V souvislosti s vývojem nové větrné turbíny se zabývám také využitím její energie. Jak jistě víte je otázka distribuce elektrické energie z větrných elektráren více než diskutabilní - vítr je nevyzpytatelné médium které nefouká když je špička a fouká když není třeba, navíc transformace a fázování vyrobené energie pro napojení do distribuční sítě a hlavně vzdálenost lokalit vhodných pro instalaci VE od místa spotřeby - to vše maří draze vyrobené kilowaty.
Cesta by mohla vést jinudy:
Napojím generátor VE přímo na měnič který bude napájet sériový motor umístěný na hřídeli řekněme 3000 kg těžkého setrvačníku - tento primární obvod má jediný úkol: Když už fouká vítr tak maximum jeho energie uložit do setrvačníku - hranice roztočitelnosti je řekněme 20.000 otáček což při uvedené hmotnosti je velká rezerva.
Na druhé straně je na setrvačník připojen obvod hydromotorů které dovedou velmi flexibilně převádět širokou škálu otáček zdroje na potřebné synchronní otáčky pro generátor.
Bude-li setrvačník umístěn ve vzduchotěsné nádobě se sníženým tlakem sníží se tak podstatně ztráty jeho energie třením.
Takto vybavená VE by pak byla schopna dodávat energii pouze v době spotřební špičky a navíc by se jednalo o podstatně tvrdší zdroj než je přímo generátor na rotoru.
Setrvačník má jednu velmi zajímavou vlastnost : čím intenzivněji ho brzdíte tím větší okamžitou energii dostanete (samozřejmě po určitou dobu)
V takové sestavě by navíc setrvačník zprostředkovával filtraci větrných poryvů - to v případě, že systém pojede on-line
Co vy na to?