03 září 2009
Převážně postkatastrofická
http://ideesfixes.blogspot.com/2009/09/ ... ficka.html
Už delší dobu sleduji EnglishRussia. Zpravidla tam jsou fotografie bez komentáře: současné či minulé Rusko obrazem. (Podobně vypadá také RealUSSR.) Fotky nebývají příliš umělecké, ale jejich dokumentární a emocionální hodnota je nemalá - přestože výběr na efekt pro oko západního čtenáře bývá dost patrný. Oprava Sajano-Šušenské hydroelektrárny. Komunální byty v Moskvě. Opuštěná města, železnice, stroje, vojenské základny. „Soukromé metro“ v Lipecku.
Dneska mě napadlo: Rusko je postkatastrofická společnost. Nejen teď, už minimálně po sto let. Kdyby k nějaké globální katastrofě došlo, zvládnou ji dobře, protože jsou zvyklí. Někteří by si možná ani nevšimli, že se něco změnilo. Všechna žánrová klišé: diktatura a anarchie v jednom. Tvrdá pravidla a zároveň žádná pravidla. Supertechnologie svázané dohromady starou tkaničkou z boty. Inženýrský punk nejvyššího stupně.
Rusko je jednou z krajních poloh evropské civilizace. Tou druhou krajností samozřejmě jsou Spojené státy. Jsou tak daleko od sebe, až se skoro dotýkají. Nejen v Beringově úžině.
Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde...
hmm
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
Irsko a náboženství
Irští ateisté zveřejnili protináboženské citáty na protest proti novému zákonu o rouhání
Ateističtí aktivisté v Irské republice se veřejně postavili proti přísnému novému zákonu proti rouhání, který vstoupil v platnost dnem 1. ledna 2010. Vydali totiž na internetu celou řadu protináboženských výroků známých osobností. Hodlají bojovat proti novému zákonu u soudu.
Nový irský zákon, který byl schválen loni v červenci, nyní znamená, že rouhání je teď v Irsku trestným činem, který se trestá pokutou do výše €25,000.
Rouhání zákon definuje jako "zveřejnění či vyslovení výroků, které jsou ostře urážlivé vůči záležitostem, posvátným v jakémkoliv náboženství, a proto úmyslně vyvolávajícím rozhořčení mezi podstatným počtem stoupenců toho náboženství."
Irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern konstatoval, že nový zákon byl nutný, protože v důsledku přistěhovalectví existuje nyní v Irsku velké množství nejrůznějších náboženských věr.
Avšak organizace jménem Atheist Ireland (Ateistické Irsko), která hájí práva ateistů, zveřejnila na svých stránkách 25 protináboženských výroků od známých osobností mj. biologia a ateisty Richarda Dawkinse, Bjork, Franka Zappy a bývalého editora britského týdeníku Observer a ministra irské vlády Conora Cruise O'Briena.
Michale Nugent, šéf organizace Atheist Ireland, konstatoval: "Tento nový zákon je pošetilý i nebezpečný. Je pošetilý, protože středověké náboženské zákony nemají místo v moderní světské republice, kde musí trestní zákoník chránit lidi a ne myšlenky. A je nebezpečný, protože podporuje náboženské rozhořčení a protože islámské státy v čele s Pákistánem už nyní používají formulace z tohoto irského zákona, aby prosadily nové zákony proti rouhání na úrovni OSN.
Máme právo na spravedlivé zacházení a máme odpovědnost zacházet s lidmi spravedlivě. Zákony proti rouhání jsou nespravedlivé. Umlčují totiž lidi, aby mohly ochraňovat myšlenky. V civilizované společnosti mají lidé právo vyjadřovat a slyšet myšlenky o náboženství přesto, že jiní lidé považují tyto myšlenky za šokující.
Člověk by si myslel, že po všech těch skandálech, které vyšly r. 2009 najevo v katolické církvi, by zavádění zákona proti rouhání bylo to poslední, o co bude irský stát usilovat."
Mezi zveřejněnými rouhačskými výroky jsou například tyto:
10. Conor Cruise O'Brien, 1989. "V minulém století napsal arabský myslitel Džamal al-Afghani: 'Každý muslim je nemocný a jeho jediným lékem je Korán.' Bohužel se nemoc zhoršuje pokaždé, kdy si nemocný vezme ten lék."
15.George Carlin, 1999: "Náboženství je daleko nejprolhanější historka, jaká se kdy vyprávěla. Jen se nad tím zamyslete. Náboženství přesvědčilo lidi, že na obloze žije neviditelný muž, který sleduje všechno, co děláte, každou minutu každého dne. A ten neviditelný muž má zvláštní seznam deseti věcí, které nechce, abyste dělali. A když budete nějakou z těch deseti věcí dělat, má zvláštní místo, plné ohně a kouře a pálení a mučení a bolesti, kam vás pošle, kde budete žít a hořet a dusit se a křičet a plakat na věčné časy. Ale ten člověk vás miluje. Miluje vás a potřebuje peníze! Pořád potřebuje peníze! Je všemocný, dokonalý, vševědoucí, ale s penězi jaksi zacházet neumí! Náboženství dostává miliardy dolarů, neplatí daně, a pořád potřebuje ještě víc. Co může být prolhanějšího. Do prdele!"
17. Ježíš Kristus, v opeře Jerry Springer: "Já jsem vlastně tak trochu teplej." - R. 2005 se Christian Institute pokusil zahájil trestní stíhání proti televizi BBC za to, že odvysílala dílo Jerry Springer: The Opera, avšak britské soudy odmítly se věcí zabývat.
19. Richard Dawkins, The God Delusion (Omyl, že existuje Bůh), 2006: "Bůh ze Starého zákona je zjevně nejodpornější postavou z veškeré beletrie: je závistivý a je na to hrdý, je to malicherné, nespravedlivé monstrum, které musí všechno ovládat a nic vám neodpustí, je to mstivý, krvežíznivý etnický očišťovatel, mizogynní, homofobní, rasistický, genocidní, megalomanský, sadomasochistický, nepředvídatelně zlovolný násilník, který vraždí děti a zabil i svého syna." V roce 2007 byl postaven před soud turecký nakladatel Erol Kraaslan za to, že urazil věřící vydáním tureckého překladu Dawkinsovy knihy The God Delusion. R. 2008 byl osvobozen, ale nové trestní stíhání bylo proti němu zahájeno r. 2009.
(Na fóru irského ateistického serveru jsou o hodně drsnější protináboženské výroky. Jako například tento, bohužel hodně pravdivý výrok:)
What's the difference between a priest and a pimple?
The pimple waits until you're 13 to come on your face!
Jaký je rozdíl mezi knězem a beďarem?
Beďar počká do doby, až vám bude 13, než se vám udělá na obličeji.
http://pda.blisty.cz/art/50574.html
Ateističtí aktivisté v Irské republice se veřejně postavili proti přísnému novému zákonu proti rouhání, který vstoupil v platnost dnem 1. ledna 2010. Vydali totiž na internetu celou řadu protináboženských výroků známých osobností. Hodlají bojovat proti novému zákonu u soudu.
Nový irský zákon, který byl schválen loni v červenci, nyní znamená, že rouhání je teď v Irsku trestným činem, který se trestá pokutou do výše €25,000.
Rouhání zákon definuje jako "zveřejnění či vyslovení výroků, které jsou ostře urážlivé vůči záležitostem, posvátným v jakémkoliv náboženství, a proto úmyslně vyvolávajícím rozhořčení mezi podstatným počtem stoupenců toho náboženství."
Irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern konstatoval, že nový zákon byl nutný, protože v důsledku přistěhovalectví existuje nyní v Irsku velké množství nejrůznějších náboženských věr.
Avšak organizace jménem Atheist Ireland (Ateistické Irsko), která hájí práva ateistů, zveřejnila na svých stránkách 25 protináboženských výroků od známých osobností mj. biologia a ateisty Richarda Dawkinse, Bjork, Franka Zappy a bývalého editora britského týdeníku Observer a ministra irské vlády Conora Cruise O'Briena.
Michale Nugent, šéf organizace Atheist Ireland, konstatoval: "Tento nový zákon je pošetilý i nebezpečný. Je pošetilý, protože středověké náboženské zákony nemají místo v moderní světské republice, kde musí trestní zákoník chránit lidi a ne myšlenky. A je nebezpečný, protože podporuje náboženské rozhořčení a protože islámské státy v čele s Pákistánem už nyní používají formulace z tohoto irského zákona, aby prosadily nové zákony proti rouhání na úrovni OSN.
Máme právo na spravedlivé zacházení a máme odpovědnost zacházet s lidmi spravedlivě. Zákony proti rouhání jsou nespravedlivé. Umlčují totiž lidi, aby mohly ochraňovat myšlenky. V civilizované společnosti mají lidé právo vyjadřovat a slyšet myšlenky o náboženství přesto, že jiní lidé považují tyto myšlenky za šokující.
Člověk by si myslel, že po všech těch skandálech, které vyšly r. 2009 najevo v katolické církvi, by zavádění zákona proti rouhání bylo to poslední, o co bude irský stát usilovat."
Mezi zveřejněnými rouhačskými výroky jsou například tyto:
10. Conor Cruise O'Brien, 1989. "V minulém století napsal arabský myslitel Džamal al-Afghani: 'Každý muslim je nemocný a jeho jediným lékem je Korán.' Bohužel se nemoc zhoršuje pokaždé, kdy si nemocný vezme ten lék."
15.George Carlin, 1999: "Náboženství je daleko nejprolhanější historka, jaká se kdy vyprávěla. Jen se nad tím zamyslete. Náboženství přesvědčilo lidi, že na obloze žije neviditelný muž, který sleduje všechno, co děláte, každou minutu každého dne. A ten neviditelný muž má zvláštní seznam deseti věcí, které nechce, abyste dělali. A když budete nějakou z těch deseti věcí dělat, má zvláštní místo, plné ohně a kouře a pálení a mučení a bolesti, kam vás pošle, kde budete žít a hořet a dusit se a křičet a plakat na věčné časy. Ale ten člověk vás miluje. Miluje vás a potřebuje peníze! Pořád potřebuje peníze! Je všemocný, dokonalý, vševědoucí, ale s penězi jaksi zacházet neumí! Náboženství dostává miliardy dolarů, neplatí daně, a pořád potřebuje ještě víc. Co může být prolhanějšího. Do prdele!"
17. Ježíš Kristus, v opeře Jerry Springer: "Já jsem vlastně tak trochu teplej." - R. 2005 se Christian Institute pokusil zahájil trestní stíhání proti televizi BBC za to, že odvysílala dílo Jerry Springer: The Opera, avšak britské soudy odmítly se věcí zabývat.
19. Richard Dawkins, The God Delusion (Omyl, že existuje Bůh), 2006: "Bůh ze Starého zákona je zjevně nejodpornější postavou z veškeré beletrie: je závistivý a je na to hrdý, je to malicherné, nespravedlivé monstrum, které musí všechno ovládat a nic vám neodpustí, je to mstivý, krvežíznivý etnický očišťovatel, mizogynní, homofobní, rasistický, genocidní, megalomanský, sadomasochistický, nepředvídatelně zlovolný násilník, který vraždí děti a zabil i svého syna." V roce 2007 byl postaven před soud turecký nakladatel Erol Kraaslan za to, že urazil věřící vydáním tureckého překladu Dawkinsovy knihy The God Delusion. R. 2008 byl osvobozen, ale nové trestní stíhání bylo proti němu zahájeno r. 2009.
(Na fóru irského ateistického serveru jsou o hodně drsnější protináboženské výroky. Jako například tento, bohužel hodně pravdivý výrok:)
What's the difference between a priest and a pimple?
The pimple waits until you're 13 to come on your face!
Jaký je rozdíl mezi knězem a beďarem?
Beďar počká do doby, až vám bude 13, než se vám udělá na obličeji.
http://pda.blisty.cz/art/50574.html
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
Odhalená tajemství Ussuri
Odhalená tajemství Ussuri
Čtvrtek, 14 Leden 2010 10:20 Milan Syruček
Email Tisk PDF
02ltn14Před čtyřiceti lety vznikl na pohraniční řece Ussuri ozbrojený konflikt mezi tehdejší Čínskou lidovou republikou a Sovětským svazem, který byl dodnes zahalen mnoha záhadami.
Podle jedné z verzí se na pochod dalo přes hranice 50 000 čínských vojáků, aby obsadili sovětský Dálný východ. Před sebou hnali civilní obyvatele, ale laserové zbraně, které proti nim Sověti nasadili, je zcela zlikvidovaly. Podle jiné verze se doslova vypařila hora i s vojáky a jejich technikou. Další hovořila o použití palivo-vzdušných bomb a dokonce o umělých van Allenových radiačních pásmech, které umožnily proniknout atmosférou slunečním větrům s ničícími paprsky.
I o příčinách konfliktu panovaly dohady. Kdo jej vlastně vyprovokoval a kvůli čemu? Mělo se jednat o totální válku, jako vyvrcholení ideologického boje mezi oběma socialistickými jadernými velmocemi, nebo jen o přílišnou horlivost místních velitelů pohraničních vojsk?
Odtajněné dokumenty a svědectví
Na tyto otázky odpovídám ve své nejnovější knize Tajná zbraň na Ussuri s podtitulkem Záhady sovětsko-čínského konfliktu z března 1969 na základě nyní odtajněných dokumentů. Už roku 1860 sice byly ratifikovány rusko-čínské smlouvy o hraniční čáře, ale pro její nejasnost zejména na říčních tocích byla jablkem sváru, který nevyřešila ani nová smlouva dohodnutá Mao Ce-tungem se Stalinem v Moskvě v roce 1950.
A ani četné pohraniční šarvátky. Ty začaly poměrně nevinně pokřikováním, hesly, pak pěstními souboji, kláním holí, až nakonec vyvrcholily v ozbrojeném střetu s tisíci oběťmi. Přitom se jednalo o ostrov Damanskij uprostřed Ussuri o rozloze necelý čtvereční kilometr. Všem sporům učinila konec smlouva, podepsaná v roce 2004. A právě od té doby se začínaly otvírat bývalé archivy NKVD a promluvili také očití svědci, velitelé. Jen čínská strana dosud drží své archívy pod trojím zámkem.
Záhada první: Kdo vystřelil jako první?
Až dosud platí sovětská oficiální verze, že první použili zbraň Číňané a první padlí byli na sovětské straně. V časopise Rodina (Vlast) č. 10 z roku 2004 bylo otištěno svědectví přímého účastníka Vitalije Bubenina, veterána pohraniční služby, hrdiny Sovětského svazu a generálporučíka, tehdy pouze poručíka: „Proti Číňanům stály tři stovky našich zelených furažek (ušanky se štítkem - pozn. aut.) a k nám se stačila připojit motomanévrovací skupina. Po půl hodině pěstního boje jsem pochopil, že váhy se pomalu, ale jistě přiklánějí na stranu protivníka. Bylo třeba zachránit situaci. Běžel jsem k BTR (obrněnému vozidlu - pozn. autora) a mechanikovi jsem přikázal, že musí tu tlupu rozehnat. ,To jsou však lidé´, pohleděl na mne ten humanista řidič. ,Tak se nedívej, jen hejbej pákami a o víc se nestarej´.Vyskočil jsem na vozidlo, zakryl jsem řidičův průzor a velel jsem - napravo, nalevo... Když jsme se vrátili, viděl jsem, že na sněhu leží čtyři Číňané. Ostatní nečekali, co bude dál, a utekli na čínský břeh."
Záhada druhá: Jakou tajnou zbraň SSSR použil?
Po půlnoci 15. března na rozkaz vyššího velení obsadili ostrov sovětští pohraničníci, zakopali se a čekali na čínskou reakci. Přišla po 10 hodině. Nejdříve slovní, z megafonů, poté dělostřelecká a minometná palba a pak nastoupily k útoku postupně tři roty pěchoty. Začal úporný boj, ale bylo zřejmé, že sovětští pohraničníci nevydrží nápor několika set čínských vojáků. Navíc jim docházelo střelivo a čínské dělostřelectvo úspěšně ničilo sovětská obrněná vozidla. Padli velitelé včetně plukovníka Leonova.
Zejména ztráta tanku T-62 s nejnovější aparaturou přiměla velení této divize, aby porušilo usnesení politického byra ÚV KSSS, že do konfliktu nesmí vstoupit regulérní armáda a v 17 hodin vydalo příkaz svým dělostřelcům, mj. i oddílu s raketomety BM-21 GRAD, aby zahájili palbu na Číňany.
V čem bylo „tajemství" této zbraně?
Jednalo se o reaktivní systém pro odpálení 40 kusů raket ráže 122 mm, který byl umístěn na podvozku automobilu Zil-131 (6x6). Odpal raket je možný jak z kabiny řidiče, tak z okopu, střelbu z tohoto zařízení je možno provést jednotlivě či salvově. BM-21 GRAD byl později ze Sovětského svazu vyvážen do mnoha zemí světa.
Záhada třetí: Jak to vlastně probíhalo?
Zní to až neuvěřitelně, a proto si pomozme vyprávěním přímého účastníka Jurije Sologuba, dnes už plukovníka ve výslužbě, tehdy podplukovníka:
„Výpočty pro střelbu na čínské pozice provedl štáb raketových vojsk a dělostřelectva (RViA) okruhu a nikoliv štáb divize, jak to ukládaly předpisy. Salvu vypálilo 18 bojových vozidel a 720 reaktivních, téměř stokilogramových raket letělo na dané cíle. Když se však rozplynul dým, vojáci viděli, že na ostrově nevybuchla ani jedna raketa. Všech 720 střel letělo dál, asi 5 - 7 kilometrů od předpokládaného cíle. Doletěly na čínské území a doslova roznesly celou vesnici se vším, co v ní bylo soustředěno - velitelstvím, sklady, nemocnicí i se všemi lidmi, kteří se tam v té době nacházeli. Proto se rozhostilo takové ticho, Číňané prostě nebyli připraveni na takový hrubý sovětský zásah.
Proč se tak stalo? Štáb raketových vojsk a dělostřelectva okruhu se prostě zmýlil ve výpočtech, nezapočítal do nich fakt, že sovětský pravý břeh je vyšší než čínský. Navíc každý palebný systém bylo třeba nabít po 40 raketových náložích v přesné kompletaci. Avšak vládnoucí nervozita a přílišný spěch - Rychleji! Rychleji! - vedly k tomu, že se systémy nabíjely podle toho, co komu padlo do rukou a bylo ve skladě. Tak se do jedné salvy dostaly střepinové, trhavé, dýmové, zápalné (typu napalmu) náboje bez ladu a skladu, nikdo se neohlížel na označení, jen se utřel ochranný olejový nátěr. A když to všechno přiletělo, tak to všechno trhalo, rvalo, zapalovalo, zakouřilo, nic nezůstalo - všechno bylo vyrváno, zničeno, sežehnuto, vše živé i neživé - prostě nejhorší peklo."
Záhada čtvrtá: kdo dal povel?
Zarazila mě ještě jedna okolnost. Bylo to konstatování, že rozhodování o prvém použití tajné a tak účinné zbraně si vzal na svou odpovědnost velitel divize. V sovětském systému by tak neučinil ani velitel okruhu, jak zněla ještě jedna verze. Zdá se mi nejpravděpodobnější ta, jež zní až groteskně. V tu dobu jel vlakem z Moskvy do Budapešti generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv. Zpráva o tom, jak se na řece Ussuri stupňují boje, ho zastihla na železniční stanici ukrajinského oblastního centra Vinnica. Nechal si podrobně vylíčit situaci a prý odpověděl: „Zažeňte všemi způsoby ty čubčí syny ke všem čertům!"
Záhada pátá: proč vznikl ozbrojený konflikt?
Čína nechtěla rozpoutat válku se SSSR, ale kromě vnitropolitických bylo podstatnějším důvodem to, že potřebovala dát signál třetí velmoci - USA, že její politika je samostatná, nezávislá na SSSR, a že je připravena jednat i s Washingtonem. Ze sovětské strany tím bezprostředním byla snaha odvrátit pozornost veřejnosti od situace v západním Německu, k němuž se přes Ulbrichtův odpor měnila sovětská politika. Otázkou zůstává, nakolik SSSR chtěl i vůči Číně uplatňovat Brežněvovu doktrínu „omezené suverenity", demonstrovanou i v srpnu 1968 proti Československu, a Čínu znovu zahrnout do svého blok
Záhada šestá: postoj USA
Konečně byla ve hře i americká politika s novými muži - Nixonem a Kissingerem. Ve Washingtonu zpočátku konfliktu vůbec nevěnovali pozornost. Jejich podezření vzbudila až neobratná sovětská diplomacie, kdy velvyslanec Dobrynin se několikrát ptal, jak budou USA reagovat, jestliže konflikt bude eskalovat. To přimělo Nixona k „nejodvážnějšímu rozhodnutí jeho prezidentství", jak to charakterizoval Kissinger. Vyslovil varování, že v takovém případě „USA nezůstanou lhostejné". Bylo to vůbec poprvé, kdy se USA postavily na obranu státu, s nímž nejen že neměly diplomatické styky, ale jehož politiku popíraly.
Toto varování přišlo do Moskvy pět dní předtím, než se sovětský premiér A. Kosygin setkal na pekingském letišti s čínským premiérem Čou En-lajem, kde se dohodli o příměří na hranicích a začátku rozhovorů o urovnání sporu. Uvedená fakta však potvrzují, že v té době hrozilo, že vzplane velká válka, možná i jaderná, aniž svět cokoliv tušil. A to byla možná ta největší záhada konfliktu na Ussuri. Od něj už uplynulo čtyřicet let, ale jeho memento je pořád aktuální.
http://www.literarky.cz/civilizace/89-c ... tvi-ussuri
Čtvrtek, 14 Leden 2010 10:20 Milan Syruček
Email Tisk PDF
02ltn14Před čtyřiceti lety vznikl na pohraniční řece Ussuri ozbrojený konflikt mezi tehdejší Čínskou lidovou republikou a Sovětským svazem, který byl dodnes zahalen mnoha záhadami.
Podle jedné z verzí se na pochod dalo přes hranice 50 000 čínských vojáků, aby obsadili sovětský Dálný východ. Před sebou hnali civilní obyvatele, ale laserové zbraně, které proti nim Sověti nasadili, je zcela zlikvidovaly. Podle jiné verze se doslova vypařila hora i s vojáky a jejich technikou. Další hovořila o použití palivo-vzdušných bomb a dokonce o umělých van Allenových radiačních pásmech, které umožnily proniknout atmosférou slunečním větrům s ničícími paprsky.
I o příčinách konfliktu panovaly dohady. Kdo jej vlastně vyprovokoval a kvůli čemu? Mělo se jednat o totální válku, jako vyvrcholení ideologického boje mezi oběma socialistickými jadernými velmocemi, nebo jen o přílišnou horlivost místních velitelů pohraničních vojsk?
Odtajněné dokumenty a svědectví
Na tyto otázky odpovídám ve své nejnovější knize Tajná zbraň na Ussuri s podtitulkem Záhady sovětsko-čínského konfliktu z března 1969 na základě nyní odtajněných dokumentů. Už roku 1860 sice byly ratifikovány rusko-čínské smlouvy o hraniční čáře, ale pro její nejasnost zejména na říčních tocích byla jablkem sváru, který nevyřešila ani nová smlouva dohodnutá Mao Ce-tungem se Stalinem v Moskvě v roce 1950.
A ani četné pohraniční šarvátky. Ty začaly poměrně nevinně pokřikováním, hesly, pak pěstními souboji, kláním holí, až nakonec vyvrcholily v ozbrojeném střetu s tisíci oběťmi. Přitom se jednalo o ostrov Damanskij uprostřed Ussuri o rozloze necelý čtvereční kilometr. Všem sporům učinila konec smlouva, podepsaná v roce 2004. A právě od té doby se začínaly otvírat bývalé archivy NKVD a promluvili také očití svědci, velitelé. Jen čínská strana dosud drží své archívy pod trojím zámkem.
Záhada první: Kdo vystřelil jako první?
Až dosud platí sovětská oficiální verze, že první použili zbraň Číňané a první padlí byli na sovětské straně. V časopise Rodina (Vlast) č. 10 z roku 2004 bylo otištěno svědectví přímého účastníka Vitalije Bubenina, veterána pohraniční služby, hrdiny Sovětského svazu a generálporučíka, tehdy pouze poručíka: „Proti Číňanům stály tři stovky našich zelených furažek (ušanky se štítkem - pozn. aut.) a k nám se stačila připojit motomanévrovací skupina. Po půl hodině pěstního boje jsem pochopil, že váhy se pomalu, ale jistě přiklánějí na stranu protivníka. Bylo třeba zachránit situaci. Běžel jsem k BTR (obrněnému vozidlu - pozn. autora) a mechanikovi jsem přikázal, že musí tu tlupu rozehnat. ,To jsou však lidé´, pohleděl na mne ten humanista řidič. ,Tak se nedívej, jen hejbej pákami a o víc se nestarej´.Vyskočil jsem na vozidlo, zakryl jsem řidičův průzor a velel jsem - napravo, nalevo... Když jsme se vrátili, viděl jsem, že na sněhu leží čtyři Číňané. Ostatní nečekali, co bude dál, a utekli na čínský břeh."
Záhada druhá: Jakou tajnou zbraň SSSR použil?
Po půlnoci 15. března na rozkaz vyššího velení obsadili ostrov sovětští pohraničníci, zakopali se a čekali na čínskou reakci. Přišla po 10 hodině. Nejdříve slovní, z megafonů, poté dělostřelecká a minometná palba a pak nastoupily k útoku postupně tři roty pěchoty. Začal úporný boj, ale bylo zřejmé, že sovětští pohraničníci nevydrží nápor několika set čínských vojáků. Navíc jim docházelo střelivo a čínské dělostřelectvo úspěšně ničilo sovětská obrněná vozidla. Padli velitelé včetně plukovníka Leonova.
Zejména ztráta tanku T-62 s nejnovější aparaturou přiměla velení této divize, aby porušilo usnesení politického byra ÚV KSSS, že do konfliktu nesmí vstoupit regulérní armáda a v 17 hodin vydalo příkaz svým dělostřelcům, mj. i oddílu s raketomety BM-21 GRAD, aby zahájili palbu na Číňany.
V čem bylo „tajemství" této zbraně?
Jednalo se o reaktivní systém pro odpálení 40 kusů raket ráže 122 mm, který byl umístěn na podvozku automobilu Zil-131 (6x6). Odpal raket je možný jak z kabiny řidiče, tak z okopu, střelbu z tohoto zařízení je možno provést jednotlivě či salvově. BM-21 GRAD byl později ze Sovětského svazu vyvážen do mnoha zemí světa.
Záhada třetí: Jak to vlastně probíhalo?
Zní to až neuvěřitelně, a proto si pomozme vyprávěním přímého účastníka Jurije Sologuba, dnes už plukovníka ve výslužbě, tehdy podplukovníka:
„Výpočty pro střelbu na čínské pozice provedl štáb raketových vojsk a dělostřelectva (RViA) okruhu a nikoliv štáb divize, jak to ukládaly předpisy. Salvu vypálilo 18 bojových vozidel a 720 reaktivních, téměř stokilogramových raket letělo na dané cíle. Když se však rozplynul dým, vojáci viděli, že na ostrově nevybuchla ani jedna raketa. Všech 720 střel letělo dál, asi 5 - 7 kilometrů od předpokládaného cíle. Doletěly na čínské území a doslova roznesly celou vesnici se vším, co v ní bylo soustředěno - velitelstvím, sklady, nemocnicí i se všemi lidmi, kteří se tam v té době nacházeli. Proto se rozhostilo takové ticho, Číňané prostě nebyli připraveni na takový hrubý sovětský zásah.
Proč se tak stalo? Štáb raketových vojsk a dělostřelectva okruhu se prostě zmýlil ve výpočtech, nezapočítal do nich fakt, že sovětský pravý břeh je vyšší než čínský. Navíc každý palebný systém bylo třeba nabít po 40 raketových náložích v přesné kompletaci. Avšak vládnoucí nervozita a přílišný spěch - Rychleji! Rychleji! - vedly k tomu, že se systémy nabíjely podle toho, co komu padlo do rukou a bylo ve skladě. Tak se do jedné salvy dostaly střepinové, trhavé, dýmové, zápalné (typu napalmu) náboje bez ladu a skladu, nikdo se neohlížel na označení, jen se utřel ochranný olejový nátěr. A když to všechno přiletělo, tak to všechno trhalo, rvalo, zapalovalo, zakouřilo, nic nezůstalo - všechno bylo vyrváno, zničeno, sežehnuto, vše živé i neživé - prostě nejhorší peklo."
Záhada čtvrtá: kdo dal povel?
Zarazila mě ještě jedna okolnost. Bylo to konstatování, že rozhodování o prvém použití tajné a tak účinné zbraně si vzal na svou odpovědnost velitel divize. V sovětském systému by tak neučinil ani velitel okruhu, jak zněla ještě jedna verze. Zdá se mi nejpravděpodobnější ta, jež zní až groteskně. V tu dobu jel vlakem z Moskvy do Budapešti generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv. Zpráva o tom, jak se na řece Ussuri stupňují boje, ho zastihla na železniční stanici ukrajinského oblastního centra Vinnica. Nechal si podrobně vylíčit situaci a prý odpověděl: „Zažeňte všemi způsoby ty čubčí syny ke všem čertům!"
Záhada pátá: proč vznikl ozbrojený konflikt?
Čína nechtěla rozpoutat válku se SSSR, ale kromě vnitropolitických bylo podstatnějším důvodem to, že potřebovala dát signál třetí velmoci - USA, že její politika je samostatná, nezávislá na SSSR, a že je připravena jednat i s Washingtonem. Ze sovětské strany tím bezprostředním byla snaha odvrátit pozornost veřejnosti od situace v západním Německu, k němuž se přes Ulbrichtův odpor měnila sovětská politika. Otázkou zůstává, nakolik SSSR chtěl i vůči Číně uplatňovat Brežněvovu doktrínu „omezené suverenity", demonstrovanou i v srpnu 1968 proti Československu, a Čínu znovu zahrnout do svého blok
Záhada šestá: postoj USA
Konečně byla ve hře i americká politika s novými muži - Nixonem a Kissingerem. Ve Washingtonu zpočátku konfliktu vůbec nevěnovali pozornost. Jejich podezření vzbudila až neobratná sovětská diplomacie, kdy velvyslanec Dobrynin se několikrát ptal, jak budou USA reagovat, jestliže konflikt bude eskalovat. To přimělo Nixona k „nejodvážnějšímu rozhodnutí jeho prezidentství", jak to charakterizoval Kissinger. Vyslovil varování, že v takovém případě „USA nezůstanou lhostejné". Bylo to vůbec poprvé, kdy se USA postavily na obranu státu, s nímž nejen že neměly diplomatické styky, ale jehož politiku popíraly.
Toto varování přišlo do Moskvy pět dní předtím, než se sovětský premiér A. Kosygin setkal na pekingském letišti s čínským premiérem Čou En-lajem, kde se dohodli o příměří na hranicích a začátku rozhovorů o urovnání sporu. Uvedená fakta však potvrzují, že v té době hrozilo, že vzplane velká válka, možná i jaderná, aniž svět cokoliv tušil. A to byla možná ta největší záhada konfliktu na Ussuri. Od něj už uplynulo čtyřicet let, ale jeho memento je pořád aktuální.
http://www.literarky.cz/civilizace/89-c ... tvi-ussuri
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
Podvodní kanon má střílet zásilky do vesmíru. Levně
Podvodní kanon má střílet zásilky do vesmíru. Levně
velikost textu:
18. ledna 2010 3:20
Speciální podvodní kanon má dostat materiál do vesmíru dvacetkrát levněji, než je tomu dnes. S délkou více než kilometr dokáže udat projektilu rychlost téměř 21 000 km/h.
Nákres vesmírného kanónufoto: popsci.com
Nákres vesmírného kanónu
Projekt jako vystřižený z románu Julesa Verna Ze Země na Měsíc připravoval jeho tvůrce John Hunter od roku 1992. Jako fyzik v Lawrence Livermore National Laboratory tehdy vyzkoušel 130 metrů dlouhý model, jehož střely měly překonat rychlost zvuku, uvádí server popsci.com.
K výstřelu využil pístem stlačený vodík, který měl při následné expanzi vystřelit speciální projektil. Stroj ale selhal.
Na podzim minulého roku však Hunter, tentokrát už ve své společnosti Quicklaunch, představil nové plány. Expandující vodík má tentokrát vytvořit dostatečný tlak, aby udal půltunovému projektilu rychlost 21 tisíc kilometrů za hodinu. Tedy nic pro člověka, ale materiálu by takové zrychlení vadit nemělo.
Nákres vesmírného kanónu
Pod mořem
Hunter předpokládá, že by takový stroj měl být uložen zhruba půl kilometru pod hladinou oceánu. Ideální lokace je někde kolem rovníku, aby bylo možné využít i rychlost rotace Země. Stabilitu děla a jeho míření by zajistily vyrovnávací nádrže. Jejich různé nastavení umožní poslat náklad na různé orbity.
Příští měsíc chystá Hunterova společnost test třímetrového funkčního prototypu ponořeného do vodní nádrže.
Pokud vše půjde podle Hunterova plánu, měl by být do sedmi let představen plnohodnotný kanon. Společnost však bude nejdříve muset sehnat asi půl miliardy amerických dolarů (cca 8 mld. korun).
I přes relativně vysoké počáteční náklady prý bude zařízení z dlouhodobého hlediska rentabilní. Důvodem jsou nízké náklady na dopravu jedné libry (cca 0,5 kg) nákladu na oběžnou dráhu. Dnešní rakety to zvládnou asi za 5 000 USD, dělo pak slibuje cenu 250 dolarů za libru nákladu.
I když má Hunter vše podloženo matematickými výpočty, nemusí to ještě znamenat, že se mu podaří překonat případné problémy. Není první a ani poslední, kdo nad tímto způsobem dopravy zásob do vesmíru dumal, a zatím se to nikomu nepodařilo.
http://technet.idnes.cz/podvodni-kanon- ... chnika_vse
to je haluz, kolikpak tlaku se uvolní při "explozi" vodíku ???
velikost textu:
18. ledna 2010 3:20
Speciální podvodní kanon má dostat materiál do vesmíru dvacetkrát levněji, než je tomu dnes. S délkou více než kilometr dokáže udat projektilu rychlost téměř 21 000 km/h.
Nákres vesmírného kanónufoto: popsci.com
Nákres vesmírného kanónu
Projekt jako vystřižený z románu Julesa Verna Ze Země na Měsíc připravoval jeho tvůrce John Hunter od roku 1992. Jako fyzik v Lawrence Livermore National Laboratory tehdy vyzkoušel 130 metrů dlouhý model, jehož střely měly překonat rychlost zvuku, uvádí server popsci.com.
K výstřelu využil pístem stlačený vodík, který měl při následné expanzi vystřelit speciální projektil. Stroj ale selhal.
Na podzim minulého roku však Hunter, tentokrát už ve své společnosti Quicklaunch, představil nové plány. Expandující vodík má tentokrát vytvořit dostatečný tlak, aby udal půltunovému projektilu rychlost 21 tisíc kilometrů za hodinu. Tedy nic pro člověka, ale materiálu by takové zrychlení vadit nemělo.
Nákres vesmírného kanónu
Pod mořem
Hunter předpokládá, že by takový stroj měl být uložen zhruba půl kilometru pod hladinou oceánu. Ideální lokace je někde kolem rovníku, aby bylo možné využít i rychlost rotace Země. Stabilitu děla a jeho míření by zajistily vyrovnávací nádrže. Jejich různé nastavení umožní poslat náklad na různé orbity.
Příští měsíc chystá Hunterova společnost test třímetrového funkčního prototypu ponořeného do vodní nádrže.
Pokud vše půjde podle Hunterova plánu, měl by být do sedmi let představen plnohodnotný kanon. Společnost však bude nejdříve muset sehnat asi půl miliardy amerických dolarů (cca 8 mld. korun).
I přes relativně vysoké počáteční náklady prý bude zařízení z dlouhodobého hlediska rentabilní. Důvodem jsou nízké náklady na dopravu jedné libry (cca 0,5 kg) nákladu na oběžnou dráhu. Dnešní rakety to zvládnou asi za 5 000 USD, dělo pak slibuje cenu 250 dolarů za libru nákladu.
I když má Hunter vše podloženo matematickými výpočty, nemusí to ještě znamenat, že se mu podaří překonat případné problémy. Není první a ani poslední, kdo nad tímto způsobem dopravy zásob do vesmíru dumal, a zatím se to nikomu nepodařilo.
http://technet.idnes.cz/podvodni-kanon- ... chnika_vse
to je haluz, kolikpak tlaku se uvolní při "explozi" vodíku ???
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
Haiti jako hovádko boží
Haiti jako hovádko boží
Daniel Veselý
Vrcholem cynismu je nyní, za statného kuropění mediálních trub, tolik deklarovaná humanitární pomoc Spojených států nejchudšímu státu západní hemisféry Haiti, aktuálně postiženému přírodní pohromou biblických proporcí. Jakoby vedle přírodních kataklyzmat, nestačila dvě století, kdy tuto bohem odmrštěnou zemi ekonomicky a fyzicky týraly dvě velmoci – Francie a Spojené státy. Nejdříve zemi téměř zlikvidujeme, abychom ji pak, za nadiktovaných podmínek, "pomohli". Sbratření harpunářů a velryb. Haiti je drastickým plakátovým děckem globálního kapitalismu v nejděsivější jeho podobě, a to mluvíme o době před apokalyptickým zemětřesením.
Tutam je kupříkladu opomenuta neviditelná práce stovek kubánských lékařů na Haiti či okamžitá pomoc Venezuely, nyní rovněž postižené zemětřesením. Sdělovací prostředky a nekonečná diskusní defilé zrcadlí rasismus hluboce v nás zakořeněný: Haitská vláda je neschopná, Haiťané jsou líní negři, co jen natahují vyzáblé ruce a vyvěšují splasklé žaludky, sami nic nedělají a neumějí atd. Bylo by však jednoduché všechno svést na tamější hororem paralyzované obyvatelstvo, vládu a drancující gangy v Port-au-Prince. Jak třeba na pohromu zareagoval Haiťany neoblíbený pacifikační kontingent OSN (MINUSTAH) čítající 9 000 osob? Vlastní aktivní nečinností jen prohloubil pochyby o svém poslání, jemuž málokdo tleskal.
Haiti kdysi bývalo zemí s rozsáhlým přírodním bohatstvím. V roce 1804 zde bylo - v první zemi obou Amerik - zrušeno otroctví a založen svobodný černošský stát, jenž vyhlásil nezávislost na francouzských kolonizátorech. Trest za tuto troufalost následoval záhy, a to v podobě globálního embarga uvaleného na mladinkou republiku Spojenými státy a Evropou. Toto embargo bylo posléze posíleno francouzským požadavkem na reparace ve výši 21 miliard dolarů (částka přepočtená na hodnotu dolaru v roce 2004 - pozn. autora) coby odškodným za to, že se Haiťané svobodně zbavili dobrodiní francouzské kolonizace.
Ještě v roce 1915, tedy 111 roků od úspěšné rebelie, splácela haitská vláda americkým a francouzským bankám dluhovou službu, která představovala 80% vládních příjmů. Tentýž rok Haiti postihla další katastrofa v podobě wilsoniánského idealismu v praxi, jež byla některými zahraničními a českými periodiky vychvalována jako „stabilizační mise“. Slovy Noama Chomského: „Jednotky amerického prezidenta Wilsona vraždily, demolovaly, de facto znovu nastolily otroctví a zničily ústavní systém zrušením haitského parlamentu s pistolí u jeho spánku.“ Jak Chomsky dodává - obrovská potravinová krize, jež Haiti stihla v roce 2008, má své kořeny již ve Wilsonově invazi a okupaci. Wilsoniánskou demokracii a mariňáckou okupaci Haiťané na vlastní kůži vychutnávali až do roku 1934, i když za to zaplatilo 20 000 z nich životem, jak uvádějí haitští historikové. O tři roky později, navzdory všem ranám, trýzněná země čelila další masové vraždě, kdy proamerický diktátor v Dominikánské republice Rafael Trujillo nechal zmasakrovat podle různých údajů 19 000 až 35 000 chudých Haiťanů, kteří údajně představovali rasovou hrozbu pro jeho nadčlověka, a to proto, že měli tmavší barvu kůže než on.
Americká půjčka byla haitskou vládou splacena až v roce 1947. Haiti se tehdy nacházelo v bankrotu. Jeho ekonomika se kvůli zdrcujícím reparacím ocitla v naprosté dezintegraci a nikdy se už nepostavila na nohy. Přišly ale další půjčky od Světové banky a kolotoč dluhů, splátek a drakonických úroků se opět roztočil.V tomto světle se aktuální pomoc Washingtonu zemětřesením a jeho následky ochromené zemi ve výši 100 milionů dolarů zdá být ohavným cynickým plivancem.
V 50. letech minulého století se na Haiti ujal moci proamerický klan Duvalierů, jenž ze země vysával zbytky znásilněného bohatství a vybrousil teror proti bezbrannému obyvatelstvu s pomocí notorických hrdlořezů Tonton Macoutes a madam Max Adolphe, správkyní mučících kobek ve Fort Dimanche, až do absurdna. Teror rozpoutaný „Papa Doc“ Duvalierem nabíral tak monstrózních proporcí, že začal kreslit vrásky na čele šedé eminence ve Washingtonu, a bratrská pomoc byla na několik let pozastavena. Tři dekády pod těmito zabijáky, prošpikované 60 000 mrtvolami, jistě zemi k rozkvětu a prosperitě nepřispěly, ačkoliv regionální hegemon měl jiný názor.
I když v roce 1986 Port-au-Prince chvatně opouštěl „Baby Doc“ Duvalier s kufry narvanými penězi, obroda národa a sociální smír nenastaly. Během uplynulých 30 let se Spojené státy na Haiti podepsaly implementací puritánsky neoliberálních reforem a zároveň posilováním haitské elity, páteře neoliberální alchymické laboratoře. Publicisté, akademici či aktivisté píší, že americká ekonomická asistence a bilaterální obchodní plány vedly k podkopání haitského průmyslu a zemědělství. Haiti bylo svého času zemí, jež se mohla uživit díky své zemědělské politice. Jeho hlavním produktem byla rýže. Avšak zákony „volného trhu“ aplikované na haitské zemědělství, jež stmeloval hojný počet drobných farmářů - třebaže na naše poměry chudých - zlikvidovaly domácí produkci importem subvencovaných potravin ze Spojených států. Proti takové konkurenci v zádech neměli haitští zemědělci žádnou možnost obstát. Statisíce venkovanů zaplavily městské slumy, jež jim mohly nabídnou jen ještě větší chudobu a beznaděj. Šťastnější z nich sice nalezli zaměstnání v robotárnách, montážních fabrikách nebo sweatshopech americké provenience coby laciná feudální síla; tam ale stále panují otrocké a nehumánní podmínky. Publicista Paul Street uvádí, že miliony obyvatel byly odsouzeny k permanentní nezaměstnanosti, obchodu s drogami a paběrkování. Také skutečnosti, že si haitský proletariát, jenž zaplavil chudé čtvrti, stavěl chatrné chýše nebo domky z nekvalitního materiálu, spolu s nepříliš odolnou a chudou infrastrukturou sídelního města obecně, a existencí oblasti, kde se pod jejím povrchem střetávají tektonické desky a možnost zemětřesení byla již dříve brána v potaz, jistě přispěly k daleko vyššímu počtu obětí současné pohromy.
V roce 1990 byl Washington zděšen demokratickou volbou v Haiti, kdy byl do čela země zvolen Jean-Bertrand Aristide a jeho hnutí LAVALAS. Aristidovy plánované sociální reformy, včetně zvýšení minimální mzdy, pozemkové reformy, investic do churavé infrastruktury či boje proti privatizaci vodních zdrojů, nakonec o rok později vedly k jeho svržení hnutím FRAPH, ve kterém s požehnáním Pentagonu působili produvalierští militanti. Prezident Clinton se však v roce 1994 rozhodl v Haiti opět „nastolit demokracii“, poté co zde za jeho skryté podpory a přes ekonomické embargo bylo zmasakrováno 4 – 5 000 chudých černochů. Dosazení Aristida do prezidentského křesla však provázely tvrdé ekonomické podmínky týkající se otevření země nadnárodním molochům typu Texaco Oil či škrtů v sociální sféře.
V roce 2004, během druhého prezidentského mandátu, byl Aristide znovu svržen silami FRAPH s podporou USA, Francie a Kanady a unesen do Afriky, kde je dosud protiprávně zadržován. Zpráva prestižního lékařského periodika Lancet o dva roky později uvádí, že: „V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo během 22 měsíců, jež následovaly po puči, zabito 8 000 osob. Téměř polovina z těchto obětí se připisuje na vrub vládních sil a jejich stoupenců. Na 35 000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let (11).“ Roku 2006 byl do prezidentského úřadu zvolen bývalý Aristidův příznivce René Préval. Ten je však lidskoprávními organizacemi a haitským disentem obviňován z korupce a spolupráce s osobami, které provedly puč před čtyřmi lety. Ani administrativa prezidenta Obamy se dosud nepokusila legalizovat existenci nejpopulárnější síly v zemi – hnutí LAVALAS – a nadále populární prezident Aristide zůstává v exilu, přestože se vyjádřil, že se chce do vlasti vrátit, aby ji pomohl postavit na nohy a „důstojně ji dostat z mizérie ke snížení chudoby“. Již jen fakt, že je na Haiti zakázaná nejpopulárnější politická strana, smýká s neoliberálními hodnotami, především se svobodou volby a politického vyznání, ačkoliv tato drobnost zůstane dlouho pohřbená v sutinách děsivého zemětřesení.
Zatímco země jako Čína či Venezuela posílají na Haiti výlučně humanitární pomoc, Spojené státy tam navíc posílají 10 000 vojáků. Jistěže dojde na vděčné mediální cukrbliky a oslavný chór na adresu nejmocnějšího státu planety, že se objeví vždy, když někde dojde k ničivé pohromě. Washington nese hrdě humanitární prapor, na scénu přicházejí bývalí prezidenti, a jeho finanční či jakákoliv pomoc obětem zastíní pomoc ostatních států, které jen neuroticky paběrkují. Humanitární vojenskou invazi Spojených států však nelze vnímat pozitivní optikou, jsme-li dostatečně obeznámeni s jejich humanitární agendou jinde ve světě, ba více – s jejich vztahem vůči staletími decimované zemičce v Karibiku. Velmoci nemají svědomí, a už vůbec ne sklony k altruismu. Jakákoliv „pomoc“ bývá zpravidla draze zaplacena.
http://www.blisty.cz/2010/1/18/art50825.html
Daniel Veselý
Vrcholem cynismu je nyní, za statného kuropění mediálních trub, tolik deklarovaná humanitární pomoc Spojených států nejchudšímu státu západní hemisféry Haiti, aktuálně postiženému přírodní pohromou biblických proporcí. Jakoby vedle přírodních kataklyzmat, nestačila dvě století, kdy tuto bohem odmrštěnou zemi ekonomicky a fyzicky týraly dvě velmoci – Francie a Spojené státy. Nejdříve zemi téměř zlikvidujeme, abychom ji pak, za nadiktovaných podmínek, "pomohli". Sbratření harpunářů a velryb. Haiti je drastickým plakátovým děckem globálního kapitalismu v nejděsivější jeho podobě, a to mluvíme o době před apokalyptickým zemětřesením.
Tutam je kupříkladu opomenuta neviditelná práce stovek kubánských lékařů na Haiti či okamžitá pomoc Venezuely, nyní rovněž postižené zemětřesením. Sdělovací prostředky a nekonečná diskusní defilé zrcadlí rasismus hluboce v nás zakořeněný: Haitská vláda je neschopná, Haiťané jsou líní negři, co jen natahují vyzáblé ruce a vyvěšují splasklé žaludky, sami nic nedělají a neumějí atd. Bylo by však jednoduché všechno svést na tamější hororem paralyzované obyvatelstvo, vládu a drancující gangy v Port-au-Prince. Jak třeba na pohromu zareagoval Haiťany neoblíbený pacifikační kontingent OSN (MINUSTAH) čítající 9 000 osob? Vlastní aktivní nečinností jen prohloubil pochyby o svém poslání, jemuž málokdo tleskal.
Haiti kdysi bývalo zemí s rozsáhlým přírodním bohatstvím. V roce 1804 zde bylo - v první zemi obou Amerik - zrušeno otroctví a založen svobodný černošský stát, jenž vyhlásil nezávislost na francouzských kolonizátorech. Trest za tuto troufalost následoval záhy, a to v podobě globálního embarga uvaleného na mladinkou republiku Spojenými státy a Evropou. Toto embargo bylo posléze posíleno francouzským požadavkem na reparace ve výši 21 miliard dolarů (částka přepočtená na hodnotu dolaru v roce 2004 - pozn. autora) coby odškodným za to, že se Haiťané svobodně zbavili dobrodiní francouzské kolonizace.
Ještě v roce 1915, tedy 111 roků od úspěšné rebelie, splácela haitská vláda americkým a francouzským bankám dluhovou službu, která představovala 80% vládních příjmů. Tentýž rok Haiti postihla další katastrofa v podobě wilsoniánského idealismu v praxi, jež byla některými zahraničními a českými periodiky vychvalována jako „stabilizační mise“. Slovy Noama Chomského: „Jednotky amerického prezidenta Wilsona vraždily, demolovaly, de facto znovu nastolily otroctví a zničily ústavní systém zrušením haitského parlamentu s pistolí u jeho spánku.“ Jak Chomsky dodává - obrovská potravinová krize, jež Haiti stihla v roce 2008, má své kořeny již ve Wilsonově invazi a okupaci. Wilsoniánskou demokracii a mariňáckou okupaci Haiťané na vlastní kůži vychutnávali až do roku 1934, i když za to zaplatilo 20 000 z nich životem, jak uvádějí haitští historikové. O tři roky později, navzdory všem ranám, trýzněná země čelila další masové vraždě, kdy proamerický diktátor v Dominikánské republice Rafael Trujillo nechal zmasakrovat podle různých údajů 19 000 až 35 000 chudých Haiťanů, kteří údajně představovali rasovou hrozbu pro jeho nadčlověka, a to proto, že měli tmavší barvu kůže než on.
Americká půjčka byla haitskou vládou splacena až v roce 1947. Haiti se tehdy nacházelo v bankrotu. Jeho ekonomika se kvůli zdrcujícím reparacím ocitla v naprosté dezintegraci a nikdy se už nepostavila na nohy. Přišly ale další půjčky od Světové banky a kolotoč dluhů, splátek a drakonických úroků se opět roztočil.V tomto světle se aktuální pomoc Washingtonu zemětřesením a jeho následky ochromené zemi ve výši 100 milionů dolarů zdá být ohavným cynickým plivancem.
V 50. letech minulého století se na Haiti ujal moci proamerický klan Duvalierů, jenž ze země vysával zbytky znásilněného bohatství a vybrousil teror proti bezbrannému obyvatelstvu s pomocí notorických hrdlořezů Tonton Macoutes a madam Max Adolphe, správkyní mučících kobek ve Fort Dimanche, až do absurdna. Teror rozpoutaný „Papa Doc“ Duvalierem nabíral tak monstrózních proporcí, že začal kreslit vrásky na čele šedé eminence ve Washingtonu, a bratrská pomoc byla na několik let pozastavena. Tři dekády pod těmito zabijáky, prošpikované 60 000 mrtvolami, jistě zemi k rozkvětu a prosperitě nepřispěly, ačkoliv regionální hegemon měl jiný názor.
I když v roce 1986 Port-au-Prince chvatně opouštěl „Baby Doc“ Duvalier s kufry narvanými penězi, obroda národa a sociální smír nenastaly. Během uplynulých 30 let se Spojené státy na Haiti podepsaly implementací puritánsky neoliberálních reforem a zároveň posilováním haitské elity, páteře neoliberální alchymické laboratoře. Publicisté, akademici či aktivisté píší, že americká ekonomická asistence a bilaterální obchodní plány vedly k podkopání haitského průmyslu a zemědělství. Haiti bylo svého času zemí, jež se mohla uživit díky své zemědělské politice. Jeho hlavním produktem byla rýže. Avšak zákony „volného trhu“ aplikované na haitské zemědělství, jež stmeloval hojný počet drobných farmářů - třebaže na naše poměry chudých - zlikvidovaly domácí produkci importem subvencovaných potravin ze Spojených států. Proti takové konkurenci v zádech neměli haitští zemědělci žádnou možnost obstát. Statisíce venkovanů zaplavily městské slumy, jež jim mohly nabídnou jen ještě větší chudobu a beznaděj. Šťastnější z nich sice nalezli zaměstnání v robotárnách, montážních fabrikách nebo sweatshopech americké provenience coby laciná feudální síla; tam ale stále panují otrocké a nehumánní podmínky. Publicista Paul Street uvádí, že miliony obyvatel byly odsouzeny k permanentní nezaměstnanosti, obchodu s drogami a paběrkování. Také skutečnosti, že si haitský proletariát, jenž zaplavil chudé čtvrti, stavěl chatrné chýše nebo domky z nekvalitního materiálu, spolu s nepříliš odolnou a chudou infrastrukturou sídelního města obecně, a existencí oblasti, kde se pod jejím povrchem střetávají tektonické desky a možnost zemětřesení byla již dříve brána v potaz, jistě přispěly k daleko vyššímu počtu obětí současné pohromy.
V roce 1990 byl Washington zděšen demokratickou volbou v Haiti, kdy byl do čela země zvolen Jean-Bertrand Aristide a jeho hnutí LAVALAS. Aristidovy plánované sociální reformy, včetně zvýšení minimální mzdy, pozemkové reformy, investic do churavé infrastruktury či boje proti privatizaci vodních zdrojů, nakonec o rok později vedly k jeho svržení hnutím FRAPH, ve kterém s požehnáním Pentagonu působili produvalierští militanti. Prezident Clinton se však v roce 1994 rozhodl v Haiti opět „nastolit demokracii“, poté co zde za jeho skryté podpory a přes ekonomické embargo bylo zmasakrováno 4 – 5 000 chudých černochů. Dosazení Aristida do prezidentského křesla však provázely tvrdé ekonomické podmínky týkající se otevření země nadnárodním molochům typu Texaco Oil či škrtů v sociální sféře.
V roce 2004, během druhého prezidentského mandátu, byl Aristide znovu svržen silami FRAPH s podporou USA, Francie a Kanady a unesen do Afriky, kde je dosud protiprávně zadržován. Zpráva prestižního lékařského periodika Lancet o dva roky později uvádí, že: „V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo během 22 měsíců, jež následovaly po puči, zabito 8 000 osob. Téměř polovina z těchto obětí se připisuje na vrub vládních sil a jejich stoupenců. Na 35 000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let (11).“ Roku 2006 byl do prezidentského úřadu zvolen bývalý Aristidův příznivce René Préval. Ten je však lidskoprávními organizacemi a haitským disentem obviňován z korupce a spolupráce s osobami, které provedly puč před čtyřmi lety. Ani administrativa prezidenta Obamy se dosud nepokusila legalizovat existenci nejpopulárnější síly v zemi – hnutí LAVALAS – a nadále populární prezident Aristide zůstává v exilu, přestože se vyjádřil, že se chce do vlasti vrátit, aby ji pomohl postavit na nohy a „důstojně ji dostat z mizérie ke snížení chudoby“. Již jen fakt, že je na Haiti zakázaná nejpopulárnější politická strana, smýká s neoliberálními hodnotami, především se svobodou volby a politického vyznání, ačkoliv tato drobnost zůstane dlouho pohřbená v sutinách děsivého zemětřesení.
Zatímco země jako Čína či Venezuela posílají na Haiti výlučně humanitární pomoc, Spojené státy tam navíc posílají 10 000 vojáků. Jistěže dojde na vděčné mediální cukrbliky a oslavný chór na adresu nejmocnějšího státu planety, že se objeví vždy, když někde dojde k ničivé pohromě. Washington nese hrdě humanitární prapor, na scénu přicházejí bývalí prezidenti, a jeho finanční či jakákoliv pomoc obětem zastíní pomoc ostatních států, které jen neuroticky paběrkují. Humanitární vojenskou invazi Spojených států však nelze vnímat pozitivní optikou, jsme-li dostatečně obeznámeni s jejich humanitární agendou jinde ve světě, ba více – s jejich vztahem vůči staletími decimované zemičce v Karibiku. Velmoci nemají svědomí, a už vůbec ne sklony k altruismu. Jakákoliv „pomoc“ bývá zpravidla draze zaplacena.
http://www.blisty.cz/2010/1/18/art50825.html
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
Jak elity ovládají svět
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
21.1.2010
Když jsem 10. prosince odcházel vítězně od soudu v Praze-západ, kde mě soudili, přitočil se ke mně člověk. Představil se mi a daroval mi knihu. Mluvil jsem ten den s mnoha lidmi a tak jsem si jméno toho člověka bohužel nezapamatoval. Je mi to trošku líto, protože bych mu rád dodatečně poděkoval. Později, když už jsem knihu začal číst, mi to malinko připomnělo Orwellova Winstona Smithe, kterému také neznámý člověk předal Knihu. A tak jako v románu 1984 Kniha otevřela Smithovi oči, tak i pro mě bylo čtení této knihy – jak to říct? - hodně poučné. „Kniha ho fascinovala, anebo přesněji, dodávala mu jistotu. Vlastně mu neříkala nic nového, ale v tom byl právě kus její přitažlivosti. Říkala, co by řekl sám, kdyby dokázal uspořádat své roztroušené myšlenky. Byla výplodem podobného mozku, jako jeho, jenže mnohem schopnějšího... Nejlepší knihy, uvědomil si, jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.“ (citace z románu 1984)
Knihu jsem si odvezl následující den s sebou do Kanady. Čtu ji poslední měsíc. Pomalu. Není to četba, kterou byste zhltli za odpoledne. Supertřída aneb Jak globální mocenské elity přetváří svět. Autor David Rothkopf popisuje prostředí, které důvěrně zná. Jako prezident mezinárodní poradenské firmy Garten Rothkopf, bývalý ředitel Kissinger Associates a pozdější majitel firmy Intellibridge osobně poznal nejen místa, kde úzká skupinka superelit rozhoduje o běhu světa, ale i mnohé jedince patřící do této skupinky.
Hned v úvodu autor píše, že je žid a že tvrzení, že židé vládnou světu, je hloupost, že by o tom musel něco vědět. A že kdyby to byla pravda, že by si židé jistě lépe poradili s nenávistí a spíláním. Později, pokud jmenuje některé členy superelit, diskrétně „zapomene“ uvést jejich židovství a rovněž se nepozastavuje nad nelogicky a nedemograficky vysokým počtem židů mezi superelitami. No budiž. Berte to jako odpustek. Pokud tohle překousnete, stojí kniha za přečtení.
Co je důležité, je tohle: Autor přiznává, že skutečně existuje malá skupinka extrémně bohatých jedinců s naprosto mimořádnou mocí. Ta skupinka je pro normální lidi zcela uzavřená, globální, navzájem propojená tisícerými vlákny, nad jednotlivými státy a jejich zákony, vnitřně kooperující a sledující své zájmy. Autor přiznává, že ty zájmy jsou často v rozporu s přáním většiny světové populace.
Poměr 20:80 (20 % populace vlastní 80 % majetku) platí nejen obecně, ale i mezi bohatými. To je těmi, kteří mají majetek nad milion dolarů. I tito bohatí se v rámci své skupiny dále dělí podle poměru 20:80 a těch dvacet nejbohatších se dále dělí, ale teď pozor, už ne 20:80 ale 10:90 nebo možná dokonce 1:99). A to poslední procento z těch nejbohatších vlastní 99 procent veškerého majetku. Dovedete si to představit? Dovedete si představit tu moc, která z toho plyne?
Rothkopf dále uvádí, že skupinka nejmocnějších lidí na planetě čítá zhruba 6000 jedinců a dokonce připouští, že není těžké sestavit jejich jmenný seznam. Vezmeme-li v úvahu 6 miliard lidí na Zemi, pak na každého z nich připadá milion. Tito lidé žijí v uzavřeném světě. Ačkoliv v rámci svých obchodních a mocenských aktivit hojně cestují a podstatnou část svého života tráví ve výšce 11 kilometrů (kde také často rozhodují o směrech, kterými se svět vydá), nikdy nepoznají ponižující prohlídky na letištích, protože nikdy nelétají linkovými spoji. První třída linkových spojů by pro ně byla naprosto neúnosná. Tito lidé s oblibou cestují letadly Gulfstream, které mají zařízené zcela podle vlastních požadavků, pokud ani to nestačí, mívají vlastní Boeingy 737 a dokonce velkokapacitní Boeingy 787. Elity se hojně mezi sebou setkávají. De facto se mnoho z nich navzájem velmi dobře zná a udržuje přátelské vztahy. Bydlí ve stejných hotelích a mnohokrát do roka navštěvují stejné akce.
Co existuje lidské společenství, existovaly i elity. Ale struktura elit a také jejich moc a bohatství se posledních 30 let rychle mění. Dříve často stačilo narodit se bohatým rodičům, aby byl člověk nadále zařazen mezi elity. To už dnes není pravda. I když mezi elitami jsou stále lidé, kteří své bohatství zdědili, většinu z nich dnes tvoří jedinci, kteří se ke svému bohatství dopracovali: vrcholoví manažeři a majitelé nadnárodních firem, vojenští generálové, mediální magnáti, manažeři hedgeových fondů a samozřejmě mezinárodní bankéři, kteří tvoří jakousi elitu mezi elitami. Dříve bývaly elity ohraničeny státy, ve kterých žily. Vlivem technického pokroku a z toho plynoucí globalizace to už dnes není pravda. Elity žijí v jakémsi podivném globálním světě, kde nejsou hranice. Jejich aktivity pravidelně překračují hranice domovských států.
Tady je místo, u kterého bych se pozastavil. Autor odmítá, že by existovalo nějaké spiknutí elit. To, co vidíme, je důsledek globalizace, která je zase důsledkem technického pokroku. Prostě technologie dnes umožňuje zkrátit vzdálenosti. A v obchodním světě a ve světě peněz toto samozřejmě bylo okamžitě využito do důsledků. Jsou to, kromě snahy po maximalizaci zisků, zcela přirozené důvody. Tak, jako nám dole pomáhá internet a letadla překonávat vzdálenosti, tak také elitám, které to ovšem využívají (a lze říci zneužívají) mnohem intenzivněji. Jinými slovy globalizace se všemi svými negativními dopady je přirozeným trendem, následkem technického pokroku, nikoliv spiknutím. Myslím, že s tím lze souhlasit.
Problém je v něčem jiném. Totiž v tom, že technologie a globalizace umožnily elitám vykašlat se na domovské státy, ztrácejí národní státy svůj význam. Co na tom, že některý parlament nebo vláda zavede ochranářská opatření, potlačí outsourcing nebo udělá cokoliv pro své občany? Elity pohrozí, že přesunou svou obchodní aktivitu jinam a klidně, bez mrknutí oka to i udělají. Státy často ve snaze nalákat investory a zahraniční investice poskytují nadnárodním korporacím nesmyslné výhody a soutěží mezi sebou o přízeň elit. Jinými slovy národní státy jsou čím dál více rukojmím elit. Nemají už nad nimi žádnou moc. A úměrně s tím, jak se elitám daří produkovat stále více a stále levněji (vlivem možnosti přesunout výrobu kamkoliv na planetě, kde mají podmínky levnější, požadavky na bezpečí a sociální zaopatření lidí v továrnách menší, daně menší, apod.), jsou i stále bohatší. Už dříve pro ně nebyl žádný problém koupit si politiky a celé parlamenty jakéhokoliv státu, teď, s rostoucím bohatstvím, je to pro ně ještě snazší. Jednotlivci disponují částkami, které jsou často větší než HDP příslušných států. Vyčlenit z toho par drobných na lobbing je otázkou mrknutí oka. A politikové, jejichž plat se počítá v reálných číslech, byť mnohonásobně větších, než plat jejich občanů, na to přirozeně slyší. Takže formou cukru a biče, hrozeb a odměn se elitám daří manipulovat národní politiky a ovlivňovat zákony kterýchkoliv států. Zákony se schvalují a ruší ne pro dobro obyvatel, ale tak, aby vyhovovaly elitám. Jen si vezměte třeba americké zákony, které byly zrušeny proto, že se korporacím a bankéřům nelíbily: Glass–Steagall Act, opatření z roku 1933, které omezovalo spekulace na finančních trzích. V roce 1999 jej Bill Clinton zrušil. Anebo Depository Institutions Deregulation and Monetary Control Act (1980), či Garn – St. Germain Depository Institutions Act z roku 1982, který odstranil regulace v průmyslu půjček a úspor a který rovněž přispěl k současné finanční krizi. Co bylo řečí o neblahých důsledcích zrušení regulačních zákonů v USA (které následně vedly k nezměrnému hazardu a zbytečné finanční krizi), ale jakmile daňoví poplatníci zaplatili nenažraným bankéřům jejich ztráty a ti se dostali z nejhoršího, zase začínají stejně riskovat a žádná omezení se nechystají. A ono to pokračuje. V těchto dnech rozhodl Nejvyšší soud USA zrušit zákon omezující korporace v politických kontribucích. Proč? Chtěla to snad veřejnost?
Na druhé straně jsou přijímány zákony jasně namířené proti lidem jen proto, že to korporace (=elity) chtějí. Například smutně proslulý Digital Millennium Copyright Act upravující autorská práva ad absurdum na úkor veřejnosti. Nejen v USA, v EU existuje jeho varianta EU Copyright Directive, rovněž v dalších zemích (Kanada, Francie). Nebo způsob, jakým korporace ohýbají jeden stát za druhým ohledně vnucování GM produktů a jejich značení. A našly by se stovky dalších příkladů rušení dobrých a osvědčených zákonů zavádění protilidských na přání elit, po celém světě.
Elity jsou schopny přivést libovolný stát světa do blahobytu nebo naopak jej srazit na kolena a uvrhnout jeho obyvatele do nikdy nekončící bídy.
Pamatujete na symbol Iluminátů, pyramidu s okem? Myslím, že Ilumináti prostě vystihli a správně pochopili hierarchii společnosti. A nejen lidí. Každý odborník na psy vám řekne, že psí smečky jsou organizovány hierarchicky. Proto psi, jakmile ve vás poznají vůdce smečky, budou věrně sloužit do roztrhání těla a nejen že z toho nebudou smutní, budou naopak šťastní. Stejně tak třeba koně nebo kočky jsou organizovány hierarchicky. U koček platí, že nejvýše jsou postaveni nevykleštění samci, pak nesterilizované samice, pak vykleštění samci a nakonec sterilizované samice. Kočky to nějak na sobě poznají. Každé společenství, ať zvířat nebo lidí je organizováno hierarchicky. Vždycky to tak bylo, jinak by vládla anarchie a chaos. Je to vlastně logické řešení, které patrně umožnilo skupinám přežít. Máme to všichni v genech, i lidé. Ilumináti správně pochopili tuto zákonitost a dali si to jako svůj hlavní symbol. S tím, že sebe vidí na vrcholu té pyramidy, pochopitelně.
To, co se vlivem technologie a pokroku mění, je velikost té pyramidy. Dříve existovaly stovky a tisíce malých pyramid, malých vládců, malých států. Když se občas některý vůdce nebo král zbláznil a začal své níže postavené jedince trápit, stačilo prostě zvednout zadek a přesunout se do jiné pyramidy, jiného města, jiného státu. No, tak snadné to vždy nebylo, někdy musel jedinec tím zadkem hodně hýbat, aby se mu to povedlo, ale důležité bylo, že bylo kam jít. Teď to vypadá, že vzniká pyramida jediná. Díky pokroku, kterého jsme dosáhli. Na jejím vrcholu se etablovala skupinka lidí tak mocných, že v porovnání s jejich mocí jsou mocní králové a dobyvatelé starověku a středověku jen legrační figurky. Ta skupinka je nekontrolovaná a nekontrolovatelná. Je nad státy a nad jejími zákony. Je nevolená. Lidé patřící do této skupiny mají o sobě nesmírně vysoké mínění. Vnímají své postavení jako zasloužený výsledek svých mimořádných schopností – a často mají pravdu. Ovšem jen odbornost a obchodní zdatnost nestačí. Ti lidé musí být bezohlední, bezcitní, řečeno slovy dr. Koukolíka musí být deprivanti. Máme věřit tomu, že budou pracovat pro naše dobro? Že budou přihlížet k našim zájmům a ochraňovat naše práva? Proč by to dělali? Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Jak zajistíme, že tito elitní jedinci nebudou svou moc zneužívat? Aspoň teď víme, proč je nástup Nového světového pořádku tak nebezpečný. A ještě kvůli něčemu. Má totiž tendenci se udržet velmi dlouho. Jednak odpovídá přirozenému rozdělení světa podle obrazu pyramidy, jednak technologie je dnes na takovém stupni, že elity dokážou s nevelkým úsilím přesně vědět, co si kdo myslí v nižších stupních pyramidy a rychle eliminovat potenciální vůdce nepokojů. Plus efektivita práce dosáhla takového stupně, že se relativně všichni máme dobře a každý máme co ztratit. Dokud budou lidé mít co ztratit, nikdy nebudou riskovat. Plus pokračující demontáž vzdělání a kritického myšlení plus velké investice do zábavního průmyslu (her, lunaparků apod.) plus strach z jakýchsi příšerných teroristů číhajících za každým rohem a z nemocí, které se objevují jako zjevení Boží odnikud, plus pokračující útok na základní pilíře našich životů (rodina, národ, víra, tradice), zkrátka mají to tentokrát vymyšleno zatraceně dobře.
Takže jak z toho ven?
George Orwell v románu 1984 napsal: „Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí. Ti nahoře, ti uprostřed a ti dole.“ Někdy se ti dole a uprostřed naštvali, udělali revoluci a zlikvidovali nenáviděné vládce. Okamžitě se v takto vzniklém vakuu ustanovila skupinka nových elit a jelo se dál stejným způsobem. Třeba se to i přejmenovalo, ale podstatné je, že pro ty uprostřed a pro ty dole život lepší nebyl. Takže postřílet elity by nám nepomohlo. Je to v systému, navíc hierarchii máme v genech, a naše technologická vyspělost to násobí. Ironicky technologie nás, všechny lidi na planetě, vede do otroctví mnohem většího než to starověké, historické.
Dalo by se (opět teoreticky) zříci technologie, která z nás dělá otroky. Zapomenout na internet, letadla, digitální signály, mobilní telefony, video konference apod. To je samozřejmě nesmysl, nikdo to neudělá. Je to Pandořina skříňka, která jednou otevřená, už nikdy nepůjde zavřít. I v případě celosvětové jaderné války by přeživší, pokud by nějací byli, patrně rychle obnovili komunikační kanály a dopravu, protože už vědí, jak na to.
Dalo by se znárodnit majetek, odebrat ho jednotlivcům a firmám a převést pod vládu státu. To už tady bylo také. Pokus o vybudování socialistického světového řádu selhal. Všichni měli stejně bez ohledu na schopnosti a stejně se etablovala skupinka, která měla moc a podstatně více majetku. I když nikdy ne tolik, kolik dnešní elity. V jistém smyslu a z pohledu toho, do čeho padáme teď, je mi ten pokus dnes sympatický. Téměř ideální byla situace po druhé světové válce, kdy existoval bipolární svět dvou řádů, které mezi sebou soutěžily, a technologie nebyla na takovém stupni, aby člověka zotročila.
To, co patrně potřebujeme, je rozbít tu pyramidu, která vzniká, opět na menší pyramidy. To je jediná možnost. Ale nevím, zda pro to máme prostředky. Zatím nevidím žádné řešení. Ale nechci znít příliš pesimisticky. Někdy se dějí i zázraky. Zatím je pro nás důležité uvědomit si, před čím stojíme, pojmenovat problém a hledat lék. Řešení se najde. Vždy se našlo.
http://zvedavec.org/komentare/2010/01/3 ... a5sq6a6po0
21.1.2010
Když jsem 10. prosince odcházel vítězně od soudu v Praze-západ, kde mě soudili, přitočil se ke mně člověk. Představil se mi a daroval mi knihu. Mluvil jsem ten den s mnoha lidmi a tak jsem si jméno toho člověka bohužel nezapamatoval. Je mi to trošku líto, protože bych mu rád dodatečně poděkoval. Později, když už jsem knihu začal číst, mi to malinko připomnělo Orwellova Winstona Smithe, kterému také neznámý člověk předal Knihu. A tak jako v románu 1984 Kniha otevřela Smithovi oči, tak i pro mě bylo čtení této knihy – jak to říct? - hodně poučné. „Kniha ho fascinovala, anebo přesněji, dodávala mu jistotu. Vlastně mu neříkala nic nového, ale v tom byl právě kus její přitažlivosti. Říkala, co by řekl sám, kdyby dokázal uspořádat své roztroušené myšlenky. Byla výplodem podobného mozku, jako jeho, jenže mnohem schopnějšího... Nejlepší knihy, uvědomil si, jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.“ (citace z románu 1984)
Knihu jsem si odvezl následující den s sebou do Kanady. Čtu ji poslední měsíc. Pomalu. Není to četba, kterou byste zhltli za odpoledne. Supertřída aneb Jak globální mocenské elity přetváří svět. Autor David Rothkopf popisuje prostředí, které důvěrně zná. Jako prezident mezinárodní poradenské firmy Garten Rothkopf, bývalý ředitel Kissinger Associates a pozdější majitel firmy Intellibridge osobně poznal nejen místa, kde úzká skupinka superelit rozhoduje o běhu světa, ale i mnohé jedince patřící do této skupinky.
Hned v úvodu autor píše, že je žid a že tvrzení, že židé vládnou světu, je hloupost, že by o tom musel něco vědět. A že kdyby to byla pravda, že by si židé jistě lépe poradili s nenávistí a spíláním. Později, pokud jmenuje některé členy superelit, diskrétně „zapomene“ uvést jejich židovství a rovněž se nepozastavuje nad nelogicky a nedemograficky vysokým počtem židů mezi superelitami. No budiž. Berte to jako odpustek. Pokud tohle překousnete, stojí kniha za přečtení.
Co je důležité, je tohle: Autor přiznává, že skutečně existuje malá skupinka extrémně bohatých jedinců s naprosto mimořádnou mocí. Ta skupinka je pro normální lidi zcela uzavřená, globální, navzájem propojená tisícerými vlákny, nad jednotlivými státy a jejich zákony, vnitřně kooperující a sledující své zájmy. Autor přiznává, že ty zájmy jsou často v rozporu s přáním většiny světové populace.
Poměr 20:80 (20 % populace vlastní 80 % majetku) platí nejen obecně, ale i mezi bohatými. To je těmi, kteří mají majetek nad milion dolarů. I tito bohatí se v rámci své skupiny dále dělí podle poměru 20:80 a těch dvacet nejbohatších se dále dělí, ale teď pozor, už ne 20:80 ale 10:90 nebo možná dokonce 1:99). A to poslední procento z těch nejbohatších vlastní 99 procent veškerého majetku. Dovedete si to představit? Dovedete si představit tu moc, která z toho plyne?
Rothkopf dále uvádí, že skupinka nejmocnějších lidí na planetě čítá zhruba 6000 jedinců a dokonce připouští, že není těžké sestavit jejich jmenný seznam. Vezmeme-li v úvahu 6 miliard lidí na Zemi, pak na každého z nich připadá milion. Tito lidé žijí v uzavřeném světě. Ačkoliv v rámci svých obchodních a mocenských aktivit hojně cestují a podstatnou část svého života tráví ve výšce 11 kilometrů (kde také často rozhodují o směrech, kterými se svět vydá), nikdy nepoznají ponižující prohlídky na letištích, protože nikdy nelétají linkovými spoji. První třída linkových spojů by pro ně byla naprosto neúnosná. Tito lidé s oblibou cestují letadly Gulfstream, které mají zařízené zcela podle vlastních požadavků, pokud ani to nestačí, mívají vlastní Boeingy 737 a dokonce velkokapacitní Boeingy 787. Elity se hojně mezi sebou setkávají. De facto se mnoho z nich navzájem velmi dobře zná a udržuje přátelské vztahy. Bydlí ve stejných hotelích a mnohokrát do roka navštěvují stejné akce.
Co existuje lidské společenství, existovaly i elity. Ale struktura elit a také jejich moc a bohatství se posledních 30 let rychle mění. Dříve často stačilo narodit se bohatým rodičům, aby byl člověk nadále zařazen mezi elity. To už dnes není pravda. I když mezi elitami jsou stále lidé, kteří své bohatství zdědili, většinu z nich dnes tvoří jedinci, kteří se ke svému bohatství dopracovali: vrcholoví manažeři a majitelé nadnárodních firem, vojenští generálové, mediální magnáti, manažeři hedgeových fondů a samozřejmě mezinárodní bankéři, kteří tvoří jakousi elitu mezi elitami. Dříve bývaly elity ohraničeny státy, ve kterých žily. Vlivem technického pokroku a z toho plynoucí globalizace to už dnes není pravda. Elity žijí v jakémsi podivném globálním světě, kde nejsou hranice. Jejich aktivity pravidelně překračují hranice domovských států.
Tady je místo, u kterého bych se pozastavil. Autor odmítá, že by existovalo nějaké spiknutí elit. To, co vidíme, je důsledek globalizace, která je zase důsledkem technického pokroku. Prostě technologie dnes umožňuje zkrátit vzdálenosti. A v obchodním světě a ve světě peněz toto samozřejmě bylo okamžitě využito do důsledků. Jsou to, kromě snahy po maximalizaci zisků, zcela přirozené důvody. Tak, jako nám dole pomáhá internet a letadla překonávat vzdálenosti, tak také elitám, které to ovšem využívají (a lze říci zneužívají) mnohem intenzivněji. Jinými slovy globalizace se všemi svými negativními dopady je přirozeným trendem, následkem technického pokroku, nikoliv spiknutím. Myslím, že s tím lze souhlasit.
Problém je v něčem jiném. Totiž v tom, že technologie a globalizace umožnily elitám vykašlat se na domovské státy, ztrácejí národní státy svůj význam. Co na tom, že některý parlament nebo vláda zavede ochranářská opatření, potlačí outsourcing nebo udělá cokoliv pro své občany? Elity pohrozí, že přesunou svou obchodní aktivitu jinam a klidně, bez mrknutí oka to i udělají. Státy často ve snaze nalákat investory a zahraniční investice poskytují nadnárodním korporacím nesmyslné výhody a soutěží mezi sebou o přízeň elit. Jinými slovy národní státy jsou čím dál více rukojmím elit. Nemají už nad nimi žádnou moc. A úměrně s tím, jak se elitám daří produkovat stále více a stále levněji (vlivem možnosti přesunout výrobu kamkoliv na planetě, kde mají podmínky levnější, požadavky na bezpečí a sociální zaopatření lidí v továrnách menší, daně menší, apod.), jsou i stále bohatší. Už dříve pro ně nebyl žádný problém koupit si politiky a celé parlamenty jakéhokoliv státu, teď, s rostoucím bohatstvím, je to pro ně ještě snazší. Jednotlivci disponují částkami, které jsou často větší než HDP příslušných států. Vyčlenit z toho par drobných na lobbing je otázkou mrknutí oka. A politikové, jejichž plat se počítá v reálných číslech, byť mnohonásobně větších, než plat jejich občanů, na to přirozeně slyší. Takže formou cukru a biče, hrozeb a odměn se elitám daří manipulovat národní politiky a ovlivňovat zákony kterýchkoliv států. Zákony se schvalují a ruší ne pro dobro obyvatel, ale tak, aby vyhovovaly elitám. Jen si vezměte třeba americké zákony, které byly zrušeny proto, že se korporacím a bankéřům nelíbily: Glass–Steagall Act, opatření z roku 1933, které omezovalo spekulace na finančních trzích. V roce 1999 jej Bill Clinton zrušil. Anebo Depository Institutions Deregulation and Monetary Control Act (1980), či Garn – St. Germain Depository Institutions Act z roku 1982, který odstranil regulace v průmyslu půjček a úspor a který rovněž přispěl k současné finanční krizi. Co bylo řečí o neblahých důsledcích zrušení regulačních zákonů v USA (které následně vedly k nezměrnému hazardu a zbytečné finanční krizi), ale jakmile daňoví poplatníci zaplatili nenažraným bankéřům jejich ztráty a ti se dostali z nejhoršího, zase začínají stejně riskovat a žádná omezení se nechystají. A ono to pokračuje. V těchto dnech rozhodl Nejvyšší soud USA zrušit zákon omezující korporace v politických kontribucích. Proč? Chtěla to snad veřejnost?
Na druhé straně jsou přijímány zákony jasně namířené proti lidem jen proto, že to korporace (=elity) chtějí. Například smutně proslulý Digital Millennium Copyright Act upravující autorská práva ad absurdum na úkor veřejnosti. Nejen v USA, v EU existuje jeho varianta EU Copyright Directive, rovněž v dalších zemích (Kanada, Francie). Nebo způsob, jakým korporace ohýbají jeden stát za druhým ohledně vnucování GM produktů a jejich značení. A našly by se stovky dalších příkladů rušení dobrých a osvědčených zákonů zavádění protilidských na přání elit, po celém světě.
Elity jsou schopny přivést libovolný stát světa do blahobytu nebo naopak jej srazit na kolena a uvrhnout jeho obyvatele do nikdy nekončící bídy.
Pamatujete na symbol Iluminátů, pyramidu s okem? Myslím, že Ilumináti prostě vystihli a správně pochopili hierarchii společnosti. A nejen lidí. Každý odborník na psy vám řekne, že psí smečky jsou organizovány hierarchicky. Proto psi, jakmile ve vás poznají vůdce smečky, budou věrně sloužit do roztrhání těla a nejen že z toho nebudou smutní, budou naopak šťastní. Stejně tak třeba koně nebo kočky jsou organizovány hierarchicky. U koček platí, že nejvýše jsou postaveni nevykleštění samci, pak nesterilizované samice, pak vykleštění samci a nakonec sterilizované samice. Kočky to nějak na sobě poznají. Každé společenství, ať zvířat nebo lidí je organizováno hierarchicky. Vždycky to tak bylo, jinak by vládla anarchie a chaos. Je to vlastně logické řešení, které patrně umožnilo skupinám přežít. Máme to všichni v genech, i lidé. Ilumináti správně pochopili tuto zákonitost a dali si to jako svůj hlavní symbol. S tím, že sebe vidí na vrcholu té pyramidy, pochopitelně.
To, co se vlivem technologie a pokroku mění, je velikost té pyramidy. Dříve existovaly stovky a tisíce malých pyramid, malých vládců, malých států. Když se občas některý vůdce nebo král zbláznil a začal své níže postavené jedince trápit, stačilo prostě zvednout zadek a přesunout se do jiné pyramidy, jiného města, jiného státu. No, tak snadné to vždy nebylo, někdy musel jedinec tím zadkem hodně hýbat, aby se mu to povedlo, ale důležité bylo, že bylo kam jít. Teď to vypadá, že vzniká pyramida jediná. Díky pokroku, kterého jsme dosáhli. Na jejím vrcholu se etablovala skupinka lidí tak mocných, že v porovnání s jejich mocí jsou mocní králové a dobyvatelé starověku a středověku jen legrační figurky. Ta skupinka je nekontrolovaná a nekontrolovatelná. Je nad státy a nad jejími zákony. Je nevolená. Lidé patřící do této skupiny mají o sobě nesmírně vysoké mínění. Vnímají své postavení jako zasloužený výsledek svých mimořádných schopností – a často mají pravdu. Ovšem jen odbornost a obchodní zdatnost nestačí. Ti lidé musí být bezohlední, bezcitní, řečeno slovy dr. Koukolíka musí být deprivanti. Máme věřit tomu, že budou pracovat pro naše dobro? Že budou přihlížet k našim zájmům a ochraňovat naše práva? Proč by to dělali? Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Jak zajistíme, že tito elitní jedinci nebudou svou moc zneužívat? Aspoň teď víme, proč je nástup Nového světového pořádku tak nebezpečný. A ještě kvůli něčemu. Má totiž tendenci se udržet velmi dlouho. Jednak odpovídá přirozenému rozdělení světa podle obrazu pyramidy, jednak technologie je dnes na takovém stupni, že elity dokážou s nevelkým úsilím přesně vědět, co si kdo myslí v nižších stupních pyramidy a rychle eliminovat potenciální vůdce nepokojů. Plus efektivita práce dosáhla takového stupně, že se relativně všichni máme dobře a každý máme co ztratit. Dokud budou lidé mít co ztratit, nikdy nebudou riskovat. Plus pokračující demontáž vzdělání a kritického myšlení plus velké investice do zábavního průmyslu (her, lunaparků apod.) plus strach z jakýchsi příšerných teroristů číhajících za každým rohem a z nemocí, které se objevují jako zjevení Boží odnikud, plus pokračující útok na základní pilíře našich životů (rodina, národ, víra, tradice), zkrátka mají to tentokrát vymyšleno zatraceně dobře.
Takže jak z toho ven?
George Orwell v románu 1984 napsal: „Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí. Ti nahoře, ti uprostřed a ti dole.“ Někdy se ti dole a uprostřed naštvali, udělali revoluci a zlikvidovali nenáviděné vládce. Okamžitě se v takto vzniklém vakuu ustanovila skupinka nových elit a jelo se dál stejným způsobem. Třeba se to i přejmenovalo, ale podstatné je, že pro ty uprostřed a pro ty dole život lepší nebyl. Takže postřílet elity by nám nepomohlo. Je to v systému, navíc hierarchii máme v genech, a naše technologická vyspělost to násobí. Ironicky technologie nás, všechny lidi na planetě, vede do otroctví mnohem většího než to starověké, historické.
Dalo by se (opět teoreticky) zříci technologie, která z nás dělá otroky. Zapomenout na internet, letadla, digitální signály, mobilní telefony, video konference apod. To je samozřejmě nesmysl, nikdo to neudělá. Je to Pandořina skříňka, která jednou otevřená, už nikdy nepůjde zavřít. I v případě celosvětové jaderné války by přeživší, pokud by nějací byli, patrně rychle obnovili komunikační kanály a dopravu, protože už vědí, jak na to.
Dalo by se znárodnit majetek, odebrat ho jednotlivcům a firmám a převést pod vládu státu. To už tady bylo také. Pokus o vybudování socialistického světového řádu selhal. Všichni měli stejně bez ohledu na schopnosti a stejně se etablovala skupinka, která měla moc a podstatně více majetku. I když nikdy ne tolik, kolik dnešní elity. V jistém smyslu a z pohledu toho, do čeho padáme teď, je mi ten pokus dnes sympatický. Téměř ideální byla situace po druhé světové válce, kdy existoval bipolární svět dvou řádů, které mezi sebou soutěžily, a technologie nebyla na takovém stupni, aby člověka zotročila.
To, co patrně potřebujeme, je rozbít tu pyramidu, která vzniká, opět na menší pyramidy. To je jediná možnost. Ale nevím, zda pro to máme prostředky. Zatím nevidím žádné řešení. Ale nechci znít příliš pesimisticky. Někdy se dějí i zázraky. Zatím je pro nás důležité uvědomit si, před čím stojíme, pojmenovat problém a hledat lék. Řešení se najde. Vždy se našlo.
http://zvedavec.org/komentare/2010/01/3 ... a5sq6a6po0
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
Už ani to zlato není co bejvávalo
Pondělí, 25 Leden 2010 07:43 Tereza Spencerová
Email Tisk PDF
falesny-zlatoV poslední době už se jsme byli svědky toho, že se mnoho na první pohled neuvěřitelných zpráv ukázalo býti skutečností. Proto publikujeme informaci ohledně falešných amerických zlatých rezerv. Dopředu připouštím, že je to možná celé až příliš konspirační, ale pokud náhodou ne, tak...
Mainstreamová média dokázala potlačit zjištění z října 2009, o němž se ale členové kasty „velkých peněz" baví zcela otevřeně. Týkalo se zlata v americkém Fort Knox - miliony zlatých cihel, které tam jsou uloženy a představují bohatství amerického státu, jsou prý falešné.
V říjnu 2009 Číňané dostali zásilku amerických zlatých cihel coby součást splátky amerického dluhu. Většina zlata určeného k těmto obchodům je uložena pod dohledem speciální organizace v Londýně zvané London Bullion Market Association (LBMA). Jakmile zásilka dorazila, čínská vláda nechala provést kontrolu čistoty a hmotnosti zlatých cihel. V jeho rámci se běžně do cihly vyvrtají čtyři malé sondy, které jsou pak analyzovány. Výsledkem analýzy ale bylo zjištění, že jsou cihly falešné - byly z wolframu a zlatem byly jen potažené. Cihly přitom ale nesly sériová čísla, podle nichž pocházely z USA a roky byly skladovány ve Fort Knoxu. V zásilce bylo 5600 až 5700 cihel, každá o váze 400 uncí.
http://www.czechfreepress.cz/index.php? ... Itemid=441
poznámka: zlato se prý odvezlo mimo planetu, výměnou za technické znalosti s emzáky ... kdo ví ať o tom něco poví ...
Email Tisk PDF
falesny-zlatoV poslední době už se jsme byli svědky toho, že se mnoho na první pohled neuvěřitelných zpráv ukázalo býti skutečností. Proto publikujeme informaci ohledně falešných amerických zlatých rezerv. Dopředu připouštím, že je to možná celé až příliš konspirační, ale pokud náhodou ne, tak...
Mainstreamová média dokázala potlačit zjištění z října 2009, o němž se ale členové kasty „velkých peněz" baví zcela otevřeně. Týkalo se zlata v americkém Fort Knox - miliony zlatých cihel, které tam jsou uloženy a představují bohatství amerického státu, jsou prý falešné.
V říjnu 2009 Číňané dostali zásilku amerických zlatých cihel coby součást splátky amerického dluhu. Většina zlata určeného k těmto obchodům je uložena pod dohledem speciální organizace v Londýně zvané London Bullion Market Association (LBMA). Jakmile zásilka dorazila, čínská vláda nechala provést kontrolu čistoty a hmotnosti zlatých cihel. V jeho rámci se běžně do cihly vyvrtají čtyři malé sondy, které jsou pak analyzovány. Výsledkem analýzy ale bylo zjištění, že jsou cihly falešné - byly z wolframu a zlatem byly jen potažené. Cihly přitom ale nesly sériová čísla, podle nichž pocházely z USA a roky byly skladovány ve Fort Knoxu. V zásilce bylo 5600 až 5700 cihel, každá o váze 400 uncí.
http://www.czechfreepress.cz/index.php? ... Itemid=441
poznámka: zlato se prý odvezlo mimo planetu, výměnou za technické znalosti s emzáky ... kdo ví ať o tom něco poví ...
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
chrochtáme potřetí :) :)
Baxteriáda půl roku dopředu... úžasná předvídavost, že?
Firma Baxter si podala patent na vakcínu proti prasečí chřipce více než půl
roku před jejím vypuknutím. Obdivuhodná předvídavost!
Zajímavá je i chronologie událostí:
28. srpna 2008 si firma Baxter registruje u amerického patentového úřadu pod
číslem US2009/0060950 A1 patent na několik vakcín, mezi nimi i na vakcínu
proti prasečí chřipce.
27. února 2009 kanadské noviny Toronto Sun informují o úniku smrtelné
kombinace ptačí a lidské chřipky v laboratořích firmy Baxter.
18. března 2009 jsou hlášena první onemocnění prasečí chřipkou ve třech
oblastech Mexika a u sedmi občanů USA.
25. dubna 2009 obviňuje rakouská novinářka Jane Burgemeister WHO z masové
vraždy, obviňuje také firmu Baxter z předchozího selhání s ptačí chřipkou.
30. dubna 2009 zveřejňuje konzervativní EU portál přehled konspiračních
teorií od Michala Semína.
3. května 2009 schválila odstupující Topolánkova vláda nákup 12 milionů
vakcín od firmy Baxter.
5. května 2009 informuje MF Dnes, že virus začal být doručován firmám ke
zkoumání, Baxter má prý náskok díky "lepší technologii".
7. května 2009 sdělil odborný zdravotnický server Medical Tribune, že
kanadští vědci přečetli genom viru mexické prasečí chřipky.
13. května 2009 se ředitelka české kanceláře Světové zdravotnické organizace
(WHO) vyhne přímé odpovědi na to, proč WHO vůbec spolupracuje s
firmou Baxter po výše zmíněném skandálu.
11. června 2009 vyhlašuje WHO pandemii, poprvé po 40 letech.
16. července 2009 zpravodajský server Aktuálně zveřejní varovnou zprávu, že
na podzim bude v ČR dva miliony nakažených prasečí chřipkou.
17. července 2009 tiskové agentury oznamují, že výroba vakcíny v závodě
firmy Baxter v Bohumili u Kolína jede na plné pecky...!!!
Firma Baxter si podala patent na vakcínu proti prasečí chřipce více než půl
roku před jejím vypuknutím. Obdivuhodná předvídavost!
Zajímavá je i chronologie událostí:
28. srpna 2008 si firma Baxter registruje u amerického patentového úřadu pod
číslem US2009/0060950 A1 patent na několik vakcín, mezi nimi i na vakcínu
proti prasečí chřipce.
27. února 2009 kanadské noviny Toronto Sun informují o úniku smrtelné
kombinace ptačí a lidské chřipky v laboratořích firmy Baxter.
18. března 2009 jsou hlášena první onemocnění prasečí chřipkou ve třech
oblastech Mexika a u sedmi občanů USA.
25. dubna 2009 obviňuje rakouská novinářka Jane Burgemeister WHO z masové
vraždy, obviňuje také firmu Baxter z předchozího selhání s ptačí chřipkou.
30. dubna 2009 zveřejňuje konzervativní EU portál přehled konspiračních
teorií od Michala Semína.
3. května 2009 schválila odstupující Topolánkova vláda nákup 12 milionů
vakcín od firmy Baxter.
5. května 2009 informuje MF Dnes, že virus začal být doručován firmám ke
zkoumání, Baxter má prý náskok díky "lepší technologii".
7. května 2009 sdělil odborný zdravotnický server Medical Tribune, že
kanadští vědci přečetli genom viru mexické prasečí chřipky.
13. května 2009 se ředitelka české kanceláře Světové zdravotnické organizace
(WHO) vyhne přímé odpovědi na to, proč WHO vůbec spolupracuje s
firmou Baxter po výše zmíněném skandálu.
11. června 2009 vyhlašuje WHO pandemii, poprvé po 40 letech.
16. července 2009 zpravodajský server Aktuálně zveřejní varovnou zprávu, že
na podzim bude v ČR dva miliony nakažených prasečí chřipkou.
17. července 2009 tiskové agentury oznamují, že výroba vakcíny v závodě
firmy Baxter v Bohumili u Kolína jede na plné pecky...!!!
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
martinq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1235
- Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
- Bydliště: Prágl
- Dal: 31 poděkování
- Dostal: 203 poděkování
HAARP v akci
Scénář pomoci pro Haiti byl na ředitelství SOUTHCOM v Miami naplánován jeden den před zemětřesením
DISA, která spadá pod ministerstvo obrany, byla zapojená do organizování těchto scénářů pro SOUTHCOM.
V pondělí (11.1) byl Jean Demay, technický manažer DISA pro agenturní projekt Transnational Information Sharing Cooperation, náhodou na ředitelství SOUTHCOMu v Miami, kde připravoval test systému ve scénáři, který zahrnoval poskytnutí pomoci Haiti po úderu Hurikánu.
Poté co v úterý (12.1) udeřilo zemetřesení, Demay řekl, že se SOUTHCOM rozhodl řídit podle toho systému. Ve středu otevřela DISA svojí All Partners Access Network každé organizaci podporující snahy o pomoc Haiti.
Takže zjednodušeně: Po dokončení testů a katstrofických scénářů 11. ledna byl TISC v souvislosti s Haiti v "pokročilém stadiu připravenosti". 12.ledna udeřilo zemětřesení. 13. ledna SOUTHCOM přijal rozhodnutí zavést systém TISCu, který byl zkoušen v Miami dva dny předtím.
Po zemětřesení se objevilo mnoho pochybostí a obvinění USA, například i od venezuelského prezidenta Chavéze, že zemětřesní bylo způsobeno americkým zařízením HAARP. Také rychlá akce armády USA byla podezřelá. Toto je další dílek do skládačky a není to konspirační výkřik, je to fakt a můžeme se ptát jestli je to náhoda že se něco připravuje a ono se to zrovna stane. Podobně jako cvičení při útocích v New Yorku 11.září 2001 a v Londýně roku 2005.
Zkratky a vysvětlivky:
SOUTHCOM- US Southern Command - jižní velitelství USA
DISA - agentura obranných informačních systémů
Transnational Information Sharing Cooperation - TISC - Nadnárodní spolupráce pro sdílení informací
All Partners Access Network - Přístupová síť pro všechny partnery
Zdroje:
A Haiti Disaster Relief Scenario Was Envisaged by the US Military One Day Before the Earthquake
Defense launches online system to coordinate Haiti relief efforts
http://orgo-net.blogspot.com/2010/01/us ... eseni.html
(Repast: http://www.nwoo.org/view.php?nazevclank ... 2010010006)
DISA, která spadá pod ministerstvo obrany, byla zapojená do organizování těchto scénářů pro SOUTHCOM.
V pondělí (11.1) byl Jean Demay, technický manažer DISA pro agenturní projekt Transnational Information Sharing Cooperation, náhodou na ředitelství SOUTHCOMu v Miami, kde připravoval test systému ve scénáři, který zahrnoval poskytnutí pomoci Haiti po úderu Hurikánu.
Poté co v úterý (12.1) udeřilo zemetřesení, Demay řekl, že se SOUTHCOM rozhodl řídit podle toho systému. Ve středu otevřela DISA svojí All Partners Access Network každé organizaci podporující snahy o pomoc Haiti.
Takže zjednodušeně: Po dokončení testů a katstrofických scénářů 11. ledna byl TISC v souvislosti s Haiti v "pokročilém stadiu připravenosti". 12.ledna udeřilo zemětřesení. 13. ledna SOUTHCOM přijal rozhodnutí zavést systém TISCu, který byl zkoušen v Miami dva dny předtím.
Po zemětřesení se objevilo mnoho pochybostí a obvinění USA, například i od venezuelského prezidenta Chavéze, že zemětřesní bylo způsobeno americkým zařízením HAARP. Také rychlá akce armády USA byla podezřelá. Toto je další dílek do skládačky a není to konspirační výkřik, je to fakt a můžeme se ptát jestli je to náhoda že se něco připravuje a ono se to zrovna stane. Podobně jako cvičení při útocích v New Yorku 11.září 2001 a v Londýně roku 2005.
Zkratky a vysvětlivky:
SOUTHCOM- US Southern Command - jižní velitelství USA
DISA - agentura obranných informačních systémů
Transnational Information Sharing Cooperation - TISC - Nadnárodní spolupráce pro sdílení informací
All Partners Access Network - Přístupová síť pro všechny partnery
Zdroje:
A Haiti Disaster Relief Scenario Was Envisaged by the US Military One Day Before the Earthquake
Defense launches online system to coordinate Haiti relief efforts
http://orgo-net.blogspot.com/2010/01/us ... eseni.html
(Repast: http://www.nwoo.org/view.php?nazevclank ... 2010010006)
Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
-
chiq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1546
- Registrován: čtv 01 lis 2007 8:41
- Bydliště: Trnavský kraj
- Dal: 2 poděkování
- Dostal: 1 poděkování
-
Pego
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 612
- Registrován: sob 05 dub 2008 19:46
- Dal: 29 poděkování
- Dostal: 19 poděkování
Re: re.....
Tady plnej nesouhlas, prosty lid je tam stejnej jak u nas... nesud jako komancochiq píše:mŕtvy američan - dobrý američan...
ve 
dle statni prislusnosti 
PS asi dobrej pego, mrtvej pego / mam tam hodne pratel
-
Návštěvník
Re: re.....
Asi máš prošlé IQ. I s autorem těchto .íčovin.chiq píše:mŕtvy američan - dobrý američan...
P.
-
Palo
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 4207
- Registrován: úte 08 srp 2006 18:01
- Bydliště: Brno
- Dal: 41 poděkování
- Dostal: 451 poděkování
- Kontaktovat uživatele:
Re: re.....
Všude jsou vlci a ovce...
Nemáme žádnou vládu, jen nepostižitelnou mafii.
Co si můžeš ověřit, si ověř. Ulhaných byznysmanů jsou hromady.
Co si můžeš ověřit, si ověř. Ulhaných byznysmanů jsou hromady.
-
chiq
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1546
- Registrován: čtv 01 lis 2007 8:41
- Bydliště: Trnavský kraj
- Dal: 2 poděkování
- Dostal: 1 poděkování
Re: re.....
bohužiaľ, nemôžem súhlasiť s tvojim názorom. Je to klasický problém: žiaden systém sám osebe totiž nie je zlý alebo dobrý - je to systém. To zlo pochádza z ľudí, až skazením, alebo zlepšením ľuďmi sa systém stane dobrý alebo zlý. Každý systém totiž vytvárajú ľudia.Pego píše:Tady plnej nesouhlas, prosty lid je tam stejnej jak u nas... nesud jako komancochiq píše:mŕtvy američan - dobrý američan...
PS asi dobrej pego, mrtvej pego / mam tam hodne pratel
Možno - ľud je tam rovnaký ako u nás, či inde. Práve tento ľud si vo voľbách volí zástupcov, systém. A tak sa dostávame k podstate, z ktorej som vychádzal - ak sú občania usa tak blbý, že si volia iba a výlučne predstaviteľov-agresorov, ktorí aj bez vyhlásenia vojny zaútočia na zvrchovaný slobodný štát (Juhoslávia 1999) len v mene obrany amerických záujmov a to kdekoľvek na svete, tak potom platí to čo som napísal vyššie. Len parafrázujem okrídlenú vetu, na ktorú je "hrdý" každý americký volič: "mŕtvy indián - dobrý indián" Bohužiaľ, tento prístup amerických občanov-voličov je stále prioritný. Indiáni, pôvodní obyvatelia a vlastníci severoamerického kontinentu, majú menej práv než potkany v Číne. To je holá pravda. A každý americký občan-volič denne vyjadruje súhlas s genocídou indiánov a štátnym terorizmom usa voči ostatnému svetu. Každému američanovi od škôlky je vštepované, že "nesie zodpovednosť za celosvetový mier!" Skutočne - myšlienka tak krikľavá, až je stupídna a o to nebezpečnejšia pre ostatný svet. Je to priame pestovanie nadľudí - UBERMENSCH, a s tým už skúsenosti, bohužiaľ, máme.
Ostatný svet by sa mal spamätať skôr, než usa urobia zo zemegule Guntánamo. (čipovanie, prehliadky na letiskách, aspartam v každej potravine, chemtraily, echolon, HARP, najväčšia ponorková základňa na svete v kosove, ..... - začiatok dokonalého systému, nazvite si to MATRIX, alebo ako chcete...)
...mimochodom - posledná záplata W-XP mala 130MB oproti bežným 15 - 35MB ..... niečo sa už rozbehlo a nie je to len presadzovanie Visty alebo 7....
Pego, ešte niečo - mal som tam aj ja niekoľko priateľov. Ale vrátili sa odtiaľ akísi vymenení, asi tak ako Gottwald z Moskvy, keď nepoznal vlastnú ženu, totálne pregumovaní.....
Naposledy upravil(a) chiq dne pon 08 úno 2010 22:30, celkem upraveno 1 x.
-
la
- Zasloužilý člen
- Příspěvky: 1854
- Registrován: úte 06 úno 2007 19:04
- Bydliště: Brno
- Dal: 763 poděkování
- Dostal: 238 poděkování
hm
Možná vás bude zajímat
http://www.coi.cz/cs/spotrebitel.html
pro celou evropu
http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rape ... ves_en.cfm
týdení přehledy pro eu
http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rape ... search.cfm
http://www.coi.cz/cs/spotrebitel.html
pro celou evropu
http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rape ... ves_en.cfm
týdení přehledy pro eu
http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rape ... search.cfm