouvá – celá organická příroda je inteligentní! Všimněte si jen chování rostlin při snaze zaujmout výhodnější místo na slunci (a nebo zase schovat se v polostínu) a nebo snahy o symbiotické soužití s jinými organismy, např. houby. Téměř celý reprodukční proces rostlin je závislý na symbiotické spolupráci s mobilními opylovači. Za to je odměňují nektarem. To není inteligentní chování všech? Kdesi jsem četl, že když lidé provrtali Alpy tunely, začaly prý je používat i ptáci, místo trmácení se přes horské průsmyky. Ale to je možná kec.
… dost dobře se neví, proč příroda zvolila uhlík místo křemíku Já nejsem chemik- profík, ale stačí si přečíst charakteristiky uhlíku a křemíku. Cituji z učebnice chemie: Atomy uhlíku mají zvláštní schopnost vázat se kovalentními vazbami, a to nejen s atomy jiných prvků, ale i samy navzájem. Tvoří molekuly, v nichž atomy uhlíku vytvářejí celé řetězce, a to buď otevřené, nebo uzavřené do kruhu. Proto sloučenin uhlíku je veliké množství, jejichž počet se odhaduje na více než 4 milióny. Tyto sloučeniny existují ve všech třech skupenstvích. Naproti tomu o křemíku se píše, že: Na rozdíl od uhlíku tvoří křemík jen jednoduché vazby. Jeho schopnost tvořit řetězce Si-Si je omezena jen na krátké řetězce. Atd, atd. Sloučeniny křemíku jsou z velké části jen v tuhém skupenství. To není nic pro organický život.
....omlouvám se všem věřícím... Bozi nejsou“ Nemáš,Martine, proč se omlouvat! Naopak ti “věřící“ by měli odprosit zejména evropské obyvatelstvo a vlastně celé lidstvo, že museli téměř po tisíciletém sektářském „kralování“ božských církví všech barev znovu objevovat starověkou helénskou vzdělanost. A nejen helénskou.O nepřetržitém vzájemném vraždění ve středověku mezi církvemi ani nemluvě.

[sokrateus]

Rozhodne nechcem Teba, ani nikoho iného presviedčať, že je to tak. ...

Jerry, upřimně řečeno, tady se pohybuji na velice tenkém ledě. Kosmologie je pro mne španělská vesnice. Já se raději nimrám v mikrosvětě. Ale vím, že v tom vesmíru se neopakují stejné formace jen v různých velikostech. Např. atom není zmenšená sluneční soustava a jeho jádro není malinkaté Sluníčko. Nedovedu si představit nějaké fyzické hranice mezi vesmíry. Ty ano? Proto jsem přesvědčen, že vesmír je bez fyzických hranic jen jeden. Ale jak říkám, kosmologie není moje hoby.

[Jerry.M]

Téma, ktorú som nadhodil je práve o mikrosvete, so zásadným dopadom na makrosvet. Už to, že si potvrdil výmenu informácii medzi el. časticami mi stačí, aby som bral vesmirne vedomie za fakt viac než istý. Ale či je tento fakt skutočnosť, sa asi tak skoro nedozvieme.
Mozog zvierat a ľudí sa líši len množstvom prepojení medzi neuronmi.
http://www.root.cz/clanky/neuronove-sie ... u-skrinkou
martin11,vo vesmíre je možno viac života ako si myslíme. Pravdepodobne bol život v primitívnej forme aj na Marse. Vplyvom nízkej gravitácie však prišiel o svoju atmosféru. Vie si vôbec niekto predstaviť, že by sme boli v tom šírom svete sami? Sto miliard galaxií, v každej sto miliard hviezd, okolo každej hviezdy krúži niekolko planét a práve naša planéta Zem, vyhrala žrebovanie. Tak tomuto neverím.

[martin11]

...trocu odbočujeme od Sokratovi výuky...ale...
....souhlasím, že podmínky země, mohou být i na mnoha jiných místech vesmíru....ale...nebo raději ALE...!!!....rozumný člověk existuje....no ...pár stovek tisíc...???...nevím přesně....navenek Zeměkoule se poprvé ozval se začátkem rozhlasového vysílání, možná chvíli předem....dejme tomu tak v roce 1910....to je tedy 100 roků....jakákoli inteligence o nás může vědět nejdále ve vzdálenosti 100 světelnách let...!!!....co to je....to je vlatně kousek....aza potom, kolikrát chybělo a člověk nebyl......tedy ten chytrej...viz Karibská krise....a dnesjsme na om podobně.....a k inteligenci spěje jen část populace.....v pralesích Amazonky jsou tak , jak byli před 20 000 lety....nemaj potřebu se vylepšovat.....prostě tak zustanou....no my co se nám podařilo se vylepšit....si podřezáváme větvičky.....od očkování proti prasečí chřipce počínaje , přes zmutované potraviny po šílený chvat a lobistické zájmy, které ničí vlastní inteligenci....sečteno podtrženo...až někdo zachytí signál ze Země....a vyšle sem pruzkum...tak to zde ..v horším případě bude jako na Marsu....v lepším jako v Amazonii s několika indiany co tančí kolem ohýnku....v optimálním narazí na kolonii na Měsíci nebo plovoucích městech v atmosfeře Venuše....rozhodně ne dál než ve Sluneční soustavě....
...trochu do historie.....kdyby se "něco...??" nestalo, tak tu běhaj brontosauři....a jedinou inteligencí by byla ještěrka co mluví velikosti 160cm chodící po zadních....měla 5 prstů na každé noze a ruce a mozek jí už tenkrát vážil při 130 cm a váze těla 80kg asi 2kg....to jsem někde četl...takže....zpět k problemu....pokud se náhodou nevymyslí "něco"....jako že NIC nerýsuje.....tak zustaneme kde jsme.....a budeme jako lidstvo rádi..., že jsme "DOMA" v sluneční soustavě.....dál ani náhodou......nejbíž je snad nějaká Centauri....4,5 světelnýho roku.....
...jestli tam jsou inteligenti, tak už na nás něčím blikaj.....jen my je nechápeme...no ono také, jestli si poslechli první radiové vysílání, tak z toho museli být paf.....no a jestli maj naladěno předvolební vysílání nějaké politické strany....tak o nás přestanou mít zájem úplně......
....hezký den všem martin11