jirik.tk píše:Rozhodování citem či pocitem nemá často dobré výsledky či následky..
Musím Ti odporovat
. rozhodování emočním pocitem je velice přesné .. vím, co říkám, kdybych to neznala na vlastní kůži, nepsala bych o tom a nedoporučovala bych to. Mluvíme totiž každý o něčem jiném. Když píšu o vnímání pocitů, nemám na mysli zamilovanost, ale pocity emocí při pomyšlení na nějakou skutečnost .. Možná to lépe pochopíš, když si připomeneš, jaký máš (nebo jsi měl) pocit, když jsi se například nezachoval tak, jak bylo vhodné. I stud je jedním z těch pocitů, které nám jasně říkají, že to, jak jsme se zachovali nebylo dobré rozhodnutí .. Potíž je v tom, že lidi si pletou pojmy a za pocit považují pouze cit k jiné osobě a řeč svého podvědomí v podobě pozitivních nebo negativních emočních pocitů v právě probíhající situaci nevnímají.
Ale abych se vrátila k Tvému původnímu návrhu.. ano, i já sdílím Tvůj názor nenahrazovat negativní pocit pocitem pozitivním. Naše podvědomí to stejně odmítne, když mu budeme tvrdit, že např. "cigarety mi nechutnají" nebo "jsem mladá, krásná a štíhlá", "cítím se skvěle", když
naše emoce při pomyšlení na danou skutečnost jsou úplně opačné.
Jo, "duchovní cesta" zdaleka není jenom o odprogramovávání se
...
Hanka.