Gravitační všehochuť

[poota]

Príroda umí pouze PM 1.druhu (večný pohyb) z hlediska časového úseku rekneme milióny let. Jev, který to má na svedomí je prachobyčejná setrvačnost. Takhle se hýbou planety kolem Slunce, nebo elektrony kolem jáder atomu. ..

Tak nám by stačila ta "setrvačnost" docela menší, třeba jenom stovky let - vlastně i to je zbytečně moc. Jenom mám problém věřit tomu, že došlo k nějakému "velešťouchu", který jediným nárazem dokázal rozpohybovat celý ten nebeský kulečník a zároveň i všecky ty mrňavé elektronečky. A když už jsem u nich - že by každý z nich měl tak velikou hmotnost, aby se v ní dokázalo naakumulovat tak veliké množství energie, že mu to vydrží na tichtig rejdění po celých pár milionů let? Anebo že by těch šťouchů bylo po sobě nějak povícero a pěkně seřazených tak, aby se to rozpohybovalo pěkně popořadě? Tak to mi taky nějak neštymuje.
Asi budu vypadat jako připitomělý naiva a nebo technický ignorant, ale nešť - pro mě je pořád přijatelnější představa, že existuje nějaká taková veleduchna, plná námi nijak nečutelné energie, ze které si každá vesmírná entita, od elektronu až po galaxie, podle své potřeby ucucává, kolik potřebuje k zachování pohybu.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Tak to mi taky nějak neštymuje.

Ono ve skutečnosti tpoho, co štymuje, je podstatně méně než toho, co neštymuje. Připoměňme si vzdalující se Měsíc od Země přes všechny ztráty díky slapovým silám nejen v oceánech, ale i v Zemské a Měsíční kůře. Prej setrvačnost. Figu borovů setrvačnost Akorde.

Asi budu vypadat jako připitomělý naiva a nebo technický ignorant, ale nešť - pro mě je pořád přijatelnější představa, že existuje nějaká taková veleduchna, plná námi nijak nečutelné energie, ze které si každá vesmírná entita, od elektronu až po galaxie, podle své potřeby ucucává, kolik potřebuje k zachování pohybu.

Zdravím - poota

Neucucává, jde o výměny. Ucucává a také vrací. Pavědi nám například tvrdili dlouhá staletí, že geotermální teplo pochází z plynulého a relativně pomalého smrskávání se zeměkoule pod vlastní gravitací. Jaksi se to měřeními neprokázalo jako skutečná příčina, slapové síly to také nedořešily, ale mezitím se "vynalezla" radioaktivita a tak to odnesl radioaktivní rozpad. Jenže, toho je taky málo a babo raď, a hlavně mlč. To bude veselo až za pár století, pokud tedy nebude nějaký průšvih, se dojde konečně na to, že gravitace je schopna přeměny ve hmotě na teplo a naopak, nemluvě o elektrickém potenciálu a proudech, vše pěkně provázané se zbytkem soustavy a galaxie atd. Setrvačnost. A čímže je způsobena ta setrvačnost? Pochlub se Akorde, jak jsi mazaný. Ty to máš všetko ozkúšané a všetko to vieš.

Ahoj, Slávek.

[A(&F)]

Príroda umí pouze PM 1.druhu (večný pohyb) z hlediska časového úseku rekneme milióny let. Jev, který to má na svedomí je prachobyčejná setrvačnost. Takhle se hýbou planety kolem Slunce, nebo elektrony kolem jáder atomu.

... Akorde, mám také dotaz ... vycházíš-li ze setrvačnosti, tak musela nějak vniknout ... dejme tomu, že to mohlo být iniciováno například "Velkým třeskem" ... budiž ...... ale kde vzalo energii na to "třesknutí" ??? ... ...... nebo žeby to celé způsobilo prosté vyřčení "Budiž energie" ??? ... ... ...

[Akord]

Nechci se pouštet do diskuse na tému - odkud se to všechno vzalo, ani nejdu delat filosofa, nebo teologa. Jedu jenom tak rychle, a posud, pokud dovidím, nepotrebuji šlápnout na neco hnedé a ješte nevysušené.
Takže zpet k setrvačnosti. Jinou interpretaci proste nemám, co by mi dávala nejakou logiku.
Predstavím si treba v bezváhovém stavu hromadu kapalné vody (jenom pro predstavu, než zmrzne). Pak reknu, že je v ní pár bublin. Pak se zeptám, zda se ty bubliny mohou chvíli setrvačne pohybovat, když pri jejich vzniku byly dejme tomu uvedeny do pohybu.
Pak si reknu, že jako ta voda je stejné prostredí jako vakuum, a námi vnímané hmotné částice jsou ruzne sformované bubliny, nebo i složitejší prostorové konfigurace schopné si podržet dlouhodobou stabilitu díky vlastnostem puvodne homogenního prostoru.
Tak si to interpretuju a nemám duvod o tom kdesi cílene polemizovat, protože to nepotrebuju nikomu dokazovat, a ani nemám jak.

Že to bylo smrsknuté, a pak nejak bouchlo nereším, proste neco, jedno jak to nazvat.

[Slavek Krepelka]

Nechci se pouštet do diskuse ........

boxovárna http://upramene.cz/forum/viewtopic.php? ... 515#p93515

[adam.benda]

Ještě k tomu zapatentování "perpetuua mobile"...
Potvrzuji to, co k tomu Tenka zmínil - u nás v ČR. Sice nemusím předvádět funkční prototyp, ale základní koncept nesmí být v konfliktu s platnými fyzikálními zákonitostmi (mezi které počítají především zákony o zachování energie ). Je to prakticky to první, na co se patentové úřady dívají. Jakmile tato podmínka splněna není, už to ani nečtou dál a metou to ze stolu, že to prostě fungovat nebude, nemůže a vůbec - basta!

[Tenka U.]

Ještě k tomu zapatentování "perpetuua mobile"...
Potvrzuji to, co k tomu Tenka zmínil - u nás v ČR. Sice nemusím předvádět funkční prototyp, ale základní koncept nesmí být v konfliktu s platnými fyzikálními zákonitostmi (mezi které počítají především zákony o zachování energie ). Je to prakticky to první, na co se patentové úřady dívají. Jakmile tato podmínka splněna není, už to ani nečtou dál a metou to ze stolu, že to prostě fungovat nebude, nemůže a vůbec - basta!

JJ, mně to zametli už podvakráte, tak to zkusím do třetice... řešením je ten prototyp, pokud je to v možnostech a silách, nebo třeba i takzvaný "virtuální prototyp". Ale ten je snad ještě nákladnější než "obyčejný". Mám zkušenost, že ve vývojářské filrmě chtějí 900,- na hodinu (přičemž samozřejmě předem nevědí, na kolik hodin, dní nebo měsíců to bude) a za každé spuštění prý 1500,-.

[Slavek Krepelka]

Nazdar,

Pokud se v gravitačním motoru nevyužije akcelerací a decelerací komponentů a půjde tedy o koncept toho, čemu se říká převážené kolo, pak si lamte hlavu. Ono totiž vždy musí padat více dolů než je zdviháno a to jaksi by mělo být dostatečné na to si uvědomit, že bez spotřeby polohové energie něčeho "masitého" to nepůjde, pokud člověk nevyřeší problém gravitačního stínění. Jenže, s gravitačním stíněním by se už daly dělat úplně jiné veci, než nějaké samoběžné kolo. Asi první dynamické gravitační kolo, o kterém se dnes ví, sestrojil Johann Bessler v roce 1712. Mnoho srandistů si z něj odvozuje, že šlo o převážené kolo a to přes dokumentaci, která se zmiňuje o potřebě kolo roztočit a nesmírném bouchání a rolování čehosi uvnitř kola. Nejdelší oficiální samoběžný test, kterému bylo Besslerovo kolo vystaveno, trval 54 dnů a bylo po tomto testu prohlášeno za funkční perpetum mobile, ale nikdo o něj neprojevil zájem za požadovanou cenu. Bessler ho prý eventuelně zničil a zemřel více méně v zapomění.

Podstatou dynamického kola je akcelerovat nějaký komponent směrem dolů a stejně tak ho decelerovat dokud má směr dolů.

V jedné verzi může akceleraci směrem dolů zajistit část jeho počátečního samovážného sestupu, který se uloží do pohybu kola, které pak setrvačností natáhne nějaké péro, které komponent dále akceleruje do další části pouti dolů a pak je komponent decelerován opět proti péru, kde se zaklíní proti loukoti kola a roztočí kolo více než dostatečně na to, aby tento komponent i při dost vážných třecích a setrvačných ztrátách vyneslo do počáteční polohy s energií nazbyt. Vše se musí odehrát velice blízko osy kola. Při akceleraci komponentu směrem dolů je nutné zrychlovat spíše dostatečně rychle, než velikou silou. Dráha tohoto zrychlovaní pak musí být relativně krátká, což se dá odvodit z křivky nárůstu rychlosti akcelerovaného tělesa proti ztrátě dráhy. decelerace musí proběhnout zase po co nejkratší dráze, ale tak, aby se komponent kousnul (jak sekera ve špalku) a nevyskočil, zatímco láduje do kola rotaci.

V kostce lze říci, že je nutno uvažovat o sčítání a odčítání sil působících na padající, či klesající těleso. Vektorová matika a geometrie to zvládají.

Vím o čem mluvím, mám to za sebou. Jak jednou člověk dobře pochopí, o co jde, daj se dělat různé varianty, i takové, které dávají plynulé otáčky, jako dávalo Besslerovo kolo. Je v tom dostatek přebytku energie na to, aby to udělalo i nějakou užitečnou práci, ale auto se s tím honit nedá a už řekněme na 10 KVA generátor by to bylo dost monstrum. Můj pokus měl nějakých 400mm průměr kolo, překližkový podstavec a namotaný vázací drát jako balast (setrvačníku-kola). 40mm ložisková koule byla mým klesajícím komponentem. Jako pomůcka snad poslouží to, že pérování musí být jaksi tlumené, ale ne oslabené. Dřevo je podstatně lepším materiálem na absorbování šoku při deceleraci komponentu, než ocel, přičemž vrátí všechnu absorbovanou energii.
Jde to.

Ahoj, Slávek.

[Tenka U.]

Chtěl bych se zde "přítomných" zeptat na jednu věc, ale neumím se na to dost dobře zeptat. Existuje nějaké kritérium, které by bylo možné považovat za "důkaz", že se rotor bude otáčet? Je toho ukazatelem výsledný kroutící moment a neustálá nerovnováha na páce? Samozřejmě předpokládejme, že není hotový funkční prototyp nebo virtuální prototyp, to by pak důkazem mohl být ten, i když by nedal asi odpověď na otázku, co je příčinou otáčení rotoru.

[Akord]

Príčinou otáčení je setrvačnost nebo rovnováha všech momentu, jejich součet je rovný nule. Pokud existuje nenulový výsledný moment, otáčení je zrychlující. Otáčky stoupají do té doby, než dojde k rovnováze momentu, nebo v idealizaci prípadný jediný moment je rovný nule.

[Alex178]

Neda my nezapojit se prominte. Akord napisal:
Príčinou otáčení je setrvačnost nebo rovnováha všech momentu, jejich součet je rovný nule. Pokud existuje nenulový výsledný moment, otáčení je zrychlující.

Ta posledna veta my roby starosti stroj bez zatazenia pri volnom pohybe ak bude fungovat tak to bude zrychlovat pokym sa to nerosipe alebo nie?

[huhu]

stroj bez zatazenia pri volnom pohybe ak bude fungovat tak to bude zrychlovat pokym sa to nerosipe alebo nie?

Ano, stává se to. U elektromotoru nic neobvyklého a hádej proč měl motor od vejtřasky omezovač otáček.

Motory s malým , lépe řečeno nedostatečným výkonem najdou svoji rovnováhu včas - přijde chvíle , že se jejich výkon vyrovná s vlastními ztrátami. Pak už nezrychlují - přesně jak to Akord popsal.

[Akord]

Je to jak psal huhu. Každý stroj, co umí dodávat trvale práci na hrídeli musí umet otáčky samovolne zvyšovat (minimálne v jistém pásmu). Pokud to tak (spíše výjimečne) není(synchronní stroje) tak se mení zatežovací úhel(moment zdroje fázove predbíhá moment záteže), aby stroj mohl odevzdávat užitečný moment a práci.

[Alex178]

Toho som sa obaval to jedine potom zatazit nejakym zotrvacnikem a nech to brzdi
a hodit to na takuto kolobezku a sme vychechtany

[Slavek Krepelka]

Opět doporučím studium. Už několik let je zcela vážně přijímán model , kdy se vše kolem nás skládá z jednorozměrných strun kmitajících v jedenáctirozměrném prostoru. Vypočítali to matematici, nikoli teolozi. Že se to vymyká logice založené na naší omezené schopnosti vnímání je nasnadě.

Není to s tím pochopením až tak kruté. Člověk se musí zbavit představy, že dimenze je v dnešní fyzice cosi Euklidovského. Pokud tento termín člověk přijme jako vektor působení sil a tím pádem nějakých pohybů, které by bylo velice těžké popisovat Euklidovskou geometrií, je to celkem prosté. Nejde ve skutečnosti o jedenáct dimenzí ekvivalentních Euklidovským, ale o jiné matematické vyjádření téhož, podobně jako je třeba sferická geometrie. Taky jsem se s tím moderním významem pojmu "dimenze" dlouho pral a teprve string teorie mi to osvětlila, protože jsem jaksi k témuž dospěl analogicky. Jedině snad, že ty strings zase nejsou jednorozměrné, jsou spirálové.

+1

Ahoj, Slávek