Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[roughboy]

Ahoj Iv.
To čo tu opisuješ je celkom zaújmavé bolo by možné to sem znovu vložit?

[hanka]

Milý Ive,

děkuji Vám za to, že mi zachováváte přízeň, přesto, že na moje příspěvky máte trochu jiný názor, nežli já. Snažím se vždycky každému odpovědět, když mě osloví, jestli někdy neodpovím, je to z prostého důvodu - nevím, co bych na to měla odpovědět, protože to podstatné už bylo řečeno, nebo téma nechci dále rozebírat. Obvykle odpovídáme proto, že buď s názorem nesouhlasíme a chceme oponovat, nebo souhlasíme a chceme téma přispívatele dále rozvinout, případně se zeptat. Já s Vašim názorem souhlasím, ale dále k tomu nemám co dodat. Víte, ačkoliv se někdy může zdát, že lítám někde v oblacích a jsem do léčení energiemi celá pryč, není to pravda. Myslím, že zůstávám nohama na zemi. Energie uznávám, ale většinou z nich vybírám jenom tu část, která je součástí člověka - třeba jako krev a lymfu. Žádné nadpřirozené schopnosti jí nepřisuzuji. Proto nejsem zastánce ani Reiki - i když na přikládání rukou určitě něco je, zdá se mi ale, že se z ní udělal byznys a původní účel přikládání rukou se jaksi ztratil. O Shambale si maximálně něco přečtu, řeknu si, že je to zajímavé a dost. Dále nechci jít, ani o tom nechci přemýšlet.
Universum - to je další věc, o které si ráda přečtu, ale nic víc. Přílišné hloubání nad věcmi Universa mi nesedí. Mám ráda věci konkrétní, které se mohou použít pro život tady a teď a které mají hlavu a patu. Vůbec mě nezajímá, jestli věc, o kterou mám zájem, je momentálně IN. Ať je stará tisíc let, nebo sto, nebo deset, nebo třeba rok či měsíc. Jediné kritérium které beru, je, jestli účinkuje nebo ne, a jestli pomáhá.
Že věci o kterých píši účinkují, jsem se přesvědčila několikrát na vlastní kůži, proto o nich tady píšu, aby se o nich dozvěděli i jiní lidé, nebo abych k sobě přitáhla další lidi se stejnými zájmy, abych si s nimi o tom mohla povídat (jak je tomu i v jiných vláknech).
Vašich názorů si velice vážím a těší mě, že Vám moje příspěvky stojí za to, abyste si je přečetl. Doufám, že mi i nadále zachováte svoji přízeň.

Mějte se hezky, Hanka.

[roughboy]

Ahoj.

V tom čo tu píšeš prosím ta pokračuj....je to velmi doležité. každý človek musí niekde začat...ovšem ked chce on sám.....o čom sa tu baví Iv to už pre tých, ktorý chcú pokračovat dalej.

+1
R.

[1220]

fixace- sugesce-pocit

to je svatá trojice cesty dopředu
to jako,že fakt jo
a že je malý okruh, kde ano, a větší okruh, který už v naší moci není, a tam je ladění a dívání se bez chtění ..............

Je tady sice trochu duplicita s kurzem ala modrá alfa od Pooty, ale každý člověk něco dobrého do svého pojetí vkládá a tím rostou i ostatní.

K.

[Iv]

Milá Hanko,
jsem rád, že jste odpověděla, Váš příspěvek s Vaší reakcí mně pomohl trochu osvětlit Vaše jednání a poodhalit i Vaši tvář a myslím, že milou. Abych řekl pravdu, byl jsem trochu ve střehu, protože jsem se setkal s mnoha rádoby znalci, kteří rádi prezentovali tyto věci a hlavně pak natahovali ruky. Nyní je mně Váš postoj jasný a držím Vám palce, jelikož mnoho lidí tuto pomoc potřebuje a jsem rád, že jste se toho zhostila. Držím Vám palce a máte 2x + tedy celkem 66, to je milé číslo, jak však vidím 99 a toho je na cenovkách jak o pouti, startuji jak
Děkuji Iv

[hanka]

Děkuji všem za slova pochopení a povzbuzení. Ocenění mě přirozeně těší také - je to příjemný způsob projevu sympatíí, kterých si vážím .

Pro 1220: No, dost jsem váhala, jestli se mám do autohypnózy pouštět, protože tady je se Silvovou metodou dost společných věcí. Nakonec jsem se rozhodla pro ano, vlákno o ESP má přece jenom jiný záměr, než mám na mysli já zde.

Přesto doporučuji čtenářům tohoto vlákna aby si přečetli i vlákno ESP, zejména pootovy příspěvky, které mají hodně společného s autohypnózou.
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... c&start=75

[hanka]

Pod vlivem emocí zaznamenává podvědomí určitá prohlášení jako gramofonová deska. Když se pak díky nějaké asociaci vybaví, vyvolají nutkavé chování, stejně jako posthypnotická sugesce.

Žena středního věku, která trpěla chronickým kašlem, kašel trvá, kam až její vzpomínky sahají a už dávno se vzdala pokusů o vyléčení. Chtěla vědět, jestli by se kašle nemohla zbavit v hypnóze. Pomocí dotazů se dozvěděla, že symptom vznikl, když ve čtyřech letech vážně onemocněla, trápil ji dávivý kašel a další komplikace. Doktor rodičům řekl, že se z toho nikdy nedostane, čímž myslel, že zemře. Ona se sice uzdravila, ale protože slyšela, co doktor řekl, zachovala si symptom kašle.

Docela zábavným způsobem se projevil účinek sugesce u jedné mladé, atraktivní ženy. Při jednom sezení byla vrácena do doby, kdy jí bylo 10 let a matka ji právě trestala. Šlehala ji rákoskou a křičela: „Opovaž se ještě někdy říct ne! Už nikdy to neříkej!“
Když popsala, co se dělo, mladá žena poznamenala: „Víte, někdy jsem se tak hrozně styděla. Nikdy jsem nedokázala říct ne. A některé věci jsem udělala jen proto, že jsem jednoduše neuměla říct ne.“

Mnozí chirurgové a anesteziologové si neuvědomují, že podvědomá část mysli vnímá neustále, ve spánku i v bezvědomí po úrazu nebo pod vlivem anestetik.
Snadno to lze demonstrovat právě v hypnóze, kdy vrátíte subjekt zpět v čase do doby operace. Dotyčná osoba si k velkému překvapení lékařů dokáže vybavit, co se dělo nebo bylo řečeno během operace. Tímto způsobem mohou do podvědomí proniknout nepříznivé sugesce. Má se za to, že k mnoha úmrtím na operačním stole došlo právě díky nějaké poznámce, například, když chirurg prohlásí: „Je to maligní. Pacient nemá šanci“.
Naopak chirurgové a anesteziologové, kteří jsou s touto skutečností seznámeni, jí využívají k tomu, aby pacienta během operace uklidnili a vsugerovali mu, že se rychle uzdraví, aby zabránili pooperační nevolnosti a předešli šoku.

Richard S. byl třicetiletý muž. Déle než rok chodil na psychoanalýzu, ale výsledky ho neuspokojili, proto doufal, že hypnóza pomůže vyřešit některý z jeho problémů. Při jedné návštěvě přiznal, že silně nenávidí svého otce.
„Nechápu, proč k němu cítím takovou nenávist, „ řekl Richard. „Je lékař a vždy se ke mně choval dobře. Nikdy na mě nebyl přísný a netrestal mě, pokud to nebylo nezbytné. V mnohém se mu obdivuji, ale zároveň ho nenávidím. Nedokážu se s tím vyrovnat.“
Pomocí dotazů jsme se dobrali k zážitku, který vyvolal jeho nenávist. Pak jsem ho v hypnóze vrátil v čase k té události. Bylo mu osmnáct a právě ležel v narkóze na operačním stole, brali mu krční mandle. Vyprávěl, jak otec vešel do místnosti. „To je zvláštní“, řekl, „nevěděl jsem, že tam otec byl, ale slyším ho. Říká něco o mně. Mluví o mně jako o malém parchantovi. Proto ho nenávidím. Často jsem pochyboval o tom, jestli je to skutečně můj otec, jestli nejsem parchant.“
Požádal jsem ho, aby opakoval, co otec řekl. „Říká: Proč, ty parchante. Nejsi nic než parchant. Ale neříká to mně. Říká to chirurgovi dr. J… Dr. J. mu říká, že tam nesmí zůstat – říká mu aby odešel, a otec se rozčiluje a říká mu to. Přestože jsou přátelé.“
„Teď, když už víte, že váš otec nemluvil o vás, uvědomujete si, že nemáte proč ho nenávidět, a jste schopen k němu mít kladný vztah?“
„Jistě. Tím se to vysvětlilo. Nemyslel mě. Moc se mi ulevilo, když vím, co bylo příčinou!“
Zeptal jsem se Richardova otce, který byl u něj právě na návštěvě, zda si vzpomíná, že byl v operačním sále, když synovi operovali krční mandle. Potvrdil všechno, co Richard řekl, vyprávěl, jak se rozhněval, když jej kolega vyhodil z místnosti. Když se dozvěděl o synově vztahu, byl nešťastný a zmatený. Velmi se pak sblížili.

[hanka]

Orgánová řeč.

Toto je jedna z nejzajímavějších záležitostí v psychologii. Existuje mnoho frází, které běžně používáme, když mluvíme o něčem nepříjemném. Podvědomí někdy převede myšlenku, vyjádřenou takovou frází, do skutečného fyzického stavu.
Uvedeme si pár příkladů: Je jako zimnice, je mi z toho špatně, to nemůžu strávit, to bolí, obrací se mi z toho žaludek, jde mi z toho hlava kolem, unavuje mě to….atd. Pokud takovou frázi použijeme, můžeme tím zapříčinit vznik zmíněného stavu.

Podnikatel pan H. měl špatnou chuť v ústech a lékař nenašel žádnou příčinu. Protože mu nechutnalo, přestal téměř jíst a hubnul.
Během jedné návštěvy vyprávěl, že ho předvolali jako svědka k soudu. Obžalovaný řídil velkou společnost, se kterou pan H. obchodoval a tomuto člověku prodával většinu zboží. Pan H. se obával, aby mu nepoložili určitou otázku, protože pokud by na ni pravdivě odpověděl, svého zákazníka by tím usvědčil. Pan H. by tak přišel o svoje obchody a to by pro něj byla katastrofa. Naštěstí tato otázka u soudu nepadla.
Když o tom vyprávěl, poznamenal: „Po tom přelíčení mi zůstala v ústech pachuť!“ Okamžitě si uvědomil, co řekl a zeptal se: „Myslíte, že proto mám tu špatnou chuť? Začalo to hned po přelíčení.“ Samozřejmě měl pravdu. Působil zde i pocit viny, protože věděl, že jeho zákazník se dopustil protiprávního jednání. Sobecky přimhouřil oči nad kriminálním činem jen kvůli vlastnímu prospěchu. Díky tomu, že pochopil mechanismus, ukrývající se za jeho symptomem a přestal se trestat, rychle se uzdravil.

Identifikace.

Všichni rodiče jistě dobře vědí, že děti jsou napodobivé. Často se snaží být jako jejich rodiče, jindy kopírují chování dalších lidí, kteří jsou jim blízcí.
Normálně to pramení z lásky k rodičům. Dokonce i nenáviděný rodič je často napodobován, protože je považován za všemocného. Rozhoduje o tom, co dítě smí a co nesmí, a trestá je. Potomek touží být velký, silný a mocný jako nenáviděný rodič.
Někdy vznikne potřeba napodobovat z toho, že dítě opakovaně slyší: „Ty jsi celý táta.“

Tento způsob chování se nazývá identifikace. Identifikace znamená napodobení.

Snaha podobat se jednomu z rodičů vede k vytvoření stejných charakterových rysů a dokonce i ke vzniku onemocnění, kterými rodič případně trpí. Jestliže matka je obézní, dítě se s ní může identifikovat, a mít výraznou nadváhu. Tento faktor se u obezity vyskytuje často. Všichni se někdy tímto způsobem identifikujeme a dětské identifikace se přenášejí do dospělého života ve formě návyků.

Příklad: Muž, kterého svědilo ucho, byl u kožního i ušního specialisty, a ti nenašli žádnou fyzickou příčinu. Uvažoval, zda se nejedná o psychickou záležitost. Během léčby byl dotázán, zda někdo z jeho blízkých netrpěl podobnými problémy.
„Ano,“ odpověděl, „Matku svědilo ucho úplně stejně a škrábala ho malíčkem jako já. K stáru se jí zhoršil sluch. A já také neslyším úplně dobře.“
Podle toho, co vyprávěl, měl nesmírně rád svou matku a byl na ní dost závislý. Jeho odpovědi pomocí pohybů prstů potvrdily, že to byl důvod, proč ho svědilo ucho.

[zam4]

tohle vlákno patří mezi moje nejoblíbenější, tak nepřestávej psát, prosím + !
Ještě se zcela neumím dostat do autohypnózy, ale zjistil jsem, že sugesce fungují i bez ní, stačí chvíle soustředění.

DěkujiTi za tohle vlákno.

[hanka]

Díky, Zame. I já jsem si všimla, že nenáročné přání se po čase plní i bez autohypnózy.

Například při hledání místa na zaparkování auta se mi stává, že vždycky volné místo najdu, anebo jestli zrovna není, tak do chvilky odjede jiné auto a uvolní mi místo .
Můj muž má opačný problém: pokaždé, když přijede na úplně volnou křižovatku, vyrojí se snad všechna auta v okolí, kterým musí dát přednost . Marně mu říkám, aby změnil myšlení...
---------------------------------------------------


Masochismus.

Nikdo z nás není anděl a k lidské povaze patří, že občas uděláme věci, kterých pak litujeme, a že se občas zabýváme hříšnými myšlenkami. Podvědomí pak může rozhodnout, že takové myšlenky nebo činy zasluhují trest.
Dokonce se zdá, že čím hodnější člověk, tím má větší sklony k pocitům viny a k sebetrýznění. Má přecitlivělé svědomí a trestá se často za minimální prohřešky.
Nejtěžší zločinci jsou často psychopati bez svědomí, i když někteří pachatelé prožívají silné pocity viny. Mnozí lidé, kteří se dopustí zločinu, jsou k tomu vedeni podvědomou potřebou být polapeni a potrestáni.
Masochismus je často součástí emocionálně vyvolaných onemocnění, a chceme-li jej překonat, je třeba najít zdroj pocitu viny. Je nezbytné, aby podvědomí přijalo myšlenku, že další trestání není nutné. Častým faktorem působícím u alkoholismu je podvědomá potřeba sebezničení.
Potřeba sebetrýznění vyvolává u člověka náchylnost k nehodám a operacím. Pokud moudrý lékař zjistí u paienta příliš velký počet různých operací, začne jej podezírat z masochismu.

K zubařům často přicházejí pacienti, kteří potřebují vytrhnout zub a kteří již v minulosti přišli o hodně zubů. Pacient často požaduje odstranění zbývajících, zdravých zubů s odůvodněním, že se s nimi nechce otravovat. Ve skutečnosti potřebuje, aby mu někdo ubližoval. V anamnéze by se jistě našly záznamy o mnoha operacích, které v minulosti prodělal.

Zážitky z minulosti.

Mnohé z popsaných situací pramení z minulých zážitků. Tyto zážitky mají obvykle svůj podíl na vzniku psychosomatických chorob a dalších poruch. Minulé události vyvolávají pocity viny, stejně jako sugesce. Nepochopitelné nápady a myšlenky také pramení z minulosti. Odhalení takových epizod je důležitou součástí psychoterapie.

Často se také vyskytují traumatické zážitky, při kterých se dotyčná osoba velmi vyděsila nebo utrpěla šok. Smrt milovaného člověka může způsobit trauma. Takové zážitky bývají často potlačovány, protože jsou nepříjemné. Když si je znovu vybavíme a pochopíme souvislosti, dokážeme se snáze zbavit jejich účinků.

Jednou z možných příčin může být trauma, ale pravděpodobně budou přítomny i další důvody.

Josefovi bylo 25 let a od svých tří let koktal. V hypnóze jsme se pomocí pohybů prstů dozvěděli, že ve třech letech zažil děsivou příhodu. Do té doby mluvil přiměřeně svému věku.
Josef měl velmi rád malého sousedova psíka a často si s ním hrál. Jednoho dne začal sousedův dům hořet. Přijeli hasiči s houkajícími sirénami. Ostatní sousedé se přišli podívat a panovalo velké vzrušení. Matka vzala Josefa do náručí a vyšla s ním ven, aby mohli sledovat co se děje. Sousedův dům byl celý v plamenech. Zatímco se dívali, vyskočil psík na parapet okna, kde na něj bylo vidět. Spadla na něj hořící záclona a jeho srst se vzňala. Uhořel jim před očima. Josef křičel hrůzou a pak dostal křeče. Od té doby začal koktat. Když byl zbaven emocí, plynoucích z tohoto traumatu, jeho řeč se začala rychle zlepšovat a za pár týdnů již mluvil úplně normálně.

Při samoléčbě je třeba prozkoumat všech sedm uvedených bodů. Pomocí ideomotorických odpovědí na otázky lze zjistit, které body se vás týkají a které můžete vynechat, protože pro vás nemají žádný význam. Toto je těch sedm klíčů, které vám otevřou dveře ke zdraví a štěstí.

[hanka]

JAK ZÁPORNÉ EMOCE OHROŽUJÍ NAŠE ZDRAVÍ

Mnozí z nás, ne-li všichni, si vytvoříme některé charakterové rysy a postupy myšlení, které nám občas škodí, někdy i velmi výrazně. Mohou nás významně handicapovat. Kdo by měl radost z toho, že je neurotik, nicméně každý z nás si může vytvořit neurotické symptomy různého druhu. Je to lidské. Nikdo nedokáže být tak dokonale vyrovnaný a prostý všech psychických potíží, aby v životě netrpěl psychosomatickou chorobou. Dokonce i nachlazení může být způsobeno emocionálními příčinami. Mnohé nehody si podvědomě způsobujeme sami. Dokonce i přeřeknutí je motivováno podvědomím.

Kdy nelze doporučit samoléčbu.
- Psychotici při extrémním rozrušení
- Neuróza, která vyřadí člověka z běžného života (silné deprese, při kterých pomýšlíte na sebevraždu, větší sexuální úchylky apod.
- Plně rozvinutá neuróza


Úzkost a únava.

Ke každé formě emocionální poruchy se váží určité emoce, pocity a způsoby myšlení. Téměř pokaždé se vyskytují úzkostné stavy různé intenzity.
Úzkost je pocit obav nebo strachu, k nimž neexistuje žádný vědomý důvod.
K duševní únavě dochází v důsledku přílišné duševní aktivity a neschopnosti řešit vlastní problémy.

Negativismus.

Negativní přístup také kráčí ruku v ruce s emocionálními a neurotickými potížemi. Na všechno odpovídáme „nemůžu“, namísto „udělám“. „Nemůžu“ znamená ve skutečnosti „nechci“.
Trpíme pocitem beznaděje a bezmoci. Očekávání nejhoršího je příčinou našeho trápení, protože je to forma negativní sugesce a podvědomí pak vyvolá chování, které nám přinese problémy.

Pocity méněcennosti.

Do určité míry jimi trpí každý. Neomalení, nafoukaní a sebejistí lidé často svými projevy maskují vnitřní pocity méněcennosti. Tato kompenzace připomíná chování tyrana, který se ve skutečnosti snaží zakrýt vlastní zbabělost.

Mnozí bohatí muži trpí tak silnou vnitřní nejistotou, že se celý život snaží nashromáždit více peněz. Člověk, který má milión dolarů a je tudíž finančně zajištěn, touží po dalším miliónu. A jakmile ho získá, chce k němu přidat další. Každý z toho mála miliardářů na světě je bezpochyby pronásledován silnými pocity vnitřní nejistoty, které ho nutí bez ustání hromadit další majetek.

Poměrně dost lidí s emocionálními problémy trpí poruchami koncentrace. Při čtení nebo studiu jim myšlenky těkají od jedné věci k druhé a nedokáží se soustředit na to, co dělají. Při nedostatečné koncentraci si člověk nezapamatuje, co čte, a pak si to nedokáže vybavit. To pochopitelně ztěžuje učení a snižuje efektivitu práce.

Dalším rozšířeným symptomem, kterým se projevuje nejistota, je neschopnost či nechuť k rozhodování. Pokud učiníte nějaké rozhodnutí, riskujete, že bude chybné, takže váháte a bráníte se mu. Velmi podobně funguje strach ze selhání. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
V tu chvíli neberete v úvahu, že ale také nemůžete uspět, když se o nic nepokusíte. Už sám výraz „pokusit se, snažit se“ implikuje selhání. Řeknete-li „já se budu snažit“, naznačujete tím, že se vám to pravděpodobně nepodaří.

Nezralost.

Nezralý člověk v mnoha ohledech nedospěl a nedokáže tudíž čelit realitě a řešit problémy dospělým způsobem. Záleží na míře vlastnosti, zda ji označíme za nenormální.
Emocionálně narušený člověk, trpící častými psychosomatickými chorobami, pravděpodobně propadne silnému egocentrismu. Žije v neustálých obavách o svoje zdraví, zvykne si neustále se starat jen o sebe. Je příliš zaměstnán přemýšlením o sobě, než aby měl čas se věnovat ostatním.
Každý člověk má určitý stupeň vlastní důležitosti, ale taková osoba zná jen zájmeno „JÁ“. To neznamená, že by to byl sobec nebo egoista. Může být velmi velkorysý, když náhodou pomyslí na někoho jiného. Ale obvykle je příliš zaměstnán přemýšlením o sobě samém.

Na jednom z dalších příspěvků najdete bilanci povahových vlastností, které mohou být označeny jako aktiva či pasiva. Provedete-li si bilanci vašich aktiv a pasiv a uvědomíte-li si, jak vaše aktiva převažují nad pasivy, pomůže vám to k získání lepší představy o sobě a k překonání známého „komplexu méněcennosti“.

[jarda ovčák]

Myslím si, že jakákoli negativita ohrožuje naše zdraví. Závist, nenávist, zášť,trudomyslnost a třebas nepřejíctví....
Otravujeme duši sami sobě, plníme se jedem a zlobou...... Vrátí se to jako bumerang až nám vyletí sopel z nosu, jako opratě.....
Pak naříkáme a bědujeme, jak NÁS , dobráky od kosti může stihnout morová rána, když bychom se jináč samou dobrotou a láskou rozdali......

[hanka]

Myslím si, že jakákoli negativita ohrožuje naše zdraví. Závist, nenávist, zášť,trudomyslnost a třebas nepřejíctví..........

Někdy je mi těch závistníků líto, jejich život musí stát za starou bačkoru - pořád jenom závidět a číhat, kdy se někomu stane něco špatného, aby se mohli i zaradovat ......Člověk nemá většího nepřítele, než je on sám.

[hanka]

Psychosomatické onemocnění.

Psychosomatické onemocnění je nemoc, která se vyznačuje těmito charakteristikami:
1. Jedná se spíš o poruchu funkce než struktury, i když později může v těle dojít ke strukturálním změnám.
2. Je vyvolána neadekvátním podnětem.
3. Reakce neodpovídá podnětu.
4. Vychází z nějakého zážitku z minulosti, obvykle nepříjemného.
5. Je založena na fixních asociacích – určitý podnět téměř vždy vyvolá neměnnou reakci.
6. Chybí zde prožívání Zde a Nyní. Člověk při svých reakcích přehlíží nebo ignoruje přítomnou situaci ve prospěch té, kterou zažil v minulosti.
Takové nemoci pramení spíš z problémových situací a ze slov než ze skutečné infekce nebo zranění.

Většina z nás si uvědomuje, že nemoci mohou mít psychologické příčiny, ale raději si myslíme, že se to stává těm druhým, ne nám. Ta naše musí být organického původu.
Pokud nám doktor sdělí, že trpíme psychosomatickou chorobou, odmítneme to a nevěříme mu. Bohužel, mnozí lékaři, kteří nestudovali psychosomatiku, si nedokáží s takovou nemocí poradit a propustí nás s tím, že „to je jen výplod naší fantazie“. I když nemoc pramení z našich emocí, není imaginární a rozhodně ji nemáme jen ve své fantazii. Psychicky vyvolaná bolest trápí člověka stejně, jako organická.

Pacienti, kteří s tímto typem onemocnění přijdou k psychologovi, se často diví: „Nevím, proč mě k vám doktor poslal, jste přece psycholog a moje bolesti hlavy (nebo astma, nebo cokoliv jiného) jsou fyzickou záležitostí.“
Kromě toho, že tento psycholog pacientovi vysvětlí, jak nás naše emoce a podvědomí ovlivňují, poučí ho o odpovědích na otázky pomocí kyvadla a pak se ho ptá a on pomocí kyvadla odpovídá na otázku: „Existuje nějaká emocionální nebo psychická příčina vašich bolestí hlavy?“ Pokud je lékařova diagnóza správná, odpověď pomocí kyvadla je vždy „ano“. Pacient pak diagnózu přijme. Neřekl mu to totiž lékař, ale on sám. Jeho podvědomí to potvrdilo. Přijetí myšlenky z jeho strany je prvním krokem na cestě k vyléčení.

Nemusíme znát všechny nemoci, které lékaři obvykle považují za psychosomatické, uvedu zde proto jen nejčastěji se vyskytující onemocnění tohoto typu. Pokud bychom chtěli vyjmenovat všechny, museli bychom přetisknout velkou část lékařského slovníku…

Některé nemoci, označované jako psychosomatické:

Dýchací ústrojí: alergie, sinusitida (zánět vedlejších nosních dutin), senná rýma, běžné nachlazení, bronchitida, astma, rozedma plic, plicní tuberkulóza.
Kůže: ekzém, kopřivka a mnohé další kožní problémy, z nichž některé bývají označovány jako alergie.
Trávicí ústrojí: obezita, zácpa, zánět tlustého střeva, průjem, peptický vřed, zvracení, jícnový spazmus, některé případy nechutenství, hemoroidy, onemocnění žlučníku.
Cévní systém: vysoký krevní tlak, onemocnění věnčitých cév, paroxysmální tachykardie (náhlé zrychlení srdečního tepu), Reynaudova choroba, Burgerova choroba.
Močové cesty: noční pomočování, nadměrná frekvence, nucení a inkontinence, pooperační zadržování moči.
Nervový a endokrinní systém: neuralgie trojklanného nervu, tik, migréna, škytavka, narkomanie, alkoholismus, některé formy epilepsie, možná Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, mysthenia gravis, hypertyreóza, diabetes melitus, struma, hypoglykemie.
Pohlavní ústrojí: muži – impotence, předčasná ejakulace, neplodnost. Ženy – časté menstruační poruchy, bolestivá menstruace, neplodnost, opakované potraty, frigidita, trichomonas vaginitis, dyspareunie, možná bělotok.

Stres a napětí mohou snížit odolnost organismu, takže jsme mnohem přístupnější infekci.
V tomto smyslu lze říct, že všechny nemoci mají emocionální pozadí.

[Slavek Krepelka]

Nazdar Hano,

Něco Ti tu přihodím. Kdysi kdesi jsem chytil příhodu asi tak z půle 20 století, kdy jakýsi západ'an přistihl ženu na Havaji jak si povídá se stromem. Nechal ji domluvit a pak nastala konversace:

Západ'an - Proč si povídáš se stromem?
Havaianka - S jakým stromem? Povídala jsem si s matkou.
Z - Kde žije tvá matka?
H - na tom a tom ostrově.
Z - Vždyt' jsi mluvila do stromu. Jak jsi mohla mluvit s matkou?
H - Vy máte telefony, my máme stromy.

Pokud si to tedy někdo dokáže dát dohromady i s tím, že rostliny mají svá vlastní pole a komunikace, je nasnadě, že pokud si člověk chce, nebo někomu chce něco, nějak, s celkem déle trvající účinností. Upřimné kamarádství se stromem a s přírodou vůbec může mít veliký vliv na účinnost jeho snah.

S laskavým pozdravem, Slávek.