Diskuze k seriálu o magnetech

[poota]

... Budu muset asi zvolit něco hezkého českého.. (pardon, to je vlastně utopie.. no.. tak alespoň něco, co se jeví jako české.. )

Na Florenci je kamenná prodejna všeličehos, a v omezeném výběru i neodymů
http://mbex.eu/category/ostatni-magnety ... ?offset=12

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

zdravím. a jaksi nerozumím. magnet N42 20x20x10 magnetovaný na plochu. když spojím 2 ks, vznikne 20x20x20 stejné magnetisace....s magnetickými vlastnostmi jako monoblok 20x20x20 si myslím že když se 2 spojí tak jsou jako 1 takže 2x větší síla/ působnost/
jak může mít 2 magnet podle Ilema menší sílu/magnetický projev/ magnety když spojím, /tak aby se přitahovaly/ tak je z toho pouze 1 magnet / pokud to není nějaká náhodně shloučená halda/ tak nevím ráno se zeptám znova, třeba to přes noc pochopím, nebo k tomu někdo něco napíše martin11

Nazdar,

Vy jste srandovní s tím Ilemovým nápadem a jeho vysvětlování vzdáleností jednotlivého magnetu a vzdálenosti posledního magnetu ve štosu. To je klasický případ I.P. Pavlova s hluchou blechou.

Síla se bere na kontakt. Proč?
Protože na kontakt se přitažlivosti zúčastňují všechny siločáry magnetu uzavřené přes železo a není třeba se zabývat veličinou vzdálenosti. Štos se tedy bere také na kontakt. Pokud by se pole štosu zesílilo štosováním, muselo by se pole, které je vždy na kontakt a celé pole je uzavřeno přes to železo, taky zesílit a musela by se zvednout přitažlivá síla. Vzdálenost jednoho magnetu ve vzdálenosti posledního magnetu štosu potlačuje účast části magnetického pole (siločar) toho magnetu na přitahování se k železu. U štosu a u magnetu na kontakt se tak neděje.

Ahoj, Slávek.

[martin11]

ještě jednou dotaz, a pak už dám pokoj

Jak jsem vyrozuměl z výše napsaného tak pokud použiju na pístový magnet kus 20x20x5 magnetovaný na plochu a na protikus / hlavu válce/ ten samý 20x20x5 / + na + aby se odpuzovaly / tak mě vznikne nějaká síla.
pokud pístový i hlavový magnet posílím přidáním téhož / vznikne 20x20x10 magnetováno stále na plochu, tudíž plochy na sebe působící zůstávají stejné / velikost odpudivé síly se mě nezvýší 2x ale "jen" kolikrát ???
nevím , jestli se bavíme o tomtéž....magnet versus magnet a magnet versus Fe....
Je mi to blbý se takhle ptát veřejně ale chtěl bych mít jasno. A možná i další , kteří "tvoří" MM. protože všichni máme tu blbou představu, že silnějším magnetem to přeci půjde lépe. /potom podle této teorie, by nám k sestrojení MM mohl stačit nerost zvaný magnetovec, nebo "jen" magnet z kuch. linky opravdu se omlouvám za plevelení ale v mém MM / leckdo ho již zahlédl i naživo/ mě to vychází jinak. Je pravda, že mám v ruce na měření "jen" mincíř. zdraví martin11

p.s. ..a ještě uplně blbý dotaz. Když se magnety odpuzují uzavírá se jejich mag. pole. / aby otázka nebyla tak uplně blbá, tak upřesním/ uzavírá se do záporných hodnot...

[adam.benda]

Na Florenci je kamenná prodejna všeličehos, a v omezeném výběru i neodymů ...

Děkuji Ti, takhle alespoň setřesu poštovné a "příspěvky za malou objednávku". Jen škoda, že výběr skutečně není větší, asi se budu muset "spokojit" s dvojicí magnetů 50x25x10 mm
Výborně, mají otevřeno i v sobotu, stavím se tam rovnou při cestě do GM.

[adam.benda]

Síla se bere na kontakt. Proč?
Protože na kontakt se přitažlivosti zúčastňují všechny siločáry magnetu uzavřené přes železo a není třeba se zabývat veličinou vzdálenosti. Štos se tedy bere také na kontakt. Pokud by se pole štosu zesílilo štosováním, muselo by se pole, které je vždy na kontakt a celé pole je uzavřeno přes to železo, taky zesílit a musela by se zvednout přitažlivá síla. Vzdálenost jednoho magnetu ve vzdálenosti posledního magnetu štosu potlačuje účast části magnetického pole (siločar) toho magnetu na přitahování se k železu. U štosu a u magnetu na kontakt se tak neděje. ...

Slávku, stále některým Tvým komentářům nadále úplně nerozumím, jak to myslíš, nicméně: Se siločárama je to při štosování různý a...:
...máš pravdu v tom, že přitahování železa způsobují jen indukční čáry uzavřené přes železo, o tom není pochyb...
...a že když budeme hodně štosovat, část siločar mi nebude železem procházet (utečou ještě před železem)
...přesto ale věř, že když vezmu magnet 20x20x10 a pak místo něj vezmu 20x20x20, tak je pole silnější.
...(takže je pole silnější i v případě, když vezmu místo magnetu 20x20x20 dva magnety 20x20x10)

Logiku to má i v tom, že zkrátka každý miniaturní kousek magnetu v daném místě vytváří pole a čím je těhle kousíčků víc, tím je pole silnější, protože účinek všech těch kousíčků se sčítá (superpozicuje)..

Jenže, kousíčky, které už jsou o něco dál, nepřispívají tak silným polem jako ty, které jsou blíž.

Neštěstí je v tom, že pořád někdo protlačuje popis pole pomocí spojitých indukčních čar (a ještě tomu ne úplně vhodně říkají "siločáry"). Ještě horší neštěstí je pak popis intenzity pole přes "hustotu siločar", ale to sem teď nebudu míchat. Cestičky indukčních čar a intenzita pole v daných místech, to jsou zkrátka dvě samostatné věci.

... velikost odpudivé síly se mě nezvýší 2x ale "jen" kolikrát ??? ...

Martine, na to těžko odpovědět takhle z fleku.. Mám Ti na to zkusit odvodit nějaký výpočet? (...Využiješ ho? Pokud ano, rád se o to pokusím.)

... nevím , jestli se bavíme o tomtéž....magnet versus magnet a magnet versus Fe ...

Co se týče diskuze o štosování, mělo by to tak být pro oba případy.

p.s. ..a ještě uplně blbý dotaz. Když se magnety odpuzují uzavírá se jejich mag. pole. / aby otázka nebyla tak uplně blbá, tak upřesním/ uzavírá se do záporných hodnot...

Jde o to, jak ty záporné hodnoty přesně myslíš. Obecně intenzita mag. pole by nikdy neměla mít záporné hodnoty, ale v nějakém případě můžeš třeba říct, že směr indukční čáry je někde opačný třeba k jinému směru a v tom smyslu by to mohlo být nešikovně označeno za "zápor", ale to je už lepší říct, že je to opačné.

Jinak pole dvou magnetů -
- se společně uzavírá (alespoň zčásti), pokud jsou postavené způsobem SJ - SJ (tedy se přitahují).
- se společně neuzavírá, pole každého magnetu se uzavře samostatně, pokud je máme postavené SJ - JS (tedy pokud se odpuzují).

P.S.: A neplevelíš. Je to o magnetech? Je.

[Slavek Krepelka]

Logiku to má i v tom, že zkrátka každý miniaturní kousek magnetu v daném místě vytváří pole a čím je těhle kousíčků víc, tím je pole silnější, protože účinek všech těch kousíčků se sčítá (superpozicuje)..

Jenže, kousíčky, které už jsou o něco dál, nepřispívají tak silným polem jako ty, které jsou blíž.

Neštěstí je v tom, že pořád někdo protlačuje popis pole pomocí spojitých indukčních čar (a ještě tomu ne úplně vhodně říkají "siločáry"). Ještě horší neštěstí je pak popis intenzity pole přes "hustotu siločar", ale to sem teď nebudu míchat. Cestičky indukčních čar a intenzita pole v daných místech, to jsou zkrátka dvě samostatné věci.

Nazdar Adame, tak trochu jinak,

Vem si do hlavy rám, řekněme metr na metr, umístěný v plechovém v tunelu, který má v sobě přichycené v neorganizované paralelní soustavě pět compových větráčků. Je to v hlavě, takže bez nějakých vlastních pidirámečků a drátů a nefunkčních středů, které proud vzduchu brzdí.

Vraž to do neomezeného zdroje proudu a poměř si, co leze na konci tunelu ven za proud vzduchu, kolik toho větráčky utáhnou. Dej za ten první rám další stejný rám, který má v sobě zase pět větráčků, ale nějak neorganizovaně jinak rozložených. No a takhle to skládej do toho tunelu.

Dokud skrz tunel někde nějak uvidíš, nevyplníš celou plochu tunelu (příčnou na osu tunelu), bude se Ti proud vzduchu navyšovat a bude to žrát čím dál tím víc proudu, i když ne lineárně. Jak tu plochu vyplníš a skrz tunel už neuvidíš a přímka pohledu bude v každém místě zaplněna větráčkem, to navyšování Ti skoro skončí a stejně tak Ti skoro skončí navyšování spotřeby proudu, protože pak už honí jeden větráček, ze strany odkud to fouká, větráček po proudu vzduchu, a větráček ze strany kam to fouká zase táhne větráček proti proudu. Logika tedy ve skutečnosti říká, že od tohoto bodu už se nebude navyšovat ani spotřeba proudu ani proud vzduchu tunelem.

No, a když si zopakuješ Ilemův pokus s tím, že si zabalíš štos do alobalu, aby se Ti nerozpadl v rukou, nebo nějak jinak ho vhodně zpevníš, a přiložíš štos na ledničku, či co stranou a ověříš jedním členem přiloženým také stranou, zjistíš, jak je to ve skutečnosti a jak je to s tou vzdáleností toho posledního magnetu štosu pólem na ledničku, či co. Bude to trochu zkreslené úniky pole v místech, kde se jednotlivé magnety štosu dotýkají, ale nepatrně a pokud nebudeš měřit poněkud citlivým siloměrem, tak to zkreslení nepoznáš. No a pak asi začít s nějakými velice tenkými magnety, jak to posal Ilem

S laskavým pozdravem, Slávek

[adam.benda]

...
Vem si do hlavy rám, řekněme metr na metr, umístěný v plechovém v tunelu, který má v sobě přichycené v neorganizované paralelní soustavě pět compových větráčků.
...
No, a když si zopakuješ Ilemův pokus s tím, že si zabalíš štos do alobalu, aby se Ti nerozpadl v rukou, nebo nějak jinak ho vhodně zpevníš, a přiložíš štos na ledničku, či co stranou a ověříš jedním členem přiloženým také stranou,
...

Ahoj Slávku,
tohle by mohla být docela pěkná analogie k indukčním čarám (a jejich "hustotě" nebo "počtu"?) třeba právě co se týče štosu magnetů, ale asi jen a pouze k tomuto. Intezita pole je už věc jiná.

I já to zkusím říct ještě jinak:
Štosovat magnety se snahou zasílit pole má smysl, ale jen do určité míry. Když začne být štos už moc dlouhý, poslední magnety mají už tak malý příspěvek do magnetického pole v přední části štosu, že už se ztrácí smysl, přidávat další magnety.

Myslím si, že tahle závislost (počet přiložených magnetů X výsledná intenzita pole vpředu) bude mít logaritmický průběh.

Martin11 se mi zmínil do SZ, že mnou nabízené výpočty ohledně štosovaných magnetů nebude potřebovat, ale tato diskuze mne vyprovokovává k tomu, že alespoň nějaké jednoduché obecné vztahy dnes večer nebo zítra odvodím.

Hezkou sobotu všem!

[Jerry.M]

Najlacnejšie magnety http://www.magnet-magnete.eu/

[Slavek Krepelka]

Myslím si, že tahle závislost (počet přiložených magnetů X výsledná intenzita pole vpředu) bude mít logaritmický průběh.

Nazdar Adame,

O logaritmech vím jenom to, že na to existuje jakési logaritmické pravítko, na kterém mne někdo učil počítat funkce trojúhelníka a myslím že mocniny celkem 3x v životě, což jsem vždy šťastně a velice rychle zase 3x zapoměl, ale graficky je to naprosto jasně funkce paraboly.

K železným pilinám, které způsobují organizaci magnetického pole do siločar, bych byl trochu uctivější. Poměr velikosti pilin a jejich množství v poli ve vztahu k intenzitě pole a ploše póu dává hustotu siločar a jejich počet, a velice by mne překvapilo, kdyby toho nebylo ještě trochu víc. On na to kde kdo kouká jako na hračku, ale je v tom taky pěkná "věda".

Kolik lidí si například položí pár otázek jako:

"Jak to, že se piliny nepřicucnou na magnet?"
"Jak to, že se porovnají po nějakých siločárách?"
"Jak to, že nejsou ani odpuzovány ani přitahovány a jenom si tak v poli sedí, i když organizovaně?"
"Jak to, že piliny nemají snahu se nějak posouvat po čarách k některému z pólů?"
"Proč jejich velikost hraje roli v hustotě čar?"
"Jak to, že se tak chovají i částečky rozdrceného magnetitu?"
"Jak to, že piliny v siločárách se přitahují ke kabelu pod stejnosměrným proudem se zvyšováním proudu a naopak?"

Já jsem si takových pár prošel a mají společnou odpověď: "Magnetické pole není produkované magnetem ve formě nějaké energie ale magnet je jenom prostředníkem přeměny nějaké jiné formy energie", nebo se to dá říct tak, že "pole magnetu je výsledkem kvalitativní přeměny části jakéhosi jiného pole organizací valenčních, mezikrystalických spojení magnetu na pole jiné, které dává vznik také internímu elektrickému proudění."

Zde jde taky o měď a jiné vodiče el. proudu. Jejich rekrystalizace naprosto očividná po dlouhodobém používání, tedy viditelná na starých drátech, které se eventuelně začnou drolit, jasně napovídá, že elektrický proud a magnetické pole také přeskupuje krystaly vodičů tam a zpět podle změn intenzity proudu a polarity. Pole vodičů je sice oficiálně přiřknuto proudu, ale já ten proud nevidím jako jedinou příčinu vzniku magnetického pole kolem vodiče. Důsledků je víc, nebo lépe řečeno se musí odehrát více společných změn najednou. Zase jde i o uspořádání jak mezikrystalické, tak mezimolekulární, ke kterým dochází.

O totéž jde ve výbojích v plynech. Tam to asi nebude zrovna mezikrystaliké, ale definitivně jde o porovnání valenčních spojení (kašlu na Einsteinovu Kinetickou Teorii Plynů, je to kravina, i když matematicky jakž takž funkční) molekul plynů. Kdyby tomu tak nebylo, nefungovaly by plynové lasery. Ony totiž potřebujou dost perfektní prostorovou molekulární organizaci media výboje na to, aby fungovaly. Bez toho by nebylo možno dosáhnout prostorové skládání frekvence světla. Taky by neexistovala přilnavost plynů ke stěnám nádoby pod hlubokým vakuem. Počti si o vakuových pumpách a chování plynů pod hranicí jejich viskozity, je to velice poučné, a taky by člověk těžko naměřil intenzitu magnetickéko pole kolem zářivky ampérmetrem.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[Palo]

"Magnetické pole není produkované magnetem ve formě nějaké energie ale magnet je jenom prostředníkem přeměny nějaké jiné formy energie"

Přesně tak!

Vem si jen ten symbolický rozdíl mezi feritovým jádrem a feritovým magnetem. Ten feritovým magnet umí jen o něco víc, přičemž princip je vlastně úplně stejný...

[huhu]

"Jak to, že se piliny nepřicucnou na magnet?"

gravitace , tření

"Jak to, že se porovnají po nějakých siločárách?"
"Jak to, že nejsou ani odpuzovány ani přitahovány a jenom si tak v poli sedí, i když organizovaně?"

"štosování - každá pilina je sama magnet se svými póly"

"Jak to, že piliny nemají snahu se nějak posouvat po čarách k některému z pólů?"

kombinace obojího

"Proč jejich velikost hraje roli v hustotě čar?"
"Jak to, že se tak chovají i částečky rozdrceného magnetitu?"
"Jak to, že piliny v siločárách se přitahují ke kabelu pod stejnosměrným proudem se zvyšováním proudu a naopak?"

nevim , to poslední jsem nezkoušel , ale pokud se fakt se slábnoucím proudem od sebe oddalují , tak vše , co jsem napsal výše je v žumpě, leda by to způsobovaly síly mezi jednotlivými magnety ( pilinami ) ....

Když to po sobě čtu, nejsnazší vysvětlení na všechno mi přijde to , že se vždy jedná o soustavu malinkatých magnetů, které se řadí v magnetickém poli za sebe, jako řada kompasů po poledníku. Nechám to tak - dokumentuje to tok myšlenek.

Taky by neexistovala přilnavost plynů ke stěnám nádoby pod hlubokým vakuem.

To je projev gravitace - stejně jako když skořápky v umyvadle přilnou k okrajům.

[Slavek Krepelka]

Když to po sobě čtu, nejsnazší vysvětlení na všechno mi přijde to , že se vždy jedná o soustavu malinkatých magnetů, které se řadí v magnetickém poli za sebe, jako řada kompasů po poledníku. Nechám to tak - dokumentuje to tok myšlenek.

Pokračuj.

To je projev gravitace - stejně jako když skořápky v umyvadle přilnou k okrajům.

Těžko Anežko. Koukej na souvislosti, ne isolované údaje.

Pokud je v pořádku ta kinetická teorie, nemůže ta přilnavost existovat. Pokud existuje ta přilnavost, je ta Kinetická Teorie na draka. Přilnavost existuje, takže kde je teorie? a souhlasím s tvým termínem gravitace.

Ahoj, Slávek.

[adam.benda]

Odvodil jsem vztah pro výpočet výsledné síly štosu magnetů na železo.

Tento vztah posílám i s příkladem v příloze a přikládám ještě graf, kde je na vodorovné ose délka štosu a na svislé ose je výsledná síla na železo. Lze na tom dobře pozorovat, že štosovat má smysl, ale pouze do nějaké míry, pak už to smysl ztrácí. Jak jsem předpokládal, je to logaritmická závislost (což vyplývá i z toho vztahu).

Všimněte si, pokud nám jeden magnet 20x20x10 vytváří sílu na železo 50 N, tak když uděláme štos, kde jsou tři tyhle magnety, výsledná síla na železo je jen necelých 72 N.

Docela pěkně mi ten vztah funguje i na tabulku, kterou sem poslal lordCorvin, jeden magnet o tloušťce 1,5 mm, druhý je stejný, jen má tloušťku 2 mm. Můj výpočet vychází asi o desetinu Newtonu víc, což si myslím, že je drobnou nepřesností, jak na straně výrobce, tak na straně mé. Předpokládám, že výrobce nějak tu sílu měří, že jí nepočítá. Tam to pak může lítat o dost mimo.. No a já jsem se ten vztah snažil udělat co nejjednodušší, aby se nám hlavně ukázala ta grafická závislost, takže drobná nepřesnost je možná i na mé straně. Myslím si ale, že v praxi je to zanedbatelná odchylka.

Jinak abych nezapomněl připomenout, tento vztah nemusí řešit jen přidavání magnetů, ale klidně i rozdílnost mezi kratším a delší magnetem, to je totéž jako štosování.

Slávku, Tvé analogické příklady a vysvětlení nejsou špatné, ale ohledně štosu magnetů jdou nasadit jen na něco a s omezením. Buď si jist tím, že délka štosu hraje roli ohledně síly na železo (či na další protější magnet), byť nemá smysl do štosu přidávat magnetů mnoho, jen několik, což dobře ukazuje jak ten graf, tak i třeba ten můj příklad přidaný k odvozenému vztahu.

"Magnetické pole není produkované magnetem ve formě nějaké energie ale magnet je jenom prostředníkem přeměny nějaké jiné formy energie"

Přesně tak! ...

S tím musím naprosto souhlasit.

Když to po sobě čtu, nejsnazší vysvětlení na všechno mi přijde to , že se vždy jedná o soustavu malinkatých magnetů, které se řadí v magnetickém poli za sebe, jako řada kompasů po poledníku. ...

Je to přesně tak a je to taky zároveň velkým kamenem úrazu, když se snažíme zobrazit pole pomocí železných pilin. Každá ta pilinka se v tu chvíli stává samostatným magnetem a zobrazené pole pak nemusí odpovídat původnímu poli, které jsme se snažili zobrazit.

###

[Slavek Krepelka]

Odvodil jsem vztah pro výpočet výsledné síly štosu magnetů na železo.

Slávku, Tvé analogické příklady a vysvětlení nejsou špatné, ale ohledně štosu magnetů jdou nasadit jen na něco a s omezením. Buď si jist tím, že délka štosu hraje roli ohledně síly na železo (či na další protější magnet), byť nemá smysl do štosu přidávat magnetů mnoho, jen několik, což dobře ukazuje jak ten graf, tak i třeba ten můj příklad přidaný k odvozenému vztahu.

Nazdar Adame,

Jenom pro rekord, Nikdy nikde netvrdím, že se to poněkud nenavyšuje do jisté míry. Taky jsem Ti předem řekl, že to jde po parabole. Ty jsi si to musel vzít přes matiku a vyšla Ti parabola. Já to z jakéhosi důvodu počítat nemusím a ani neumím. Nějak mi to leze z hlavy graficky samo. Analogie dávám, i když ne zcela aplikovatelné na vše, ale pokud si spočítáš ty větráčky, zase Ti vyleze parabola. Pokud vím, řekl jsem že jak magnety štosuješ, jejich individuální příspěvek se zmenšuje skoro přímou úměrou, i když jsem to podal asi trochu jinými slovy. To je ta parabola. Dej magnety vedle sebe, a bude se to téměř sčítat, i když taky ne úplně přesně, protože tam kde se magnety dotýkají to pole poněkud, i když zanedbatelně "potlačuješ"

Když to po sobě čtu, nejsnazší vysvětlení na všechno mi přijde to , že se vždy jedná o soustavu malinkatých magnetů, které se řadí v magnetickém poli za sebe, jako řada kompasů po poledníku. ...

Nikoliv. Jak se v materiálu seřadí je danné charakteristikou materiálu a jeho schopnosti se organizovat v závislosti na mezikrystalických valenčních vztazích. Udělat to, co říkáš má snahu, ale není mu to dovoleno.

Je to přesně tak a je to taky zároveň velkým kamenem úrazu, když se snažíme zobrazit pole pomocí železných pilin. Každá ta pilinka se v tu chvíli stává samostatným magnetem a zobrazené pole pak nemusí odpovídat původnímu poli, které jsme se snažili zobrazit.

Zobrazené pole pilinama, či čímkoliv, vůbec neodpovídá poli původnímu. Jenom jaksi ukazuje jeho tvar. Pokud by to člověk měl možnost studovat s kontrolovatelnou velikostí zrna a tvaru pilin, jejich počtu a rozložení, dá se z toho odvodit hodně, ale jinak je to vágní. Nicméně ty siločáry jsou tam díky pilinám. Piliny je v magnetickém poli tvoří a bez nich se siločáry nekonají.
Proběhni si s kompasem ocelovou budovu a zjistíš, jak železné sloupy vedou geomagnetické pole. Je to to samé ve velkém. Kámen úrazu v tom moc ale nevidím. Pokud jsme si vědomi, co dělá "měřák" s objektem měření, není s tím problém. Je to trochu jak doprasenej tachometr s procentuální úchylkou. Pokud ji znáš, je naprosto použitelný.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[adam.benda]

... Jenom pro rekord, Nikdy nikde netvrdím, že se to poněkud nenavyšuje do jisté míry. Taky jsem Ti předem řekl, že to jde po parabole. Ty jsi si to musel vzít přes matiku a vyšla Ti parabola. Já to z jakéhosi důvodu počítat nemusím a ani neumím. Nějak mi to leze z hlavy graficky samo. Analogie dávám, i když ne zcela aplikovatelné na vše, ale pokud si spočítáš ty větráčky, zase Ti vyleze parabola. Pokud vím, řekl jsem že jak magnety štosuješ, jejich individuální příspěvek se zmenšuje skoro přímou úměrou, i když jsem to podal asi trochu jinými slovy. ...

Ahoj Slávku,

abych špatně nevyzněl, také na to nemusím jít nutně přes matiku, ty věci tak nějak napřed cítím pocitem, intuicí, ale rád si potom tyto pocity nějak ověřím nebo zkrátka dám do nějaké oficiální latě. Nedělám to vždy, to by se ani nedalo stíhat, ale dnes jsem si rád potvrdil, že příspěvek dalšího a dalšího magnetu štosu bude tvořit logaritmickou křivku (tedy v grafu délka štosu vs. intenzita/síla pole). Dělám to taky proto, abych mohl své komentáře a závěry zde občas o něco opřít a poskytnout tak ostatním víc než jen "pocit".

Jinak ta parabola ano, asi jí vidíš v průřezu před štosem magnetů, kde pole působí na železo, potažmo v tom tunelu s větrákama, tam bude mít proudění asi taky parabolickou závislost, co se týče toho, jak daleko od středové osy tunelu zjišťujeme rychlost proudění.. Uprostřed (u osy tunelu) bude rychlost nejvyšší. A čím více se budeme od prostředka přibližovat ke stěně tunelu, tím bude proudění menší...

Teď ale čtu znova Tvůj příspěvek a vidím "... Ty jsi si to musel vzít přes matiku a vyšla Ti parabola. ..." ...
Nevím, kde přesně tam tu parabolu vidíš.. Je to logaritmická závislost, měla by asi blíž k hyperbole, než k parabole...

Omlouvám se, ale přišlo mi právě, že jsi psal, že štosováním magnetů intenzitu/sílu nenavýšíme (vůbec nenavýšíme). Tak jsem Tě asi špatně pochopil nebo už zapomněl, že jsi toto říkal...


Pěkný podvečer, Slávku.