Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

.... Některé věci jaksi s tímto povědomím přichází ze stran, kde si normální smrtelník může myslet, že na ně nemá vliv.

Máš pravdu, Slávku, jsem přesvědčena, že takhle se nám vrací karma. Sklízíme, co jsme zaseli.....a jaká se nám vrací zpátky, na to máme setsakra vliv!

[hanka]

Už se vám stalo, že jste přišli do nového zaměstnání, podniku, rodiny nebo okruhu přátel a náhle jste museli čelit potížím v mezilidských vztazích, s nimiž jste se nikdy nesetkali?
Jste si jisti sami sebou i svými odbornými schopnostmi.
Poznenáhlu se však objevují pochybnosti. Dostáváte se stresu. Nějaký člověk z vašeho okolí vám stále leží v hlavě a často o něm hovoříte. Až příliš často.... Proč asi? Jaký vliv na vás tento člověk má? Jako by jeho vztah k ostatním byl destruktivní, ale přitom jde spíše o váš pocit, než o racionální vysvětlení. Vztah s touto osobou má na vás devastující účinky, které se u vás začínají projevovat ztrátou sebedůvěry. Stále se vracejí pochybnosti o vlastních schopnostech, odborných znalostech a lidských kvalitách. Objevuje se pocit méněcennosti. Máte dojem, že už nedokážete komunikovat. Později nastávají i potíže fyzické, jako nespavost, dýchací potíže, vyrážky, bolesti hlavy i břicha. Dostavují se také deprese.

Téma, jemuž se budeme věnovat, není příliš známé. Bohužel se však manipulace často objevuje v každodenním životě a způsobuje mnohým z nás různé potíže a traumata. Povídali jsme si tady o různých způsobech zvládání stresu - např. relaxaci, změně nazírání na situace atd.. Všechny tyto techniky nejsou příliš účinné v případě, kdy je stresorem blízká osoba. Vyřešit takový problém není snadné, jestliže osoby v podobné situaci mají co činit se skutečným manipulátorem.

Řešení problému by mělo probíhat ve třech etapách:
1. Seznámit se s manipulativním způsobem jednání.
2. Rozpoznat manipulátora.
3. Chránit se před ním.

O co vlastně jde? Narušuje se chování, poznávání, emoce i vztahy. Tuto situaci popíšeme na základě prožitků obětí manipulátorů. Budeme hovořit o tom, jak ten, kdo někým manipuluje, komunikuje, navozuje pocit viny, svaluje odpovědnost na druhé, zasívá svár, jedná s despektem, staví se do role oběti, mění své postoje, jak je lhostejný k potřebám druhých, i když tvrdí něco zcela jiného.

[hanka]

ZA JAKÝMI MASKAMI SE SKRÝVAJÍ TI, KDO S LIDMI MANIPULUJÍ?

Manipulátoři se obvykle skrývají pod různými maskami. Platí za pravé mistry v měnění škrabošek pdle toho, jak se jim to právě hodí. Podle lidí ve svém okolí, podle situace nebo podle cíle, k němuž směřují.

1. Takzvaně sympatický manipulátor
2. Okouzlující manipulátor
3. Altruistický manipulátor
4. Vzdělaný manipulátor
5. Nesmělý manipulátor
6. Manipulátor - diktátor

Takzvaně Sympatický manipulátor.

Tato maska, která se vyskytuje nejčastěji, je zřejmě nejnebezpečnější, protože dokonale ukrývá jeho hru. Takový člověk může být usměvavý, přívětivý, veselý a chvílemi dokáže být i pozorný k ostatním. Je hovorný a snadno navazuje kontakt. Proniká snadno do prostoru druhých a okamžitě si ho přisvojuje. Jeví se jako milý, vyrovnaný člověk, jemuž bychom se rádi podobali a jehož náklonnost by nás těšila.
Proces manipulace je do té míry nenápadný, že téměř zaniká mezi mnoha ostatními postoji, které jsou zpravidla přijatelné. Všimli jste si, že snáze vyhovíme přáním a potřebám osoby, která se projevuje sympaticky? Obvykle také obtížněji něco odmítneme příteli než neznámému člověku. Proto také většina manipulátoru dokáže využít tento fakt k posílení vlivu na ostatní. Stejný jev se vyskytuje u zvířat. Například některé druhy dravých ryb napodobují mírumilovné druhy, aby snáze dosáhly svého cíle.

Vezměme si třeba čističe slizouna. Nejdřív se podíváme na pyskouna pavího, rybu čistící velkou rybu jiného druhu. Nazývá se "přidružená" ryba. Čistící a čištěný se dorozumívají několika zvláštními pohyby, které mezi nimi vytvářejí jakýsi dorozumívající kód. Navzájem si důvěřují, a tak velká ryba beze včeho nechá pyskouna pavího připlout až k sobě. Avšak čistič slizoun dokonale pyskouna pavího napodobuje - dokáže se pohybovat přesně jako on, ačkoliv takové pohyby vůbec nejsou pro ryby jeho čeledi typické. Takto maskovaný čistič slizoun oklame svou kořist (velkou rybu) a ukusne jí kus ploutve nebo žaber.

Značná část manipulátorů se řídí ve svém chování zásadou, že je potřeba navázat co nejrychleji přátelské vztahy (hlavně v čistě profesionální oblasti) nebo se chovat tak, aby v ostatních okamžitě vzbudili sympatie. Jsou usměvaví, pozorní, štědří a obětaví (dávají dárečky nebo ochotně pro druhé něco dělají) a s oblibou se uchylují k lichotkám.

Nepleťme si je však se skutečně sympatickými lidmi, kteří jsou vyrovnaní, sebejistí, nepotřebují žádné lsti nebo úskoky, aby došli uznání. Dokážou vyslovit jasně a upřímně své názory, přání a pocity. Respektují také přání, potřeby, pocity a názory druhých. Nijak nám nedávají najevo, že by naše odlišné potřeby byly něco nepřípustného nebo zavrženíhodného, že by nám ubíraly na hodnotě nebo v nás měly probouzet pocity viny. Tito lidé mohou být zdravě sebejistí, přirození, usměvaví, vlídní a ohleduplní, nepřetvařují se a nepodléhají náladám. Jejich myšlení a postoje bývají jasné. Nechystají druhým neustále nemilá překvapení a vytvářejí stabilní prostředí i sociální vztahy. Nic ze své osobnosti neskrývají a vůbec nepociťují potřebu urážet a snižovat ostatní, aby sami sobě dodali hodnoty. Nepopírají své nedostatky (i když pro ně není vždycky snadné si je připustit a akceptovat) a současně si uvědomují i své kvality. Nevystavují je však neustále na odiv, aby druhému dali najevo svou nadřezenost.

Ujasníme-li si jaký takový člověk se schopností lehce se uplatnit JE nebo NENÍ, dokážeme lépe pochopit chování toho, kdo s druhými manipuluje. Na počátku nějakého vztahu se manipulátor s maskou sympatického člověka přirozeně nebude projevovat příliš odlišně od skutečně upřímného, vyrovnaného jedince. Velmi to připomíná slova reklamy: "Vypadá jako Canada Dry, má to barvu jako Canada Dry....ale není to Canada Dry!" Musíme dost dlouho setrvávat v blízkosti manipulátora s maskou sympatického člověka, abychom postupně odhalili, co skrývá a kam ve skutečnosti směřuje.

Jeho hlavníím cílem je na každého dobře zapůsobit. Chová se k lidem velmi příjemně. Nešetří chválou, v níž později poznáme lichotky. Zprvu se jeví jako ochotný člověk. Potom vás požádá o drobné laskavosti, které mu s radostí prokážeme. Až za několik měsíců zjistíte, že jste svázáni psychologickou nebo materiální závislostí, která vám brání zcela svobodně jednat.

[hanka]

Okouzlující manipulátor.

Okouzlující manipulátor je obvykle přitažlivého zevnějšku. Má to, čemu se říká „šarm“. Oblečení, doplňky, šperky, třeba i auto přispívají k celkovému dojmu. Okouzlující manipulátor se dívá lidem přímo do očí, klade jim otázky, které je mohou zaskočit, a sám přitom na dotazy odpovídá vyhýbavě, což mu umožňuje zachovávat kolem vlastní osoby tajemství. Od ostatních si bere, co chce, ale nedává nic. , kromě lichotek. Poklony, které většinou nemyslí vážně, představují pro něj účinnou zbraň k dobývání druhých. Dokonale ovládá všechny postupy, jak se lidem zalíbit a okouzlit je, ba je dokonce přímo fascinovat.
Okouzlujícímu manipulátorovi nedokážou odolat lidé citliví na některé stránky jeho osobnosti, které umí uplatnit. Například libozvučný hlas, příjemné pohyby, krása, inteligence, znalosti, nesmírně milé chování, dvornost….Pozor však, fascinace nás omezuje, nikdy nepřispívá k našemu růstu!

Od okouzlení k manipulaci – Markův případ.

Jako malé dítě byl Marek přímo „rozkošný“, jak říká jeho matka. Lidé v jeho okolí si všimli, jak odmítá jakýkoli trest, jakékoli pokárání. Aby se takovým nepříjemným situacím vyhnul, zvykl si okamžitě poslechnout a přidat k tomu líbezný úsměv. Byla to reakce u dítěte poněkud neobvyklá. Vynikal ve škole i jinde, rodiče a jiní dospělí v jeho okolí jím byli přímo unešeni. Byl ochotný, až přehnaně se snažil každého okouzlit.

Stal se mazlíčkem všech a lidé ho doslova zbožňovali. Jeho sestra Dana svého bratra nekonečně obdivovala. Jelikož byla spíš pasívní, prokazovala mu různé úsluhy, jakmile ji o ně požádal (Později přiznala, že se jí zdálo nemožné odmítnout mu dát vlastní kapesné. Byla přesvědčená, že mu právem náleží.). Marek měl „velké nároky“ a beze všeho utrácel i sestřino kapesné. Dana si vzpomíná:“ Vždy jsem mu dávala celé kapesné. Stále jsem mu ustupovala a vůbec jsem si nepřipustila, že i já mám své potřeby. Říkala jsem si, že on peníze potřebuje více než já. Všichni z něho byli celí pryč.“

Rodiče se rozvedli, když mu bylo deset let. Od té doby se Marek začal k matce chovat autoritativně. „Teď jsem hlavou rodiny já“ oznámil jednoho dne. V té době matka, kterou rozvod zdrtil, často plakala, a tak Marek využil její slabosti a pokusil se zaujmout v rodině dominantní postavení. Matka mu však odpověděla: "Ty hlavou rodiny nejsi. Jsi sice jediný chlapec, ale jsi stále jen chlapec. Jsi můj syn a hlavou rodiny jsem já“. Marek svůj požadavek znovu nevznesl a choval se zase poslušně.

Ve čtrnácti letech přišel za matkou s požadavkem, že chce jet na prázdniny do Anglie. Matka to z finančních důvodů odmítla. Marek odmítnutí neunesl a vmetl jí do tváře:“Tatínek by mi to dovolil! A abys věděla, tak hned za ním jdu!“ Kdykoli Marek nedostal, co požadoval, na několik dní se vytratil k otci. Matka jeho jednání vnímala jako vydírání. Marek dokázal velmi dobře hrát na obě strany – odcházel k otci a vracel se, jak chtěl nebo potřeboval. V období od čtrnácti do osmnácti let přebýval převážně u otce, který mu víc věcí dovolil a nebyl na něj tak přísný. Navíc se otec znovu oženil s mladou ženou, která bezmezně svého nevlastního syna obdivovala, a Marek u své nevlastní matky dosáhl všeho, čeho se mu zachtělo. Využíval každé příležitosti, aby s lidmi ve svém okolí manipuloval. Dobře věděl, že když zůstane dostatečně dlouho u otce, matka ho bude netrpělivě očekávat a přivítá ho s otevřenou náručí. Nechával ji čekat a při návratu se mu dostávalo „královských“ poct a úsluh.

Marek se stal obchodním ředitelem a díky finanční pomoci rodičů si postavil dům. Po smrti otce už v den jeho pohřbu požadoval po nevlastní matce dědictví. Ta mu odpověděla, že malé dědictví poslouží k financování studií jejích dvou dětí, které byly v té době nezletilé a studovaly. Marek proto, aniž by cokoli vysvětlil, se už s rodinou své nevlastní matky neviděl. Ze strachu před bratrem o sobě nedala vědět ani Dana, které Marek zakázal, aby v budoucnu nevlastní matku a sourozence navštěvovala, a ona jeho příkaz poslechla.

Když zemřel dědeček, zdědila jeho matka dům na venkově, který prodala, protože sama už dům měla. Protože se příliš nevyznala ve finančních operacích a jednáních na úřadech, nechala se v této záležitosti zastupovat Markem. Ten využil příležitosti, aby ji donutil koupit byt u moře. Přesvědčování probíhalo postupně a záludně. „Bylo by dobré, kdybys koupila byt. Mohla by sis užít vnuček (jeho dcer). Dana by ho také mohla užívat a jezdila by za tebou častěji.“

Matka se nechala přesvědčit a zaplatila byt, který syn nechal napsat na sebe a na sestru. Tvrdil, že to tak bude pro matku výhodné kvůli daním. Ode dne, kdy se stal vlastníkem bytu, už nikdy matku nenavštívil, ačkoli bydlela blízko. Když mu to Dana vytýkala, odpověděl jí, že to pro něj znamená příliš velkou ztrátu času.

Marek dosáhl všeho, co chtěl, takže se už nemusel dál namáhat. Matka přišla o všechno. Neviděla, jak vnučky rostou, a syn ji nikdy do bytu nepozval. Několik let přemítala o tom, co asi způsobilo, že se k ní syn chová takovým způsobem. V jejích představách Marek stále zůstával milý, ochotný, inteligentní. Nedokázala si uvědomit ani po všem, co se stalo, že by syn mohl mít dvojí tvář. Nakonec matka s Danou přišly na to, že Marek je okouzlující manipulátor. Jeho hlavním cílem bylo vylákat od členů rodiny peníze a získat finanční výhody od dalších osob. Dosahoval toho okouzlujícím, milým chováním, a to už od dětství.

[hanka]

Altruistický manipulátor.

Altruistický manipulátor nám všechno dá, všechno pro nás udělá, všechno nám koupí, aniž bychom ho o to museli žádat. Přitom však očekává, že platí zavedená společenská zásada – princip reciprocity. Zkrátka nám dá všechno, ale potom mu nelze nic odmítnout.
Podle zásady reciprocity, kterou ti, kdo s námi chtějí manipulovat, dobře znají, je nutné oplatit bližnímu každou prokázanou laskavost nebo úsluhu. Zásada má v lidské společnosti i pozitivní stránky. Každý z nás se ostatně tomuto pravidlu, které se týká také společenských povinností, učil už od dětství. Jeho nedodržováním si vysloužíme postih v podobě obecného odsouzení, kdy na nás druzí budou pohlížet jako na nevděčníka a prospěcháře, a to pokaždé, kdy bereme, aniž bychom se snažili něco dát na oplátku. Jelikož nechceme, aby nás ostatní odsuzovali, hrajeme tuto hru téměř stále. Snadno pak upadneme do léčky manipulátorů, kteří se snaží těžit z našeho pocitu „dluhu“.
Když například právě potřebujete peníze a manipulátor vám je půjčí, je později schopen vás požádat o „laskavost“ – o dvojnásobek částky, kterou vám půjčil. Odmítnout je potom těžké, většinou se snažíme takovou situaci vyřešit, tudíž s námi osoby, které nás přinutí na nerovnou směnu, mohou snadno manipulovat. Zásada reciprocity se uplatňuje i ve vztahu k lidem, k nimž žádné sympatie nechováme.

Vzdělaný manipulátor.

Manipulátor se někdy schovává v neobyčejně vzdělaném člověku. Dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on, a podivuje se neznalosti ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost. Cituje jména, data a místa bez jakéhokoli bližšího vysvětlení. Ponechá nás naší nejistotě, i když bychom se rádi poučili. Způsob a tón jeho řeči ukazuje na velmi vzdělaného člověka. Pokládáme ho za nesmírně inteligentního a neodvažujeme se ho na nic zeptat. Kdybychom se přece jen k otázce odhodlali, zareaguje překvapeně, podrážděně nebo i vyhýbavě. Jestliže se opravdu v dané věci vyzná (zdání klame, nebývá tomu vždycky tak), zmocní se slova na dlouhou dobu, aby přednesl úplnou přednášku o svém „vědním oboru“. Dělá přitom výborný dojem, zejména když najde hojné posluchačstvo. Hovoří-li však o tématu, které znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se v některých bodech mýlí nebo prostě lže. Pokud však vědomosti o daném tématu nemáte, nebude vám nic nápadné.
Všimněte si, jak se liší manipulátor od zajímavého, vzdělaného člověka: ten vám nikdy nebude dávat najevo, že jste nevzdělaný hlupák s nízkou inteligencí. Manipulátor spoléhá na neznalosti ostatních a uplatňuje prvky, které zvyšují jeho autoritu: dosažené vzdělání, společensky ceněné povolání, věk nebo zkušenost.

[hanka]

Úcta k autoritám.

Čím to je, že na nás určitý jedinec tak zapůsobí? Je to pocit úcty k autoritě. Mnohé studie ukázaly, že automaticky reagujeme příznivě na velmi uznávané autority. Přirozeně nás vůbec nenapadne pochybovat o výrocích osob, jejichž povoláním je „vědění“.

Uvedu zde velice zajímavý pokus , který byl uskutečněn na čtyřiceti tělesně i duševně zdravých osobách. Při pokusu vědec v bílém plášti se jmenovkou prezentuje situaci jako „zkoumání účinku trestu na učení a paměť“. Pokusná osoba zvaná „instruktor“ má dávat „žákovi“ elektrické šoky o zvyšující se intenzitě pokaždé, když se žák splete (žáka instruktor nezná). Před pokusem se má žák naučit seznam dvojic slov. Jakmile instruktor řekne nějaké slovo, žák má rychle odpovědět slovem tvořícím příslušnou dvojici. Na žákovu paži se připevní elektrody. Vědec řídící pokus mu před zahájením vysvětlí, že elektrické šoky při stoupající intenzitě sice mohou působit velkou bolest, ale nezanechávají „trvalá poškození“. Vědec a instruktor se usadí ve vedlejší místnosti, ale mohou žáka slyšet přes skleněnou přepážku. Instruktor sedí u ovládacího panelu a při každé špatné odpovědi zasadí žákovi elektrický šok. Při každé chybě instruktor zvyšuje napětí o 15 voltů.

Pokus začíná. Na začátku jsou elektrické šoky nepříjemné, ale nepůsobí bolest. Od 75 do 105 voltů žák sténá bolestí. Čím více žák trpí, tím méně je schopen se soustředit a dělá více chyb. Instruktor pokračuje. Při 120 voltech žák křičí, že ho to opravdu bolí. Při 150 voltech žák snažně prosí, aby přestali, a chce jít pryč. Pokus dospívá k velmi znepokojujícím výsledkům:
Instruktor (85% ze 40 účastníků) na prosby vůbec nedbá a ptá se dále.
Při 165 voltech žák žadoní:“ Přestaňte! Pusťte mě ven! Pusťte mě ven, prosím vás! Nechte mě jít pryč!“ Avšak instruktor pokračuje ve „výslechu“ (v tomto stadiu zanechá pokusu jediný inspektor).
Nyní jsou elektrické šoky tak silné, že žák křičí a svíjí se bolestí. Zjevně neoblomný instruktor dále klade otázky a postupně dojde na 195, 210, 225 voltů. Často se stává, že když instruktor váhá, zda má dát žákovi elektrický šok, obrátí se na vědce s otázkou, jestli má pokračovat. Ten použije jedno ze „slovních povzbuzení“, která mají instruktora udržet na místě. Jedná se o tyto věty (jsou uvedeny v pořadí, jak mají být použity:
1. „Pokračujte, prosím vás.“
2. „V zájmu pokroku musíte pokračovat.“
3. „Je nezbytné, abyste pokračoval.“
4. „Nemáte na vybranou, musíte pokračovat.“

Vědec přitom hovořil rozhodně a zdvořile.
Žák zoufale volá na instruktora, aby mu pomohl uniknout. Ale instruktor na pobídnutí vědce pokračuje v pokusu. Elektrické šoky dospívají až ke 300 voltů. Žák křičí, že nebude na otázky odpovídat. Instruktor považuje odmítnutí za špatnou odpověď a uštědří žákovi další šoky. Elektrické napětí nemilosrdně roste. Vždy před spuštěním elektrického šoku instruktor nahlas oznamuje napětí. Žák už není schopen křiku ani pohybu. Instruktor spouští páčkami proud až do nejvyšší hodnoty – 450 voltů.
Pokus končí.

Výsledky pokusu jsou ohromující: ani jeden ze 40 účastníků – instruktorů (jsou to zcela normální lidé) nepřestal plnit svůj úkol, když ho oběť snažně prosila, aby pokusu zanechal, a to ani tehdy, když už nebyla schopna odpovídat. Při 300 voltech přestal jediný účastník. Nejstrašlivější na tom je, že dvě třetiny pokusných osob dovedly úkol až do konce (450 voltů).



Nyní musím prozradit, že žáka představoval herec. To ovšem instruktor nevěděl. Jak si tedy vysvětlit, že obyčejný člověk je schopen působit nevinné oběti akové utrpení? Žádný z nich, podotýkám znovu, nebyl zvrhlý nebo duševně nemocný. Jejich reakci vysvětluje PŘÍTOMNOST VĚDCE, který mu dával pokyny. Pro všech 40 účastníků představoval autoritu – toho, kdo ví, co dělá. Pokusné osoby instinktivně jeho postavení nezpochybňovaly. Lze tedy pochopit, že se Hitlerovi podařilo zmanipulovat masy, aniž by se proti němu vytvořila skutečná opozice.

[hanka]

Nesmělý manipulátor.

Nesmělého, mlčenlivého manipulátora lze poznat jen velmi obtížně, a to proto, že se vyskytuje jen zřídkakdy.
Nesmělý manipulátor své snahy obvykle skrývá za předstíráním nesmělosti, drží se v pozadí a mnoho toho nenamluví. Soudí nás mlčením a pohledy, aniž by vyslovil svůj názor ve chvíli, kdy bychom to potřebovali. Jeho přítomnost někdy pociťujeme jako tíživou, nebo naopak na ni chvílemi dokážeme zcela zapomenout. Nesmělým manipulátorem bývá zpravidla žena, která se na veřejnosti projevuje nenápadně, nebo dokonce nejistě. Ke sdělení názoru nebo kritiky osobě, na niž se zaměřuje, využívá manžela nebo kolegu z práce. Bere na sebe podobu ženy slabé, zranitelné a podřízené, která přímo volá po ochraně.

Nesmělý manipulátor se liší od běžného nebo pasivního manipulátora způsobem, jak lidi odsuzuje jakoby po straně, nepřímo, a tím vnáší mezi ně svár a nedůvěru. Tvrdí o sobě, že konflikty přímo nesnáší, a přitom je obratně vyvolává. Jen zřídkakdy si dokážeme uvědomit, že nepříjemnou atmosféru způsobuje právě on.

[hanka]

Manipulátor – diktátor.

Diktátor je druhem manipulátora, kterého snadno poznáme. Obvykle se chová prudce, ostře kritizuje a slovně napadá lidi ve svém okolí. Potřebuje-li naše služby, uchyluje se k lichotkám, ale dobře míněné, zasloužené komplimenty od něj neuslyšíme. Často bývá nepříjemný, agresivní a autoritativní. Lidé v jeho okolí se ho bojí. Přesto se mu daří dosáhnout všeho, co chce. Velkou roli přitom hraje strach, který vzbuzuje. Lidé o něm obvykle mluví jako o člověku s podivnou povahou, s nímž lze jen obtížně vyjít, ale na manipulaci nepomyslí.

Diktátorský manipulátor bývá zvrácený, tudíž si většinou jasně uvědomuje své cíle a svou svrchovanou autoritu. Morálně mu to příliš nevadí. Je přesvědčen, že podléhání citům je vada zcela nemyslitelná v profesionálních nebo osobních vztazích. Ani náznak jakéhokoli citu se nesmí objevit v pracovních vztazích a ovlivnit směřování k vytčeným cílům. Pouhý zdvořilý pozdrav nebo chvilka u kávy o pracovní přestávce jsou pro něj vyložené ztráty času. Stejně je tomu d „prosím“ či „děkuji“, případně s upřímně míněným komplimentem. Prožitky, pocity a myšlenky druhých ho vůbec nezajímají. Podle něj člověk nemá podléhat citům nebo pocitům a musí se dokonale ovládat. Jestliže to nedokáže nebo projeví slabost, může se jen stydět.

Diktátorský manipulátor rozhodl (o vlastní vůli!), že jeho zásady platí pro všechny lidi v jeho okolí. A to nejen v zaměstnání, ale i v rodině a ve veškerém styku s dalšími lidmi. Jako každý skutečný manipulátor se řídí svými „pravdami“ jen do určité míry. Beze všeho vám vyčte, že jste nelidští, neuvěřitelní sobci, nejste-li ochotni splnit každé jeho přání, když onemocní nebo ho postihne nějaká velmi smutná ztráta. Na rozdíl od sympatického, nesmělého nebo altruistického manipulátora lze takovou formu „terorismu“ v mezilidských vztazích snadno poznat. Stejně však je pro kolegy, podřízené a rodinu každodenní soužití s ním nesmírně obtížné (tento druh manipulátora si volí zaměstnání nebo pracovní místo, kde může poroučet). Přes psychologické následky chování jakéhokoli manipulátora je přece jen příjemnější pracovat denně s někým, kdo pozdraví, poprosí a poděkuje, kdo se zeptá, jak se máme, a usměje se na nás. Odehrává se to všechno v rovině chování, ale my vnímáme u ostatních jejich vnější projevy stejně jako jejich povahu. Přiměřené, pozitivní sociální chování není nikdy k zahození. Od diktátorského manipulátora se ho však nedočkáme.

[hanka]

Třicet charakteristických znaků manipulárota.

Lze určit třicet charakteristických znaků, čtyři z nich vyplývají z ostatních šestadvaceti.

V jednání jedince, jehož označujeme jako manipulátora, poznáme PŘINEJMENŠÍM DESET charakteristických znaků z tohoto seznamu:

1. Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti atd.
2. Přenáší zodpovědnost na druhé nebo se ze své zodpovědnosti snaží vykroutit.
3. Nesděluje jasně své žádosti, potřeby, city a názory.
4. Obvykle odpovídá neurčitě.
5. Mění své názory, choání a city podle situace nebo osoby, s níž je ve styku.
6. Své žádosti zakrývá logickými důvody.
7. Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy měnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a reagovat okamžitě na žádosti i otázky.
8. Zpochybňuje kvality, schopnosti a osobnost druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
9. Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi nebo se uchyluje k nepřímému sdělení (místo osobního rozhovoru telefonuje, nechává vzkazy písemně).
10. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost, rozděluje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit manželství.
11. Dokáže ze sebe dělat oběť, aby ho ostatní litovali (přehání závažnost nemoci, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení apod.)
12. Nedbá na žádosti druhých (i když tvrdí pravý opak).
13. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb (k jeho oblíbeným pojmům patří lidskost, milosrdenství, rasismus, hodnocení „dobrá“ nebo „špatná“ matka apod.).
14. Skrytě vyhrožuje nebo zcela otevřeně vydírá.
15. Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
16. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich.
17. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že „má navrch“.
18. Lže.
19. Hlásá lež, aby se dověděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých.
20. Je egocentrický.
21. Závidí třeba i partnerovi nebo vlastním dětem.
22. Nesnáší kritiku a dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
23. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
24. Velmi často žádá, vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
25. Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
26. Užívá lichotek, aby se zalíbil, dává dárečky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy.
27. V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně.
28. Jde za svými cíli velmi důsledně, ale na úkor druhých.
29. Přiměje nás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali.
30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.

[hanka]

Jsme snad všichni manipulátoři?

Po přečtení předcházejícího seznamu se tato otázka obvykle vynoří. Pozorování vlastního chování vám pomůže na ni odpovědět.
První rozdíl, který je nutné zdůraznit, je rozdíl mezi dělat a být.

Jestliže občas někomu závidíte, zalžete, chcete, aby vás lidé litovali kvůli maličkosti, nemůžete být kvůli tomu považováni za závistivce, lháře nebo věčnou oběť. Takové rozlišování je nesmírně důležité, neboť velmi často při posuzování sami sebe zevšeobecňujeme. Je to však zcela chybný postup. Většinou máme tendenci posuzovat se celkově podle svého chování v jednotlivých situacích. Neznamená však, že jste sobec, protože jste si například jednou vzali poslední banán z mísy s ovocem, aniž byste se zeptali ostatních, zda ho někdo nechce. Z toho, že něco uděláte, nutně nevyplývá, že takový jste. Pokud ovšem veškeré vaše chování lze charakterizovat stejně (například sobecké), mohli byste se celkově považovat za sobce.

Druhý rozdíl úzce souvisí s prvním, o němž jsme se zmínili: nelze obecně stanovit rozdíl mezi manipulovat (občas) a být manipulátor. Není vyloučené, že u sebe zjistíte jeden, dva, tři, ba i čtyři charakteristické znaky, které jsme vyjmenovali, ale to z vás nedělá manipulátory.

Manipulátor nebo manipulátorka není člověk „jako každý z nás“. Občas se nám stane, že se uchýlíme ke lsti, abychom něčeho dosáhli. Jedná se tedy o časově omezenou strategii, kterou použijeme vědomě v určité konkrétní situaci a ve vztahu k jedné osobě. Například rodič může přimět dítě, aby dojedlo, tím, že řekne: “No tak, jez. Udělej mamince radost.“ I vydírání bývá běžným postupem: „Koupím ti zmrzlinu, až si napíšeš úkoly.“Dítě zase matku, která nechce koupit bonbony vystavené ve výloze cukrárny, plácne s plačtivými slovy: „Ty jsi ale ošklivá!“.
Nelze zaměňovat manipulaci jako přechodnou formu chování s projevy manipulativní osobnosti. Manipulátor manipuluje, protože nemůže jinak. Jedná se u něj o obranný systém, který je mnohdy nevědomý. Manipulátor se nechová asertivně, jak bychom se mohli domnívat. Asertivní člověk je schopen vyjádřit jasně a upřímně své názory, potřeby, žádosti, pocity i odmítnutí, aniž by druhého ponižoval. I když se to nezdá, manipulátoři nemají mnoho sebedůvěry. My však máme dojem, že většinou dobře vědí, co dělají, působí na nás jako asertivní jedinci.

Manipulátor nemůže existovat bez přítomnosti druhých lidí. Vždycky definuje sám sebe srovnáváním s druhými, ale do takového srovnání vnáší despekt, znehodnocování.Nerespektuje druhé. Potřeby, práva, žádosti nebo odmítání ostatních lidí pro něj zhola nic neznamenají. Manipulátor by se dal přirovnat k člověku, který se topí. Jeho okolí je jen nástroj, který mu pomáhá dostat hlavu nad hladinu. Může dýchat, přežít, existovat, jen když se opírá o hlavy druhých. Tím, jak druhé znehodnocuje a navozuje u nich pocit viny, získává sám na hodnotě a zbavuje se odpovědnosti. Sám si představuje, že je lepší než ostatní, a je o tom dokonce přesvědčen. Jeho vědomým nebo nevědomým cílem je přesvědčit nás podle situace, že je inteligentnější, schopnější, altruističtější, informovanější, vzdělanější atd. Jakou taktiku volí? Pozoruje, zkouší a snaží se zjistit naše slabosti a chyby. Domnívá se, že tak bude sám vypadat lépe. Když nás např. nenápadně upozorňuje na naše sobectví, nutně přece musí být jiný – tedy šlechetný a štědrý. Jedná se o běžný logický postup, který nás přivádí k úvahám typu: „Vytýká-li mi, že jsem takový, znamená to, že on takový není“. Pojítko mezi oběma větami je mylné.

[hanka]

Proč se někdo stane manipulátorem?

Člověk se stane manipulátorem vlivem obranného systému, který se vytváří od dětství. Jde o obranný mechanismus, který občas uplatňujeme všichni. Někteří z nás si vytvoří například takový, že se chovají agresivně pokaždé, když to považují za nutné, aby si uchovali svou psychickou integritu při jakékoli agresi, kterou v životě utrpí. Jiní lidé, třeba nesmělí, unikají z reality tak, že se stáhnou. Jiní zase zapomenou (vytěsní) části vlastního života. Další obtížné situace zesměšňují nebo humorným náhledem systematicky přetvářejí. Konečně někteří lidé nechtějí v kritické situaci vidět realitu takovou, jaká skutečně je, a zůstávají u svého obvyklého „všechno v pořádku, jen klid, nic se neděje“. To bylo jen několik obranných mechanismů, s nimiž se občas setkáváme.

Obranný mechanismus manipulátora se liší tím, že systematicky užívá manipulace jako prostředku k přežití. Mechanismus se postupně zautomatizuje. Manipulátor vytváří svou osobnost a způsob komunikace s druhými od dětství. Manipulativní dítě číhá na citové slabiny zranitelnějšího rodiče a potom ho trápí navozováním viny nebo dalšími postupy z oněch třiceti, které jsme uvedli. Dítě záhy zjistí, že účinek takového postupu mu poskytuje moc.
Uchyluje se ke způsobům manipulace, které jsou mnohem rafinovanější a chytřejší než pouhé: „To je ale ošklivé, že kouříš.“ Řekne spíš: „Co kdyby se tatínek dověděl, že jsi dnes odpoledne kouřila…?“ Věta tohoto typu představuje vlastně zvrácené vydírání. Provázejí ho ještě neverbální projevy, které dokážou matku zcela vyvést z míry (pohled úkosem, potměšilý úsměv, tíživé mlčení, aby poznámka ještě víc vynikla). Už jako malé dítě manipulátor umí pozorovat. Dokonce velmi dobře. Vyniká ve schopnosti odhalovat u ostatních zranitelná místa, aby mohlo uplatňovat moc, která mu poskytuje jistotu.

Z dosti velkého počtu případů vyplývá, že rodiče obvykle považují manipulativní děti za chytřejší než jejich sourozence. Manipulativní děti však bývají spíš vychytralé. Způsobují mnohem častěji než ostatní děti konflikty mezi rodiči, aniž by si to ovšem rodiče uvědomovali. Dosáhnou od dospělých ve svém okolí všeho, co chtějí. Ti už nevědí, kudy kam, nebo dítěti zcela podléhají. Jedná se obvykle o děti vychovávané jako princátka a přehnaně rodiči obdivované (třeba i potají). Kolem čtvrtého roku na nich je něco zvláštního, co fascinuje dospělé v jejich okolí. Důvodem bezmezného obdivu bývá třeba krása, velký vzrůst, výjimečné nadání, výborné vyjadřovací schopnosti a bohatá slovní zásoba. Nezískávají moc nad ostatními svou odlišností od ostatních dětí, ale tím, jak fascinují některé dospělé, kteří se k nim pak nevědomky nechovají tak, jak by se chovali k jiným dětem téhož věku.

[hanka]

Neverbální chování manipulátora.

1. Pohled je uhýbavý nebo pánovitý. Záleží na okolnostech a na masce, kterou v dané situaci zvolil.
Asertivní člověk neuhýbá pohledu druhého ani na něj příliš dlouho upřeně nehledí.
2. Naslouchá způsobem, který se dá charakterizovat jako naslouchání s patrnou nechutí. Dívá se jinam, když s ním hovoříme, nebo dělá něco jiného. Svou nechuť k hovořícímu dává zřetelně najevo. Každý z nás občas bezděky naslouchá druhému způsobem, který by se dal označit jako naslouchání s viditelnou nechutí. Avšak pro manipulátora představuje hlavní způsob komunikace, jeho strategii. Chce vám dát najevo, že vaše sdělení není vůbec zajímavé, že vaše osoba není důležitá. Při vašem příchodu ani nezdvihne hlavu, náhle začne mluvit o něčem úplně jiném než vy, jeví větší zájem o něco jiného nebo o jiné lidi, případně se ponoří do došlé korespondence, zatímco na něj mluvíte. Účinek je zcela zaručený. Získáte dojem, že vaše přítomnost ho nezajímá.

3. Síla hlasu. Manipulátor hovoří buď hlasitěji, nebo tišeji než ostatní. Obvykle je ve skupině lidí slyšet jen jeho. Směje se hlasitě. Mívá ve zvyku přebírat ostatním slovo a skákat jim do řeči. Jindy zas vyvolává dojem, že je něžný, slabý, zranitelný nebo nemocný, protože mluví velmi tlumeným hlasem (leckdy stěží slyšitelným). Stává se, že chce vytvořit důvěrnou, ba i spikleneckou atmosféru, podle toho, jaký cíl sleduje.
Asertivní člověk sice obvykle mívá silný hlas, ale přirozeně adaptovaný hlasitosti projevu lidí ve svém okolí. Přizpůsobuje se hlasitostí prostředí.

4. Tělesné projevy se obvykle liší od tělesných projevů jiných lidí, a to zejména ve skupině. Manipulátor se prosazuje nebo se naopak drží v ústraní. Jaké bývají typické tělesné projevy manipulátorů například na kurzech? Manipulátor je jediný, kdo obvykle zaujímá na samém počátku školení zcela uvolněnou pozici: nohy má natažené před sebe a zkřížené ve výši kotníků, pánev opřenou o přední část židle a rameny se dotýká opěradla. Chybí už jen ruce v kapsách.
Obvykle se usadí přímo proti školiteli a okamžitě zaujme uvolněnou pozici. Až příliš uvolněnou vzhledem k tomu, že se jedná o první setkání skupiny. Pozice ostatních účastníků je poněkud jiná – sedí na židli vzpřímeně, kolena u sebe, chodidla na zemi, případně mají nohy zkřížené. Celá skupina zaujímá vcelku stejnou pozici až na jedinou výjimku – manipulátora. Ten se ze skupiny vyděluje rovněž tím, že si už na samém počátku sedne na pravou nebo levou stranu židle, boky přitom směřují ven z kruhu. Mnohdy pozici doplňuje loket opřený o opěradlo židle.
Manipulátoři mají ve zvyku zaujmout okamžitě tu nebo onu „nekonformní“ pozici a navíc v ní zůstávají po celou dobu (i několik hodin). Odlišná pozice od ostatních je tedy neverbální prvek, kterého si snadno všimneme.
Manipulátor si nedělá poznámky, i když to ostatní považují za nutné. Zdá se, že už všechno ví nebo má fenomenální paměť. Zejména nechce vyvolat dojem, že by se od druhých mohl něco učit.
Dejme si však pozor, aby abychom některé projevy nevykládali mylně: z toho, že někdo ve skupině zaujme uvolněnou pozici, nemusíme nutně usuzovat na manipulativní chování. Je normální, že se cítíme dobře a chováme se nenuceně ve skupině, kterou dobře známe, ale není úplně obvyklé chovat se tak ve skupině, která se setkává poprvé.
Svými postoji a chováním nám manipulátor vnukne představu, že je lepší než my. Důsledně vyhledává takové místo, kde ho ostatní vidí a vnímají jako ústřední osobu (pokud si nenasadil masku ubohé nesmělé oběti). S oblibou se usadí v čele stolu nebo se uvelebí v nejširším a nejpohodlnějším místě. Při pohledu na něj se někdy neubráníme dojmu, že v cizím domě je pánem on.
Asertivní člověk také vyhledává pohodlí, ale s radostí je dopřává i druhým.

5. Manipulátor používá širokou škálu gest. Projevuje se souhlasně, pasivně nebo agresivně podle toho, jak má silného partnera a jak chce zapůsobit.
- Někdy gesta vyjadřují ubezpečování a vztahují se ke slovnímu projevu. Například při setkání manipulátor podrží partnerovu ruku o něco déle a provází to přehnaně laskavými slovy na přivítanou. Manipulátoři většinou dokážou sladce hovořit a chovat se pokrytecky (úsměv, ruka položená druhému kolem ramen nebo na rameno).
- Jiná gesta jsou naopak nepřátelská a výhružná: bouchnutí pěstí do stolu, prst namířený na druhého. Takovými gesty chce manipulátor ostatní zastrašit.
- Někteří manipulátoři nejsou schopni zvládat úzkost, chvílemi a také podle toho, s kým hovoří, se projevují gesty až přehnaně, nebo je zcela potlačují. Zalamují prsty, odkašlávají, zakrývají si ústa, stahují žvýkací svaly – to lze pozorovat zejména u mužů – a celkově působí nejistě.

6. Výraz obličeje. Manipulátor dává najevo jen to, co chce. Neodhaluje své cíle a zdá se, že je schopen se usmívat, i když se dostává do velmi kritické situace. Předstírá, že na něj nic nemůže udělat dojem ani ho zastrašit. Navenek se jeví jako osoba, která je dokonale pánem situace. (Asi jste už někdy ke svému údivu viděli v televizi, jak se některé nechvalně známé osoby, namočené až po krk do podezřelých soudních sporů, okázale usmívají při odchodu ze soudní budovy!)

[hanka]

Možná si někdo říká, že jsem uhnula od tématu vlákna a místo psychických nemocí se zabývám charakterem lidí. Ale to zdánlivé odbočení mělo důvod - seznámili jsme s charakterem lidí, o kterých bychom měli ve vlastním zájmu vědět mnohem více.... Teď si povíme, proč.


PSYCHOLOGICKÁ A SOMATICKÁ POŠKOZENÍ.

O manipulativní osobnosti se blíže zajímáme kvůli psychickým škodám, které způsobují ve svém okolí.

Každý má právo na existenci se svými obrannými systémy, ale nikdo nemá právo na destrukci svého bližního. Iluze příjemné existence, kterou si manipulátor vytváří svým typickým jednáním, je zcela nepřípustná.
Téma této kapitoly se nejvíce týká lidí, kteří trpí ničivými následky manipulátorova chování.

Manipulátoři nám bezesporu odčerpávají energii. Za oběť jim padne 90% z nás. Zbývajících 10% se po citové stránce projevuje ve styku s manipulátory lhostejně a vadí jim pouze obtížná komunikace s nimi, případně jejich zneužívání moci. Netrápí se tím však, a to je dobře.

Co se ale děje s většinou z nás?
„Štve mě“.
„Jako by ze mě odčerpával veškerou energii§“
„Už ty její (jeho) kecy nemůžu poslouchat.“
„Odjela na týden na dovolenou a cítila jsem se výborně, ale už večer před nástupem do práce po dovolené mi nebylo dobře. A přitom mám svou práci tak ráda.“
„Když s ním telefonuji a i potom, když zavěsím, cítím se špatně a jsem v depresi. Pokaždé je to stejné….“.

Takové výroky, které často slýcháme, by nás měly varovat. Jestliže se s člověkem ze svého okolí necítíte dobře, pak se ve vztahu vyskytuje nějaká dysfunkce, jejíž příčinou však nemusíte být vy. Abyste se takových špatných pocitů zbavili, položte si příslušné otázky, které vám pomohou situaci pochopit. Neprodleně si ověřte, zda má dotyčná osoba rysy manipulátora (viz 30 znaků uvedených dříve). Je-li tomu skutečně tak, pak se vás týkají následující poznatky.

Dlouhodobé soužití s manipulátorem v nás stále častěji vyvolává pocity viny, agresivitu, úzkost, strach nebo smutek. Jak ubíhají měsíce a roky, tíží nás tyto pocity víc a víc. Uzavírají nám cesty k úspěchu a osobnímu rozvoji. Omezují naši psychickou svobodu i svobodné jednání. Organické důsledky záporných emocí se objevují stále častěji: bolesti hlavy, migrény, zažívací potíže, pocit tíže v žaludku, „knedlík“ v krku, svalové napětí, nechutenství nebo naopak chorobná chuť k jídlu…. Večer po návratu domů (jestliže se manipulátor vyskytuje v zaměstnání) stále přemítáme o tom, co se během dne stalo, a probíráme to s partnerem. Rostoucí úzkost vyvolává poruchy spánku. Ztrácíme náladu a chuť do života. Trvá-li taková situace delší dobu, přicházejí i nemoce, které způsobují neobvykle častou nepřítomnost na pracovišti.

Nejčastější nemocí, kterou může způsobit pravidelný kontakt s manipulátorem je deprese. Dokonce jsou známy případy totální destrukce, které ústí v sebevraždu. Uvedu zde případ ženy, která vyprávěla o sebevraždě svých tří sourozenců (jejich matka byla manipulátorka, v jejím chování bylo všech 30 kritérií).…Když se ve stavu beznaděje i tato žena chystala k zoufalému činu, řekla jí její poslední žijící sestra „Snažně tě prosím, nedělej to. Já už jsem ztracená. Ale ty se musíš odpoutat od maminky a chodit na psychoterapii. Ještě se z toho můžeš dostat!“ Rozumná rada jí umožnila sebevraždě uniknout (podstoupila psychoterapii).

Jde o nejzávažnější důsledky manipulace, s nimiž se lze setkat. Naštěstí většina manipulátorů nedohání ostatní až k sebevraždě. Stres, který způsobují, však může vyvolat depresi nebo přivést oběť do ordinace psychiatra.

[jarda ovčák]

Lidi jsou moc vážný, moc ukřižovaný...Chlapi se štvou za penězma, ženský uklízejí uklizený a perou vypraný.....
Koukají na televizi, když většina, co za něco stálo již bylo řečeno.
Jediné, zač stojí žít je štěstí...
Udělejtež se šťastnými.....jakkoli, co nás udělá takovými.....Štve vás životní partner??? Vyměňte jej. Je nesmysl trpět ve jménu setrvačnosti.Štve vás celá famílie?? Kdo uteče, ten vyhraje.
Vadí vám práce?? Nepracujte, nebo dělejte to, co vás baví...
Malujte, radujte se a klidně masturbujte, když to pomůže k lepší náladě. Co je normální???
Nic není normální.... Všechno je normální.
Co nás učiní šťastnými je požehnané od přírody, přičemž je jedno, co to je. Vyjímkou budiž cokoli, co ubližuje druhým, nebo je činí smutné.
Šťastnej člověk je veselej a bude s ním sranda, ucítíte z něj mír, klid, pohodičku a teplíčko. Může být stéblo, kterého se jednou chytnete.
Když se tím stéblem stanete,pochopíte..........

[NAVAR]

Mluvíš mi z duš bratře. Taková je doba, furt lidem valí do hlavy co si nesmějí zapomenout koupit, pak chlapi vydělávají a ženský ty verky a prach na nich musejí uklízet. Tím že se lidi štvou za mamonem tak sami sebe křižuji a ještě se k tomu bičují. Židle, postel, stůl, ešus a lžíce a myslím že by člověk nic neřešil. Mne ten brajg co si člověk na sebe nabalí občas pěkně štve. Ono to strašně zatěžuje. Co se nepoužívá déle jak 2 roky, krom knih a historie velí rozum vyhodit.
Zbytek bodů co máš níže se snažím naplňovat a jsem šťastný v tom máš pravdu. Zvláštní je že jak začnu chtít od života víc, větší luxus, třeba auto a tak, tak si vždycky nabiju držku a tak se držím při zemi a jsem opravdu šťastnější.