Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[jarda ovčák]

že dle mého všechny obtíže a potíže vč chorob vleklých i latentních jsou způsobeny VÝHRADNĚ psychosomatickým působením.
Ten mechanismus je zcela obecný-běžný a vyjímek je málo.
nejdůležitější je vyznávat pár pravidel:
1,netrap se ničím, co nemůžeš ovlivnit.
2,neber nic osobně
3,netrap se vůbec ničím
4,vyhýbej se smutným, vážným či depresivním jedincům
5,všechno zlé je k něčemu dobré.... i chudoba či impotence
6,usmívej se, i když k tomu není žádný důvod a s argumentem, že je vždy důvod se mračit jdi do prdele
7,daruj vždy, když k tomu bude sebemenší příležitost..... cigáro, štamprdli , úsměv nebo kus jehněčího.......
nu a pak to bude v poho...
Jasně že vás může kdykoli zklátit třebas mononukleoza či stereonukleoza.... to ale nepadá na váhu.
I nemoce a obtíže budiž požehnány.... dávají nám možnost prohlédnout...
Na druhou stranu je fajn, že to má příroda takhle odšéfovaný, páč jináč nevím.....

[hanka]

...Pokud si to tedy někdo dokáže dát dohromady i s tím, že rostliny mají svá vlastní pole a komunikace, je nasnadě, že pokud si člověk chce, nebo někomu chce něco, nějak, s celkem déle trvající účinností. Upřimné kamarádství se stromem a s přírodou vůbec může mít veliký vliv na účinnost jeho snah....

Myslíš, že stromy mezi sebou komunikují na dálku? ...Proč by ne, je spousta věcí mezi nebem a zemí o kterých nic nevíme. A to, co jsme kdysi věděli, jsme odevzdali jako daň civilizaci....Ta Havajanka možná mluvila se svojí matkou telepatií .... ....

[hanka]

.....nejdůležitější je vyznávat pár pravidel......
I nemoce a obtíže budiž požehnány.... dávají nám možnost prohlédnout...
Na druhou stranu je fajn, že to má příroda takhle odšéfovaný, páč jináč nevím.....

Ta pravidla jsou vymyšlena dobře, přiznám se, že pravidlo č. 2 mi párkrát pomohlo vyhnout se střetu a zůstat nad věcí ... Pravidlo č. 5 se v životě osvědčilo spoustě mých známých, kteří si mysleli, že například ztráta zaměstnání je pohromou, ze které se nedostanou - a ejhle, našli práci mnohem výhodnější, ve které jsou spokojení ....Člověk nikdy nesmí ztrati víru ....

[hanka]

PŘÍNOS POZITIVNÍHO MYŠLENÍ A ZDRAVÉ RELAXACE.

Metody myšlení se vytvářejí na základě emocí, podmíněných reflexů a výchovy v dětství. Můžete je změnit, pokud se budete řídit popsanými metodami. Díky těmto změnám budete úspěšnější a spokojenější sami se sebou.

Uvažujete negativně?

Správně naladěný člověk má obecně tendenci myslet pozitivně. Má poměrně správnou představu sám o sobě. Uvědomuje si, v čem jsou jeho nedostatky, ale soustřeďuje své úsilí do oblastí, kde může uplatnit svůj talent. Nedostatek schopností v jiných oblastech mu nedělá starosti. Je optimista, stanovuje si cíle a věří, že jich dosáhne. Obvykle se mu to podaří. Díky pozitivnímu myšlení jej podvědomí vede k takovým způsobům chování, které mu zaručí poměrně úspěšný život a dobré zdraví. Většinou je šťastný a se svým životem spokojený. Nepropadá zoufalství, když se něco nedaří přesně podle jeho představ. Projevuje se u něj jen velmi málo neurotických symptomů.

Negativní myšlení má opačný účinek. Přináší nám jen neštěstí, neklid, úzkost, frustraci a nepřátelství.
Tyto emoce jsou výsledkem konfliktů a negativně myslící člověk je mnohem náchylnější k emocionálním chorobám. Nerad si přiznává skutečnou situaci. Bojí se stanovit si cíl, protože je předem přesvědčený, že selže, a nemá tudíž velkou naději na úspěch. Pocity méněcennosti jej tíží jako železná koule. Jeho podvědomě řízené chování směřuje k neúspěchu.

O přínosu pozitivního myšlení již bylo napsáno mnoho knih. Všechny se snaží o totéž, ale směřují k cíli různými cestami.
Pro věřící je velmi vhodná Paelova kniha Síla pozitivního myšlení. Podle autorova názoru lze modlitbou a vírou dosáhnout boží pomoci. To zdůrazňují i autoři dalších knih – např. H. Sherman v knize Klíč ke štěstí a další…
Metafyzický přístup U.S. Andersena je inspirován orientální filozofií (Největší tajemství). Metody nácviku pozitivního myšlení, které doporučuje, mohou být velmi užitečné.
C. Bristol se ve své knize Kouzlo víry dívá na celou věc z pozice zdravého rozumu. Nabízí způsoby, jak ovlivnit podvědomí, aby našlo cestu ke splnění našich cílů. Jeho metody jsou praktické a určitě přinesou výsledky, stejně jako metody ostatních autorů, kteří se tímto problémem zabývají.

Jelikož tedy existují celé knihy, které pojednávají o tomto tématu a o způsobech nácviku pozitivního myšlení, zmíníme se o něm jen krátce. Každý by si měl přečíst jednu z těchto knih a aplikovat popsané metody.

Celá záhada pozitivního myšlení tkví ve víře. Zbavit se návyku negativního myšlení není sice nijak snadné, ale zároveň to není nemožné. Nikdo nedokáže myslet pozitivně ve všech situacích, ale můžeme si osvojit určitý návyk a pak uvažovat pozitivně aspoň většinu času. Není to žádný kouzelný proutek, který by nás natrvalo zbavil všech těžkostí. Je zapotřebí velkého odhodlání, trpělivosti a určité praxe, ať už se rozhodnete pro jakoukoliv techniku k osvojení návyku pozitivního myšlení.

Pozitivní myšlení vám významně pomůže při změně povahových vlastností a názorů, na cestě za úspěchem a štěstím a při léčbě nemocí.
Co se týče nemocí, každý lékař ví, jak důležitý je duševní stav pacienta. Pokud je pesimista a nedoufá v uzdravení, nemá žádnou vůli k životu, může skutečně zemřít.
A naopak velmi nemocný člověk se silnou touhou po životě, který je přesvědčen, že se uzdraví, pravděpodobně nemoc překoná.

[hanka]

Asi si bude pár lidiček myslet (a oprávněně), že si právě úspěšně plevelím vlastní vlákno, ale mně to nedá, abych nepojmenovala podle mého názoru třetí největší příčinu nemocí (hned po překyselení) - zablokování páteře. Je až neuvěřitelné, kolik podob nemocí na sebe dovede vzít "pouhé" zablokování páteře, o kterém ani nevíme. Vůbec by nás nenapadlo například za arytmiemi nebo vysokým krevním tlakem hledat zablokované žebro nebo obratel - a přece je tomu tak!
Jestli o blokádě páteře máte také co říct, prosím, nezachovejte se stejně jako já teď , k tomu účelu slouží tohle vlákno: http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1728 , já se tam pak s tímhle tématem teké přesunu.

Tohle upozornění jsem tady dala pro ty, kteří mají problémy, nevědí proč je mají a jak si s nimi poradit, hledají pomoc v psychice, ale bylo by dobré, kdyby si nechali prohlédnout a odblokovat i páteř. Moc dobře vím, o čem mluvím, mám s tím přímou zkušenost.

[jarda ovčák]

Zablokovaná páteř...nebo jiné potíže je bohužel příčina, ovšem nejdřív důsledek.
Nehledejmež v tom nic jiného, než důsledek životního stylu.... Příroda nikde nemá kancelářské židle, ani fotel u televize...Mnozí si snaží koupit odpustek pár minutama cvičení, ale je to mnohdy příliž slabý kafé.
Pak mají co dělat maséři, chiropraktici a bylinkáři všeho druhu..... Po příčině ani pes neštěkne. Jak zoufalé........
K pozitivnímu myšlení.... není lepší cesty, než skvělý životní partner, který má pochopení pro vaši duši a je VESELÉ povahy. Pak to jde. Pokud je to naopak, nepomůže nám ani kdybychom se stavěli na hlavu. Tisíckrát nic i vola umoří.....A začít znova lze vždy. vím to moc dobře.

[hanka]

Zablokovaná páteř...nebo jiné potíže je bohužel příčina, ovšem nejdřív důsledek.
...

No jo, a jsme zase u psychiky, všechno je to o ní, ať se na chvíli domníváme, že je to ještě jinak...
Předcházející příspěvek jsem psala před odchodem na rehabilitaci. Tam mi došlo, že jsem vedle, jak ta jedle. K zablokování mých žeber došlo napodruhé tak, že fyzioterapeut se nemohl soustředit na práci. Přišel tam pacient, který jen co vešel, začal mluvit. Mluvil nepřetržitě celou dobu, fyzioterapeut mu musel několikrát skočit do řeči, když mu chtěl něco říct. Pak šel odstranit malou blokádku u mně - celou dobu ten chlap mluvil....Byla jsem z toho nervózní nejen já, ale fyzioterapeut byl vyloženě nesoustředěný - důsledek: odešla jsem se zablokovaným žebrem . Do dneška jsem se trápila s arytmií....
Jardo, máš pravdu, opravdu je úplně všechno, na 100%, způsobeno psychikou! Samozřejmě ani ta první blokáda nevznikla sama od sebe.

[Slavek Krepelka]

Myslíš, že stromy mezi sebou komunikují na dálku? ...Proč by ne, je spousta věcí mezi nebem a zemí o kterých nic nevíme. A to, co jsme kdysi věděli, jsme odevzdali jako daň civilizaci....Ta Havajanka možná mluvila se svojí matkou telepatií .... ....

Nazdar Hanko,

to víš že telepatií. Jenže: "Co je to telepatie?" V podstatě snad jde o to, že rostliny a hlavně stromy mají své individuality a jakési dost silné komunikační spojení v rámci druhů i mezi druhy. Do jaké míry je ta komunikace uvědomělá, samozřejmě nemám tuchy, i když je jisté, že rostliny si samy sebe definitivně nějak uvědomují. No, to ale není dané téma. Dané téma je, že jejich pomocí se skutečně dá jaksi zesílit telepatický signál. Ubohou napodobeninou této pomůcky jsou různé kouzelné hůlky. Alo to také ještě není to, o co jde. Jde o to, že rostliny nám dokáží vracet péči a pomoct. Proč, jak, nevim. Nicméně, pokud k nim má člověk velmi dobrý vztah, lze je požádat o pomoc a té pomoci se pokud vím dostane, i když je velmi těžké to nějak dokazovat. Mám to od dávného kámoše čaroděje a jinak snad taky z osobních zkušeností a tradic. Chovej se k nim jak k sobě rovným a oni ti to někdy nějak oplatí.

Pokud to budeš považovat za plevelení, samozřejmě to stahnu, ale jedno je si třeba uvědomit a málo kdo o tom ví. Například osiky, které vypadají jako jednotlivé stromy, jsou kolonie jednoho organismu propojené kořeny. Jedna taková bytost může pokrývat desítky, ba i stovky hektarů, podobně jako třeba kolonie křemenáčů jsou vlastně jednou houbou s nadzemními výrůstky spojené podhoubím. Kolonie osik si dokáže z místa na místo pumpovat živiny podle potřeby. Na to je třeba komunikace mezi místem, kde jsou potřeba a místem, kde jsou dostupné. Od toho už je jenom krůček k tomu si uvědomit, že komunikace nemůže být chemická a na elektrickou a akustickou to určitě taky nevypadá, takže co zbývá?

Na první pohled by se zdálo, že to nemá moc nic společného s lidskou psychikou a s tím spojeným lidským zdravím, ale pokud se člověk ke svému okolí nejen chová bez respektu a přátelství, a zde jde i o rostliny, ale nemá to v sobě aby to tak také cítil a takovým byl, ono se to vrací. Pokud je tomu obráceně, vrací se to také.

Ahoj, Slávek.

[jarda ovčák]

I šli dva kamarádi k vzrostlému dubu a jeden po druhém jej dlouze obejmuli a........
Jeden se tetelil blahem a štěstím z objetí takového nádherného silného stromu, který zde bude dalších mnoho let a ten druhý kamarád brblal, že si svoji značkovou bundu umounil o zčernalý lišejník na kůře........
Jo jo, už k mýmu dubu nikdy nebudu vodit technokratické voly....
Navíc mám u baráku lípu, kterou sázeli při položení základního šutru mého domu, tj 1830 a ještě kromě mě a mé paní nikoho nenapadlo ji obejmout a položit na její drsnou kůru tvář....
Je mi ukradené, jestli a jak to funguje, já z toho mám skvělej pocit a vo tom to bude.

[hanka]

.........Na první pohled by se zdálo, že to nemá moc nic společného s lidskou psychikou a s tím spojeným lidským zdravím, ale pokud se člověk ke svému okolí nejen chová bez respektu a přátelství, a zde jde i o rostliny, ale nemá to v sobě aby to tak také cítil a takovým byl, ono se to vrací. Pokud je tomu obráceně, vrací se to také.

Ne, plevelení to není, patří to tady .

[hanka]

Jak nás ovlivňují naše obavy.

Negativismus je podmíněný reflex. Naše emoce vycházející z pocitu strachu jsou podmíněny minulostí, a právě negativní myšlení se velkou měrou podílí na jejich vyvolávání. K těmto emocím patří sám strach, úzkost, frustrace, nepřátelství a vina, a vždy jsou provázeny nervovým napětím.

Strach vědomě rozeznáváme. Víme, že se bojíme nějakého určitého předmětu nebo situace. Dokonce můžeme vědět, proč se toho bojíme. Příčiny fobie už nemusí být vědomě známé. To se nestává téměř nikdy. Strach ze smrti je takovým všeobecně rozšířeným strachem. Dokonce i věřící lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že smrtí jejich život nekončí, se jí mohou obávat. Pravděpodobně to pramení z toho, že některá náboženství příliš zdůrazňují myšlenku pekelného ohně a zatracení ve snaze donutit lidi k tomu, aby byli dobří.
Strach ze smrti může být rovněž podmíněn nějakou osobní zkušeností, například pokud nám v bolestech zemřel někdo blízký. Často se tolik nebojíme samotné smrti, jako spíš utrpení, které jí předchází.

Strach z nemoci také vychází z minulých zkušeností, stejně jako všechny ostatní strachy. Když rosteme, mnozí z nás prodělají některou dětskou nemoc a stáváme se svědky nemocí ostatních lidí. Komu by se líbilo být nemocný? Alespoň vědomě po tom netoužíme. Náš strach z nemoci se týká nás samotných a těch, které máme rádi. Módní trendy k uchování zdraví jsou dokladem intenzity těchto strachů. Náklady na různé pilulky a léky, které užíváme, abychom předešli nemocem, dosahují ročně mnoha miliónů.

Další obecně rozšířený a celkem přirozený strach se týká peněz. Zápas o to, aby si člověk vydělal na živobytí, není lehký. Zvláště obtížné je dosáhnout skutečného finančního zajištění. Finanční nejistota je zdrojem neustálého strachu a obav.

Pocit nejistoty se týká i oblasti mezilidských vztahů. Bojíme se odmítnutí a nedostatku lásky. Být milován je jedna z nejsilnějších podvědomých potřeb. Pokud jsme od dětství často odmítáni, potřeba lásky přerůstá v neurotický symptom.
Myslíme-li negativně, očekáváme, že budeme odmítnuti. Časem začneme mít z odmítnutí takovou hrůzu, že ztratíme schopnost milovat a přijímat lásku jen proto, že předem počítáme se zklamáním.

Další formou strachu je úzkost, pocit, že se stane něco nepříjemného. Úzkostlivý člověk obvykle nedokáže říci, proč se bojí. Je to podvědomý strach, jehož příčinu neznáme. Pocit úzkosti je velmi nepříjemný. Nejběžnějším typem neurózy jsou právě stavy úzkosti, které jsou tak silné, že vyvolávají paniku.
Úzkost, ke které neexistuje žádná určitá příčina, se nazývá „nedefinovatelná úzkost“. Pramení ze strachu, že se určitě stane něco nepříjemného nebo hrozného. Jako když nad člověkem visí Damoklův meč a každým okamžikem může dopadnout. Jakákoliv nepříjemnost či neúspěch nás v našem strachu jen utvrdí a posílí naše přesvědčení, že přijdou další.
Očekávání katastrof je podmíněný reflex. Správně naladěný člověk nic takového nečeká a případný neúspěch jej nevyvede z míry. Otřepe se a život jde dál, i když z nepříjemností pochopitelně nemá radost.
Člověk, trpící tímto typem úzkosti, není schopen podniknout nic, co by ho jeho strachu zbavilo. Má pocit, že s tím nemůže nic dělat. Propadá beznaději. To vyvolává další úzkost a chronické napětí. Kdyby mohl utéci, úzkost by se zmírnila, ale protože jí nedokáže uniknout, přetrvává.

[hanka]

Nepřátelství a hněv.

Hněv a nepřátelství spolu těsně souvisí. Jsou to úplně běžné emoce, pokud nejsou příliš silné a netrvají příliš dlouho. Nesměli bychom být lidmi, abychom se občas nerozčílili nebo nepocítili nepřátelství, ať už k někomu, k osudu, nebo dokonce k sobě samým. Tyto emoce je přirozeně třeba ovládat. Nemůžete napadnout každého, kdo vás rozzlobí, protože byste se mohli dostat do nepříjemné situace – co kdyby byl silnější než vy!

Mnozí lidé považují tyto emoce za „špatné“ a trpí proto silnými pocity viny. Vina může vyvolat podvědomou potřebu sebepotrestání. Hněv a nepřátelství jsou zdušeny a potlačeny v zárodku, protože to jsou nesprávné pocity. Jindy vede lidi k jejich potlačení strach ze ztráty kontroly a možných následků. Pocity viny v kombinaci s potlačováním emocí pak mohou způsobit nepříjemné následky, jako je migréna a další bolestivé symptomy.

Jestliže se na hněv a nepřátelství díváme jako na přirozené emocionální reakce na určité podněty, nepovažujeme za nutné je potlačovat. Potlačením se jich nezbavíme. Přetrvávají a pracují pod povrchem, v podvědomí. Správně zacházet s těmito emocemi znamená vybít je nějakým přijatelným způsobem. Velmi často se potlačené nepřátelství obrátí proti někomu jinému, proti našim blízkým, kteří je v žádném případě nevyvolali. Manžel, žena či děti se pak stanou hromosvody, na kterých se pocit nepřátelství vybije třeba v podobě podrážděnosti.

Ovládaného hněvu se lze někdy zbavit tím, že se vymluvíme. Není nutné se hádat, klít, být sarkastičtí a nepřátelští. Klidný rozhovor o situaci nebo osobě, která v nás vyvolává nepřátelství, může emoci zmírnit.

Další možností, jak se zbavit těchto pocitů, nabízí sport. Jaké uspokojení přinese hráči golfu, když může dát do úderu veškerou svoji sílu. Nebo tenistovi, když pěkně „napálí“ míček.
V mnoha sportech se hráči zbavují skrytého nepřátelství, aniž by si to uvědomovali. Cítí se pak velmi dobře. Každá forma pohybu, štípání dříví, práce na zahradě, gymnastika, to všechno slouží k vybití skrytého i právě pociťovaného nepřátelství. Baseballový fanoušek si vybíjí svoje nepřátelství, když volá „rozhodčí je vůl!“ nebo nadává nějakému hráči.

Platí psychologické pravidlo, že silnější emoce vždy přehluší slabší. Silný hněv přehluší strach a rozzuřený člověk napadne toho, kdo mu nahání strach. Pokud je strach silnější než hněv, převládne tendence vyhnout se střetu. Není vždy lehké vyvolat si silnější emoci, když se chvějeme zlostí, ale je to možné. Překonat nepřátelství je snazší, protože není tak silné jako hněv. Jestliže se muž hněvá na svoji ženu, ale ovládne se, obrátí všechno v žert a políbí ji, místo aby ji zahrnul výčitkami, jeho hněv zmizí. Emoce lásky a touhy u něj převládnou. A pokud se i ona zlobí, její hněv vyprchá – není-li příliš silný.

V mnoha situacích lze uplatnit další techniku, která výborně pomáhá proti zlosti. Nejprve je opět třeba se ovládnout. Zlobíte-li se nebo jste-li nešťastní, řekněte si v duchu: „No a co? Vždyť se tolik nestalo.“ Zkuste to několikrát a ztotožněte se s obsahem těchto vět a hněv se rozplyne a ztratí nad vámi moc. Pokud se někdo nešetrně dotkl vašich citů, jste frustrovaní nebo se ocitnete v nepříjemné situaci, vzpomeňte si na tyto fráze a uleví se vám. Nežádoucí emoce z vás spadnou jako hrách ze stěny, místo aby pronikly do vašeho podvědomí a otravovaly vás.
Používání této metody ve chvílích, kdy jste rozrušeni, vám přinese velkou úlevu. Samozřejmě, nic se nemá přehánět, protože byste mohli začít být příliš indiferentní, ale pokud ji použijete v rozumné míře, je velmi účinná.

[hanka]

Frustrace.

Život je nabitý frustracemi. Již v dětství narážíme na rodičovské zákazy. Od nejútlejšího věku slyšíme neustále „Ne“ a „To se nedělá“. Naše „já chci“ naráží hlavou do zdi společenských pravidel s nápisem „nesmíš“. Zákazy rodičů a společnosti jsou nezbytné, nicméně frustrující, a bývají častým zdrojem konfliktů.

Život jde dál a mnohé naše touhy a potřeby zůstávají nenaplněny, z čehož plyne další frustrace. Je to přirozená emoce, která vyžaduje pozornost, jen pokud je chronická. Heslo „No a co?“ nám pomůže zbavit se pocitu frustrace a smířit se se situací, která ji vyvolává. Lidé, kteří si stanoví úkoly a úspěšně je plní, nepodléhají pocitům frustrace, pokud se jim něco nepodaří. Několikanásobné selhání však může vyvolat chronickou frustraci se všemi důsledky.

Jestliže jsou naše základní životní potřeby přiměřeně uspokojeny, dokážeme se s frustracemi bez obtíží vyrovnat. Potřebujeme milovat a být milováni, mít dobré vztahy v rodině. Musíme mít sebeúctu a dívat se na sebe ze správného hlediska, udržovat si dobrou představu o sobě. Sebedůvěra a sebevědomí jsou nezbytné k tomu, abychom mohli dosáhnout slušných výsledků. Musíme mít cíle, o které usilujeme v oblasti osobní i finanční. Pokud nám nic z toho nechybí, budeme se jistě těšit dobrému duševnímu (a pravděpodobně i tělesnému) zdraví.

Vina.

Všichni máme chyby a slabosti a nikdy se nevyrovnáme svým ideálům. Nikdo není dokonalý. V každém z nás se skrývá jeskynní člověk se svými instinkty a způsoby chování, potlačovanými společenskými tabu. Občas uděláme něco, čeho pak litujeme, hlavou se nám honí myšlenky, které považujeme za špatné. Taková už je lidská povaha. Svědomí funguje jako brzda našich tužeb, naštěstí, protože jinak by svět byl ještě mnohem horší místo, než je teď. Na druhé straně můžeme být až příliš svědomití. Měli bychom se poučit ze svých chyb, ze špatných činů i myšlenek. Měli bychom se snažit nedopouštět se opakovaně toho, co naše svědomí označí za špatné. Prodlévání v minulosti a pěstování silných pocitů viny je nanejvýš škodlivé. Pocity viny a studu si vyberou svoji daň ve formě sebetrestání a emocionálních poruch.

[hanka]

Starosti.

Starostlivost je další nepříjemný podmíněný reflex, pokud je přehnaná. Všichni máme občas starosti a v některých situacích je to zcela normální emoce, jako například když je někdo z našich blízkých vážně nemocen.
Chronické starosti jsou nenormální. Škarohlíd si dělá starosti bez ohledu na to, že všechno jde dobře. Pokud pomine příčina jedné starosti, hbitě si najde další. Místo aby si odpočinul, leží v noci s otevřenýma očima a přemýšlí o svých starostech. Určitě by si to nepřipustil, ale pravděpodobně mu starostlivost přináší potěšení a uspokojení. V tom případě je to masochista a trestá sám sebe.

Co dále vyvolává chronické starosti? Může tu působit identifikace, a pokud byl jeden z rodičů chronický pesimista, může se tento zvyk vyvinout díky tomu, že jej napodobujeme, podvědomě se snažíme být jako otec nebo matka.

Základem starostí jsou negativismus a obavy, neustálé očekávání nejhoršího. Starosti vyvolávají napětí, které dále zesiluje sklony k ustaranosti – je to začarovaný kruh.
Chronický škarohlíd musí vyvinout značné úsilí, aby dokázal svůj návyk překonat, zvláště pokud se jedná o masochismus. Musí skoncovat s identifikací a uvědomit si, že napodobuje chování někoho jiného. Kdykoliv se přistihne při starostech, měl by obrátt myšlenky k příjemným věcem.

Jinou metodu,, jak se zbavit návyku, zastával K. Dunbar. Poukázal na to, že pokud se člověk usilovně snaží zbavit návyku, upustit od něj, jen ho posílí – opět ten věčný démon opačného účinku. Doporučuje vizualizaci konečného výsledku (tedy určitý druh sugesce). Rovněž pomáhá, když svůj zlozvyk hodně přeženete, kdykoliv postřehnete, že se hlásí ke slovu.

V případě starostí můžete tuto myšlenku uskutečnit tak, že budete myslet na nejhorší a schválně si budete dělat starosti. Můžete si říkat: „Mám velké starosti. To, co mi dělá starosti, je opravdu hrozné. Stane se něco strašného!“
Brzy sami pochopíte absurditu svého počínání a situace vám začne připadat legrační a směšná.

Škarohlídové často říkají: „Snažím se, ale nemohu se ubránit starostem.“ Je to negativní myšlenka, ale ve skutečnosti nechtějí přestat. „Nemohu“ vždy znamená „nechci“. To je dobré si uvědomit, kdykoliv vás něco podobného napadne. Třeba vás k tomu, že nechcete, vede nějaká forma strachu, nebo vám vaše starosti přinášejí potěšení.

[kutil]

To co si můžeme přečíst v tomto vlákně je velice poučné ale jak na to
Když vidím ranní zprávy plné násilí a kriminality (všimněte si že tam je velice málo pozitivních zpráv) tak jdu do nového dne preventivně nasratý na celý svět - grrr
Když se uzavřu do sebe a na telku se nedívám, tak zase ztrácím přehled o tom, co se kolem mně děje....
Nějak sem si začal vážit více života a najednou je mi líto přejetého zajíce, mrtvého ptáčka atd. Zprávy o znečištění moře ropou nebo ovzduší zapálenými pneumatikami a skládkami mi dělají vrásky i když se sebevíc snažím si toho nevšímat.
Prostě to nejde!
Stačí jen koutkem oka zahlédnout zprávu že 1/4 moří ztrácí plankton jako základního nositele života v moři a je mi jasné jaké budou důsledky na populaci vyšších živočichů přes ryby, savce a verlyby. Že to bude mít obrovský dopad na přímořské obyvatelstvo je už dnes jasné. Ztratí zdroj obživy a budou se placatit v chudobě se starostí jak přežít. Již dnes se tak děje
Dotaz:
Jak mohu v tomto prostředí myslet pozitivně a vyhnout se depresím
Díky
H.v.