Ještě něco málo k metanu.
Jeho oxidací vzniká v každém případě voda. Co "vznikne" zároveň s ní, záleží na dokonalosti oxidace, tedy kolik kyslíku je k dispozici. Pokud je ho dostatek, tak to je kysličník uhličitý. Jestli někoho napadne, že ten se vyskytuje v některých minerálkách, tak tu asi může být nějaká souvislost.
Při nedokonalém "hoření" metanu vzniká volný uhlík v podobě sazí a nebo kysličník uhelnatý.
Hořlavá, či spíše výbušná směs je zhruba mezi 4mi až 15ti procenty metanu ve vzduchu. Zápalná teplota je sice dost vysoká, tedy lehce pod 600 stupni přítele Celsia, ovšem výbuch se dá iniciovat jiskrou překvapivě malé intenzity. Když ještě dodám, že laboratorní výroba metanu je poměrně složitá, takže se jako jeho zdroj volí zemní plyn, který je z 90% tvořen metanem, o jehož přírodním zdroji se nic bližšího neví, pročež se předpokládá, že je produktem kdysi živých organizmů, bude to tak asi všechno, co nám vědové dávají zajímavého k dispozici.
Za sebe můžu říct, že předpokládám vznik metanu někde kolem dolní úvrati podzemní části vodního cyklu. Mechanizmus mi pochopitelně zůstává dokonale utajen, ale nejspíš mu musí předcházet vyčištění prosáklé klesající vody, které je výsledkem jejího ochlazení na 4 stupně Celsia, nejspíš ještě za spolupůsobení jejího pohybu. V této fázi se tam nějakým způsobem objevuje uhlík. Podle vědů je plynný vodík více než ochoten se s plynným uhlíkem slučovat na metan, ale vidím v tom dva problémy - proč by zrovna tam čekal uhlík, a navíc v plynné formě, která je mu silně protivná - a potom co by zrovna v těch místech donutilo vodu, aby se rozložila na vodík a kyslík, což by určitě silně zajímalo i všechny "vodíkáře"
. Snad některý z chemů by mohl naznačit, jestli je nějaká forma uhlíku pro vodík natolik lákavá, že by kvůli uhlíku byl schopen opustit i kyslík.
Jen tak pro sebe, abych se přes toto nějak přenesl, se domnívám, že uhlík bude spíš vodou absorbován, nejspíš mechanickým "zapracováním" při průchodu povrchové vody do spodních vrstev půdy. V těch místech je dostatek tlejícího organického materiálu, ze kterého by bylo možné uhlík relativně snadno vyextrahovat a k dolní úvrati si jej shora přinést. Protože cestou dolů se voda zbavuje v ní rozpuštěných nečistot, znamenalo by to, že se zbavuje všech kromě uhlíku. Snad je možné, že relativní nadbytek uhlíku nakonec zláká kyslík k nevěře a opuštěnému vodíku nezbyde nic jiného, než se utěšit se zbývajícím uhlíkem, ale mé chabé vědomosti o tom, co se může dít v poměrech hlubokého podzemí mi nedovolují prohlásit nic určitějšího.
Nevím sice jakého procesu je to výsledek, nicméně jsem přesvědčen, že nahoru svorně a pospolu stoupají metan a některý z oxidů uhlíku či několik jeho oxidů. Pro jistotu ještě zdůrazním, že stoupají stejnými cestami, kudy prosakuje dolů voda a nejspíš skrze ni spokojeně probublávají k povrchu. A to v celé ploše, i když podle poměrů někde pomaleji a někde rychleji. Pokud má někdo dojem, že se snažím nějak naznačit, že důlní plyn a spodní voda "jedno jsou", tak trefil hřebík na hlavičku. Zmiňoval jsem se kdys, že v uhelných dolech je sucho, kdežto v rudných mokro. Teď si k tomu troufnu dodat, že kde je sucho, tam bude i důlní plyn - kdežto tam, kde je mokro, důlní plyn bude minimálně. Hlušinou totiž metan stoupá stále výš a hromadí se ve všech dutinách, protože nemá možnost, a to i přes přístup ke vzdušnému kyslíku, zoxidovat na vodu a oxid uhlíku. Zdá se, že k tomu potřebuje ještě skálu. Nemám to sice dostatečně ověřené, ale vypadá to tak, že ta skála musí obsahovat křemík a některý z kovů. Což by vysvětlovalo, proč z metanu, který je tam určitě přítomen, nevzniká voda ve vápencové skále.
Nebudu napínat, zřejmě měnícím se tlakem a drobnými pohyby křemíku dochází k piezoelektrickým výbojům, které startují oxidaci metanu. Nejspíš nějak jenom na molekulární úrovni, protože na rozdíl od hoření metanu se vzduchem zde nevzniká vysoká teplota. Mechanizmus mi není jasný - může se jednat o reakci s "vnějším" kyslíkem třeba ze vzduchu, ale také může jít o odebírání kyslíku uhlíkům. Také nevím, jestli je přítomnost kovu pro reakci nutná a nebo se jenom kov vyskytuje v těch "správných" horninách s křemíkem.
Mechanizmus pramenů jsme již probrali kdysi dávno, tak se tím nebudu zdržovat.
Jenom na základě posledních úvah docházím k tomu, že jenom část metanu, stoupajícího na povrch, se změní na vodu přímo v pramenech. Další část zoxiduje pod povrchem a stéká po nepropustných vrstvách jako spodní voda. Nezoxidovaný metan je zachycován kořeny stromů a stoupá lýkem do koruny, kde je z něj stromem řízenou oxidací teprve vytvářena voda. Takže takhle nějak je asi třeba chápat Viktorův výrok, že "stromy vyrábějí vodu". Jak jsou na tom trávy a keře zatím nemám tušení, ale asi se "živí" vodou "už hotovou", tady takovou, která naprší a nebo přiteče. Metan ovšem prochází na povrch a nad něj i skrz trávu nebo i holý povrch. Většinou je ho jen malé množství, takže se projevuje jenom ráno jako rosa, kdy metan oxiduje na hrotech s vyšším elektrickým potenciálem. Dalším jevem, který metan způsobuje, jsou zřejmě mlhy. V nich je přítomen metan i vzdušný kyslík, ale chybí dostatek elektrických mikrovýbojů, které by nastartovaly oxidaci a vytvořily tak kondenzační jádra, na kterých by se mohl vysrážet "déšť". Tyto jevy jsou zčásti známé z teorií mraků a deště.
Když už jsem u těch "kramlí do hlavy" - nejsem přesvědčen zcela a beze zbytku, že hoření metanu je výbuch ve smyslu exploze. Mám pocit, že se jedná buď rovnou o implozi a nebo je možné jej v implozi nějak změnit. Zatím nechávám tento Drontí nápad "dojít", ale asi v blízké době založím na Nástěnce vlákno "Motory s vnitřní implozí", kde bychom mohli diskutovat o podle mého soudu nadějnější variantě "motoru na vodu". Ten by neměl vodu, třeba přes vodík, spalovat, ale vyrábět z metanu.
Zdravím - poota
ma pamet muze samozrejme stracet nejakou tu parita, tak nebrat uplne vazne 
