Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[NAVAR]

Měl jsem cukání to napsat včera, ale dnes mi konečně cuklo, tak píšu.... Souhlasím jak s Lenou tak i Palem. Ono většinou co tě nězabije se tě pokusí zabít jinak, jindy a jinde a pak to člověka možná posílí. Pokud to napíšu jako zahradník, mezi kytkama a lidma není zase až tak velký rozdíl. Když máte kytku na špatném místě a ona strádá je dobré jí přesadit, pokud bude na dobrém místě tak se rozroste a zesílí natolik že pokud se pak vrátí na původní místo už jí třaba ani nebude vadit stín a tak.

[NAVAR]

zde pomuze jenom jedno, se osamostatnit, prestehuj se...

Do konce roku už tady nebudu

A uvidíš tu forsáž, znám od sebe.
Nastala akcelerace všech vědomostí, znalostí, klidu, soběstačnosti, zodpovědnosti. pracovitosti atd. a to ne o 100% ale mnohem více.
Dříve jsem byl dost často nemocný, teď, však víš co mi řekla Bláhová....... "Vy máte imunuitu jako prase"
Jsem i klidnější a více v pohodě. Prostě změna místa mi přinesla jenom samá superlativa.

[Slavek Krepelka]

Poučení z toho plyne: Je-li tvůj život tancem se sochou svobody močálem, nech ji tam a odtanči na pevnou zem.

Ahoj, Slávek.

[huhu]

... Ano, je to tak, sdílím byt s člověkem, kterej je takovej... Ale brzo to bude vyřešené, tedy - vyřeším to - změním působiště, do konce roku...

Ten člověk měl zdravotní potíže,.......

Znám to. Zatikaly mi biologické hodiny v době, kdy jsem byl s takovou. Řekl jsem si, že chci děti a že žádná není ideální. Vydržel jsem to deset let. Předsevzetí bylo vydržet než děti dospějí. Předsevzetí nevydrželo. Borelioza z dětství dělá své. Je to rok od roku horší.
Ženská se soudí s rodiči, s tetama, se strýci, se mnou ( o vyžší výživné , bo soud nemá zájem zkoumat zdravotní stav a sociální podmínky, prostě to zamítl ).

Byl jsem u doktora, který věděl, že mu pacienta nedám - kdysi jsem pro něj udělal zakázku a přišel jsem pro radu. Řekl mi : " pryč od toho." Nedbal jsem a oženil se.

HOVNO.

Po rozvodu jsem přišel na to, že je lepší řádný řez, než pomalé pižlání.

U matky je to horší. Nevybral sis ji a kojila tě. Velmi těžký hřích je smutek za druhé.
Moje mamka je ode dneska napojená na pět hadic, v pondělí se rozhodnou pro ozařování a chemoterapii. Spouštěčem byl konec zaměstnání, nepotřebnost, další problémy.... ( už pár let měla být v důchodu ). Je to její problém,střádala si roky. Nepojedu za ní 330 km abych ji viděl ve zbídačeném stavu. Počkám až ji pustí z
JIP.
Posílám jí pozitivní energii, ale nebudu ji nutit žít život, který nechtěla ( její život určovaly společenské konvence, ne její srdce. )
Já jsem dnes šťastný. Nemám nervy ani z nespravedlivých soudů s bývalou.

NIČEHO NEŽEL. Žiješ svůj život. Spálit mosty, rozhodnout se a žít jiný život je těžké rozhodnutí. Znám to moc dobře a s počtem těch rozhodnutí se to nestává snazší.

[laik]

Zajímavé je, že od vlastních rodičů kteří nás vychovávali často slýcháme větu "ty jsi nevychovanej fracek"
jak je toto možný

Mimo téma (offtopic)

palo píšeš že do konce roku tady nebudeš a to jako tady na zemi? nebo tady na fóru? a co máš v plánu? převybrovat do páté, šesté, či patnácté dimenze ??? jen aby jsme věděli kde tě pak hledat

[Palo]

Mimo téma (offtopic)

palo píšeš že do konce roku tady nebudeš a to jako tady na zemi? nebo tady na fóru? a co máš v plánu? převybrovat do páté, šesté, či patnácté dimenze ??? jen aby jsme věděli kde tě pak hledat

Budu všude, jen ne tam, kde nebudu mít klid

[hanka]

Všechny rady zní odejdi. ODEJÍT… Odejít od zodpovědnosti, a nestarat se o to, co za sebou nechávám.. Jak pokračuje v životě ten, s kým jsme dosud žili a se kterým jsme se na vytvoření té nesnesitelné situace spolupodíleli?

Rady, které se tady doporučují zní tak tak logicky a krásně, např.:

„..jinak se zde uzeres. I kdyz se ti to zda ted nemozne, az to udelas, pak poznas, ze je to pro tebe vyhra“, .
„Ja na moji povahu bych to nevydrzela, mam rada az moc byt sama sebou, potrebuji nezbytne svobodu pro sebe, jinak by me to udusilo.“ – doufám, že se dobře dýchá i tomu, kdo byl opuštěn
"Poučení z toho plyne: Je-li tvůj život tancem se sochou svobody močálem, nech ji tam a odtanči na pevnou zem.“ – ona do toho močálu chtěla?
„U matky je to horší. Nevybral sis ji a kojila tě. Velmi těžký hřích je smutek za druhé.“ , „Nepojedu za ní 330 km abych ji viděl ve zbídačeném stavu. Počkám až ji pustí z JIP“ - a my se divíme, odkud se v dětech bere ta bezcitnost ke starým a nemocným rodičům...
„ Předsevzetí bylo vydržet než děti dospějí. Předsevzetí nevydrželo. Ženská se soudí o vyšší výživné“ – A CO DĚTI?
„ Spálit mosty, rozhodnout se a žít jiný život je těžké rozhodnutí. Znám to moc dobře a s počtem těch rozhodnutí se to nestává snazší.“ – Kdo zůstal v tom spáleništi? Jistě nikdo důležitý - jenom žena s dětmi, které za nic nemohou … Nevěřím tomu, že žena, která tam zůstala sáma s dětmi, si začala žít jako „prase v žitě“ a peníze na obživu, ošacení a výchovu dětí jí padají z nebe.

Všemi těmi radami se táhne jako červená nit jedna vlastnost, o které zpívá i Petr Janda:
Já
Ve všem chtěl mít větší podíl
Pro jiné se nenarodil
Sám neuměl ničeho se vzdát ..
A jen sebe upřímně měl rád..
..já, já, já, jenom já
Já stačím si sám
Já se mám

[Slavek Krepelka]

Všemi těmi radami se táhne jako červená nit jedna vlastnost, o které zpívá i Petr Janda:
Já
Ve všem chtěl mít větší podíl ... Pro jiné se nenarodil

No právě. Proto končej v močále.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[huhu]

Včera jsem mluvil s chlápkem, který se rozvádí v 65 letech.
Proč ? Měl rakovinu prostaty a teprve poté, co se odstěhoval od nesnesitelné ženy, nemoc odešla, dneska má hodnoty v normálu.
Proč by se měl Palo nechat stáhnou do močálu ? Mamce pomoct nedokáže, zkoušel to roky a výsledek je opačný. Vítězí zlo.
Někdy je lepší vytrpět odloučení od milovaných osob, protože je to cesta ke klidu, zdraví a přežití.

------------------------------------------------------------
Moje mamka teď leží s rozřezaným břichem a hadicema a čeká na výsledek z histologie.
Protože si neřekla já, jenom já, protože si řekla : co tomu řeknou lidi.
Vzala si člověka, kterého nechtěla, prožila s ním život, který nechtěla. Celý život měla migrény. Jako dítě jsem chtěl být doktorem, abych jí od těch bolestí pomohl. NE - to byl obranný mechanizmus jejího těla, který ji vehnal do postele, kde byla sama a měla chvíli klidu. Celý život zažívací potíže. Tajila datum narození aby se mohla užírat že jí někdo zapoměl popřát. Taková skromnost.... Celý život svázaný společenskýma konvencema. Leží na JIP a tají to přede mnou. Máš pocit, že si to neuhnala sama? Máš radu, jak jí pomoct od psychických příčin jejích nemocí?
Má se Palo obětovat pro matku, žít její život a skončit v nemocnici?
To jsou věci, které ti dojdou až s pytlem na hlavě, když už ztrácíš vědomí, protože jsi to včas nedokázala řešit a žila čas sluhů.

Jestli nemáš radu, jak jeho matku vyléčit, nech ho ať zachrání aspoň sebe.

[hanka]

Můj poslední příspěvek se Pala vůbec netýkal – také si myslím (a o příspěvek dřív to píšu), že pro něho (a nejspíš i pro jeho matku) bude nejlepší, když se odstěhuje. Moje hlavní rada pro něho se týkala hlavně toho, aby nezapomněl řešit problém i v sobě, aby nemusel opakovaně trpět stejnými problémy i někde jinde.

Důvodem mého posledního příspěvku „Já“ bylo to, že mě zamrzelo, jak „elegantně“ si lidé, kteří se při spolužití také spolupodíleji na vytváření nesnesitelných poměrů v rodině, když se nakupí, jak s lehkým srdcem (někdo možná s těžkým srdcem) své partnery, včetně svých dětí, opouštějí, a to takovým způsobem, že ze sebe udělají oběti, aby ze sebe smyli svoji část zodpovědnosti z tohoto konce.

Také mě mrzí, když slyším, jak se děti distancují od svých rodičů v jejich těžké chvíli, vymlouvajíce se na to, že si za všechno mohou sami. Ano, za své problémy si může každý sám - také si za ně sám nese „odměnu“ v podobě nemocí, o tom tady neustále píšu. Ale to, že si sami přivodili nemoc, přece nemůže být důvodem pro jejich děti, aby jim přidělovali lásku podle jejich zásluh. Jestli mám své rodiče (ale i manžela, partnera, své děti, přátele ..) ráda, tak pro jejich osobu, ne podle jejich zásluh – to je láska podmínečná a se skutečnou láskou nemá nic společného. Proto je mi také smutno – jak málo lásky je v některých lidech.

Ale možná jsem se u Tebe, huhu, spletla, hodně nedorozumění vzniká i tím, že lidé nedokážou projevit svoje city na veřejnosti, nebo se za ně dokonce stydí. Přála bych si, aby jsi byl tento případ.
Hanka.

[hanka]

Dávám tady odkaz na řešení psychického problému - bolest achilovy šlachy kvůli neshodám s matkou.
Protože se to řešilo pomocí EFT, dala jsem popis tady:
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 35#p109735
Ahojte , Hanka.

[Lenca]

Palo?! Ty žiješ mojou exmanželkou? a kua... takto presne ju opísať...
prajem Ti veľa veľa veľa až kurva veľa síl a trpezlivosti....

To není povahou, to je nemoc Prostě vyžranej mozek nějakou potvorou Ony za to nemůžou Mám jisté pochopení, ale někdy se to fakt vydržet nedá... Když dojde k hádce, tak já jsem ten špatnej, nevychovanej atd.
Je to výzva - tyhle lidi dát dokupy Zatím jsem ale beradnej...

Po dlouhé, dlouhé době jsem sem opět zavítala a přečetla si Palův příspěvek výše...není mi po něm dobře od žaludku, protože je moc moc cítit, že nikdo z těch dvou není šťastný. Achjo.
Ale ani vinný. Achjo. Jak by to bylo jednoduché vyřešit...V situacích, ve kterých se cítíme moc špatně naskakuje náhradní emoce, která překrývá velikou bolest a tou je obviňování druhého - Ty za to můžeš...Četla jsem o tom kdysi, a u sebe se o tom přesvědčuji v případech, kdy obviňuji ......(manžela...) z......a přitom nebo potom cítím, že obviňování celou situaci jenom graduje a zhoršuje. A to jenom proto, že je pro mě tak strááášně těžké říct člověku (i sobě), který se mě tak hluboce citově dotkl, že to jak se cítím je tak silné jenom proto, že ho miluji. Že mě jeho chování zraňuje a ponižuje jenom proto, že mi je moc blízký....Že bych od někoho tak blízkého očekávala spíše podporu, ocenění....i Palo si díky silným emocem uvědomuje jak moc je silný vztah k mamince......
Opět se vracím do své minulosti, kdy i pro mne byl můj vztah s maminkou složitý (bydlela daleko a já nedokázala ani po telefonu s ní navázat volný hovor. Začala jsem s přivítáním a postupně se stávala podrážděnější a podrážděnější a zároveň mi to bylo líto, a tak jsem předávala hovor dětem, manželovi, aby z toho alespoň něco měla). Nebudu popisovat důvody, které mě k tomu vedly, ani nevím, zda-li jsou to ty pravé....Ale po nějakém čase jsem měla to štěstí, či Boží požehnání, že se něco ve mně změnilo. Něco, co mi dovolilo se k ní opět přibližovat, vidět ji opět tak, jak dítě vidí svou mámu před pubertou (bez výčitek) a ona z toho byla šťastná a já také. Ta blokáda, zeď,...byla pryč. Maminka však brzy nato náhle zemřela. A teprve potom mi hlavou, srdcem, tělem projel její životní příběh a já se strašně styděla - jak jsem si mohla myslet, že jí mohu něco vyčítat, kde se ve mně vzala ta pýcha? Copak jsem věděla o všem, co ji utvářelo? Zvládla bych takové podmínky já líp? Udělala to, co bylo v jejích silách.
To samé teď dělám i já. Mám jak dospělé, tak malé děti a vím, že i přesto, že se snažím a opravdu se snažím být "vhodnou" matkou, tak že mají dost a dost zážitků, které se podobají kdysi mým. A já jen doufám a věřím v Lásku, že nás nerozdělí, a když ano, tak jen na potřebnou dobu, aby nás mohla opět spojit. Jsem již v situaci, kdy nejenže znám za sebe pocity dítěte, dospělého dítěte, ale také znám pocity matky malých dětí a poznávám pocity z role matky dětí dospělých (je těžké přijmout přerod od dětiček, které Vás milují v bytosti, které jsou v mnoha věcech tak odlišné). Je to něco, co mě nutí si uvědomovat sebe sama pokorněji.
S láskou L.

[hanka]

Přišlo mi poštou: pohled z druhé strany na probírané téma obtížných nemocných ...

[Slavek Krepelka]

Nazdar Hanko.

Vybral jsem Ti dva dopisy z práce Carmen Thomasové, které by Ti mohly něco říct.

Posluchačka z Bonnu, která by nechtěla být jmenována:
Početné reakce vašich posluchačů o úspěších léčby vlastní močí mi dodaly odvahu ke trošce „experimentování“. Když jsem už jednoduše „odčurala“ malá poranění a dokonce jednu bradavici, vyzkoušela jsem svou moč také pít. Ne proto, že bych měla nějaké žaludeční problémy nebo jiné nemoci, nýbrž jen proto, že jsem se přesvědčila, jaká je to úžasná látka.

A přesto jsem k ní cítila odpor. Takže jsem nejprve zachytila trochu ranní moči do sklenice,
zředila vodou a při pití si ucpala nos. Po třech dnech jsem si na chuť zvykla a dokonce
shledala jako velmi zajímavé, jak různě moč chutná, podle toho, co jsem předešlého dne
snědla nebo vypila. Proč vám to vlastně píši: Uvědomila jsem si, jaká je to škoda hnusit si
vlastní moč, když je to přece velmi přirozená a dokonce léčivá látka. Nyní jsem vskutku hrdá,
že mé tělo něco takového produkuje. Dostala jsem ke svému tělu nový vztah, dalo by se říci,
že jsem získala zpět jeho část, kterou jsem výchovou k hygieně a tělesným odcizením naší
kultury ztratila. Jsem opravdu potěšena, že mi má vlastní moč voní, a mám ji ráda.

Posluchačka z Duisburgu, která by nechtěla být jmenována:
Dlouhou dobu jsem plna hnusu a opovržení poslouchala ve vašem pořadu dopisy o léčení vlastní močí. „Jak to jen můžou dělat,“ myslela jsem si. Teď se stydím za svou dřívější neznalost, která mě dokonce zbavila zvědavosti, a divím se, jak jsem mohla být tak pyšná. Poučily mě zkušenosti s jednou bradavicí, s kousnutím mravenců a řeznou ránou.

Mnohem důležitější ale přitom je to, že se cítím být zralejší. Domnívám se, že se nyní mohu
daleko lépe konfrontovat s mnohými jevy, které jsou zatížené předsudky. A úplně nejvíc jsem
hrdá na sebe a svoji schopnost pomoci si sama. Skutečnost, že ono „špinavé“ místo vůbec
špinavé není, nýbrž je tomu naopak, ve mně zanechala hluboký dojem a celkově mi to zvedá
sebevědomí. Myslíte si, že přeháním? Kdepak. Pro mě je to obrat ve vývoji mé osobnosti.


Osobně se tam taky dostávám. Jde čistě o mentální blok a nic jiného.
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 67#p111767
Koukáme furt co vypadne z něčeho jiného, z pampelišek, z kotvičníku z přesliček a plavuní, kteréžto považujeme za nižší řád života na zemi a to o hodně nižší než jsme my sami, a nekoukáme vůbec na to co vypadne z nás, "pánů tvorstva", či "vrcholu evoluce".

Rád bych tady poplival křesťanskou církev a vlastně kdejakou tak zvanou monoteistickou, což se týče i machometánů a židů, protože jsou podle mne nesmírně všivou demagogií jedna vedle druhé, ale ono to má kořeny i v řecké filosofii, například opěvovaného buzeranta Sokratese a nejspíše i ve starém Egyptě. Naučily nás si o sobě myslet, že jsme nečisté nádoby hříchu a ošklivit si především ty orgány a procesy, které se vztahují k našemu rozmožování. Kat aby je spral všechny.

Jo mám Tě pozdravovat od Ivana, takže pozdravuji Tě od něj

S laskavým pozdravem, Slávek.

[hanka]

Děkuji Ti, Slávku, pozdrav od Ivana mě moc těší ! Vděčně na něho myslím, protože i díky němu jsem se posunula ve vnímání světa tam, kde jsem dneska – přeji mu v životě jenom to nejlepší ! Na jeho stránky chodívám, bohužel mám málo volného času na to, abych se mohla aktivně zapojit do diskuze - vím, že i tady na fóru mám resty..

Jinak, Slávku, souhlasím s Tebou – i já jsem se dostala tam, jak říkají ty posluchačky .. myslím, že do tohoto stavu uvědomění se dostane každý, kdo se zbaví předsudků a je otevřený vnímání svého těla a vůbec všeho okolo nás. Předsudky se nikdy netrápím, vždycky si na všechno (a na všechny!) dělám svůj názor, bez ohledu na názory jiných. Jenomže jít proti proudu je dost náročné a ubírá to mnoho sil, které člověk potřebuje na důležitější věci. Zkušenost mě poučila, že je lepší raději se vyhnout debatám o některých věcech s lidmi, kteří nejsou schopni tyhle věci pochopit ...

Srdečně Tě zdravím, Hanka.

(PeS: Dodatečně jsem odstranila věty, které se netýkají tématu .. )