kacha píše:Prostor:
Co je to tedy prostor? Je to matematická entita, chcete-li ,jinak řečeno pouhopouhý symbol,který lze používat jak se nám momentálně hodí, anebo jde o fyzikální, reálně existující systém, jehož vlastnosti nelze ,chceme-li pochopit sami sebe a tudíž i vše co je kolem nás , bez důkladného, důsledného a a nekompromisního zkoumání vůbec objevit?
Přeji dobrého dne všem zdejším „investigativcům“ kauzy Prostor. Vidím, že názory na věc jsou tady dosti různorodé, jak bývá obvyklé a tak jsem si řekl hochu přispěj také svojí ‚troškou do mlýna‘. A tak vám předkládám k posouzení i odsouzení krácenou úvodní pasáž z obsáhlejšího pojednání o Jaru kvartonové fyziky.
Po celá staletí panovala ve fyzice tato prostoduchá představa: svět je tvořen pevnou, tekutou i plynnou materií existující v prázdném prostoru. Bylo to logické; fyziky (vyjma zanícených éteristů) zajímala především ta materie; to hmotné Něco. Souhrnná kolonka ‚prostor‘ pak obsahovala celý vesmír minus hmota. Vyjmeme-li z vesmíru všechnu hmotu, (elem. částice, fyzikální pole, záření atd.), zbude nám jen prázdný, nehmotný prostor jen jako materieprostý geometrický pojem. Takhle nějak to platilo snad již za Aristotela, tak to platí, bohužel, dodnes. Jenom poněkud zvláštní chování toho „vykuchaného“ prostoru, když je do něho vložena hmota (např. elem. částice s el. nábojem) přinutilo fyziky trochu poopravit své představy a nazvat ten „prázdný prostor“, pro jistotu, fyzikálním vakuem; rozhodně to zní lépe a učeněji. Jako by je tížilo špatné svědomí a jako by tušili, že s tou vesmírnou prázdnotou není něco v pořádku. Tušili, tušili, ale Einsteinova Speciální teorie relativity jim striktně zapověděla uvažovat o existenci něčeho, co by mohlo byť jen trochu být univerzální vztažnou soustavu.
Přitom už dávno před Einsteinovou doktrinou STR byl znám jev z klasické fyziky nazvaný
posuvný proud: V časovém intervalu kdy byl kondenzátor, vytvořený ze dvou vodivých desek, nabíjen elektrickým proudem, bylo v prostoru mezi deskami naměřeno reálné kruhové magnetické pole obepínající celý průřez prostoru mezi deskami. Toto magnetické pole je naprosto stejné co do intenzity a časového průběhu, jako vírové magnetické pole kolem vodičů spojujících zdroj el. proudu s deskami kondenzátoru. Vírové magnetické pole kolem obou vodičů, tedy pokračuje i mezi deskami kondenzátoru a vytváří tak podél celého proudového obvodu s kondenzátorem souvislou magnetickou „trubici“. Tohle magnetické pole bylo mnohokrát zaznamenáno nejen když bylo mezi deskami nějaké hmotné dielektrikum, ale i tehdy když tam byl jen prázdný, „odhmotněný“ prostor. Už dávno se ví, že magnetické pole se tvoří
jen kolem el. nábojů pohybujících se vůči měřícímu zařízení. Je tedy nepochybné, že podobně jako v dielektriku i v „prázdném“ prostoru mezi deskami kondenzátoru dochází, při jejich nabíjení i vybíjení,
k ekvivalentním protisměrným pohybům reálných kladných a záporných el. nábojů ve směrech rovnoběžných se spojnicí obou desek. Jen tak lze kauzálně vysvětlit existenci proměnného vírového magnetického pole mezi deskami. Je lidsky zcela nepochopitelné a neomluvitelné, proč Eisteinovi současníci, když ne on sám, tento nezpochybnitelný fakt při studiu struktury vakua ignorovali. Museli by už tehdy nutně dojít k poznání, že ve vakuu, podobně jako v hmotném dielektriku, musí existovat sice „neviditelné“, ale zcela reálné materiální objekty, které obsahují reálné, vázané, nosiče elektrických nábojů. Vždyť i v atomech jsou vázány neviditelné ‚nosiče‘ el. nábojů! Ačkoliv jsou prostým okem neviditelné přesto už dávno bezpečně víme, že atomy reálně existují a že jsou plné reálných, vázaných nosičů el. nábojů. A tyhle naše atomy jsou asi o 6 řádů větší než hypotetické vakuové objekty s el. náboji. Je proto zcela normální, že vakuové objekty jsou neviditelné a současnými technickými prostředky zatím nerozlišitelné. I když vlastně už
samotné proměnné magnetické pole ve vakuu mezi deskami kondenzátoru přece jednoznačně svědčí o reálné existenci el. nábojů ve vakuu. Bez jejich polarizačního pohybu by nikdy nevzniklo mezi deskami kondenzátoru magnetické pole! Kdo by tohle chtěl zpochybnit, musel by dokázat, že magnetické pole vzniká i bez pohybu el. nábojů. Zatím se nikdo takový nenašel. Takže shrnuto: Protéká-li obvodem v němž je zapojen kondenzátor elektrický proud, mezi jeho deskami se vytvoří proměnné elektrostatické pole. Působením tohoto elstat. pole se náboje vázané v objektech struktury vakua vůči sobě protisměrně pohybují (stejně jako při polarizaci dielektrika) a tento protisměrný polarizační pohyb el. nábojů přirozeně kolem sebe generuje reálné, tj. měřitelné, magnetické pole. Tato mnohými experimenty
prokázaná existence proměnného magnetického pole mezi deskami kondenzátoru je flagrantním důkazem existence reálných vázaných el. nábojů ve fyzikálním vakuu! Sám tento nezpochybnitelný fakt by měl rázně „překopat“ celou současnou fyziku vakua! Je-li podle R. Feynmana, interference částic na dvojštěrbině „srdcem QED“, je posuvný proud ‚srdcem fyziky vakua‘! Proto soudím, že je s hlediska fyzikální gnoseologie téměř zločinem proti fyzice, že tuto očividnou dannost mainstream fyziků trvale ignoruje!
Je-li popsané vírové magnetické pole mezi deskami kondenzátoru důkazem existence el. nábojů ve vakuu, tak sama jejich existence je jednoznačným důkazem existence diskretních materiálních objektů ve vakuu, které nosiče el. nábojů ve svém objemu vážou! Proměnné elektrické pole symbioticky svázané s proměnným magnetickým polem jsou přece dávnými siamskými dvojčaty fyziky! Každé tzv. elektromagnetické vlnění je také jen následek kmitavého pohybu nosičů elektrických nábojů ve vakuu, generujících kolem sebe proměnné magnetické pole. Zde je třeba zdůraznit, že
fyzika nezná žádné nosiče el. nábojů bez reálné hmotnosti! To ovšem nutně vede k závěru, že vakuum je vyplněno objekty nikoliv s jakousi virtuální, metafyzickou, ale s reálnou hmotností. Strukturní anomálie, neboli vakanty, v tomto diracovsky „bezedném oceánu“ reálných vakuových hmotných objektů, (mnou nazvaných kvartony, protože obsahují čtyři antipodní protoelementy), vytvářejí v prostoru hmotnou interakcí s obklopujícím kvartonovým polem celou nám známou plejádu tzv. elementárních částic. (O tom a o mnohém dalším, pojednává rozsáhlejší stať Jaro kvartonové fyziky, z níž je tato ukázka).
Faktická poznámka na závěr: Jestliže nyní přední fyzik-teoretik, Lee Smolin, v knize Fyzika v potížích, str. 247,(české vydání, 2009), opatrně „našlapuje“ kolem kacířské myšlenky o možnosti existence „základních stavebních jednotek prostoru“ a že tedy prostor může být tvořen nějakými „diskretními elementy“, potvrzuje tím můj výše lehce naznačený kvartonový model světa a vrací fyziku galaktickým obloukem zpět před Einsteina. Smolinem citovaný vzorek fyziků-teoretiků, kteří také mají „problém“ s QED a GTR jen naléhavost změn myšlení ve fundamentální fyzice podtrhuje. Zdraví vás, JKsokrates.